Článek
Eva Holubová nikdy nepatřila mezi krásky na první pohled. I proto dostávala zpočátku role ošklivek a zakomplexovaných žen. Co jí však příroda nedopřála na líbivém vzhledu, to jí nadělila do povahy. Bezprostřednost, vtipnost, vynikající talent. To a mnohem více jí pomohlo zařadit se po bok velkých hereček a herců, získat si srdce diváků a rozdávat kolem sebe radost. Radost, která se jí samotné však mnohdy nedostávala kvůli psychické nemoci.
Trápení už od základní školy
Eva Holubová se narodila na jaře roku 1959 v Praze. Její tatínek, dříve úředník na obvodním výboru KSČ, se stal po roce 1968 seřizovačem strojů, zatímco maminka byla účetní. Její tatínek hrával v amatérských spolcích a tuto zálibu po něm zdědila i malá Evička. Bezstarostné dětství však už na základní škole, někdy ve 4. třídě, narušila propukající psychická nemoc - endogenní deprese. Tehdy, a ještě dlouho poté, však malá Evička netušila, že jsou to právě deprese, co způsobuje její trápení.
Po základní škole vystudovala gymnázium, i když nepatřila mezi premianty. Přesto ani tam ji neopustila chuť koketovat s herectvím a stala se členkou amatérských spolků. Její tatínek, i když sám hrával, z toho však přílišnou radost neměl a od herectví ji odrazoval. Prý na to není dostatečně hezká. Podobný názor slyšela ještě o pár let později, když se snažila dostat na DAMU. Pro mnoho dívek by taková tvrdá slova byla odrazující a nejspíš by se stala i příčinou komplexů o vzhledu, ne však u Evy, která se rozhodla jít dál za svým snem.
Během gymnázia se seznámila s řadou lidí, kteří se pak prosadili také v oboru herectví, divadla či filmu, například s režisérem Tomášem Vorlem. V roce 1978, ve 4. ročníku, vstoupila do amatérského souboru divadla Sklep a toto členství formovalo její další vývoj. Kromě pozitivního vlivu na její hereckou kariéru to však s sebou neslo i nevýhodu nedostatku času, což se projevilo slabšími výsledky samotného studia.
Touha studovat na DAMU
Po maturitě chtěla pokračovat na DAMU, kam se však nedostala. Přerušení cesty za jejím vysněným cílem vedlo ke ztrátě představ o tom, kam bude směřovat její další život. V následujících dvou letech prostřídala zaměstnání, která se většinou pojila s péčí o děti, ať už v mateřské školce nebo v Jedličkově ústavu. Pracovala také jako pomocná síla ve zdravotnictví.
Po celou dobu se scházela s ostatními amatérskými a budoucími profesionálními herci a tento svět ji stále naplňoval natolik, že se o přijetí na DAMU pokusila ještě dvakrát a poslední, třetí pokus, byl konečně korunován úspěchem.
Život v bohémském prostředí však vedl k tomu, že okusila skleničku alkoholu. Vždyť pili i ostatní a nikdo neviděl nic špatného na tom, když se všichni sešli a společně popili. Jenže u Evy působil alkohol jinak než u ostatních. Aniž by to věděla, pomáhal jí jako lék proti depresím, protože jeho funkce spočívala v dočasném „vyrovnání“ hladiny serotoninu v mozku. Když však vyprchal, cítila se pochopitelně ještě hůř než předtím. Tento efekt u mnoha lidí vyvolá postupně závislost, protože se s alkoholem cítí lépe a snaží se naopak vyhnout okamžiku, kdy by měl z těla vyprchat. A tak se skleničkami Eva zrovna nešetřila.
Její sen se však splnil, na DAMU se dostala. I když i zde si vyslechla, že její kariéra asi nebude příliš slibná kvůli jejímu vzhledu. Od hereček se očekávala jistá krása vnímaná společensky jako ideál, což se svými výraznými rysy budoucí herečka zrovna nesplňovala.
Její talent byl ovšem nesporný a do karet jí hrála i skutečnost, že v jejím ročníku bylo mnoho výrazných osobností, takže se navzájem mohli pozitivně ovlivňovat. Jmenovat lze Ivanu Chýlkovou, Jitku Asterovou, Veroniku Žilkovou nebo Karla Rodena. Vyučujícím byl skvělý Jan Přeučil, který na Evu vzpomíná jako na prostořekou, ale přemýšlivou studentku, která si šla za svým cílem.
Bylo však těžké začít veřejně vystupovat, když vám v hlavě neustále vyskakovaly věty o tom, že nejste dostatečně hezká, abyste mohla hrát. Byly i chvíle, kdy se zařekla, že vystupovat nebude. Sebevědomí bylo v tomhle směru velmi pošlapáno a hrozilo, že Eva Holubová nakonec nevystoupí. Tehdejší režisér Tomáš Vorel ji však podpořil a i díky němu postupně překonala obavy z vystupování.
Kariéra
V roce 1986 svoje studia na DAMU dokončila a postupně vystřídala několik divadelních scén. Objevila se také ve filmech, ale kvůli svému vzhledu dostávala spíše menší, nepříliš významné role obvykle zakomplexovaných dívek, které provázejí hlavní hrdinku. V roce 1991 dostala svoji první významnou roli, ve které excelovala - zahrála si sadistickou vychovatelku ve filmu režiséra Renče Requiem pro panenku. Roli zahrála tak dobře, že mnoho lidí nepochybovalo o tom, že nepříliš hezká herečka je taková i ve svém osobním životě.
Další příležitost dostala ve filmu Knoflíkáři a od té chvíle by se dalo říct, že se konečně etablovala na herecké scéně. Za svoji roli byla nominována na cenu Českého lva, ale nominaci proměnila na cenu až svojí rolí v komedii Ene bene z roku 1999 (2000). Mezitím si však stihla zahrát i v hořké komedii Pelíšky. Konečně nebyla odsouzená hrát jenom tragické vedlejší postavy, ale mohla předvést i svůj někdy prostořeký humor a cynismus.
V uměleckém světě často vytvářela tandemy s dalšími skvělými herci jako je Bohumil Klepl nebo Bolek Polívka. Jejich vzájemný soulad postupně vyústil v naprosto přirozeně znějící dialogy a interakce, což celkovému dojmu dodávalo na autentičnosti. S hercem a moderátorem Janem Krausem zase profesně spolupracovala na inscenaci hořké komedie Nahniličko. Velmi ráda spolupracuje i s ženskými partnerkami jako je Ivana Chýlková, se kterou ji pojí letité přátelství, které sama označuje za skoro sourozenecký vztah, Simona Stašová nebo Vilma Cibulková.
Konvalinková_Bernatský_Holubová_2019
Kromě herectví se také aktivně angažuje v charitativních akcích a také v politice. Tam její pozornost nejvíce zaujaly postoje Václava a Olgy Havlových, se kterými velmi souznila. Neváhala se vyjadřovat k bývalému prezidentovi Klausovi, o němž prohlásila, že si všichni myslí, že je gay, čímž vyvolala mediální bouři. Její výroky byly mnohdy kontroverzní, ale na druhou stranu dokázaly zaujmout pozornost populace a přivést je tak k zájmu o určité téma. Rozhodně nepatří k ženám, které by si dávaly pozor na to, co a jak říkají, ale prostořekost k Evě Holubové zkrátka patří.
Alkohol si začal vybírat svoji daň
Jak už však bylo řečeno, ne všechno bylo zalité sluncem a ani její osobní život, ani kariéra neměly snadný průběh. Alkohol totiž velmi často ovlivňoval její život a nebýt dobrých přátel, mohla skončit úplně jinak.
V dokumentu 13. komnata Evy Holubové vzpomíná se svojí „sestrou“ na dobu, kdy si alkohol vybíral svou daň. Byla schopná propít celou noc, a to i přesto, že druhý den měla dorazit do práce. Jan Kraus jí kolikrát musel odmítnout a zakázat vstup na scénu, protože byla opilá a neschopná jakéhokoliv výkonu. Často musela platit pokuty za zrušená představení nebo natáčení.
To nejhorší však přišlo poté, co se jí narodila dvojčata Adam a Karolína. Ačkoliv by každý čekal, že narození dětí přinese změnu, zvláště když jako mladá jednou potratila, opak byl pravdou. Eva i v době, kdy měla malé děti, pila jako duha a nebyla schopná se o ně mnohdy postarat. Večery a noci trávila na akcích, při nichž se opilá chovala nezřízeně a nebylo nic a nikdo, co by jí v tom dokázalo zabránit. Její dcera Karolína vzpomíná, že mnohdy maminka přišla domů tak opilá, že ani sama nevěděla, kdo je.
Z častého pití vznikla závislost. Alkoholismus ovlivňoval veškerou její činnost a Eva se utápěla čím dál víc. V roce 2002 však přišel zlom. Když byla na dně natolik, že už nevěděla, jak dál, podali jí přátelé pomocnou ruku a Jan Kraus ji odvezl do léčebny. A teprve tady se Eva dozvěděla, že trpí depresemi, které způsobují její stavy. Ty stavy, které „léčila“ skleničkou alkoholu.
V léčebně prošla odvykačkou, ale především se jí začali věnovat odborníci, kteří pojmenovali pravý důvod jejích potíží a také navrhli léčbu. Tu léčbu, která jí skutečně pomůže a nezničí jí život jako alkohol. Samotná léčba by však nestačila, pokud by neměla podporu svého okolí. Její manžel Miroslav však stál při ní, stejně jako děti. Podpory se jí dostalo i od jejích hereckých přátel a kolegů, a tak mohla trnitou cestu zvládnout.
Dnes je abstinentkou, a i když ví, že své nemoci se úplně nezbaví, má konečně potřebné léky, které ještě doplňuje meditacemi a cvičením. Svému životu dala zase řád, trochu zpomalila a ví, že si musí dopřát i trochu klidu. O svých problémech se však nebojí mluvit, založila si také účet na sociální síti, aktivně jej sama spravuje a nechává své fanoušky nahlédnout do svého soukromí.
V uplynulých dnech strávila svůj čas v nemocnici, kde byla hospitalizovaná kvůli výduti. Vše dopadlo naštěstí dobře a nyní se zotavuje doma. Svůj pobyt v nemocnici však také sdílela se svými sledujícími, i když v jednu chvíli oznámila, že potřebuje klid na regeneraci. To by však nebyla ona, aby se za pár dní opět nepřihlásila o slovo.
Anketa
Článek byl sepsán na základě informací z následujících zdrojů:
dokument 13. komnata Evy Holubové, dostupné: https://www.ceskatelevize.cz/porady/1186000189-13-komnata/205562210800011/
https://www.lidovky.cz/relax/lide/pohnute-osudy-eva-holubova-zapijela-deprese-pomohla-si-protoze-sama-chtela.A151219_180509_lide_ELE
https://www.dotyk.cz/magazin/eva-holubova-zamlada/
https://www.novinky.cz/clanek/zena-styl-eva-holubova-o-rodine-a-pratelich-40190877
https://cnn.iprima.cz/herecka-eva-holubova-se-ozvala-z-nemocnice-promluvila-o-pesimismu-i-nejistote-450459
https://www.kafe.cz/celebrity/eva-holubova-ze-sklepa-ke-hvezdam-1443.html
https://www.prozeny.cz/clanek/zdravi-a-zivotni-styl-zaujalo-nas-slavni-a-nemocni-o-svem-zdravotnim-trapeni-otevrene-mluvi-anicka-slovackova-eva-holubova-a-dalsi-96490
https://www.fdb.cz/lidi-zivotopis-biografie/25377-eva-holubova.html
https://www.vlasta.cz/celebrity/eva-holubova-manzel-filmy-dcera-instagram
https://www.novinky.cz/clanek/zena-styl-eva-holubova-jsem-obycejne-pracovita-i-obycejne-lina-155914
