Genocida Ujgurů neskončila, jen je skrytější. Mají vůbec šanci?

Ujgurové jsou turkické etnikum žijící ve střední až východní Asii, přičemž nejvíce jich žije v oblasti Sin-ťiang. Obývají zejména oblasti oáz, které se nacházejí v poušti Taklamakan v Tarimské pánvi. Zhruba pětina Ujgurů pak žije v Urumči, hlavním městě Sin-ťiangu. Kromě této populace existují i početně významné skupiny Ujgurů žijících ve vedlejších státech jako je Kazachstán, Turecko nebo Uzbekistán a pak menší skupinky, které jsou roztroušené po celém světě.

Původ Ujgurů

Přestože by ujgurští aktivisté rádi viděli spojení původu svého etnika s tarimskými mumiemi, skutečností je, že dnešní Ujgurové jsou spíše potomky řady různých kočovných kmenů. Jedním z těchto kmenů však byli starověcí Ujgurové, kteří migrovali z Mongolska do oblasti Tarimské pánve, kde v té době žili Tocharové, s nimiž se smísili. Celá tato pestrá směs dala vzniknout modernímu ujgurskému etniku.

Pozn. Tarimské mumie jsou pozůstatky lidí evropského typu, které se našly v suché oblasti Tarimské pánve a spadají do období 18. st. př.n.l. až 2. st. n.l.

Velikost ujgurské populace se jen těžko odhaduje, přesná čísla neexistují. Zatímco nezávislé zdroje odhadují její velikost na zhruba 10 milionů a čínské úřady na 12 milionů, samotní ujgurští aktivisté tvrdí, že jich je kolem 20-30 milionů. Pro tato tvrzení však neexistují žádné reálné důkazy.

Současné studie DNA Ujgurů ukazují na významný podíl evropských nebo západoasijských genů, nicméně kvůli pestrosti tohoto etnika se poměr západoasijských a východoasijských genů u jednotlivých skupin Ujgurů liší.

Náboženství

S velkou pravděpodobností byli staří Ujgurové buddhisté. Původní buddhistické království Saka Khotan, které se rozkládalo na jihu pouště Taklamakan a leželo na jedné z cest Hedvábné stezky, bylo na počátku 11. století dobyto tureckými muslimy z Kašgaru. Vedlejší ujgurské království Qocho však islamizaci odolávalo až do 15. století. Kompletní islamizace Ujgurů byla dokončena až v 17. století.

Čínský útlak

V roce 1759 došlo k invazi a dobytí Tarimské pánve čínskými mandžuskými bojovníky. V následujících desítkách let se Ujgurové snažili několikrát povstat a vyhnat okupanty. Dokonce se jim povedlo vyhnat Džungary a založit nezávislé království Kašgar, ale zpočátku úspěšná vzpoura byla nakonec stejně potlačena mandžuskými vojsky. Nelítostné boje připravily o život miliony lidí z obou válčících stran. V roce 1884 pak byl Kašgar připojen k Mandžusku a přejmenován na Sin-ťiang.

Ujgurové se ani po tomto připojení nechtěli vzdát a podnikali další vzpoury a povstání, ale výsledkem byla smrt dalších stovek tisíc lidí ujgurského etnika. Ani tyto ztráty ale nezlomily touhu Ujgurů po vlastním státě. I dnes se snaží vymanit se z čínského područí a vyhlásit buď samostatný stát Ujguristán. Nebo aspoň získat naprostou autonomii.

Současnost

V současné době jsou Ujguři stále pod nadvládou Číny a na veřejnost pronikají informace a důkazy o tom, jak jsou čínskou vládou utlačovaní, a to až do té míry, že je možné mluvit o genocidě.

Přestože se jedná o poměrně chudý region, má pro Čínu velký význam kvůli svým zásobám uhlí, plynu a vzácných kovů. Proto jí tolik záleží na tom, aby zůstal pod její nadvládou.

Přestože v Sin-ťiangu nežili jenom Ujgurové, ale i jiná etnika jako Kyrgyzové, Tádžici či Mongolové, čínská vláda se rozhodla tento region počínštit, aby zvýšila svůj vliv. Dnes tak Ujgurové tvoří zhruba polovinu tamní populace, zatímco druhou polovinu tvoří Chanové, čínské etnikum.

Neshody mezi těmito etniky vyvrcholily v roce 2009, kdy došlo k nepokojům. O pět let později vyhlásila čínská vláda boj proti Ujgurům, respektive proti ujgurskému terorismu a separatismu. Podnětem byl útok na trh, při kterém zemřelo 39 lidí a sebevražedný atentát dvou militantních Ujgurů na vlakovém nádraží v Urumči, při kterém zemřel jeden člověk a osmdesát jich bylo zraněno. Rok předtím se stal prezidentem Si Ťin-pching, který po těchto útocích vyzval k tvrdému řešení ujgurského problému.

Čínské snahy o nastolení klidu a likvidaci ujgurských aktivistů se však nezaměřily pouze na separatisty a bojovné jedince, ale využily této záminky k tomu, aby mohly utlačovat celou populaci. Před soudy se tak ocitají i lidé, kteří s extremismem neměli nic společného. Všichni končí v tzv. vzdělávacích centrech, jejichž existenci Čína buď popírá nebo je označuje za výchovná centra, která mají utlumit extremismus.

Svědectví získaná z těchto táborů však podávají smutné příběhy lidí, kteří byli nuceně sterilizováni, biti a mučeni, sexuálně napadáni, tlumeni léky a podrobeni tvrdé převýchově. Postupně se k tomu přidaly i nucené práce v továrnách nebo na plantážních polích s bavlnou.

„Ze všeho, co jsem zažila, nikdy nezapomenu na to, jak jsem byla 20 dní připoutaná ve stejné pozici k posteli,“ vzpomíná Gülbahar Haitiwajiová.

Kabinur Sidiková zase s bolestí vzpomíná na nařízenou gynekologickou prohlídku: „Položili mě na lehátko, jako při běžné kontrole, píchli mi injekci a já jsem omdlela.“ … „Cítila jsem velmi silnou bolest. Z nemocnice jsem nemohla dojít sama domů, musela jsem zavolat manžela, aby mne vyzvedl. Silně jsem krvácela i následujících deset dní. Došlo mi, že mne sterilizovali.“

Kabinur Sidiková byla sterilizována impantací nitroděložního tělíska. Tento způsob sterilizace byl uplatněn na všechny ženy nacházející se v provincii, kterým bylo mezi 18-59 lety.

V roce 2019 Čína oznámila, že tato výchovná centra zavře. Satelitní snímky však svědčí o opaku. Přestože některá centra se možná uzavřela, jiná se naopak čím dál víc rozrůstají. Co se však děje za zdmi, které jsou lemované ostnatými dráty, strážními věžemi a všudypřítomným sledovacím zařízením, to lze jen těžko odhadovat.

Velkým průlomem bylo získání množství dat ze systémů čínské policie, které obsahovaly řadu informací a fotografií pocházejících právě z těchto táborů. Německý antropolog Adrian Zenz byl právě tím, kdo od anonymních lidí získal tyto soubory a nechal ověřit jejich pravost. Materiály, pojmenované jako Policejní složky se Sin-ťiangu, jsou zčásti dostupné zde. Obsahují fotografie řady zadržených lidí. Uniklé dokumenty usvědčují i nejvyšší politiky včetně Si Ťin-pchinga, že o situaci velmi dobře vědí a dokonce jsou za ni zodpovědní.

Kromě fyzického útlaku se Čína snaží vymýtit i ujgurskou kulturu. Potlačuje jakékoliv náznaky náboženského cítění nebo náboženských obřadů, ať už vyznávání islámu nebo křesťanství. Platí zákazy všeho, co by mohlo mít sebemenší spojitost s vírou nebo kulturou, ženy se nesmí zahalovat ani šátkem, muži nesmí nosit dlouhé vousy, nesmí se mluvit ujgurštinou a děti se nesmí pojmenovávat jmény, která se pojí s vírou. Řada dětí je i odebírána svým biologickým rodičům a jsou umístěny do náhradní péče v čínských rodinách.

V současnosti žije v detenčních táborech odhadem zhruba milion lidí, převážně Ujgurů, ale i zástupců jiných menšin.

Přestože řada států označila útlak Ujgurů za genocidu a některé uvalily na Čínu i sankce (a ta obratem reagovala také sankcemi a zákazy), žádné další výraznější aktivity na obranu a ochranu Ujgurů se nekonají. Čína má velmi silné postavení a většina zemí se bojí výraznějších reakcí kvůli ekonomickým následkům.

Dočkají se Ujgurové zastání a záchrany včas, nebo zvítězí síla peněz a ekonomických vazeb, která zemím brání v zásahu?

Článek byl sepsán na základě informací z následujících zdrojů:

https://cs.wikipedia.org/wiki/Tarimsk%C3%A9_mumie

https://en.wikipedia.org/wiki/Kingdom_of_Khotan

https://en.wikipedia.org/wiki/Qocho

https://www.xinjiangpolicefiles.org/

https://www.irozhlas.cz/zpravy-svet/ujgurove-sintiang-vzdalena-etnografie-vyzkum-lidska-prava_2311120737_kac

https://www.irozhlas.cz/zpravy-svet/ujgurove-genocida-cina_2301151449_mst

https://en.wikipedia.org/wiki/Uyghurs

https://cs.wikipedia.org/wiki/Ujgurov%C3%A9

https://www.seznamzpravy.cz/clanek/audio-podcast-5-59-pouta-samopaly-drevene-obusky-svet-spatril-dukazy-o-utlaku-ujguru-v-cine-203817

https://www.securityoutlines.cz/genocida-jednadvacateho-stoleti-co-se-deje-s-ujgury-v-cine/