Článek
Afrika je domovem mnoha nádherných zvířat, majestátních lvů nebo slonů, rychlých gepardů, jedovatých hadů, největších zástupců ptačí říše či sympatických šelmiček surikat. Řada druhů je však člověku nebezpečná, a to nejen v případě vlastního ohrožení. Zaznamenány byly případy např. lidožravých lvů. Na chuť lidskému masu však přišli i jiní. Jedním takovým obávaným predátorem byl i Gustave, obrovský krokodýl nilský.
Krokodýl nilský (Crocodylus niloticus)
Krokodýl nilský patří mezi největší druhy krokodýlů. Samci mívají v průměru čtyři metry, samice jsou o metr kratší. Někteří jedinci však dorostou i pěti metrů a výjimečně i více. Vyskytují se v Africe, ale pro svoji kůži se chovají na farmách po celém světě. Z jejich řad se rekrutuje nejvíce lidožravých jedinců z třídy plazů. Konkurovat by jim mohli severoameričtí aligátoři, kteří dorůstají kolem pěti metrů a jsou schopni člověka napadnout a sežrat, ale většinou se člověku snaží vyhnout. V Africe je kontakt lidí a těchto plazů častější, bohužel je tedy i více případů setkání, které končí smrtí.
Jedním z takových případů je i případ krokodýla Gustava. Ten se stal v Burundi mýtem, kterým se strašily malé děti a vrásky na čele dělal i dospělým lidem. Jeho příběh se stal součástí místního folklóru a je někdy těžké až nemožné odlišit skutečnost od přikrášlení.
Krokodýl nilský, ilustrační foto
První zmínky o něm se datují až do roku 1987, kdy mělo dojít k prvním útokům na severním břehu jezera Tanganika. V prvních letech unikal pozornosti herpetologů a šuškali si o něm jenom místní lidé. Patrice Faye byl prvním herpetologem, který o Gustavovi slyšel od místních rybářů. Mezi nimi se mluvilo o obrovském krokodýlovi, který sežral někoho z nich. Pak se na několik let odmlčel, aby se znovu objevil a zase zabíjel.
Váží pravděpodobně okolo jedné tuny a jeho velikost má dosahovat šesti metrů. Nejedná se o nereálnou délku. Pokud jde o samce, který měl dostatek potravy, dobrou genetickou výbavu, velikost těla šest metrů je pro krokodýla nilského dosažitelná, i když není obvyklá.
Podle vědců by jeho mohutnost mohla být na obtíž při lovu běžně lovené zvěře, která je rychlá a hbitá, jako jsou např. antilopy. Bylo by pak logické, že se soustředí na větší a pomalejší zvířata, která zvládne přemoci a nemusí u toho vyvinout vysokou rychlost. Nebo na člověka. Podle řečí místních obyvatel zůstala po obětech často torza těl - krokodýl je nesežral celé. Obvykle chyběly končetiny a hlava, někdy i měkké části trupu jako je břicho. Podle herpetologa Faye by nebylo nic výjimečného, kdyby během několika dní dokázal spořádat tímto způsobem i několik lidí - pokud by měl příležitost. Nejnebezpečnější byl podle něj v období páření.
V roce 2004 byl o Gustavovi odvysílán i dokument, který sledoval pokus o dopadení Gustava. Členové týmu se pokoušeli Gustava několikrát odchytit, ale na jejich nástrahy se chytali jen menší jedinci a Gustave stále unikal. Obrovský krokodýl, který měl na těle tři viditelné jizvy, zřejmě od kulek (později se mluvilo o čtyřech), se zdál být nepolapitelný. Dva roky byly jejich snahy zcela marné a nakonec své pokusy museli ukončit kvůli pokračujícím konfliktům v zemi.
O svém setkání vyprávěl i mladý muž Audifax, který se s krokodýlem setkal jako 13letý chlapec. Krokodýl jej tehdy chytil za nohu, kterou drtil silnými čelistmi. Chlapce ochromila neuvěřitelná bolest, kvůli které málem omdlel. Naštěstí byli poblíž další lidé, kteří mu přiběhli na pomoc. Chlapci zachránili život, ale o nohu přišel. Krokodýl se mezitím stáhl a zmizel. Zatímco ležel v nemocnici, slyšel o útocích na další lidi ve stejné oblasti.
Dodnes nejsou žádné důkazy, jestli se někomu povedlo Gustava chytit. Novinář z Travel Africa Magazine oznámil před pár lety, že zvíře bylo zabito, ale své tvrzení ničím nepodložil. Možná byl Gustave opravdu zabit, možná zemřel stářím, možná však ještě stále žije. Minimálně v povědomí místních lidí bude žít ještě mnoho let.
Místní zkazky mu dávají za vinu až 300 lidských obětí. Že byl Gustave lidožrout, o tom není pochyb. Útoků a jejich svědků, kteří hodnověrně popisovali stejného krokodýla, bylo mnoho. Realita však bude nejspíš o něco méně děsivá. Podle odborníků mohlo být obětí méně, ale na počtu se nedokáží shodnout. Krokodýl žil v oblasti, která je hranicí mezi Burundi, Rwandou a Demokratickou republikou Kongo. Zdejší nepokoje, které patřily na africkém kontinentu mezi nejkrvavější, včetně občanské války mezi etniky Hutu a Tutsi, přinesly velmi mnoho lidských obětí. A některé z nich mohly být neoprávněně dávány za vinu Gustavovi.
Krokodýl nilský, ilustrační foto
Článek byl sepsán na základě informací z následujících zdrojů:
https://www.pulse.ng/articles/lifestyle/gustave-the-crocodile-kills-more-than-300-people-in-africa-2024072706295045923
https://www.nationalgeographic.com/adventure/article/serial-killer-croc-gustave-spotted-in-burundi
https://www.newsweek.com/giant-crocodile-eaten-300-people-never-kill-fun-gustave-nile-1766034
https://dinoanimals.com/animals/man-eaters-crocodile-gustave/
