Článek
Punské války
Příběh Hannibala se datuje do období tzv. punských válek, které se odehrávaly v letech 264-146 př.n.l. Jednalo se o tři války mezi Římem a Kartágem, mocným městem na území dnešního Tuniska. Obě mocnosti byly dostatečně silné na to, aby ovládly Středomoří. Dlouhou dobu však udržovaly přátelské vztahy a obchodní styky. Změna nastala, když syrakuský Agathokles obsadil Messinu, město na Sicílii. O pomoc byli požádáni jak Římané, tak i Kartaginci, ale zatímco Římané příliš dlouho debatovali, zda se vydat na Sicílii, Kartaginci neváhali a dorazili jako první. I Římané se nakonec rozhodli vyrazit, pravděpodobně proto, že Řím potřeboval vykompenzovat ekonomické ztráty způsobené dřívějšími válkami v Itálii. Římskému konzulovi se podařilo domluvit se s kartaginským velitelem, aby ustoupil a vrátil se do Kartága. Kartaginské vedení však nemělo pro tento ústupek žádné pochopení a vyhlásilo Římu válku.
Skutečných důvodů asi bylo mnohem více než pouhé ustoupení a přenechání osvobození Messiny Římanům. Válka trvala přes dvacet let a obě mocnosti se ve svých úspěších střídaly. Nakonec se však Římanům ale podařilo Kartágo porazit. To muselo opustit všechny oblasti na Sicílii, které do té doby ovládalo, vydat římské zajatce a zaplatit válečné reparace.
Tyto podmínky byly pro Kartágo velmi drsné, skoro fatální. Kartágo, které spoléhalo především na armádu žoldnéřů než vlastních lidí, najednou nemělo dostatek financí, aby je mohlo nadále platit, což vedlo ke vzpouře. Ta byla potlačena až po třech letech Hamilkarem, který chtěl Římu vyhlásit novou válku. Aby tak mohl učinit, potřeboval posílit armádu a získat potřebné zdroje. Dostal se do Španělska, které si z velké části podmanil, ale po osmi letech nečekaně zemřel, když se utopil v jedné bitvě. Nahradil ho jeho zeť Hasdrubal Sličný, kterému se podařilo dobýt další oblasti na Pyrenejském poloostrově a založil zde Nové Kartágo. Daně, které zde zavedl, pomohly Kartágu obnovit své bohatství a znovu dát dohromady silnou armádu, se kterou mohl vyrazit na Řím. Bohužel, ani jemu však nebylo přáno a zemřel rukou otroka, který jej zavraždil. Tím se do vedení dostal Hannibal, syn Hamilkara.
Hannibalovi se podařilo dobýt město Saguntum, které mělo s Římem smlouvu. Řím to považoval za projev agrese Kartaginců a žádal jej o vydání Hannibala. Kartágo však odpovědělo vyhlášením války, v pořadí druhé. Hannibal tak roku 218 př.n.l. vyrazil z Nového Kartága na Řím a rozhodl se s celým vojskem, které čítalo zhruba 60 tisíc mužů a 37 slonů, přejít přes Pyreneje a Alpy, protože pobřežní cesta byla zablokovaná. Těžké přírodní podmínky a útoky nepřátelských kmenů však vedly k tomu, že přibližně polovina Hannibalovy armády během cesty přes horské masivy zemřela. V Itálii se dočkal pomoci od nespokojených Galů, ale jeho armáda byla velmi silně zdecimovaná. Disponovat mohl pravděpodobně tak jednou třetinou z původních počtu válečníků.
Římané se pokusili Hannibala neúspěšně zastavit a v létě roku 216 př.n.l. se střetli v bitvě u Kann. Bitva, kde měli Římané velkou početní převahu - až kolem 86 tisíc vojáků, dopadla překvapivě. Římané byli drtivě poraženi a padnout na jejich straně mohlo kolem 70 tisíc mužů. O pět let později prý bylo slyšet za hradbami Říma „Hannibal ad portas“ neboli Hannibal u bran (někdy citováno také jako Hannibal ante portas - Hannibal před branami).
Hannibal se však nepokusil dobýt i město. Nejspíše už neměl dostatek vojska a především neměl obléhací stroje, čehož si byl asi vědom. A zároveň mu nešlo o dobytí Říma jako takového, ale spíše chtěl získat pro Kartágo zpět jeho moc a znovu nastolit rovnováhu mezi Kartágem a Římem.
Římané se však ani v tento moment nehodlali vzdát a zatímco byl Hannibal u jeho bran, římské vojsko dobylo poslední kartaginské město na Sicílii a kromě toho i Tarent, město, které bylo hlavní italskou základnou Hannibala. O něco později získali i Nové Kartágo a vydali se do Afriky, kde pochodovali na Kartágo. Hannibal tak chtě nechtě musel zpátky do Afriky, aby bránil Kartágo. S Římany se střetl v bitvě u Zamy, kde však jeho už tak zdecimovaná armáda krutě prohrála. Tím skončila druhá punská válka a nové mírové podmínky byly ještě tvrdší než po první válce. Kartágo se muselo vzdát všech území mimo Afriku, vydat všechny svoje lodě a v následujících 50 letech splatit ohromné reparace.
Kartaginci se podmínkám podrobili, ale to ještě netušili, že římský spojenec, numidský král Massinissa, jim může bez obav zabírat i jejich africká území. Kartaginci se jeho útokům začali bránit, což Řím považoval za porušení podmínek a vyhlásil Kartágu novou válku. Kartaginci se toho zalekli, Římu se omluvili a byli ochotni se opět podřídit. Římanům to však nestačilo a požadovali nejprve vydání všech zbraní, čemuž se Kartaginci podvolili. Další podmínka je ale tvrdě zasáhla - Řím chtěl, aby své město zbourali a postavili si nové ve větší vzdálenosti od moře. To už bylo na Kartagince příliš a začali místo toho rychle zbrojit.
Římané poslali na Kartágo armádu, které se však příliš nedařilo. Úspěch zaznamenal až konzul Publius Cornelius Scipion Aemilianus zvaný také jako Scipio Africanus mladší. Ten začal s loďstvem obléhat Kartágo a zcela jej odříznul. Celý rok si tak Kartágo muselo vystačit se svými zásobami. Nakonec se Kartaginci rozhodli nabídnout Římanům mír, ti však odpověděli útokem. Šest dní zuřivých a krutých bojů vedlo k dobytí hradu. Kartágo padlo, bylo srovnáno se zemí a všichni přeživší byli prodáni do otroctví.
Přesto jej však můžeme na mapě najít i dnes. Jde však o nově postavené město, které nechal postavit Gaius Julius Caesar.
Hannibal Barkas, jeden z největších vojevůdců starověku
Hannibal se narodil jako nejstarší z pěti dětí Hamilkara, vůdce Kartága, který vedl armádu v první punské válce. Hamilkar dbal na vzdělání svých potomků a pro jejich výuku povolal spartského filozofa a učitele Sosyla. Hannibalovi se tak dostalo dobrého vzdělání a kromě toho se naučil i punštinu, řečtinu a řadu dialektů, kterými se dorozumívali jeho vojáci. Těžká doba, do které se narodil, formovala i jeho charakter a odolnost.
Hamilkar, který těžce nesl problémy Kartága, navštívil podle římského historika chrám boha Baala, kde měli odpřisáhnout trvalou nenávist vůči Římu. Hannibal měl při tom prohlásit:
„Přísahám, že jakmile mi to věk dovolí… ohněm a železem určím osud Říma.“
Pod vedením bratra Hasdrubala se Hannibal trénoval v bojích, vojenských manévrech, ale také v diplomacii a vyjednávání. Pečlivě studoval taktiky boje, aby nemohl být v bojích ničím překvapen.
Jeho umění spočívalo zejména v dokonalé a předem promyšlené taktice, díky které dokázal porazit i výrazně větší a silnější vojsko. Stejně tak se však na jeho úspěších podílela jeho cílevědomost, vytrvalost a schopnost odolávat i nepříznivým podmínkám. Pokud by nebyl zrazen kartaginskou šlechtou, která mu, podobně jako jeho otci, odmítla vyslat další posily a zásoby, pravděpodobně by punské války mohly skončit jinak.
Jeho podobu neznáme, jeho povahu můžeme odhadovat z výpovědí řady historiků. Některé popisy musíme brát s trochou nadsázky, neb vypovídají více o vnímání tehdejší doby než že by šlo o objektivní popisy. Většina z nich se ale shoduje v tom, že Hannibal byl energický, možná až násilnický a krutý. Pravděpodobně byl cholerický, ale paradoxně dokázal předvést neskutečný chladnokrevný klid a vytrvalost ve chvílích největšího nebezpečí.
Svými vojáky byl obdivován a milován, loajalita a poslušnost byly na vysoké úrovni. A to i přesto, že značnou část mužů tvořili žoldnéři, kteří nebyli vázáni vlastenectvím. I tak byl pro ně Hannibal obrovskou autoritou. Možná tomu tak bylo proto, že se od svých vojáků nechtěl nijak odlišovat a požívat jakýchkoliv výhod. Spal ve vojenském plášti, jedl stejné jídlo a sdílel s nimi veškeré útrapy a strasti.
Oddanost jeho armády se vyplatila zejména po jeho porážce. Jenom díky výrazné podpoře se mohl vrátit do Kartága, neboť jinak bylo v Kartágu zvykem, že se poražení velitelé ukřižovávali. Kromě samotného návratu do Kartága se dokázal během několika málo let dostat do vysoké funkce. Kartágo, které trpělo nedostatkem všeho potřebného kvůli vysokým válečným reparacím, se tříštilo na obyčejné chudé lidi a šlechtu. Hannibal se postavil na stranu obyčejných lidí, což aristokracie těžce nesla. Na druhou stranu se Hannibalovi podařilo reorganizací financí získat dostatečné množství zdrojů, aby mohl Římu předčasně splatit dluhy. Řím však jeho nabídku odmítnul, což přimělo kartaginské aristokraty, aby připravili puč a donutili Hannibala uprchnout z města. Hannibal byl pro ně trnem v oku, neboť mu šlo o Kartágo jako takové, bez ohledu na přepych aristokratů.
Ve vyhnanství strávil několik let a přesouval se z místa na místo, až našel azyl v Býthii u krále Prúsia I. Ten ho jmenoval admirálem své flotily a Hannibal při bitvě předvedl další trik, když nechal početnější nepřátelské lodě zasypat amforami, ve kterých byli jedovatí hadi a štíři. I po této porážce však Římané neustoupili a neustále tlačili na krále, aby jim Hannibala vydal. Ten nakonec podlehl a chtěl ho vydat, ale Hannibal, pociťující věčnou nenávist vůči Římanům, se raději otrávil.
Řada vojenských velitelů dodnes studuje jeho taktiky. Nezapomenutelnou byla např. bitva u Trebie, kdy ukryl část svých vojáků v řece. Když do ní později vstoupili římští vojáci, Hannibalovi muži povstali a jali se Římany likvidovat i s pomocí kavalerie, která jim ze stran přijela na pomoc. Naprosto fenomenální z hlediska taktiky byla bitva u Kann, kde stál proti skoro dvojnásobné přesile a přesto vyhrál. Svoji armádu uspořádal do srpkovité formace, kdy uprostřed byli slabší vojáci, obvykle Galové, zatímco po stranách měl své africké veterány. Římané zaútočili na střed, načež Hannibalovi jezdci začali likvidovat římskou kavalerii a jeho zkušení afričtí veteráni obemkli římskou armádu ze stran a jeho kavalerie pak Římany napadla zezadu. Početnější římská armáda byla přemožena.
Hannibalovy taktiky studoval i jeho přemožitel Scipio Africanus a ovlivňovaly římskou vojenskou strategii celá další staletí.
Anketa
Článek byl sepsán na základě informací z následujících zdrojů:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Punsk%C3%A9_v%C3%A1lky
https://www.stoplusjednicka.cz/hannibal-pred-branami-kartaginsky-vojevudce-se-stal-nepritelem-rima-c-1
https://dcc.dickinson.edu/nepos-hannibal/Hannibal
https://www.nationalgeographic.com/culture/article/hannibal
https://www.memento-historia.cz/clanek/235/co-se-stalo-se-slavnym-hannibalem-kdyz-byla-armada-kartaga-zmasakrovana
https://www.thecollector.com/9-facts-hannibal-barca-of-carthage-great-general/
https://www.worldhistory.org/article/290/the-price-of-greed-hannibals-betrayal-by-carthage/
https://en.wikipedia.org/wiki/Hannibal
https://www.history.com/news/hannibal-crosses-alps
