Článek
Příběh francouzského mladíka z konce 18. století, který dokázal spolknout téměř cokoliv a přitom zůstal hubený a věčně hladový. Lékaře fascinoval, okolí děsil — a dodnes je pro moderní medicínu záhadou.
Co o něm víme (a co ne)
Jádro příběhu stojí na dobových lékařských záznamech, zejména vojenského chirurga Pierra-Françoise Percyho. Ty popisují muže s extrémním apetitem, odpudivým zápachem a schopností pozřít obrovské objemy potravy i věci běžně nestravitelné. Sporné, byť často opakované, jsou historky s prvky senzace — zejména obvinění z kanibalismu nikdy nebylo přímo dokázáno.
Dětství, chudoba a „talent“, o který nestál
Tarrare se narodil kolem roku 1772 nedaleko Lyonu. Už jako dítě prý jedl nezvykle mnoho a přesto působil podvyživeně. Rodina byla chudá a synův hlad byl nad jejich síly — v dospívání proto odešel, nebo byl možná spíše vyhnán a přidal se k potulným komediantům. Na jarmarcích se stal atrakcí, tak jako mnoho jiných lidí, kteří se vymykali "normálu": polykal kameny, korkové zátky, celé ovoce i drobná zvířata, která byla ještě stále živá. Zprávy o jeho vystoupení se shodují ve dvou rysech: byl vychrtlý a věčně hladový, a po záchvatech přejídání mu břicho groteskně nabývalo a pak splaskávalo jako prázdný měch. Svědkové zmiňují i zápach, který se držel jeho těla a dechu — kombinaci sladkého pachu potu, zkaženého masa a žluklého tuku.
Ilustrační obrázek
Revoluční války a nemocnice, kde se z atrakce stal pacient
Rok 1792. Francie vede válku, Tarrare narukuje do armády. Vojenské příděly mu však nestačí — i násobné porce zaplní žaludek jen na pár minut. Škemrá, krade zbytky, prohledává odpadky, které sní taky. Nakonec skončí v polní nemocnici, kde se ho ujmou zvědaví lékaři. Percy zaznamenává, že Tarrare dokázal na posezení spolykat několik kilogramů syrového masa, a když se přejedl, břicho mu viselo v záhybech a sálalo teplem. V klidu prý snědl i předměty bez nutriční hodnoty — kamínky, korky, kousky kovu.
Lékaři si všimli, že Tarrare jí jako v transu, bez radosti, spíš s úlevou; sytost netrvá ale dlouho. Potil se, měl zrychlený tep, tělesnou teplotu na horní hraně normy a nezvyklý pach. Byl unavený a slabý — jeho „super-schopnost“ nepřinášela sílu, jen dočasné utišení palčivého hladu.
Experimenty, které otřásly i otrlými
V nemocnici zkoušeli hranice jeho žaludku. Zprávy uvádějí, že dokázal pozřít čerstvé maso i živá zvířata (kočka, hadi, úhoři) a zabíjel je zuby. Zní to jako senzace, ale více nezávislých svědectví popisuje podobné výjevy, byť s různou měrou naturalismu. Jisté je, že personál z něj měl strach a současně ho bral jako lékařskou raritu.
Zároveň jej několikrát nachytali při pojídání odpadků a při pokusech proniknout k mrtvolám. Tady se prameny rozcházejí: zatímco jedni mluví o „chorobné zvědavosti“ a pice (nutkavé chuti na nepoživatelné látky), jiní přisuzují motiv nesmírnému hladu.
Kurýr, který měl polykat vzkazy
V éře, kdy se tajné zprávy převážely po souši v brašnách, někoho napadlo využít Tarrareho jako schránku: spolkl malou krabičku s dokumentem a měl ji propašovat přes nepřátelské linie. Mise skončila fiaskem — byl dopaden, bit, vyslýchán a nakonec puštěn zpět. Zpráva, kterou z těla vyloučil, naštěstí nebyla klíčová, ale celý experiment armádě spíš uškodil reputačně.
Tarrare se po epizodě vrátil do nemocnice — a byl na tom ještě hůř než dřív. Hlad se zhoršoval, personál jej střežil, ale hlídat nešlo všechno. V tu chvíli se objevují temné historky: že kradl z márnice a že měl na svědomí i zmizení dítěte. Přímý důkaz však chybí a podezření mohlo vzejít i z paniky a odporu okolí.
Ilustrační obrázek
Jak ho chtěli „léčit“
Dobová medicína si s podobnými stavy neporadila. Zkoušeli přísné diety, velké objemy kyselých nápojů, chladivé koupele, sedativa i látky tlumící střevní peristaltiku. Výsledek byl vždy dočasný: krátké zklidnění, následované prudkými návaly hladu a návratem k nutkavému shánění čehokoli (ne)poživatelného. Čím víc jej omezovali, tím víc se zvyšovala jeho úzkost a podrážděnost.
Smrt ve věku 26 let
V roce 1798 Tarrare umírá, vyčerpaný, s příznaky plicní choroby — dobové zprávy mluví o pokročilé tuberkulóze. Pitva, kterou provedl Percy, popsala mimořádně rozšířený jícen, žaludek zabírající většinu břicha a vnitřnosti zčásti zánětlivě změněné. Pach z tělních dutin byl prý tak pronikavý, že pitvu málem vzdali.
Ilustrační obrázek
Co by na to řekla dnešní medicína?
Jedna diagnóza všechno nevysvětlí. Smysl dává spíš kombinace:
- Polyfagie a pica: nezvladatelný hlad plus nutkavé pojídání nepoživatelných věcí. Pica se objevuje u řady poruch — od nedostatků minerálů po psychiatrická onemocnění.
- Porucha hypothalamu: hypothalamus řídí pocit hladu a sytosti. Jeho poškození (např. po infekci, zánětu či úrazu) může vést k extrémnímu hladu bez odpovídajícího ukládání tuků.
- Hypertyreóza (zvýšená činnost štítné žlázy): zrychlený metabolismus, pocení, horkost, úbytek hmotnosti při zvýšené chuti k jídlu — mnoho rysů sedí, ale samy o sobě by nevysvětlily všechny extrémy.
- Infekční či parazitární zátěž: dlouhodobé infekce a paraziti mohou zvyšovat potřebu energie, měnit pach potu a stolice a zhoršovat vstřebávání živin; opět ale nejde o úplné vysvětlení.
- Psychiatrická složka: úzkost, impulzivita a nutkavé jednání popisované svědky zapadají do obrazu, v němž se somatická porucha mísí s psychikou.
Když tyto roviny poskládáme, Tarrare přestává být „monstrózní kuriozitou“ a stává se pacientem s komplexní, krutou poruchou regulace hladu a chování. Byl věčně hladový, nikdy sytý — a společnost, která jej nejprve tlačila na pódium jako atrakci, jej později odstrčila jako hrozbu.
Tarrare se do dějin zapsal jako „muž, který snědl všechno“. Ve skutečnosti to byl člověk uvězněný ve vlastním těle, které nevědělo, kdy přestat jíst.
Článek byl sepsán na základě informací z následujících zdrojů:
https://www.novinky.cz/clanek/historie-muz-ktery-snedl-vsechno-pribeh-nejvetsiho-jedlika-vsech-dob-40367772
https://history.howstuffworks.com/historical-figures/tarrare.htm
https://allthatsinteresting.com/tarrare
https://qz.com/916970/tarrare-the-bizarre-story-of-a-frenchman-who-ate-a-quarter-of-a-cow-daily-and-never-gained-weight
https://retrofuturista.com/the-insatiable-tarrare-a-man-of-unfathomable-hunger/
https://www.ripleys.com/stories/tarrare
https://cs.wikipedia.org/wiki/Pika_(nemoc)
