Článek
Někteří možná viděli lastury těchto živočichů na vlastní oči. Díky jejich kráse byly a někde stále jsou součástí obchůdků se suvenýry v přímořských státech. Nadšení sběratelé tak mohou mít tyto schránky plžů i doma ve své sbírce. To, co nejvíce uchvátí pohled každého, je krásné zbarvení, ale i samotný tvar lastur je pěkný. Málokoho by v tu chvíli napadlo, že schránku kdysi obýval plž, který byl velmi nebezpečný a své kořisti namíchal jed na míru. Takové jsou homolice.
Homolice (Conus)
Homolice jsou mořští plži, kteří se vyskytují v teplých vodách moří a oceánů, často skryté a napůl zahrabané na dně, kde svým zbarvením splývají s okolím a takto maskované číhají na svoji kořist.
Podle druhu se liší vzor a barva jejich ulity. Jedněmi z nejznámějších jsou homolice síťkovaná (Conus textile) a homolice mapová (Conus geographus). Druhá jmenovaná patří mezi nejjedovatější druhy homolic a článek bude převážně o ní.
Homolice mapová
Většina neznalých lidí urputně přemýšlí, jak by takový plž mohl být tak nebezpečný. Když si vybavíme suchozemské plže, třeba neškodného hlemýždě nebo postrach zahrádkářů - slimáka, jen těžko si představíme, že by jejich vzdálený mořský příbuzný mohl být natolik rozdílný. Příznivci sladkovodní akvaristiky si takový rozdíl představí už snáz, protože v akvárku možná mají surmovku vražednou, vodního plže, který se živí jinými plži a nepohrdne ani uhynulou rybkou, která klesne na dno. Je maličký, ale přesto si troufne i na větší kořist než je sám a žádný jiný drobný plž před ním není v bezpečí.
Homolice mapová žije v teplých vodách Indického a Tichého oceánu, kde vyhledává korálové útesy, v nichž se může skrýt a kde bývá dostatek malých rybek. Z ústní dutiny, přecházející v jakýsi chobůtek - proboscis, vystřeluje harpuně nebo ostnu podobný chitinový útvar, dutý radulární zub, kterým zasáhne svoji oběť a otráví ji svým jedem, který proudí dutou částí. Ten se skládá z mnoha různých toxických látek, které je schopná namíchat podle vyhlédnuté kořisti. Kromě jedu vstřikuje do oběti i trávicí enzymy.
Homolice mapová má jed dokonce tak toxický, že je životně nebezpečný i pro člověka. Bohužel kvůli měnícímu se složení jedu neexistuje žádný protijed, a tak se v případě incidentu volí pouze podpůrná léčba, která má za úkol udržet člověka naživu tak dlouho, dokud toxiny (zvané konotoxiny) z těla samy nevyprchají. Otrava konotoxiny se projevuje bolestí v okolí rány, malátností, nevolností, pocity slabosti doprovázené pocením. Člověku se zhoršuje a rozostřuje zrak, je paralyzovaný, což má negativní vliv i na dýchání. V některých případech může zranění skončit smrtí.
Ačkoliv je její jed natolik nebezpečný, je současně i v hledáčku farmaceutických firem. Vědci totiž zjistili, že některé proteiny, pokud jsou izolované, mohou posloužit jako léčivá látka v lécích na bolest. Dokonce jsou tak silné, že by mohly být až 10 000× silnější než morfin a zároveň nejsou návykové. Pro lidi trpící neutišitelnými bolestmi by to bylo rozhodně vítané. Jiné látky zase mohou sloužit jako neuroprotektiva. Látek je ohromné množství, takže jejich výzkum může přinést ještě další překvapení.
Schránky různých druhů homolic
Podobně málo jako se ví o jejím jedu, tak se ví i o jejím životě. Po období páření, které probíhá v teplejších měsících, vytlačují ze svého těla shluky vajíček, přičemž jeden takový shluk-váček obsahuje kolem 40 kusů těchto vajíček. Shluky jsou připevněny na pevný povrch a vajíčka se zhruba další dva týdny inkubují, než se vyvine larvální stádium. Po dvaceti dnech se drobní průhlední živočichové vylomí ze svých schránek a nechají se unášet vodou jako zooplankton, přičemž jejich potravou jsou ještě menší planktonní částečky. Po čase dochází k přeměně planktonních larev na bentická mláďata, která žijí na dně. Z těchto mláďat se pak vyvinou dospělí jedinci. Dospělosti se však dožije jen minimum z původních vajíček. O celkové délce života však dosud neexistují žádné ověřené informace.
Dospělí jedinci spolu komunikují, zejména v období páření, pomocí tří smyslů, které jinak využívají i během celého roku k detekci potravy. Těmi smysly jsou zrak, kterým vnímají především světlo a tmu, hmat a chemorecepce. Na lov se vydávají zejména večer a v noci. Pomalu se přibližují ke své kořisti, mávají chobůtkem jako jakousi návnadou, která má zaujmout zvědavé rybky. Jakmile se rybka přiblíží a homolice ji zvládne zasáhnout bodcem, dostane dávku jedu, po které s sebou ještě chvíli škube, než zůstane paralyzovaná nebo uhyne. Poté ji homolice vtáhne a doslova vcucne do sebe, aby po nějaké době vyvrhla zpět jen rybí kosti.
Aby podpořila účinek jedu a měla jistotu, že kořist neunikne, vylučuje homolice ještě inzulin. Ten má trochu odlišnou charakteristiku od jejího vlastního a je podobný rybímu. Proto na ni samotnou účinek nemá, ale na oběť ano. Inzulin vypustí do vody a ryba jej přijme skrz žábry do vlastního těla. Dávka inzulinu jí sníží množství cukru v krvi a způsobí hypoglykemický šok, který ji ve spojení s účinky jedu zcela ochromí. Tímto způsobem dokáže plž ochromit i celá hejna rybek.
Homolice požírající rybku
Samotné homolice nemají příliš nepřátel. Jsou jimi obratlovci živící se měkkýši, jako například želvy či rejnoci. Ohrožuje je samozřejmě také člověk, a to přímo i nepřímo. Přímé ohrožení spočívá ve sběru těchto živočichů kvůli jejich krásným schránkám. Nepřímé je činnost člověka měnící podmínky jejich životního prostředí, kterým se ne vždy dokáží přizpůsobit a především přicházejí o své přirozené životní prostředí v podobě korálových útesů.
Anketa
Článek byl sepsán na základě informací z následujících zdrojů:
https://www.nationalgeographic.com/animals/invertebrates/facts/geography-cone
https://www.sciencedirect.com/topics/pharmacology-toxicology-and-pharmaceutical-science/conus-geographus
https://zoom.iprima.cz/priroda/homolice-mapova-187451
https://animaldiversity.org/accounts/Conus_geographus/
https://www.theguardian.com/science/2015/jan/19/venomous-sea-snail-insulin-prey-conus-geographus
