I Japonsko mělo svého dr. Mengele - Shiro Ishii působil v Jednotce 731, lidé pro něj byli „klády“

V Evropě se při zmínce o lékařských zločinech druhé světové války mluví téměř výhradně o Josefu Mengelem. Jeho jméno se stalo zkratkou pro všechno, co se může stát, když věda ztratí svědomí. Jenže svět byl tehdy větší než Evropa – a v Japonsku působil muž, který se morálních zábran zbavil stejně snadno. Jmenoval se Shiro Ishii.

Když se Shiro Ishii narodil v létě roku 1892 ve vesnici Chiyoda Mura, prefektuře Chiba, svět kolem něj nepůsobil nijak výjimečně. Neodehrálo se nic, co by pozdější historici mohli označit za symbolické znamení. Žádná povodeň, žádná válka, žádný rodinný pád. Prostě se narodil syn statkáře v zemi, která si teprve hledala své místo mezi světovými mocnostmi.

Japonsko na konci 19. století bylo zvláštní směsí tradice a nervózního spěchu. Staré hodnoty ještě nezmizely, ale už přestávaly stačit. Země, která byla po staletí uzavřená, najednou horečně doháněla Západ. Stavěla továrny, modernizovala armádu, posílala mladé muže studovat vědu, techniku a medicínu. Ne proto, aby byli šťastní, ale aby byli užiteční.

O Ishiiho dětství víme málo. Neexistují deníky, osobní vzpomínky ani dochované dopisy, které by nám dovolily nahlédnout do jeho hlavy. Nevíme, jaký byl jako chlapec. Nevíme, čeho se bál, co ho bavilo, co ho trápilo. Víme jen to, že vyrůstal v relativním blahobytu a že mu bylo umožněno studovat.

To samo o sobě už hodně říká o prostředí, ze kterého vzešel. Vzdělání nebylo v tehdejším Japonsku samozřejmostí. Bylo investicí. A od investice se očekávalo, že se vrátí – ne rodině, ale státu.

Když se mladý Shiro rozhodl pro medicínu, nešlo o romantickou volbu, touhu pomáhat nemocným. Lékař nebyl někdo, kdo se stará o jednotlivce. Byl to nositel moderní vědy, člověk, který rozumí tělu, nemocem, biologii. Medicína byla považována za jeden z pilířů národní síly. A právě to z ní dělalo ideální obor pro někoho, kdo chtěl uspět.

Studoval na Kjótské císařské univerzitě, jedné z nejlepších škol v zemi. Neexistují důkazy, že by byl výjimečným géniem, ale byl schopný, cílevědomý a sebevědomý. Podle pozdějších svědectví spolužáků působil někdy až arogantně, jindy charismaticky. Tyto vzpomínky na Ishiiho však vznikaly až po válce, kdy už byl známou postavou, a tak je nelze brát jako čistý obraz mladého studenta. Spíše jako vzpomínky, které se sice zakládají na reálné historii, ale už mohou být ovlivněny současným děním.

Po absolutoriu v roce 1920 vstoupil do armádního zdravotnického sboru. Pro mnoho mladých lékařů to byla běžná volba. Armáda nabízela jistotu, peníze a především kariérní postup. Zároveň nabízela něco, co civilní sféra dát nemohla – přístup k rozsáhlému výzkumu a tématům, která byla jinde tabu.

A právě tady se začal Ishii postupně měnit. Nebo spíš – tady se začalo ukazovat, jak přemýšlí. Nelákala ho práce u lůžka. Nelákala ho péče o jednotlivé pacienty. Zajímaly ho vzorce, systémy, čísla. Epidemie. Nemoc nebral jako osobní tragédii, ale jako fenomén. Něco, co by se mělo zkoumat, pochopit a využít.

První světová válka byla pro vojenské plánovače lekcí. Miliony mrtvých, zákopy, plyn. Chemické zbraně otevřely dveře myšlence, že existují způsoby zabíjení, které jsou levnější a účinnější než klasická munice. Nemoc tak byla dalším logickým krokem.

Ishii začal o biologické válce mluvit otevřeně. Ne jako o něčem zakázaném, ale jako o nutnosti. Tvrdil, že pokud se Japonsko nepřipraví, udělá to někdo jiný. Argumentoval efektivitou, náklady, strategickou výhodou. Neřešil morálku. A to mu hrálo do karet.

Když Japonsko obsadilo Mandžusko, změnilo se všechno. Území, které bylo oficiálně pod kontrolou armády, ale fakticky mimo jakoukoli veřejnou kontrolu, se stalo ideálním místem pro experimenty. Místní obyvatelstvo nemělo žádná práva. Nebylo chráněno zákonem. Bylo snadno nahraditelné.

Zpočátku se experimenty skrývaly za nevinné názvy. Hygiena. Prevence epidemií. Zásobování vodou. Všechno to znělo rozumně. Jenže za těmito slovy se postupně začalo odehrávat něco jiného. Ne náhle. Ne skokem. Spíš pomalu, krok za krokem.

Nejprve šlo o pozorování. Pak o drobné zásahy. Pak o cílené infekce. Každý další krok byl o něco horší než ten předchozí, ale vždy šel ospravedlnit tím, že už přece děláme něco podobného.

Roku 1936 vznikla jednotka 731. Oficiální název byl dlouhý, úřední a nezajímavý. Přesně takový, aby nikoho nezajímal. Ve skutečnosti šlo o rozsáhlý komplex u Charbinu, vybudovaný s jediným cílem: testovat biologické a chemické zbraně na lidech.

Areál nebyl provizorní. Byl promyšlený, dobře financovaný, systematický. Laboratoře, věznice, pitevny, chladicí zařízení, testovací plochy. Všechno mělo své místo. Všechno mělo svůj účel.

Lidé, kteří sem byli přiváženi, přestávali být lidmi už v okamžiku, kdy dostali označení maruta. Klády. Jazyk nebyl náhodný. Byl nástrojem. Když někoho nazvete kládou, nemusíte řešit jeho bolest, jeho strach, jeho smrt. V japonštině je to výraz, který znamená jak klády, tak i samotný materiál. Oba významy pomohly tomu, že místní pracovníci už nevnímali vězně jako lidi. Pro ně to byl materiál. Pokud se o kládách bavili i mimo zařízení, nikomu to nepřišlo divné, navenek se v zařízení mělo mj. zpracovávat dřevo. Dokonalé krytí.

Vězni byli úmyslně infikováni smrtelnými chorobami. Mor, cholera, antrax, tyfus. Nešlo o hledání léku. Nešlo o záchranu. Šlo o sledování průběhu nemoci. Jak rychle se projeví. Jaké má fáze. Jak tělo reaguje.

Vivisekce bez anestezie nebyly výjimkou. Byly součástí metodiky. Anestezie by prý zkreslila výsledky. Jiní vězni byli vystavováni extrémnímu chladu. Sle­dovalo se, kdy začnou odumírat tkáně. Co se stane při zahřátí. Jak dlouho tělo vydrží.

Další byli používáni k testování zbraní. Výbuchů. Tlakových vln. Chemikálií. Každý experiment měl své protokoly, své tabulky, své závěry. Všechno bylo pečlivě zapisováno. Alespoň do chvíle, než přišel konec války.

Shiro Ishii nebyl u každého experimentu osobně. Nebyl to řezník s nožem v ruce. Byl organizátorem. Manažerem. Člověkem, který nastavoval systém a kontroloval jeho chod. Věděl, co se děje. Nejen obecně, ale detailně. A nikdy proti tomu nezasáhl.

Naopak. Vytvořil prostředí, kde byl soucit považován za slabost. Kde pochybnosti znamenaly problém. Mladí lékaři, často sotva po škole, byli vtaženi do systému, který jim říkal, že to, co dělají, je nutné. Že slouží císaři. Že slouží budoucnosti Japonska.

Jednotka 731 se nezastavila u zdí vlastního areálu. Existují doložené případy biologických útoků na civilní obyvatelstvo. Morové blechy vypouštěné do vesnic. Kontaminované studny. Záměrně vyvolané epidemie. Nebyly to nehody. Byly to testy v terénu.

Kolik lidí kvůli tomu zemřelo, dnes nikdo neví. Dokumenty byly zničeny. Svědci umlčeni. Odhady se pohybují v desítkách tisíc mrtvých. Přesné číslo už nikdy nikdo nezjistí. Ostatně Jednotka 731 nebyla jediná. Byla největší, ale kromě ní existovaly i další (viz zde).

Když se válka začala hroutit, Ishii nepropadl panice. Jednal chladně. Nařídil zničení zařízení. Spálení dokumentů. Likvidaci vězňů, kteří by mohli svědčit. Nebyl to chaos. Byl to plán.

A pak přišlo poválečné vyjednávání.

Místo soudu přišla nabídka. Spojené státy měly o jeho data zájem. Studená válka byla na obzoru a informace o biologických zbraních měly cenu zlata. Ishii nabídl výsledky své práce. A dostal imunitu.

Zatímco jiní lékaři stáli před tribunály, on zmizel do ústraní.

Zbytek jeho života proběhl bez trestu. Bez veřejné odpovědnosti. Zemřel v roce 1959 na rakovinu jícnu. Neexistují žádné důkazy, že by kdy litoval. Žádné přiznání. Žádná omluva.

Jeho příběh není příběhem šílence. Je to příběh člověka, který využil systém – a systém mu to umožnil. A právě proto zůstává Shiro Ishii důležitý i dnes. Ne jako historická kuriozita, ale jako varování, jak málo stačí, aby byla překročena hranice lidství.

Článek byl sepsán na základě informací z následujících zdrojů:

https://dc.etsu.edu/cgi/viewcontent.cgi?article=2167&context=etd

https://www.pbs.org/wgbh/americanexperience/features/weapon-biography-shiro-ishii/

https://www.warhistoryonline.com/world-war-ii/shiro-ishii-unit-731.html

https://www.bionity.com/en/encyclopedia/Shir%C5%8D+Ishii.html

https://ww2db.com/person_bio.php?person_id=541