Článek
Introverti jsou dodnes nepříliš pochopenou skupinou lidí. Přitom jich není málo, ale kvůli svému nastavení nejsou příliš vidět, ani slyšet. A většinou jsou za to i rádi. Řada z nich se však přizpůsobila extrovertní většině, a alespoň navenek se snaží splynout a nevybočovat z davu. Leckdy i proto, že by jinak nemohli vykonávat práci, kterou vykonávají a která je i baví.
Sociální sítě umožnili introvertům se i družit, aniž by museli opustit klid svého domova. Člověk by až řekl, že internet byl stvořen introvertem pro introverty. Největší dar.
Když si však pročteme příspěvky, zjistíme, že pojem introverze pro řadu lidí velmi splývá s ostýchavostí, nedostatkem sebevědomí, asociálním chováním, nesnášenlivostí vůči ostatním a velmi často se sociální fobií.
Jak to tedy je? Introverze sama o sobě nic nevypovídá o našem vztahu k okolí. Jedná se o způsob, jakým si člověk doplňuje svoji vnitřní energii a co jeho energii naopak odčerpává. Introvert čerpá energii ze svého vnitřního světa a k tomu obvykle potřebuje i větší množství času, které může trávit v klidu bez interakcí s jinými lidmi. Může si číst, chodit na procházku, cvičit, malovat, meditovat, cokoliv. Ale sám, se svým vnitřním světem. V duchu se bude hnípat ve svých pocitech, emocích, myšlenkách. Bude si pravděpodobně přehrávat uplynulý čas nebo si představovat budoucnost a v duchu se připravovat na pondělní pracovní poradu, návštěvu u přátel apod.
Jeho energii naopak budou odčerpávat sociální interakce s jinými lidmi. Ale to nutně neznamená, že o ně nestojí. Zejména pokud se jedná o jeho interakce s blízkými lidmi. Introverti většinou mají méně přátel, ale jejich vzájemné pouto je hlubší. Rádi si popovídají a nemusí jít nutně o diskuzi nad kvantovou fyzikou. Rádi zajdou do kina, do restaurace na večeři, v práci mohou pracovat v kolektivu, byť se snaží upřednostnit spíš samostatnou práci. To vše je ale vyčerpává, a tak během dne potřebují i chvilku pro sebe, kdy si zase mohou doplnit svůj pohárek energie. Když jim to není umožněno, mohou být podráždění, cítit se naprosto vyšťaveně a v případě příliš mnoha podnětů „zvenčí“ se jejich mysl může zcela uzavřít a přestat přijímat další informace, dokud jí nebude umožněno zpracovat v klidu ty dosavadní. Pro ostatní tak mohou vypadat, jako když zírají do prázdna, do zdi, v horším případě to může působit, že je nezajímá, co se kolem nich děje. Nemyslí to ale zle, jen jsou prostě přehlcení.
Oproti tomu extroverti čerpají svoji energii z interakcí s ostatními. Potřebují vzruchy a nové podněty, rádi zkoumají, povídají nebo chtějí být aspoň mezi dalšími lidmi. To vše je naplňuje a cítí se dobře. Samota je ubíjí, odčerpává jejich energii, nudí, je za trest. Potřebují vyprávět svoje zážitky, sdílet s ostatními a užívat si pozornosti.
To jsou dva odlišné konce spektra introverze/extroverze. Řada lidí, možná většina, se však nachází někde mezi. Někdo je rád mezi lidmi, ale zároveň ocení i trochu klidu. Jiný tráví radši víc času sám se sebou, ale chce se i pobavit s ostatními. S postupujícím věkem se většina lidí posouvá postupně ke středu této škály.
Asociál je člověk, který vůbec nestojí o sociální interakce, v extrémním případě může být vůči ostatním lidem až nepřátelský (antisociální). Neznamená to, že jde o zlého člověka, ale prostě nemá zájem o ostatní a radši je sám. Tato charakteristika se z logiky věci může pojit s introverzí. Asociální extrovert je spíše oxymóron (navzájem se vylučující spojení). Dá se tedy říci, že introvert může být současně v určité míře asociální. Ale není to nutná součást.
Velmi často se slučuje introverze se sociální fobií. A ano, v řadě případů může dojít k propojení, kdy introvertní člověk zároveň trpí touto fobií. Ta se projevuje strachem z mezilidských interakcí, ze sociálních situací. V menší míře může připomínat ostýchavost nebo stydlivost, protože se bude projevovat pocením při kontaktu s jinými lidmi, třesem, koktáním, v tom horším případě může dojít i k tomu, že se postižený člověk bojí i vyjít z domu, protože by mohl někoho potkat.
V lehčích případech se člověk může sám tzv. otrkat a navyknout si na sociální situace do té míry, že nepříjemné projevy postupně vymizí. V těžších případech je potřeba vyhledat pomoc odborníka a s pomocí terapie nebo i medikace zapracovat na své fobii a postupně ji minimalizovat.
Sociální fobií může trpět i extrovert. Ten ji bude snášet ještě hůř, protože na jednu stranu bude toužit po kontaktech a podnětech od jiných, ale zároveň se jich bude bát. Většinu lidí se sociální fobií však budou tvořit introverti, což ovšem neznamená, že každý introvert touto fobií trpí.
Je na každém z nás, abychom se v sobě vyznali natolik dobře, že si budeme schopni uvědomit, zda jsme extroverti, nebo introverti a podle toho se snažit žít tak, abychom byli spokojení. Společnost potřebuje jak průbojnější extroverty, tak hloubavější introverty.
A introverti by se měli do sebe umět zahloubat natolik, aby věděli, zda to, jak se chovají, je způsobeno jenom jejich introvertním nastavením, nebo jestli se k tomu přidala např. zmíněná sociální fobie, která je může zbytečně ochuzovat o příjemné chvíle a zbytečně stresovat.
Jak jste na tom vy, ke které straně byste se spíš zařadili? Uzpůsobili jste svůj život svému nastavení, nebo se musíte přemáhat a spíše se přizpůsobujete vy společnosti, ve které žijete? A jaký je váš partner, je stejného nastavení, nebo opačného a doplňujete se?
V článku bylo čerpáno z vlastních zkušeností a z následujících zdrojů:
Marti Olsen Laney - Jste introvert? - Jak prosperovat ve světě extravertů
nakladatelství Ikar, r. vydání 2006
https://www.verywellmind.com/asocial-vs-antisocial-differences-7555163
