Olm: Je slepý, dokáže hladovět i 10 let a dožít se může i stovky. Dříve byl pokládán za dračí mládě

V dávných dobách pokládaný za dračí mládě, dnes již známý jako obojživelník žijící výhradně v jeskyních. Pro obyvatele jihovýchodní Evropy je celkem známý, pro ostatní může být tajemným. Macarát jeskynní neboli olm, zvaný také jako lidská ryba.

Macarát jeskynní (Proteus anguinus)

Macarát je jediný evropský obratlovec, který žije výhradně v jeskynních systémech. A jeden z mála obojživelníků, který žije výhradně ve vodě. Těmto životním podmínkám se dokonale přizpůsobil.

Vyskytuje se v krasových jeskyních střední a jihovýchodní Evropy, takže je poměrně dobře známý obyvatelům Chorvatska, Bosny a Hercegoviny nebo Slovincům a Italům. Poprvé se však o něm lidé podle historických písemností dozvěděli v roce 1689 od přírodovědce, který popisoval, jak silné deště tyto tvory vyplavily z jeskyní a jak místní lidé věřili tomu, že jde o dračí mláďata.

Ve skutečnosti však jde o mloka, který je jediným druhovým zástupcem čeledi macarátovitých. Od ostatních obojživelníků se vývojově oddělil ve zhruba stejné době, jako se začali oddělovat moderní ptáci, tedy někdy před 110 miliony let. Je obojživelníkem, ale přesto tráví veškerý čas ve vodě. Ve tmě jeskynních systémů. Tělo má hadovité, dosahující obvykle 20-30 cm. Dva páry končetin, spíše menších, ale zřetelných. Ve srovnání s jinými obojživelníky má nižší počet prstů - na předních končetinách jen tři místo čtyř a na zadních dva. Ocas je krátký, ze stran plošší, připomínající ploutev.

Nejčastější zbarvení je narůžovělé, a právě díky němu získal přezdívku lidská ryba - Slovinci jej označují jako oveja Ribica, popř. „močeril“ - ten, co se zavrtává do mokra. Pokud bychom jej dobře nasvítili, uvidíme přes světlou kůži i jeho vnitřní orgány. Je to způsobeno nedostatkem pigmentu. Jeho kůže si přesto schopnost tvorby melaninu zachovává a jedna z populací macaráta je typická tím, že barva jedinců z této populace je tmavá, hnědá až načernalá. Tato forma byla uznána za jediný poddruh macaráta a je endemická (tj. nenachází se nikde jinde) pro oblast na Slovinsku - žije v podzemních vodách poblíž města Črnomelj.

Čenich je krátký, lehce zploštělý a v tlamičce najdeme malé zoubky. Za hlavou má načervenalé keříčkovité žábry, pomocí kterých dýchá. Má i primitivní plíce, ale ty využívá spíše jen doplňkově, protože zůstává trvale ve vodě. Zajímavostí jsou oči - macarát je slepý, protože v temných vodách jeskynních systémů nepotřebuje vidět. Jsou proto překryté vrstvou kůže. I tak si však zachovávají fotocitlivost - macarát reaguje na světlo a snaží se od něj plavat pryč. Je tomu tak proto, že larvy oči mají. Ovšem brzy se jejich vývoj zastaví a po čtyřech měsících vývoje zakrní. Na světlo je citlivá dokonce i jeho kůže, která obsahuje buňky zvané melanofory a ty zase obsahují pigment melanopsin. Tyto buňky se podílejí na fotosenzitivitě kůže macaráta.

Jak už to tak bývá, pokud nějaký smysl není vyvinutý nebo zakrní, jiné smysly se stanou o to citlivějšími. Tak je tomu i u macaráta, který se nemůže spoléhat na svůj zrak. Má velmi citlivé chemoreceptory, díky kterým dokáže vnímat i nízké koncentrace biochemických sloučenin ve vodě. Nosem dokáže vycítit množství i kvalitu případné blízké kořisti.

Dokáže skvěle vnímat i zvukové vibrace jak ve vodě, tak i ze země a dokáže určit zdroj původu. Na hlavě má ampulární orgány, pomocí kterých vnímá i slabá elektrická pole. A v neposlední řadě vnímá i magnetická pole Země.

Jeho vývoj a schopnosti jsou reakcí na podmínky, ve kterých žije. Ke svému životu potřebuje čisté vody, dobře okysličené a s poměrně stabilní teplotou kolem 8-11°C. U populace olma černého bylo zpozorováno, že je schopen se pohybovat i v teplejších povrchových vodách.

Ve vodě aktivně loví drobné korýše, plže, někdy i larvy hmyzu či hmyz samotný, ale to spíše výjimečně. Potravu nekouše, ale polyká ji vcelku. Když má potravy dost, dokáže se „nadlábnout“ k prasknutí, ale výjimečný je druhým extrémem - když potrava není, dokáže hladovět i neuvěřitelných deset let. Je tomu tak proto, že v době nedostatku je schopen zpomalit svůj metabolismus a využívat zásoby tuku a glykogenu z jater. V nejextrémnějších případech je schopný reabsorbovat i vlastní tkáň.

I když by to do něj málokdo řekl, žije společenským životem. Skupinky olmů se zdržují v puklinách či pod kameny pod hladinou vody. Výjimku tvoří sexuálně aktivní samci, kteří si hlídají své území, kam se snaží nalákat samičku. Pokud by však někdo očekával kruté boje mezi samci, byl by zklamán. Vzhledem k tomu, že nadbytkem potravy netrpí, nemohou si macaráti dovolit zbytečně ztrácet energii. A tak když na sebe narazí dva sexuálně aktivní samci, jenom se před sebou trochu naparují, aby ukázali, co jsou zač. I když slovo ukázat není úplně to pravé - protože se nevidí, ale vnímají jinými smysly.

Jejich namlouvací rituál se však příliš neliší od rituálů zvířat, která normálně vidí. Samičku lákají vylučováním feromonu a když ucítí, že je nablízku, začnou kolem ní kroužit a ovívat ji ocasem. Čenichem se jí dotkne a když se ona následně dotkne čenichem jeho kloaky, začne se trhavě pohybovat a vyloučí spermatofor. Do něj pak samice narazí kloakou a zastaví se. Spermie ze spermatoforu se pak snaží oplodnit její vajíčka. Následně samice vajíčka naklade, obvykle někam do bezpečí do skuliny pod kameny. Obvyklý počet je 30-40 vajíček, ale může jich být až 70.

Z vajíček se líhnou po zhruba 140 dnech podle teploty vody. V chladnější vodě to může trvat i déle. Larvy získají vzhled dospělce po čtyřech měsících, ale pohlavně dospělí jsou macaráti až ve věku 14 let. Pohlavně dospělý jedinec se pak obvykle rozmnožuje zhruba jednou za dvanáct let. Dožívá se v průměru kolem 60-70 let, ale je schopný se dožít i stovky. Dospělý jedinec si však zachovává řadu znaků larvy, v podstatě tak neprochází pravou metamorfózou.

Největším nebezpečím pro jeskynní macaráty je znečišťování jejich životního prostředí, vody. Ta je ohrožována prosakováním řady chemických látek, od pesticidů, hnojiv až po polychlorované bifenyly, které sice byly zakázány, ale přesto jsou součástí řady starších skládek a bohužel v některých případech možná i současných. Dalším nebezpečím je i jeho nezákonný odlov pro soukromé chovatelské účely.

Macarát jeskynní je chráněn a ohrožen jako zranitelný, což je první stupeň ohrožení, nicméně na některých místech je už kriticky ohrožený.

Článek byl sepsán na základě informací z následujících zdrojů:

https://en.wikipedia.org/wiki/Olm

https://www.edgeofexistence.org/species/olm/

https://marybatessciencewriter.com/home/2015/07/01/the-creature-feature-10-fun-facts-about-the-olm

https://animaldiversity.org/accounts/Proteus_anguinus/