Článek
Karel Gott. Člověk, který byl známý především díky svému neuvěřitelnému hlasu, ale také díky své noblese, odzbrojující slušnosti, pokoře a neuvěřitelné pracovitosti. Pro mnoho žen, nyní často již ve věku babiček, byl celoživotním idolem. Pro zpěváky často vzorem, pro běžné lidi ikonou. I lidé, kteří jeho písně nebo jeho samotného nemusí, obvykle uznávají jeho obrovský přínos pro československou a později českou hudební scénu a jeho uctivé chování vůči okolí.
Kterak elektromontér ke zpěvu přišel…
Karel Gott se narodil jako jedináček do rodiny náměstka ministra těžkého průmyslu Karla a Marie. Kdo by si myslel, že hned odmala se chtěl stát zpěvákem, ten by se mýlil. Jeho první volbou bylo malířství, o jehož studium se po základní škole pokoušel. Bohužel nebyl přijat a tak se odešel vyučit do ČKD jako elektromontér. Malířství však zůstalo jeho celoživotní vášní. V dětství rád maloval především pohřby, které ho velmi fascinovaly.
V jeho zálibách ho nejvíce podporovala právě maminka, která mu byla oporou a s níž měl hlubší vztah než s tatínkem. Pomáhala mu i v počátcích jeho kariéry. I přes láskyplný vztah jí však nepřiznal svoji první dceru, Dominiku, kterou počal neplánovaně s tanečnicí. Maminka sice toužila po vnoučatech, ale byla poměrně dost konzervativní a Karel věděl, že by špatně nesla, že má potomka, a přitom nežije s jeho matkou. Dceru by jí možná přiznal v pozdějších letech, ale zasáhl osud a maminka v 66 letech zemřela na infarkt, dřív, než jí mohl vnučku přiznat.
S tatínkem si příliš nerozuměl, v mnoha ohledech měli jiné zájmy a názory. Po matčině smrti, když cítil potřebu pouto se zbývajícím rodičem trochu upevnit, měl pocit, že cítil nevyřčenou výčitku, že si nevzpomněl na svého otce dřív. Přesto alespoň otec se dozvěděl o své vnučce Dominice, i když jen pár měsíců před smrtí. Karla k tomu donutil tisk, který zveřejnil informace o dítěti a Karel tak už nemohl dále tajit, že má dceru. Pár měsíců poté však tatínek zemřel na dlouhodobé zdravotní problémy s ledvinami.
Již tehdy Karel cítil silný závazek vůči svým fanouškům. O smrti maminky se dozvěděl těsně před koncertem ve Frankfurtu nad Mohanem, a i přesto celý koncert odzpíval. Tatínek mu zase zemřel v den, kdy měl odstartovat svá vánoční vystoupení. Ani tehdy koncert nezrušil.
Láska k hudbě a zpěvu se naplno projevila během jeho učňovských let a aby se jim mohl věnovat, šel na konzervatoř. Účastnil se různých pěveckých soutěží a snažil se občas vystupovat. Podařilo se mu dostat i nabídku na angažmá a tak během své „civilní“ práce jako elektromontér začal vystupovat i jako zpěvák.
Pěvecké začátky byly složité
V roce 1958 se Karel pod pseudonymem Karel Matějíček přihlásil do soutěže amatérských zpěváků, kde získal první místo a začal vystupovat častěji. V roce 1960 seknul se svým zaměstnáním v ČKD, protože skloubit večerní představení a práci v ČKD nebylo úplně reálné. Kromě toho se chtěl zpěvu věnovat opravdu profesionálně a chtěl se posunout na vyšší úroveň. Nastoupil na konzervatoř, a dokonce se objevil v televizi. Ani tehdy ještě nezářila jeho hvězda tak jasně jako o něco později.
Jeho vystoupení nebyla zpočátku vnímána s takovým nadšením, jak by si dnešní člověk myslel. Jeho projev byl poměrně odlišný od dosavadních vystoupení a tak byl přijímaný spíše s rozpaky. Jak se však hudba a zpěv postupně vyvíjely a trendy se měnily, začal být lépe přijímaný i Karel. V roce 1962 se stal hitem jeho duet s Vlastou Průchovou, taková první vlaštovka počátku jeho zářivé kariéry.
Začal vystupovat v divadle Semafor, kde také zazpíval další ze svých hitů, píseň Oči sněhem zaváté. Tato píseň mu dopomohla k získání prvního Zlatého slavíka.
Ze Semaforu však po třech letech odešel a započal spolupráci s bratry Štaidlovými, s nimiž založil i vlastní divadelní scénu Apollo, která však byla po dvou letech rozpuštěna. V tomtéž roce však také vydal singl Trezor, který se opět dostal na první příčku hitparád.
Svoji první singlovou desku nahrál díky šéfovi Polydoru, který byl na služební cestě v Bratislavě, kde na festivalu uslyšel Karla zpívat. Okamžitě rozpoznal velký talent a obratem Karla pozval do Západního Německa k natočení desky. Zhruba ve stejné době se Karel také seznámil s Karlem Svobodou, známým textařem, který pro něj napsal řadu dalších písní.
S Karlem Svobodou a bratry Štaidlovými odletěl v roce 1967 na sedm měsíců dlouhé angažmá v USA. Jeho nepřítomnost prospěla Waldemaru Matuškovi, jeho největšímu rivalovi, který se mezitím stal v Československu Zlatým slavíkem. Karlovi však zahraniční cesta velmi prospěla, vrátil se jako sebevědomý zpěvák, který měl za sebou už řadu úspěšných vystoupení.
V roce 1968 se účastnil evropské soutěže Eurovision Song Contest s písní Tausend Fenster, kde skončil 13. Díky tomu se stal známým i v řadě dalších zemí a započal svoji zahraniční kariéru. Ve stejném roce mu Karel Svoboda složil i text k jeho nejúspěšnější písni Lady Carneval, která byla následně přeložena do 13 jazyků.
Vrásky na čele mu přidělalo vpadnutí vojsk Varšavské smlouvy, protože najednou netušil, jak to bude s jeho závazky v zahraničí, zejména v NSR. 70. léta však byla v jeho kariéře nesmírně úspěšná. Dál spolupracoval s Karlem Svobodou, Ladislavem Štaidlem, ale občas pro něj komponovaly i jiné osobnosti, např. Petr Hapka, Lešek Semelka… V popularitě si udržoval bezkonkurenční první místo, stejně tak v prodejnosti zvukových nosičů. Některé písně byly originální, jiné převzaté ze zahraničí. Neskutečně populární byl i v německy mluvících zemích, kde ho stále zaštiťoval Polydor. Na západoněmeckém trhu dokonce v prodejnosti převálcoval i skupinu ABBA nebo Bee Gees. V roce 1977 byl dokonce v Sovětském svazu vyhlášen nejpopulárnějším zahraničním zpěvákem.
Karel sbíral jedno ocenění za druhým a slavil úspěchy na svých štacích jak v Československu, tak i v zahraničí. Občasně si zahrál i ve filmech, ale herectví nebyla jeho silná stránka.
Co však potěšilo zejména děti, byla nádherná písnička k pohádce Tři oříšky pro Popelku, kde nazpíval Kdepak ty ptáčku hnízdo máš? a také znělka ke kreslenému seriálu Biene Maja (Včelka Mája). Ta byla nejdříve zazpívána v němčině a teprve v roce 1985 při uvedení do Československa byla nazpívána i v české a slovenské verzi.
Anticharta jako skvrna na pověsti
Ne vše, co Karel udělal, bylo přijímáno s radostí a slávou. Jeho podpis Anticharty vytvořil mnohaletou skvrnu na jeho pověsti. Také přednesl politicky angažovaný projev v Divadle hudby, což mu bylo dlouho vyčítáno. Karel své pochybení nechtěl nikdy uznat a je těžké, až skoro nemožné, soudit lidi za jejich činy v té nelehké době, kterou řada z nás nezažila, nebo byla malými dětmi. Podle všeho Karel ani nechtěl podporovat tehdejší politiku, ale chtěl se věnovat tomu, co miloval nejvíc a nechtěl, aby mu v tom bylo zabráněno. Ve své posmrtně vydané knize Má cesta za štěstím však podpis Anticharty uznal jako své selhání.
Zároveň však, s odstupem mnoha let, vychází najevo, že Karel se naopak mnoha svých kolegů a kolegyň zastával, a to k nevůli StB. Zpěvák Michael Kocáb to zjistil např. při sepisování nové knihy, kdy se dostal k materiálům StB. Karel se snahou pomoci nikdy nechlubil, což jen podtrhuje jeho skromnost a charakter.
Zlatá léta
V 80. a 90. letech se Karlovi i nadále neuvěřitelně dařilo, vyprodával sportovní haly a každoročně pořádal několik turné. Během každého roku byl schopen absolvovat i více jak 250 koncertů.
V době sametové revoluce zazpíval spolu s Karlem Krylem československou hymnu při demonstraci na Václavském náměstí. Společné vystoupení byl nápad Václava Havla a mělo být symbolickým spojením disentu a společnosti. Karel Kryl si jej však později vyčítal jako politickou chybu. Politickou možná, ale společensky se jednalo o akt smíru a odpuštění.
V roce 1990 chtěl Karel Gott svoji kariéru ukončit a naplánoval obrovské turné po rodné zemi i v Německu. Nebývalý úspěch jak u nás, tak v zahraničí, ho přiměl přehodnotit své úmysly a i nadále pokračovat ve své kariéře. Stále vyprodával haly, několikrát vyprodal Lucernu i O2 arénu a opět získával ocenění Českého slavíka.
Ženy jeho života
Když pomineme první ženu jeho života - maminku, měl Karel po svém boku i řadu dalších, s nimiž strávil více či méně času. První významnou ženou byla již zmíněná tanečnice Zacpalová, s níž měl dceru Dominiku. O té se dozvěděl až devět měsíců po narození a příliš velkou radost neměl. Byl si však vědom své zodpovědnosti a obě je zabezpečil a finančně jim pomáhal.
Druhou významnou ženou byla Iveta Kolářová, prodavačka z Bílé labutě. S ní měl Karel Gott dceru Lucii Kolářovou. O tom, že Iveta očekává dítě, se dozvěděl až dva měsíce před porodem a v tu dobu již byl s jinou partnerkou. Podobně jako v prvním případě se však o obě postaral a finančně je zajistil.
Poslední partnerkou byla Ivana Gottová, rozená Macháčková, kterou si Karel nakonec i vzal a byla jeho první oficiální ženou. Vzali se potají v Las Vegas. Spolu měli dvě dcery, Charlotte Ellu a Nellu Sofii.
Úspěchy po roce 2000 i zhoubná nemoc
Kariéru a úspěchy Karla Gotta po roce 2000 zná snad už skoro každý z nás. Z posledních let lze jmenovat jeden z největších hitů, který zazpíval i se svojí dcerou Charlottou, Srdce nehasnou.
Bohužel v roce 2015 mu byla diagnostikována zhoubná nemoc - nádorové onemocnění mízních uzlin. O rok později to vypadalo, že nad nemocí zvítězil a titulky médií hlásaly definitivní vítězství. V roce 2018 se však u něj objevila porucha krvetvorby a v polovině roku 2019 vyústily problémy v akutní leukémii, kvůli níž musel zrušit všechna vystoupení. Zemřel ve spánku před půlnocí 19. října, ve svých 80 letech, v rodinném kruhu.
Anketa
Článek byl sepsán na základě informací z následujících článků:
https://www.slavik-karel-gott.cz/matka-otec-rodice-sourozenci/
https://cs.wikipedia.org/wiki/Karel_Gott
https://ct24.ceskatelevize.cz/clanek/domaci/gott-se-nas-k-nevuli-stb-zastaval-zjistil-po-letech-michael-kocab-ze-zakazaneho-prazskeho-vyberu-58773
https://www.slavik-karel-gott.cz/partnerky-zeny-manzelka-ivana-gottova/
https://www.slavik-karel-gott.cz/obrazy-malby-malir/
https://www.idnes.cz/kultura/hudba/zemrel-karel-gott.A151027_221932_hudba_vha
https://art.hn.cz/c1-66651260-karel-gott-nekrolog
https://www.kafe.cz/celebrity/karel-gott-stb.html
