Článek
Je to trochu nadsázka, samotná von der Leyenová toho moc nezmůže. Ale jako předsedkyně Evropské komise má velkou moc a vliv. A směřování Evropské Unie ovlivňuje životy nás všech, ať si to připouštíme, nebo ne.
Ursula von der Leyenová se narodila v Bruselu do rodiny politika. Vystudovala ekonomii a medicínu, ve věku 28 let měla první ze sedmi dětí. K politice se dostala aktivně až ve 40 letech. Je německou političkou, vystřídala se ve vedení několika ministerstev a od roku 2019 je i předsedkyní Evropské komise, i když stačilo jen pár hlasů (zvítězila s převahou pouhých devíti hlasů) a nemusela se jí stát.
Je silně proevropská, vedení Komise má pevně v rukou a dokázala v ní koncentrovat poměrně velkou moc. Přesto, že čelila v průběhu svého vedení i krizím celosvětového charakteru (covid, válka na Ukrajině), dokázala, že není slabá a váhavá, ale rozhodná a stojící si za svým přesvědčením a ideály.
Můžeme diskutovat o tom, zda její rozhodnutí byla vždy správná, nebo ne. Po bitvě bývá každý generál. A nikdo dopředu neví, co které rozhodnutí bude znamenat. Na druhou stranu se dá celkem oprávněně namítnout, že Ursula si jde za svými ideály tak tvrdě, že někdy přehlíží realitu a reálné možnosti.
Za úspěch považuje Green Deal. Ten, i když jistě vzniknul s dobrými úmysly pomoci planetě, která se prokazatelně ohřívá, však drtí evropské hospodářství, snižuje jeho konkurenceschopnost, zdražuje řadu základních věcí a velmi ovlivní životy nás všech. Do roku 2050 by Evropa měla dosáhnout nulových emisí skleníkových plynů a stát se tak prvním uhlíkově neutrálním kontinentem. Myšlenka pěkná a souhlasím, že někdo musí jít vzorem. Dávat si však nereálné termíny a tlačit násilně změny však nepovažuji za rozumné. Součástí Green Dealu je i balíček Fit for 55, kterým by se např. měl rozšířit systém emisních povolenek i na domácí vytápění nebo povinnost prodeje pouze bezemisních vozů od roku 2035. Jaký to bude mít dopad na běžné obyvatele, to už je zřejmě podružné.
Evropa přitom dnes není tím, kdo se na znečištění podílí nejvíce. Sama otázka, kdo, nebo co způsobuje oteplování planety, do jaké míry se jedná o přirozený jev, do jaké míry je ovlivňován člověkem a co to pro nás všechny bude znamenat, je minimálně na samostatný článek.
Dalším jejím významným cílem je rovnost mužů a žen. Pod jejím vedením si rovnost stanovila Komise jako jednu z hlavních priorit a také si prosadila, že zastoupení mužů a žen na pozici eurokomisařů musí být rovnocenné.
Naprosto souhlasím s tím, že příležitosti by měly být pro všechny stejné bez ohledu na pohlaví a že potřebujeme, aby bylo ve vedeních společností, úřadů, a i všude jinde víc žen. Ale dosahovat toho pomocí kvót a nařízení mi přijde naprosto nesmyslné. Měly by rozhodovat především schopnosti a zkušenosti kandidátů. Aby post dostal muž, nebo žena jen proto, že je potřeba mít rovné zastoupení, to určitě není správné.
Velmi však kvituji její přístup ke vpádu Ruska do Ukrajiny. Ať už je historie jejich vztahů jakákoliv, bylo to Rusko, kdo agresivně napadl suverénní stát Ukrajinu, kdo útočí i na bezbranné civilisty a páchá zvěrstva. Oceňuji, že ani v tomto případě, kdy mnoho lidí bylo silně zaskočeno skutečností, že k něčemu takovému vůbec došlo, nezaváhala a již od prvního dne uvalila na Rusko sankce. Ukrajinu podporuje a několikrát ji už navštívila.
Naopak vyčítán jí byl pomalý postup Komise v případě získávání vakcín proti covidu. Těžko říct, zda oprávněně, protože rychlejší postup by taktéž mohl znamenat i více chyb a přešlapů, které by jí mohly být také dávány za vinu. Někdy se člověk zkrátka nezavděčí všem. Covid zároveň udeřil ve chvíli, kdy na něj nebyla Komise vůbec připravená a k nelibosti von der Leyenové hrozilo, že mezi státy zase vyrostou hranice a sen o jednotě se postupně rozplyne.
V současnosti podporuje humanitární pomoc pro Pásmo Gaza. Překonala počáteční váhání Unie, zda pomoc Palestincům zastavit, aby se zdroje nedostávaly do rukou Hamásu, který je považován za teroristickou organizaci. Nedávno oznámila ztrojnásobení pomoci civilistům.
Není pochyb, že se jedná o výraznou pracovitou ženu, která dokázala dát Komisi určitý směr. Která je pevně přesvědčená o potřebě více stmelovat evropské státy a vytvořit tak silnou unii. Která si stojí za svými ideály, které se snaží prosazovat a v mnoha případech se jí to i daří, nebo alespoň staví základy pro to, aby mohly být uskutečněny v co nejbližší budoucnosti. Při vší snaze však možná zapomíná na to, že její ideály a přání nemusí být ve shodě s přáními většiny evropského obyvatelstva, popř. že běžní obyvatelé žijí v jiné finanční realitě a leckdy i sebevznešenější ideály musí ustoupit praktickým základním životním potřebám.
V článku bylo čerpáno z následujících zdrojů:
