Článek
Plamenky zná pravděpodobně každý, kdo má aspoň kousek zahrádky. V některých zahradách tvoří nízké barevné polštáře na skalce, jinde vyrůstají do výšky téměř po pás a v létě nesou veliká, nápadná květenství. Právě v tom spočívá jedna z jejich největších předností. Pod jménem plamenka se totiž neskrývá jediná květina, ale početný rod rostlin, mezi nimiž najdeme druhy vhodné do suchých zídek, na slunné svahy, do předních částí záhonů i mezi vysoké trvalky.
Nejznámější jsou patrně vysoké zahradní plamenky, které kvetou v druhé polovině léta. Jejich vůně bývá za teplých večerů cítit daleko od záhonu a nad květy se střídají včely, čmeláci i motýli. O několik měsíců dříve však zahradu dokážou pokrýt barvami nízké, půdopokryvné plamenky. Ty mají s vysokými příbuznými společný tvar květů, jinak ale působí skoro jako úplně jiné rostliny.
Rod, který má mnoho podob
Plamenky patří do rodu Phlox, často se jim tak počeštěle říká „floxy“. Většina původních druhů pochází ze Severní Ameriky, kde rostou v rozmanitých podmínkách – na loukách, v řídkých lesích, na skalnatých svazích, na březích vod i v horských oblastech. A tak není vůbec divu, že se jejich nároky liší.
Některé plamenky jsou jednoleté, jiné vytrvalé. Část druhů vytváří husté, nízké koberce, další rostou v úhledných trsech a jiné se postupně rozšiřují podzemními výběžky. Výška se pohybuje od několika centimetrů až po více než jeden metr. Také doba kvetení je velmi rozdílná. První plamenky rozkvétají už na jaře, zatímco vysoké druhy mohou záhon zdobit až do začátku podzimu.
Rodové jméno Phlox vychází ze starořeckého slova označujícího plamen. Původně se vztahovalo k nápadné, zářivé barvě květů některých druhů. Dnešní sortiment je ovšem mnohem širší.
Plamenka latnatá těsně před rozkvětem
Nízké plamenky vykvetou už na jaře
Většina lidí si jako plamenku vybaví vysokou rostlinu, obvykle s bílými až narůžovělými květy. Úplně jinak však vypadají plamenky šídlovité, Phlox subulata. Netvoří vysoké stonky, ale rozrůstají se při zemi do hustých polštářů. Jejich drobné, úzké listy připomínají malé jehličky a zůstávají na rostlině i během mírnější zimy. Na jaře se celé porosty pokryjí takovým množstvím květů, že listy pod nimi téměř nejsou vidět.
Plamenka šídlovitá se hodí především do skalek, suchých zídek, štěrkových záhonů, na okraje chodníků nebo na slunné svahy. Nejlépe vypadá tam, kde může lehce přepadávat přes kámen nebo obrubu. Postupně vytváří široké koberce, není však obvykle tak agresivní, aby během krátké doby ovládla celý záhon.
Kvete většinou na přelomu dubna a května, někdy i později podle počasí a polohy zahrady. Nabízí se v odstínech bílé, růžové, karmínové, fialové i světle modré. Některé kultivary mají tmavší střed nebo jemně pruhované květy.
Po odkvětu může plamenka šídlovitá působit trochu neupraveně, zvláště pokud vyrostla do vysokého, rozvolněného polštáře. Pro udržení líbivějšího tvaru je potřeba ji lehce zastřihnout, určitě ale není potřeba stříhat až k zemi, to by byla zbytečná škoda.
Mezi oblíbené nízké druhy patří také plamenka rozkladitá, Phlox divaricata. Na rozdíl od plamenky šídlovité netvoří tak pevné a jehličkovité polštáře. Má měkčí listy, volnější růst a nejlépe se jí daří v lehkém polostínu. Kvete na jaře a její květy mívají modrofialové, levandulové nebo bílé odstíny. Hodí se pod řidší keře, k okrajům světlých lesních zákoutí nebo do záhonů, které nejsou po celý den vystavené prudkému slunci.
Plamenka šídlovitá se hodí do zídek, na skalky a celkově sušší typy zahrad
Jednoletá plamenka nabízí barvy i pro malé zahrady
Mezi plamenkami najdeme také druh, který na záhonu nevydrží celé roky. Plamenka Drummondova (Phlox drummondii) je letnička, takže každý rok začíná znovu od semínka. Během několika měsíců vyroste, vykvete a na podzim její sezóna končí. Pro někoho to může být nevýhoda, jinému právě tahle proměnlivost vyhovuje. Jeden rok může růst podél cestičky, další v truhlíku nebo na místě, které po jarních cibulovinách zůstalo prázdné.
Oproti vysokým plamenkám působí drobněji a lehčeji. Některé odrůdy zůstávají nízké a drží si úhledný tvar, jiné se rozrůstají volněji a v záhonu vypadají přirozeněji. Velký výběr je i mezi barvami. Květy mohou být bílé, růžové, lososové, červené, purpurové i fialové, často s odlišně zbarveným středem. U některých odrůd jsou korunní lístky vykrojené tak výrazně, že květ připomíná malou hvězdu.
Vypěstovat ji lze přímým výsevem na záhon, ale u nás bývá jistější rostlinky nejprve předpěstovat. Do venkovní půdy totiž mohou přijít až ve chvíli, kdy už nehrozí mráz. Potom potřebují hlavně dost světla a zem, ve které po dešti dlouho nestojí voda. Zálivku ocení, zvlášť během horkých dnů, přemokření jim ale nesvědčí.
Plamenka Drummondova je užitečná hlavně tam, kde je potřeba rychle dodat barvu. Zaplní mezery mezi mladými trvalkami, schová místo po odkvetlých tulipánech a narcisech a dobře vypadá i v nádobách. Pokud se nenechá zbytečně vysilovat tvorbou semen a odkvetlé květy se průběžně odstraňují, dokáže nasazovat další poupata po velkou část léta.
Plamenka Drummondova dokáže jako jednoletka rozzářit různá místa, je flexibilnější, ale musíte ji obnovovat každý rok
Stanoviště rozhoduje o tom, jak budou plamenky vypadat
Při výběru místa je důležité vědět, jaký druh plamenky máme (nebo ještě lépe, vybírat druh podle toho, jaký máme typ zahrady). Nízká plamenka šídlovitá potřebuje jiné podmínky než vysoká plamenka latnatá. Chyba často vzniká právě tehdy, když se všechny plamenky považují za rostliny se stejnými nároky.
Plamenka šídlovitá má ráda slunce, teplo a propustnou půdu. V těžké, dlouhodobě mokré zemině může uhnívat, zejména během zimy. Nevadí jí chudší půda ani kratší období sucha. Pokud však roste na velmi suchém místě, potřebuje po výsadbě pravidelnou zálivku, dokud dobře nezakoření. To ostatně platí pro všechny rostliny, včetně těch suchomilných, Nejdříve musí dobře zakořenit a pak teprve snesou sušší prostředí.
Vysoké plamenky naopak ocení půdu hlubší, výživnou a rovnoměrně vlhkou. Neznamená to, že mají stát ve vodě. Trvale zamokřené místo jim neprospívá, stejně jako půda, která v létě ztvrdne a vyschne na kámen. Nejlépe rostou tam, kde mají kořeny dostatek vláhy, ale půda zároveň zůstává vzdušná.
Často se doporučuje plné slunce. V chladnějších oblastech je to většinou v pořádku. Na velmi horkých a suchých zahradách však vysokým plamenkám může prospět lehký odpolední stín. Květy se pak tolik nepřehřívají a některé tmavší odrůdy méně blednou. Celodenní stín ale není vhodný. Rostliny se v něm vytahují, řídnou a hůře kvetou, často jen živoří.
Ideální je místo, kde kolem rostlin proudí vzduch, ale nejsou vystaveny silnému větru. Vzdušné stanoviště pomáhá omezit houbové choroby, především padlí. Zároveň však nelze plamenky vysadit na vyprahlé místo a očekávat, že budou vypadat dobře jen proto, že je tam dost větrno.
Bez vody v létě vysoké plamenky strádají
Vysoké plamenky mají poměrně mělký kořenový systém. Během dlouhého sucha proto rychle poznají, že v horní vrstvě půdy chybí voda. Listy začnou vadnout, spodní část lodyh zasychá a květenství mohou zůstat menší. Někdy rostlina sice přežije, ale její vzhled má daleko k bohatému trsu.
Zalévat je lepší méně často a důkladně než každý den jen lehce pokropit povrch. Voda by se měla dostat hlouběji ke kořenům. Při zalévání je vhodné mířit k půdě, nikoli na listy. Mokré olistění, které zůstává dlouho vlhké, podporuje rozvoj některých chorob.
Velmi pomáhá vrstva kompostu nebo jiného organického materiálu rozprostřená kolem rostlin. Půda se méně přehřívá, déle si udrží vláhu a zároveň se postupně obohacuje. Mulč však nemá být natlačený přímo ke stonkům v silné mokré vrstvě. Lepší je nechat kolem báze rostlin trochu volného prostoru.
Hnojení nemusí být přehnané. Příliš mnoho dusíku vede k rychlému růstu měkkých lodyh a velkých listů, ale rostliny pak mohou být náchylnější k poléhání i chorobám. Na jaře obvykle stačí přidat vyzrálý kompost nebo přiměřené množství hnojiva pro trvalky. Na velmi chudé půdě lze přihnojit ještě před kvetením.
Plamenka latnatá je vysoká, hodí se spíše do zadních částí záhonů nebo solitérně
Nejčastějším problémem je padlí
Bílý povlak na listech vysokých plamenek zná mnoho zahrádkářů. Padlí může začít nenápadně na spodních listech a během několika týdnů se rozšířit po celé rostlině. Listy vypadají, jako by je někdo poprášil moukou, později žloutnou a zasychají.
Náchylnost k padlí se liší podle odrůdy. Některé plamenky onemocní téměř každý rok, zatímco jiné zůstávají čisté i bez postřiku. Při nákupu proto není od věci hledat odrůdy označené jako odolnější. Ani odolná plamenka však nebude vypadat dobře, pokud roste v přesušené půdě, je přehnojená dusíkem a mezi stonky neproudí vzduch.
Prevencí je především správné stanoviště. Trsy by neměly být natlačené těsně vedle sebe. Pokud je rostlina příliš hustá, lze na jaře část slabších výhonů odstranit. Zálivka má směřovat ke kořenům a půda by neměla během léta opakovaně úplně vysychat.
Jakmile se padlí objeví ve velkém, nelze postižené listy znovu uzdravit. Smyslem ošetření je zabránit dalšímu šíření. U menší rostliny lze nejvíce napadené listy odstranit, ale není neměli bychom plamenku oloupat úplně. Bez listů totiž nemůže dostatečně vyživovat kořeny ani tvořit zásoby na další rok.
Na podzim je vhodné napadené stonky seříznout a odstranit ze záhonu. Nemocné zbytky by neměly zůstávat ležet kolem rostlin. Samotný podzimní úklid však problém nevyřeší, pokud se nezmění také podmínky pěstování.
Plamenky mohou trpět i skvrnitostmi listů, hnilobou kořenů nebo poškozením háďátky. U háďátek bývají výhony deformované, listy úzké a rostlina celkově zakrňuje. Silně napadené trsy je obvykle lepší odstranit, protože běžné domácí ošetření nebývá účinné.
Staré trsy je dobré po několika letech rozdělit
Vysoké plamenky mohou na jednom místě růst dlouho, ale postupně se stává, že střed trsu slábne, lodyhy jsou tenčí a květů ubývá. Tehdy pomůže rozdělení. Nejvhodnější dobou bývá časné jaro, kdy se ze země začínají objevovat nové výhony. Dělit lze také na začátku podzimu, ale rostliny musí mít dost času zakořenit před zimou.
Celý trs se vyryje a rozdělí na několik částí. Není nutné zachovávat obrovské kusy. Zdravý oddělek s několika silnými pupeny se většinou ujme dobře. Starý, odumírající střed lze vyhodit a k dalšímu pěstování použít mladší okrajové části.
Při přesazení je vhodné půdu obohatit kompostem, odstranit vytrvalé plevele a rostlinu důkladně zalít. Rozdělené plamenky mohou první sezonu kvést o něco méně, ale v dalších letech se zpravidla znovu rozrostou.
Nízké plamenky se množí podobně, často však stačí oddělit část zakořeněného polštáře. U plamenky šídlovité lze také využít řízky. Konce zdravých výhonů se zapíchnou do lehkého, vlhkého substrátu a nechají zakořenit mimo prudké polední slunce.
Vysoké plamenky lze množit i kořenovými řízky nebo mladými výhony, dělení trsu je ale pro běžného zahrádkáře nejjednodušší a nejrychlejší metoda. Rostliny vypěstované ze semen nemusí zachovat vlastnosti původní odrůdy. Pokud se na zahradě pěstuje více barev vedle sebe, mohou vzniknout semenáčky s překvapivým zbarvením.
I když jsou nejčastější narůžovělé plamenky, na výběr jsou i jiné odstíny
Odkvetlé květy lze odstřihnout, ale není to vždy nutné
U vysokých plamenek se po odkvětu často doporučuje květenství odstranit. Rostlina pak nevydává energii na tvorbu semen a záhon působí upraveněji. Některé odrůdy mohou po řezu vytvořit menší postranní květy, nelze však očekávat stejně bohatou druhou vlnu jako u prvního kvetení.
Zajímavého výsledku lze dosáhnout také částečným zkrácením výhonů na přelomu jara a léta. Když se některé lodyhy zkrátí přibližně o třetinu, rozvětví se a vykvetou později. Část trsu pak kvete v běžném termínu a část s odstupem. Tím se může celková doba kvetení prodloužit. Tento zásah je však vhodný především u silných, zdravých rostlin.
Na podzim lze suché lodyhy seříznout těsně nad zemí. Někteří zahrádkáři je nechávají až do jara, aby záhon přes zimu nepůsobil prázdně a suché stonky částečně zachytávaly sníh. Pokud ale plamenka trpěla padlím nebo jinou chorobou, je lepší napadené části odstranit už na podzim.
V záhonu potřebují správné sousedy
Vysoké plamenky vypadají nejlépe ve skupinách několika rostlin stejné odrůdy. Jediný osamělý trs může v záhonu působit trochu ztraceně, zatímco větší barevná plocha je viditelná i z dálky. Není však nutné vysazovat desítky kusů. Často stačí tři až pět rostlin, které se během několika let spojí do výrazného celku.
Dobře se kombinují s třapatkami, zápleváky, denivkami, šantami, kakosty, rozrazilem, okrasnými travami nebo podzimními astrami. Při výběru sousedních rostlin je vhodné myslet nejen na barvu, ale také na dobu kvetení a tvar listů. Velká květenství plamenek vyniknou vedle jemných trav nebo rostlin s protáhlými klasy.
Spodní části vysokých plamenek mohou během léta ztrácet listy, zvláště pokud rostlina trpí suchem nebo padlím. Proto je praktické vysadit před ně nižší trvalky, které holé stonky částečně zakryjí. Neměly by však růst tak hustě, aby ke kořenům plamenek neproudil vzduch a půda zůstávala trvale mokrá.
Nízké plamenky se uplatní hlavně na okrajích záhonů, ve skalkách a na svazích. Jejich jarní kvetení lze doplnit nízkými cibulovinami, tařičkami, huseníky, iberkami nebo drobnými kosatci. Je však potřeba počítat s tím, že plamenka vytvoří časem širší koberec a může menší, slabší rostliny překrýt.
Plamenky někdy nespravedlivě získávají pověst staromódních květin. Je pravda, že vysoké růžové nebo fialové trsy bývaly běžnou součástí venkovských zahrad. Po éře sterilních zahrad však znovu nacházejí na zahradách své místo a rozhodně zaslouženě.
Moderní odrůdy nabízejí kompaktnější růst, neobvyklé barvy, delší kvetení i vyšší odolnost vůči padlí. Plamenky totiž nejsou rostliny, které mají ohromit jedinou sezonu a potom zmizet. Při správném výběru stanoviště mohou na zahradě vydržet mnoho let. Na jaře začnou nenápadně rašit, během léta vytvoří výrazné barevné skupiny a jejich vůně se může stát jednou z těch drobných věcí, podle nichž si člověk pamatuje určité místo nebo období roku.
Článek byl sepsán na základě informací z následujících zdrojů:
https://living.iprima.cz/zahrada/plamenky-floxy-pestovani-letnicky-trvalky
https://www.dumazahrada.cz/zahrada/flox-phlox-plamenka-pestovani-pmozeni-pudopokryvna-na-skalku-vysoka-latnata-do-stinu/
https://abecedazahrady.dama.cz/clanek/zahradni-floxy-temer-zapomenute-krasky
https://botany.cz/cs/phlox-paniculata/
https://abecedazahrady.dama.cz/clanek/plamenky-zasady-jejich-pestovani
