Článek
Pro někoho je každý malý hlodavec prostě „myš“. Je to drobné, chlupaté, obvykle hnědošedé a může to mít tendenci krást zásoby ze špajzky. Zkrátka myš. Pokud je to větší, tak potkan. Jenže svět hlodavců je mnohem pestřejší a netvoří ho jenom klasické myši domácí. Naopak. Na mnoha místech se můžeme setkat častěji s jinými druhy hlodavců než právě s myšmi. Zejména pokud nebydlíte ve městě, ale na vesnici, kde máte blízko k přírodě. Pod listím, mezi stébly trávy, spadlou větví, v norách pod zemí, všude tam se mohou skrývat drobná stvoření, která obvykle nemíváme příliš v lásce, ale přesto jde o zajímavé tvory, kteří mají v přírodě svoji důležitou roli.
Jedněmi z takových tvorů jsou myšice. U nás v České republice žijí hned čtyři druhy myšic, myšice lesní, křovinná, temnopásá (na titulní fotce) a malooká. V článku se budu věnovat prvním dvěma, které se vyskytují v podstatě po celé republice, zatímco myšice temnopásá se vyskytuje v severovýchodních hraničních oblastech a myšice malooká na jihu Moravy.
Oba druhy patří do čeledi myšovitých (Muridae) a rodu myšic (Apodemus). Myšice se vyskytují v podstatě po celé Evropě a areál jejich výskytu zasahuje až do Asie. Myšice lesní a křovinná se u nás řadí mezi nejběžnější drobné savce a jsou důležitou součástí ekosystému - jsou zdrojem potravy pro řadu predátorů, od dravců a sov, přes lasičky, lišky až po další živočichy živící se drobnými savci. Zároveň pomáhají šířit semena rostlin a stromů a udržují lesní podrost.
Oba druhy myšic si jsou v mnoha ohledech podobné, a tak se dlouho myslelo, že jde o jeden druh. Pokud se však na ně podíváme pozorněji, objeví se drobné rozdíly, které je odlišují.
Myšice křovinná (Apodemus sylvaticus)
Myšice křovinná (Apodemus sylvaticus)
Myšice křovinná je ze všech evropských druhů myšic nejběžnější, což je dáno zejména její velkou přizpůsobivostí. Obývá nížiny i horské oblasti, zarostlé lesy i louky, pole, remízky, ale i zahrady a okolí lidských sídel.
V dospělosti může myšice křovinná měřit 8-11 centimetrů, přičemž ocásek je obvykle stejně dlouhý jako tělo. Zbarvení srsti je šedohnědé nebo pískově hnědé, na břiše většinou světlejší až bělavé. Typické jsou pro myšici velké „korálkové“ černé oči a také poměrně velké uši. Ocas je šupinatý a jemně osrstěný, velmi pohyblivý a může jej do určité míry používat jako funkční končetinu, např. uchopit s ním větvičku či list. Dlouhé zadní noh umožňují myšici rychlý pohyb a schopnost dlouhých skoků.
Během dne myšice moc nepotkáme. Jedná se spíše o nočního tvora, který začíná být aktivní po setmění. Je to všežravec, živí se jak různými semeny a plody, tak i hmyzem, larvami a pochutnat si může i na malých ptačích vejcích. Převážně však preferuje rostlinnou stravu. Na zahradě ji však nechcete - má tak výborný čich, že je schopná ucítit řádku zasetého hrášku (a nejen hrášku), kterou navíc nemusí rozhrabávat celou, ale dokáže vyhrabat přesně hrachovou kuličku.
Zimu přečkává schovaná v podzemních chodbičkách, kde je chráněná proti mrazům, ale nehibernuje. S příchodem jara začne být zase aktivní, mimo jiné i proto, že jde o období páření. Samice pak může mít i 2-4 vrhy ročně, přičemž v jednom vrhu bývá 3-8 mláďat. Stejně jako mláďata jiných hlodavců, i myšice se rodí slepé a holé, ale rychle se vyvíjejí. Ve dvou týdnech věku už opouštějí hnízdo a za další dva týdny jsou schopné zcela samostatného života.
Myšice lesní (Apodemus flavicollis)
Myšice lesní (Apodemus flavicollis)
Myšice lesní, jak už její název napovídá, se vyskytuje spíše v lesních porostech, otevřeným plochám i blízkosti lidských sídel se většinou vyhýbá. Velikostně je o něco málo větší než myšice křovinná - v těle měří 9-13 centimetrů a ocas je také podobně dlouhý jako tělo. Zbarvení srsti je hnědé až rezavé, na břiše bílé nebo nažloutlé. Od myšice křovinné ji odlišuje žlutý pruh srsti na krku, který může tvořit náprsenku.
Myšice lesní sdílí s tou křovinnou podobný vzhled, co se velikosti očí a uší týče, ale na rozdíl od ní je i celkově mohutnější. Sdílejí však i podobné až stejné potravinové návyky, obě jsou všežravci. Stejně tak je myšice lesní spíše noční tvor, využívá podzemních chodbiček a doupat v kořenech stromů.
I rozmnožování je u myšice lesní v podstatě totožné. Rozmnožuje se od jara až do podzimu, stihne 2-4 vrhy s podobným počtem mláďat. Myšice lesní má ale přeci jen jednu výhodu oproti té křovinné, a to tu, že lépe zvládá chladnější a uzavřenější lesní biotopy. Na druhou stranu, myšice křovinná vykazuje zvědavější povahu a lépe se adaptuje na nové podněty, zatímco myšice lesní je opatrnější a raději se zdržuje ve známém prostoru.
Myšice jsou důležitou součástí potravního řetězce. Jsou potravou pro řadu predátorů, zejména sov, lasiček, lišek, ale i jezevců a některých hadů. Vynechat nelze samozřejmě ani kočky. Většinou se jedná o predátory se skvělým sluchem. Myšice se totiž pohybují pod zemí nebo v podrostu, takže jsou v podstatě neviditelné. Drobný šramot, který vydávají, však někteří predátoři dokáží nejen zaslechnout, ale naprosto perfektně lokalizovat. Například sovy dokážou díky skvělému sluchu lokalizovat pohyb i pod sněhovou přikrývkou.
Přírodovědci zjistili, že obě myšice mají i významnou roli při šíření semen lesních stromů. Dokáží totiž přenášet žaludy, bukvice nebo lískové oříšky na vzdálenost i desítek metrů od mateřského stromu, načež si je zahrabávají jako zásobu na později. Ne všechna semena pak sežerou, takže z některých vyrůstají nové sazeničky stromů.
Až půjdete někdy lesem nebo prostě jen přírodou, zkuste se zaposlouchat do zvuků okolo sebe. Třeba i vy uslyšíte drobné šramocení, které může vydávat myšice. Drobný tvor, který je pro někoho prostě jen další „myší“, ale který je důležitou součástí naší přírody a který pomáhá stromům se lépe a dále rozšiřovat.
Článek byl sepsán na základě informací z následujících zdrojů:
https://www.priroda.cz/clanky.php?detail=799
https://animaldiversity.org/accounts/Apodemus_sylvaticus/
http://www.naturabohemica.cz/apodemus-flavicollis/
https://izahradkar.cz/zahrada/zvirata/z-divociny/mysice-lesni-umi-dobre-splhat-ve-vetvich-i-prekvapit-dome/
