Článek
Kopřiva. Už při pouhém vyslovení tohoto slova se každému z nás vybaví nepříjemné pálení, které už někdy zažil, většinou ne jednou. A tak jsme si kopřivu spojili s nepříjemným pocitem a obvykle ji nepovažujeme za přínosný druh v zahradě. Dříve vyzdvihovaná pro své protirevmatické účinky, dnes zatracovaná jako plevel. Zaslouží si tato bylina jeden, nebo druhý extrém?
Není kopřiva jako kopřiva
Kopřiva patří do jednoho rodu Urtica, ale druhů je velké množství, přičemž pro nás asi nejznámější druh kopřiva dvoudomá (Urtica dioica) se rozděluje ještě na další poddruhy.
Fosilie kopřiv známe už z období miocénu (cca před 5-23 miliony lety) z oblasti Německa a Ruska, přičemž postupem času se rozptýlily po celém světě. Nám nejznámější druh kopřiva dvoudomá je původem z Eurasie a severní části Afriky, ale postupně se také rozšířil na další kontinenty. Taxonomie kopřiv však dodnes není jednoznačná, různé zdroje uvádějí různé druhy a poddruhy. Zatímco jeden tak třeba uznává dva různé druhy, jiný zdroj je považuje za poddruhy stejného druhu.
Zatímco drtivá většina druhů není nijak nebezpečná, kopřiva z Nového Zélandu, Urtica ferox, je považována za jedovatou rostlinu. Ostatní druhy jsou pouze nepříjemné svými žahavými chloupky, ale pozor - ne každý druh nebo poddruh tyto chloupky má. Jejich žahnutí není většinou životu nebezpečné, ale může vyvolat alergickou reakci.
Kopřiva dvoudomá (Urtica dioica)
Jedná se o vytrvalou bylinu, která může ve vegetačním období bez problému vyrůst i do výšky dvou metrů. I přes tuto výšku nemá tendenci poléhat, ale nese se vzpřímeně. Na zimu její nadzemní část odumírá, aby pak na jaře znovu vyrašila. Kořeny se rozrůstají i do značné vzdálenosti, ale většinou jsou spíše povrchové, než že by zasahovaly do hloubky. Stonky má pevné a silné, u vzrostlých rostlin může být někdy těžké je utrhnout. Listy jsou zelené, měkké, s pilovitými okraji. Na stonku vyrůstají protilehle. Květenství je husté a bohaté, tvořené malými kvítky v hroznech. Protože jde o dvoudomou rostlinu, rozlišuje se na samčí jedince a samičí.
Květenství kopřivy dvoudomé
Stonek i listy jsou pokryté množstvím malých chloupků, trichomů. Některé jsou jemné, jiné jsou silnější a nemají problém propíchnout jemnější nebo tenký materiál. Jemné chlupy jsou obvykle nepálivé, ty silnější však při kontaktu odlamují špičku a z chlupu se stává doslova injekční jehla, která se zabodne a do rány vpustí směs chemikálií. Ne všechny poddruhy však mají tyto bodavé chlupy, některé nesou pouze jemné nežahavé.
Roste všude, některá místa má ale raději
Roste v podstatě po celém světě, hojnější je v Evropě, Asii a Severní Americe, což je dáno její potřebou vlhkosti. Suché oblasti jí tolik nesvědčí, ale i tak ji můžeme najít i v Africe či Jižní Americe, ale ne v takovém počtu.
Často se vyskytuje poblíž lidských obydlí, především na venkově. Pro většinu z nás je typickým obrazem třeba opuštěný venkovský dům se zahradou, která je kopřivami zarostlá, popř. vzdálený stinný kout zahrady, který není příliš udržovaný. Jedná se totiž o nitrofilní druh, což znamená, že miluje místa s nadbytkem dusíku v půdě. Můžou to být tzv. rumiště, příkopy, vlhké lužní lesy, okraje polí, hnojníků, skládek. A neudržované zahrady, kde je pak pokládána za plevel.
Přestože by se mohlo zdát, že kopřiva je plevel, který je potřeba ze zahrad vymýtit, nemusí to být tak úplně pravda a je vhodné jí ponechat třeba jen malý kousek v rohu zahrady, kde si bude moct nerušeně „vegetit“. Je totiž důležitým potravním zdrojem pro housenky babočkovitých motýlů (především babočky admirála), ale pochutnají si na ní i larvy řady jiných motýlů, především nočních (můr). Nárůst udržovaných zahrad oproti těm zanedbaným může být jednou z příčin snižování populace těchto motýlů.
Zatímco housenky si na ní pochutnávají, větší býložravá zvířata se jí spíše vyhýbají a nechávají ji netknutou. Pokud však kopřivu utrhneme nebo pokosíme a necháme trochu „zvadnout“, pak ji některá zvířata sežerou.
Popálení od kopřivy jako lék na revma?
Mezi lidmi koluje názor, že popálení kopřivou je dobré jako prevence proti revma ve stáří. Ačkoliv by to i přes nepříjemné pálení bylo pořád výhodné, protože kdo by chtěl revma, realita je trochu jiná. Kopřiva se na předcházení revma nijak nepodílí. Alespoň ne nějak významně.
Pokud se ale nesoustředíme na prevenci, nýbrž pomoc při již probíhajícím revmatu, pak nám kopřiva možná může opravdu pomoci. Jedna z prvních studií, která se vážně zabývala vlivem kopřivy na revma, se datuje do roku 2000. Ruce dobrovolníků s artritidou byly denně po dobu jednoho týdne vystavovány kontaktu s kopřivou, zatímco kontrolní skupina měla kontakt s hluchavkou. Závěr byl takový, že dobrovolníci s kopřivou hlásili snížení bolesti způsobené artritidou.
K tomu, zda je kopřiva opravdu možným lékem pro snižování bolesti při revma, je potřeba ještě dalších výzkumů, ale určitě by se tato její schopnost neměla nechat bez povšimnutí. Ostatně, dříve ji lidé na revma používali - ale ne jako prevenci, nýbrž právě jako lék pro utlumení bolestivých projevů.
A k čemu vlastně při žahnutí dochází? Při dotyku s žahavými chloupky - ostny kopřivy dochází ke dvěma různým poškozením kůže. Jednak mechanicky kvůli „píchnutí“ samotného chlupu, který může jemnější kůži skutečně doslova propíchnout, a jednak kvůli chemickým látkám, které vypustí.
Pocit pálení se dříve připisoval především kyselině mravenčí, ale dnes se má za to, že nejvíce se na něm podílí směs tří látek - histaminu, acetylcholinu a serotoninu.
Při mírném popálení se většinou objeví malé červené pupínky, které mohou naběhnout a zesvětlat, než zase zmizí společně s pocitem pálení. Při silnějším popálení může pocit pálení přetrvat i po zmizení pupínků, a to klidně i do dalšího dne.
Co dál nám může kopřiva nabídnout?
Přestože kopřiva sama může způsobit alergickou reakci, zároveň dokáže pomoci proti senné rýmě. Potlačuje totiž vznik histaminu v těle, a tím snižuje alergickou reakci.
Kopřiva je poměrně výživná, a tak se dá velmi dobře použít v kuchyni. Obsahuje řadu výživných látek, vitaminů a minerálních látek, např. chlorofyl, flavonoidy, organické kyseliny, hořčík, vitaminy B a C.
Ze sušených listů se může dělat kopřivový čaj. Ten je močopudný a může pomoci zmírnit příznaky zánětu močových cest. Dobře by měl působit i v případě mírnějších žaludečních potíží, podporuje metabolismus a přispívá k udržení dobré hladiny cukru v krvi, což ocení zejména diabetici. Ženy pravděpodobně ocení příznivý účinek v období menstruace, některé dále používají výluh z kopřiv s přidáním octa jako oplach na vlasy. Odvar z kořene se zase používá jako kloktadlo při zánětech v dutině ústní či při drobném krvácení dásní.
Kromě sušení se kopřiva zpracovává i spařením, aby se odstranila jejich žahavá schopnost. Mladé listy se mohou využívat různými způsoby. Přidávají se do salátů jako listová zelenina, vyrábí se z nich pyré, pesto, přidávají se do nádivek, vaří se kopřivová polévka. Způsobů využití je mnoho a díky své výživové hodnotě je kopřiva velmi cenná.
Díky pevným vláknům se zejména v historii, ale na mnoha místech i dnes, používala k výrobě textilu. V Dánsku byly například nalezeny textilie z kopřivových vláken z doby bronzové. Její výhodou oproti bavlně je to, že ke svému pěstování nepotřebuje ochranu pesticidy. Na druhou stranu obsah vlákniny je variabilní a získané vlákno je hrubší než bavlněné.
Přidávání kopřiv do krmiva drůbeže vede k přirozenému zvýraznění žluté barvy žloutku vajec.
Pro zahradníky může být zajímavostí, že se dá použít jako insekticid a akaricid na svilušky či zavíječe, fungicid proti padlí nebo některým plísním. Její výskyt také značí dobrou úrodnost půdy.
Brambory, vejce a „špenát“ z mladých kopřiv
Článek byl sepsán na základě informací z následujících zdrojů:
https://en.wikipedia.org/wiki/Urtica_dioica
https://www.vitalia.cz/clanky/revma-nedojima-kdyz-vas-spali-kopriva/
http://news.bbc.co.uk/1/hi/health/771563.stm
https://cs.wikipedia.org/wiki/Kop%C5%99iva_dvoudom%C3%A1
https://www.revmaticke-nemoci.cz/novinky-revmatoidni-artritida/kopriva-v-lecbe-revmatismu-stredovek-nebo-soucasnost-237
