Killdozer: měl plné zuby úřadů, tak vyjel s obrněným buldozerem a zničil část městečka

Marvin Heemeyer se do dějin amerických „bizarních incidentů“ zapsal způsobem, který je jen těžko pochopitelný. Úřady člověka někdy dokážou vytočit do nepříčetnosti, ale Marvinova reakce byla nesmyslná. V pátek 4. června 2004 totiž v horském městečku Granby v Coloradu vyjel do ulic s pásovým buldozerem, který si předtím proměnil v improvizovaný obrněnec. Média mu později dala přezdívku „Killdozer“. On sám ve svých záznamech mluvil o „Komatsu tanku“.

Heemeyer (28. října 1951 – 4. června 2004) byl svářeč a majitel dílny na výfuky, zároveň veterán amerického letectva. Nebyl to člověk, který by se proslavil veřejným vystupováním či jinými aktivitami. V Granby a okolí byl spíš „takový ten chlap, co se pořád s někým dohaduje“. Jeho příběh byl na internetu podáván jako „jediný spravedlivý proti zkorumpovanému městu“. Skutečnost ale byla mnohem složitější, jeho život byla směs dlouhých sporů, osobních křivd, tvrdohlavosti – a nakonec i jasného, vědomého rozhodnutí použít násilí.

Nejčastěji se jako rozbuška uvádí spor o pozemky a plánovanou betonárku společnosti Mountain Park Concrete, napojené na rodinu Docheffových. Heemeyer tvrdil, že nové průmyslové využití mu zkomplikuje přístup k provozovně a poškodí podnikání. V pozadí se objevují i další třecí plochy – kanalizace/odpadní systém, pokuty a jednání s úřady, které on vnímal jako šikanu a „přihrávání“ druhé straně. Zdroje se v detailech liší (a část věcí známe hlavně z jeho vlastních tvrzení), ale shoda je v tom, že konflikt postupně eskaloval a Heemeyer si začal své problémy vykládat jako cílené bezpráví.

Vyšetřovatelé po útoku našli jeho poznámky a seznamy lidí a institucí, které považoval za viníky svých problémů – tedy ne jen budovy, ale i konkrétní osoby. Los Angeles Times už v létě 2004 upozorňovaly, že část veřejnosti si rychle začala vytvářet zjednodušený mýtus, zatímco místní prožívali strach a vztek nad tím, jak blízko byli katastrofě s oběťmi.

Z faktického hlediska je na celé věci nejděsivější chladná příprava. Podle vyšetřování začal Heemeyer zhruba od roku 2002 tajně upravovat buldozer Komatsu D355A. Kabinu, motor i některé další části obložil kombinací oceli a betonu tak, aby do nich nepronikla běžná střelba. Protože po definitivním uzavření kabiny by prakticky neviděl ven, nainstaloval kamery a monitory; kamery chránil průhledným balistickým materiálem a měl i systém, který z nich odfukoval prach a nečistoty. Stroj měl i „střílny“ a uvnitř byly střelné zbraně; při řádění z nich skutečně pálil.

Kromě přípravy „techniky“ si Heemeyer nahrával audionahrávky, kde vysvětloval, proč to dělá. Opakovaně v nich používá náboženský rámec – mluví o tom, že ho k činu vede Bůh, že je to „úkol“, pro který byl „zrozen“. Pásky (celkem asi 2,5 hodiny) poslal krátce před útokem příbuzným; později se dostaly k vyšetřovatelům.

To odpoledne Heemeyer vyjel a začal v areálu Mountain Park Concrete – na místě, které pro něj zosobňovalo spor. Pak zamířil do Granby. Řady svědků popisují stejný motiv: nejdřív nevěříte, že je to „on“, pak zjistíte, že buldozer nejde zastavit, a nakonec už jen utíkáte a doufáte, že nikdo nezůstane uvnitř budov. Úřady využily systém „reverse 911“ (automatická výzva obyvatelům), aby lidé rychle odjeli z ohrožených míst.

Seznam zasažených objektů se trochu liší zdroj od zdroje, ale v souhrnu se nejčastěji uvádí 13 budov. Mezi nimi radnice (která v té době zahrnovala i knihovnu), redakce místních novin Sky-Hi News, bankovní pobočka, několik podniků a také dům vdovy po bývalém starostovi (což je moment, který v Granby dodnes vyvolává největší odpor vůči „romantizaci“ celé události).

Policie se ho snažila zastavit střelbou i pokusy o fyzické zablokování stroje, ale improvizované „brnění“ fungovalo: standardní munice buldozer neprostřelila. Heemeyer navíc sám střílel – a tady padá oblíbený internetový argument, že „nikomu nechtěl ublížit“. Podle Los Angeles Times se v jednu chvíli pokoušel zasáhnout i velké propanové nádrže u plynárenské firmy; kdyby došlo k velkému požáru či explozi, mohlo to mít fatální následky.

Po zhruba hodině a půl (někde se mluví o delším intervalu, někde přímo o 90 minutách) se buldozer zastavil u železářství, kde se částečně propadl do suterénu nebo uvízl v troskách a přestal být pohyblivý. V uzavřené kabině pak Heemeyer spáchal sebevraždu střelnou zbraní.

Škody se v médiích uvádějí různě – často kolem 5 milionů dolarů, jinde zhruba 7 milionů. CBS v připomínce k 20. výročí uvádí zhruba 5 milionů a dobu řádění okolo 90 minut; encyklopedické shrnutí na Wikipedii pracuje s odhadem kolem 7 milionů. Pro městečko velikosti Granby to každopádně byla rána: zničené budovy, přerušené služby a také ztráta části veřejných záznamů kvůli demolici radnice.

Zajímavé je, jak rychle se z toho stal „příběh“ mimo Granby. Už v týdnech po útoku se objevila vlna lidí, kteří z Heemeyera dělali mučedníka a symbol odporu proti úřadům. Los Angeles Times popisují, jak se jeho čin stal magnetem pro část protivládní scény – a jak přitom z vyprávění mizely konkrétní detaily toho, co se v Granby skutečně dělo. Jenže v reálném městě nejsou „nepřátelé“ abstraktní entity. Jsou to lidé: knihovnice a úředníci, kteří mají službu; zaměstnanci redakce, kteří se snaží vyjít ven dřív, než se zhroutí zeď; zákazníci v obchodech; řidiči, kteří najednou vidí na silnici pásy a prach. Pro ně to nebyla žádná legenda nebo úsměvná historka, ale chaos a strach.

I kdyby některé jeho stížnosti byly oprávněné (což z dostupných materiálů nejde jednoduše rozhodnout bez znalosti celého spisu a místních reálií), nic z toho samo o sobě nevysvětluje promyšlenou konstrukci obrněného stroje, seznam cílů a ochotu střílet v obydlené části města. Vyšetřování pracuje se seznamem osob, které považoval za viníky, i s jeho nahrávkami; to už nebyl „protest“, ale plánovaná vendeta.

„Killdozer“ táhne, protože je to extrémně filmový obraz: člověk zavřený v oceli, pomalá mašina a město, které uhýbá. A hlavně – žádné přímé oběti, což dovoluje některým lidem celou věc romantizovat. Jenže právě tohle je klam. Ten den létaly kulky, lidé v panice utíkali, evakuovalo se okolí propanových nádrží a stačilo málo, aby se z materiální katastrofy stal masakr.

Granby dnes, když se téma znovu vrací třeba při kulatých výročích, zdůrazňuje hlavně odolnost komunity a potřebu bezpečnosti a podpory duševního zdraví – ne „slávu“ destrukce. Zatímco internet si z Heemeyera dělá mem, pro lidi, kteří tehdy slyšeli střelbu a viděli padat stěny, to nebyla úsměvná legenda. Byl to velmi konkrétní strach, který měl zcela konkrétní datum: 4. června 2004.

Článek byl sepsán na základě informací z následujících zdrojů:

https://allthatsinteresting.com/marvin-heemeyer-killdozer

https://www.denver7.com/news/local-news/killdozer-20-years-later-how-and-why-a-man-went-on-a-rampage-through-granby-in-an-armored-bulldozer

https://www.cpr.org/show-segment/this-man-barely-escaped-killdozers-path-now-hes-written-a-book-about-marvin-heemeyer/

https://www.yahoo.com/entertainment/why-did-marvin-heemeyer-killdozer-143140333.html

https://www.skyhinews.com/news/brower-its-clear-marvin-heemeyer-didnt-care-whether-he-killed/

https://history.howstuffworks.com/american-history/killdozer.htm

https://www.badassoftheweek.com/heemeyer