Komule Davidova - okrasný keř, který na vaši zahradu přiláká doslova hejna motýlů

Když jsem před pár lety poprvé četl o komuli jako o motýlím keři, zaujalo mě to, ale informace o množství motýlů jsem bral s velkou rezervou. Prostě je to krásný keř s květy, které budou určitě lákat různý hmyz, ale to bude tak všechno. Dnes sedím na lavičce poblíž a se zaujetím sleduju opravdu hejno motýlů, které se pohybuje kolem celého keře nebo posedává na květech. Když to srovnám s květy jiných rostlin, které rostou o kousek dál, ani zdaleka se kolem nich nepohybuje tolik hmyzu jako motýlů u komule. Výjimkou je jen právě rozkvetlé vřesoviště, kde je hmyzu nyní dost, ale motýlků jen nepatrně. Komule nemá prostě v atraktivitě pro motýly konkurenci…

Komule Davidova (Buddleja davidii) alias motýlí keř

Komule Davidova je okrasný keř s dlouhými výhony, které obvykle pod vahou květů trochu přepadávají k zemi. Popsat keř není snadné, vyšlechtěno už bylo totiž mnoho kultivarů, které se od sebe mohou lišit celkovou stavbou keře, velikostí, barvou květů i barvou listů, odolností… Popis tak bude spíše obecný, popisující nejčastější vzhled komulí, ale nemusí být platný pro všechny kultivary.

Pokud se keři daří, což není nic těžkého, protože není příliš náročný, roste poměrně bujně a během jediné sezóny se dokáže rozrůst do majestátního keře s velkými květy. Díky převisu letorostů pak může působit dojmem přetékající fontány. Dvoumetrový keř není ničím výjimečným, dorůst může i pěti metrů, ale to už není tak časté a potřeboval by v takovém případě nějakou oporu, např. jiný keř.

Květní laty mohou být dlouhé až 30 cm, není tedy divu, že táhnou letorosty k zemi. Jednotlivá kvítka produkují velké množství nektaru, což je důvod, proč jsou tak atraktivní (nejen) pro motýly. Zbarvení květů může být různé v závislosti na konkrétním kultivaru. Nejčastější jsou odstíny od růžové až po tmavě fialovou, k vidění jsou však i květy bílé nebo žluté. Nejen, že tedy vypadají pěkně, ale i příjemně voní. Nedosahují sice intenzity vůně šeříku, se kterým je keř někdy srovnáván, ale na rozdíl od něj kvete komule mnohem déle. Nakvétá během první třetiny léta a je schopná vydržet až do poloviny podzimu - zejména pokud budeme pravidelně odstraňovat odkvetlá květenství, která by rostlinu mohla zbytečně vysilovat (především v případě, že se jedná o kultivar vytvářející semena).

Vhodné místo pro zasazení zvolte s rozmyslem - berte v potaz velikost, do jaké může keř dorůst, aby vám pak nezastínil nebo neutlačoval jiné rostlinky. Miluje teplo a sluníčko, takže i místo by mělo být vybrané tak, aby bylo aspoň po část dne vystaveno slunci. Pokud by tomu tak nebylo, keř nebude pravděpodobně růst tak dobře, a i květů bude mít výrazně méně, což by byla škoda. Půda by měla být vlhká, ale ne přemokřená. Snáší různou půdu, ale nejlépe, pokud je trochu vápenitá. Není tak překvapující, že se vyskytuje např. na skládkách se stavebním odpadem - půda je tam zásaditější, propustná a pokud je i na slunci, keř je spokojený.

Odkud přišla a kam se šíří?

Komule pochází z oblasti jihovýchodní Číny a Tibetu. Na jejich hranici byla dokonce v roce 1887 objevena a o šest let později se do Evropy dostala její první semena. Díky její životaschopnosti, nenáročnosti a krásnému vzhledu se dostala do hledáčku zahradníků, kteří poznali její potenciál a začali se šlechtěním dalších kultivarů. U nás byla poprvé vysazena v parku u zámku v Průhonicích v roce 1911. Dnes je součástí mnoha jiných parků, ale i soukromých zahrádek a její popularita i nadále roste.

Celosvětově ji můžeme najít skoro po celé Evropě, v jihoafrických oblastech, od severní části Jižní Ameriky, přes Střední až po Severní Ameriku. Najdeme ji i v Austrálii, a dokonce na Novém Zélandu. Kdyby zůstala jen na místech, kde byla vysazena, bylo by o v pořádku, ale bohužel dochází i k jejímu zplaňování a růstu ve volné přírodě. To už není žádoucí, protože nekontrolovaný růst by mohl narušit křehkou rovnováhu a mohlo by docházet k utlačování jiných druhů, které jsou v dané oblasti původní a přirozené. V některých zemích je její šíření už považováno za invazivní. Předcházet se tomu dá včasným odstraněním odkvetlých květů nebo výběrem sterilních či bezsemenných kultivarů.

Péče o motýlí keř

Díky své nenáročnosti nevyžaduje komule žádnou výraznou péči. Aby však prosperovala co nejvíce a dělala na zahradě parádu, je dobré ji občas přihnojit, zejména hnojivem s obsahem vápníku. Odstraňováním odkvetlých květů nejen zamezíte nechtěnému šíření, ale rostlina bude mít energii na nasazení dalších, i když třeba už trochu menších květů.

Na podzim pak můžete trochu zkrátit, ale hlavní řez, který může být poměrně hluboký, se provádí až na jaře po pozdních mrazech. Každý zahrádkář zkracuje na trochu jinou délku, ale nejběžnější je zkrácení na 20-30 cm. Keř raší později a není potřeba se bát ani toho, když první lístečky spálí mráz. Obrazí znovu a v druhé polovině jara vyžene nové letorosty. Nezkušení pěstitelé mohou mít zpočátku trochu strach, že z keře nic nebude, jelikož jiné rostlinky už dávno raší a kvetou, ale i když je motýlí keř trochu opožděný, brzy vše dožene.

Nebezpečím pro něj může být během sezóny různý hmyz, který se živí rostlinnými šťávami, např. mšice. Aby keř neničily, může být někdy potřeba jej ošetřit ochranným přípravkem. „Chemie“ není nutná, většinou dobře poslouží i přírodní preparáty, které jsou dostupné v každém zahradnictví nebo hobbymarketu, často i v běžném obchodě. Příliš však nedoporučuji vlastní tvorbu různých nálevů a postřiků, pokud nemáte sami již nějaký odzkoušený. Internet se hemží řadou „receptů“, jak si takový postřik vyrobit, ale v některých případech si vyrobíte postřik, který možná zničí mšice, ale taky zničí samotnou rostlinu.

Článek byl sepsán na základě vlastních zkušeností a informací z následujících zdrojů:

https://cs.wikipedia.org/wiki/Komule_Davidova

https://www.ireceptar.cz/zahrada/komule-davidova-prilaka-na-zahradu-libezne-motyly.html

https://moravskoslezsky.denik.cz/zahrada/komule-davidova-pestovani.html