Článek
Mnoho lidí je považuje za velryby, ale jde o obrovské mořské savce, podobně jako jsou savci třeba delfíni. Jsou nám sympatické, protože vypadají pěkně, skoro každý z nás viděl dojemný film Zachraňte Willyho a také proto, že se nám v mnohém podobají, žijí sociálním životem a jsou nesmírně inteligentní. Na druhou stranu dokážou být také chladnokrevnými zabijáky, rybami a tuleni počínaje a lidmi konče. Pokusy o držení těchto zvířat skončily tragicky - kosatky začaly být agresivní a napadaly své chovatele a trenéry. Čím nás tak fascinují?
Kosatka dravá (Orcinus orca)
Jedná se o druh z čeledi delfínovitých, ale v současné době se řada vědců přiklání k tomu, že kosatky možná netvoří jeden celistvý druh, ale jedná se o několik různých druhů. K jejich případnému rozlišení však bude potřeba ještě hodně výzkumů a analýz získaných dat.
Kosatky můžeme nalézt v oceánech celého světa, vyskytují se jak v chladných vodách, tak i v tropických. Občasně se dostanou i do velkých říčních toků, kde dokážou plavat i několik desítek kilometrů do vnitrozemí. Ačkoliv by se tak dalo říct, že díky značnému přizpůsobení a velkému rozsahu jejich areálu nebudou ohrožené, není tomu tak. K preciznímu zhodnocení ohrožení chybí dostatek dat, nicméně pokud budeme jejich populace hodnotit podle jednotlivých oblastí, jsou místa, kde dochází ke zmenšování jejich populací a lze hovořit o ohrožení druhu. Největším rizikem je ztráta přirozeného prostředí, znečišťování nebo nedostatek potravy, přičemž tyto tři zásadní problémy spolu úzce souvisí.
Dorůstají pět až osm metrů, přičemž samci bývají větší než samice, a váží tři až šest tun. Čas od času se ale objeví jedinci, kteří tyto průměrné hodnoty ještě překonají. Jejich zbarvení je pro ně naprosto typické a díky němu je poznají i malé děti. Tělo je leskle černé, přičemž spodní část těla je pro změnu bílá a bílé zbarvení proniká v různé míře až na boky v zadní části těla. Za očima mají bílou skvrnu protáhlého tvaru a na hřbetě můžeme nalézt šedé sedlo, které je unikátní pro každého jedince. U mláďat může mít bílá barva naoranžovělý nádech.
Zbarvení kosatek
Kosatky jsou vrcholoví predátoři a dokonalé stroje na zabíjení. Jejich přirozenou potravou jsou ryby, například lososi či sledi, ale velmi často si pochutnávají i na žralocích, a to včetně velkého bílého žraloka. Často loví ve skupinách, ale byl zdokumentován i případ, kdy žraloka bílého přemohla i jedna jediná kosatka.
Ryby a paryby však nejsou jediným typem kořisti kosatek. Troufnou si i na mořské savce jako jsou delfíni či sviňuchy, v bezpečí před nimi nejsou ani vorvani či plejtváci. Tuleni, lachtani a mroži jsou pak už jen chuťovkou. Z ptáků si rády dají racky, kormorány nebo tučňáky.
Strategie lovu u kosatek jsou samostatnou kapitolou. Nejen, že jsou kosatky při lovu nesmírně efektivní a dokáží si poradit s kdečím, ale učí se i jedna od druhé a jednotlivé skupiny mají naučené lovicí strategie. Stačí jeden jedinec, který ostatním ukáže něco nového, nový způsob, jak zabít třeba žraloka a ostatní se to brzy naučí také. Nová strategie je pak typická pro danou skupinu kosatek. Kosatky však neloví jen z hladu, ale dokáží být i kruté a s kořistí si dlouho hrát, než ji zabijí a někdy i nechají napospas jiným predátorům.
U státu Washington byla pozorována skupina kosatek, které jsou vídány, jak plavou s mrtvými rybami na hlavách. Tento jev už byl zdokumentován jednou, v 80. letech minulého století. Tehdy začala mrtvou rybu na hlavě nosit jedna ze samic a ostatní kosatky ji v brzké době následovaly. Tento módní trend po čase vyšuměl, ale je možné, že mezi kosatkami, které začaly ryby na hlavách nosit znovu, jsou někteří jedinci z tehdejší skupiny a z nějakého důvodu si na to vzpomněli. Jaká je však příčina tohoto jevu, to vědci netuší. Jednou z teorií je, že v oblasti je nadbytek potravy a kosatky si mrtvé ryby takto skladují na později, až budou mít zase hlad. Podobné chování už bylo totiž také zdokumentováno. Mrtvé ryby, které ulovily, ale nezkonzumovaly, si kosatky držely u těla pod prsní ploutví. Dnešní technologie umožňují vědcům lepší výzkum a pozorování než kdysi, a tak možná najdou vysvětlení tohoto chování, nebo naopak vyvrátí teorii o skladování potravy.
Kosatky
Jak již bylo řečeno, kosatky jsou sociálně žijící zvířata vytvářející hierarchické skupiny o 3-50 jedincích (obvykle do 20 jedinců). Stádo kosatek vede dominantní samice, přičemž pětinu stáda obvykle tvoří dospělí samci, pětinu mláďata a zbytek jsou samice. Obvykle se jedná o příbuzné jedince. Skupina jim dodává ochranu, vzájemně se učí a společně loví. Obvykle se zdržují v mělčích vodách a aktivní jsou během dne, ale mohou se ponořit i do větších hloubek. Často bývají vídány i nad hladinou, kam mohou vyskakovat, plácat ocasem nebo jenom vykukovat hlavou. Spolu komunikují prostřednictvím obrovského množství zvuků, které vydávají. Jde o pískání, volání a cvakání. Každá skupina má svůj vlastní dialekt. Mají také skvěle vyvinutou schopnost echolokace.
Samci i samice jsou promiskuitní a mohou se pářit s více jedinci. Za pářením se však vydávají mimo svoji sociální skupinu. Obvykle se páří v létě, ale mohou kdykoliv během roku. Samice je březí 15-18 měsíců a rodí jediné mládě. To je na matčině mléce závislé dva roky, ale od jednoho roku věku je schopné přijímat i pevnou potravu. Matky a ostatní členové skupiny je postupně učí technikám lovu, mládě pak zůstává se svým rodným stádem. Pohlavně dospívají ve věku kolem 10let, kdy jsou samice schopné zabřeznout, ale obvykle se páří až kolem 15. roku věku. Samci se začínají rozmnožovat až kolem 21 let věku. Samice pak rodí mládě zhruba jednou za pět let až do svého věku 40 let. Jen zhruba polovina mláďat se však dožije alespoň jednoho roku. Dospělí samci se dožívají většinou kolem 36-45 let, výjimečně až 60, samice se průměrně dožívají 60 let, ale mohou až 90. Zvláštní jsou tím, že podobně jako lidé procházejí menopauzou.
Snaha více poznat tyto mořské savce a představit je širší veřejnosti vedla v historii k tomu, že byly chovány v zajetí v řadě mořských parků. Tam, pod vedením trenérů, nacvičovaly různé kousky, které následně předváděly obecenstvu. Během několika let došlo k řadě incidentů, které ve čtyřech případech skončily smrtí trenéra. Asi nejznámější byl příběh kosatky jménem Tilikum, která byla chována v Sea World na Floridě. Jednalo se o samce, který strávil v zajetí většinu svého života. Uloven byl poblíž Islandu zhruba ve dvou letech a vystřídal několik mořských světů. Ze čtyř smrtelných útoků na lidi se Tilikum podílel na třech.
Podle vědců kosatky v zajetí psychicky strádají a tato frustrace vede ke zvýšení agrese. Stačí pak málo, aby se z inteligentního, sociálního tvora stal vraždící psychopat. V návaznosti na útoky Tilika byla přijata řada opatření, aby nedocházelo k úzkému kontaktu s trenéry a také se rozvinula debata o tom, zda je etické držet tyto tvory v zajetí. Bohužel pro Tilika nedošlo k rozhodnutí, že by mohl být vypuštěn, což by pro něj ostatně mohl být stejně rozsudek smrti, protože nebyl připraven na život ve volné přírodě. Vystupoval v parku dál až do roku 2016, kdy park oznámil, že bojuje s nemocí. Zkraje roku 2017 byl Tilikum prohlášen za mrtvého v důsledku bakteriální infekce.
Během svého života zplodil 21 potomků, z nichž sedm stále žije. Sea World není jediné zařízení, které dodnes chová kosatky v zajetí.
Kosatky při lovu
Článek byl sepsán na základě informací z následujících zdrojů:
https://www.livescience.com/animals/orcas/orcas-start-wearing-dead-salmon-hats-again-after-ditching-the-trend-for-37-years
https://animalia.bio/killer-whale
https://animaldiversity.org/accounts/Orcinus_orca/
https://seaworld.org/animals/all-about/killer-whale/diet/
https://oceana.org/marine-life/orca/
https://www.freemorgan.org/wp-content/uploads/2012/10/list_of_incidents.pdf
