Článek
Kterak se z neduživého chlapce silák stal
Když se narodil, nikdo by nehádal, že z něj jednoho dne bude profesionální zápasník a jeden z nejsilnějších mužů v našich končinách. Narodil se roku 1879 poblíž Kolína jako prvorozené z šesti dětí a člověk by ho tehdy spíš označil jako „nedochůdče“ než jako „chlapce jako buk“.
Jeho otec Alois však malého chlapce nijak nešetřil a chtěl, aby pravidelně běhal a cvičil, aby zesílil. Malý Gustav musel zároveň otci pomáhat s prací. Ve dvanácti letech už nosil těžké pytle se zrním. Z malého a slabého Gustava tak rostl silný kluk. Když dokončil obecnou školu, rozhodovalo se, kam půjde dál do učení. Jeho otec byl rolník, ale chtěl, aby se syn přiučil poctivému řemeslu. Statnost chlapce a získaná síla přispěly k tomu, že měl jít do učení ke kováři. A kovář by z něj byl výborný, sílu na to měl, nicméně osud tomu chtěl jinak. Starší žárlivý učeň mu zlomyslně nastražil žhavou podkovu a Gustav, který si toho včas nevšiml, si silně popálil ruku.
S popáleninami se léčil zhruba čtvrt roku. Zpátky ke kovadlině se mu však po tomto zážitku nechtělo a tak se rozhodl, že půjde raději na řezničinu, kde svoji sílu také zúročí. Vyučil se tedy řezníkem a po učení vyrazil na zkušenou do světa. Tedy, do světa tak úplně ne, ale do jiného kraje ano. Zakotvil u brněnského řezníka a uzenáře Moritze Soffera a jeho ženy.
Počátek sportovní kariéry
Mladý Gustav se dívkám líbil, byl statný, vysoký, vysportovaný. On sám však po nich příliš netoužil. Srdce ho táhlo víc ke sportu a po krátkém čase začal chodit do Sokola, kterého mimo jiné spoluzaložil jeho strýc, u něhož byl ubytovaný. Cvičil, zvedal činky, zápasil. Zanedlouho byl na ostatní cvičence až příliš silný a tak mu doporučili místní atletický klub Hellas, kde by se mohl více realizovat.
V klubu Hellas byl Gustav nadmíru spokojený. Dokonce mu zajistili i novou činku do 150 kg. Zprvu se věnoval hodu diskem, vzpírání a zápasu, v roce 1900 získal první významný titul mistr Čech v hodu diskem. Přesto se mu však více líbil řecko-římský zápas, ve kterém se cítil velmi sebejistě a zanedlouho neměl jediného protivníka, kterého by neporazil. Ve vzpírání zase dokázal nadhozem vzepřít 128 kg, což bylo na amatérské sportovce něco nevídaného.
V roce 1903 se stal amatérským mistrem Evropy v řecko-římském zápase v turnaji v Rotterdamu. Na amatérské úrovni by zápasil dál, ale když se vrátil do Brna, zjistil, že jeho místo u řezníka je obsazené - německý řezník Soffer nechtěl zaměstnávat českého rváče. A aby toho nebylo málo, nové místo se mu nedařilo najít. Z amatérského sportu se tak dílem díky svým úspěchům a dílem kvůli finanční nouzi přesunul na profesionální úroveň. Začal jezdit po celé Evropě i po Americe a vyhrával další souboje a turnaje. Často také vystupoval v cirkusech a v roce 1929 získal titul mistra Evropy na profesionální úrovni.
Jeho velkým protivníkem byl Josef Šmejkal alias Big Joe, dlouhou dobu nejúspěšnější český zápasník, několikanásobný mistr a vicemistr Evropy i světa v řecko-římském zápase a volném stylu. Přesto ho v roce 1904 dokázal Gustav Frištenský porazit, ve druhém souboji stejného roku skončil zápas remízou. Remizovali i o devět let později, když spolu zápasili na Letné, v roce 1913. Jejich tehdejší zápas sledovalo na osm tisíc diváků, což byl tehdy rekord. Deset let nato ho však Big Joe porazil.
Gustav_Frištenský
Partnerský život
I když se Gustav po děvčatech nikdy zvlášť neohlížel a upřednostňoval svoji sportovní kariéru, i jeho jednoho dne zasáhl Amorův šíp. Když vystupoval v Litovli, nabídl mu tamní sládek Josef Elleder pivo. Muži si vzájemně porozuměli a sládek pozval Gustava k sobě domů. Tam narazil Gustav na jeho dceru Miroslavu. Setkali se už podruhé, protože poprvé na sebe narazili v Olomouci ve Smetanových sadech. Miroslava tam procházela se svojí kamarádkou, která ji na Gustava sedícího na lavičce upozornila, ale Miroslava chtěla raději od něj dál, aby jim náhodou neublížil.
Když však na sebe narazili znovu, u Elledera doma, přeskočila mezi nimi jiskra. Bezhlavě se do sebe zamilovali, i když otec ani matka Miroslavy z toho příliš nadšení nebyli. 10. srpna 1908 se však konala svatba Gustava a o devět let mladší Miroslavy.
Deset let žili v domě Ellederových v pivovaru, poté se přestěhovali do vlastní vily na nábřeží, kde si užívali krásné zahrady i procházek v nedalekém lese.
Na jednu stranu se jednalo o šťastné manželství, Miroslava byla svému muži oporou ve všech směrech, osm let jej doprovázela po jeho cestách po celém světě a jako sama nadšená sportovkyně mu velmi fandila. Kromě podpory manžela se sama vzdělávala, překládala literární díla a v Litovli, kde žili, se starala o dětské jesle a aktivně působila ve spolku ochrany matek a kojenců.
Na druhou stranu žili především pro kariéru manžela. Její touhy a potřeby byly upozaděny, a to nejen jeho kariérou, ale i jím samotným. On sám se o zájmy své ženy příliš nezajímal. Mnohdy se tak Miroslava cítila osaměle a frustrovaně. Jednou z největších bolestí, kterou pociťovala, byla absence dětí. Přestože oba pocházeli z větších rodin, jim samotným se nepodařilo mít ani jedno dítě. I proto se angažovala ve spolku a s láskou se také starala o děti Gustavových sourozenců.
Vřava první a druhé světové války
Doba první světové války Gustava do velké míry minula. Měl štěstí, že jeho švagr pracoval jako lékař ve vojenské nemocnici a mohl se domluvit s lékařem Gustava, který pak následně konstatoval, že Frištenský má kvůli zápasení poškozenou nohu. Gustav tak nemusel na bojiště a místo toho působil v oblasti zásobování.
Zápasům se věnoval i po válce, přestože už byl ve vyšším věku. Když v roce 1929 získal titul mistra Evropy, bylo mu celých 50 let.
O deset let později mu však do života zasáhla druhá světová válka. Gustav nacisty nesnášel, byl vlastenec a patriot. Finančně podporoval postižené rodiny, oběti války a odboj, za což mu však nacisté po prozrazení odbojové skupiny zabavili jeho statek, který měl spolu s bratrem v Lužici. Následně ho zajali a vyslýchali. Byl vězněn a s velkou pravděpodobností by ho čekal transport do koncentračního tábora v Mauthausenu. Jeho žena Miroslava však gestapo uplatila a Gustav byl propuštěn.
Chmurný konec života
Po válce ještě krátce zápasil, ale pak se vrátil do Litovle, kde chtěl se ženou odpočívat a dát se dohromady. I po skončení války se však snažil finančně vypomáhat a věnoval např. 45 000 korun na obnovu obce Javoříčko.
Klidný odpočinek však netrval dlouho. V březnu 1947 zemřela Miroslava na srdeční slabost po operaci slepého střeva. To byla pro Gustava poslední rána, ze které se už nikdy zcela nevzpamatoval. Ovdovělý, s finančními problémy, protože statek mu nejdříve před válkou sebrali Němci, poté jej dostal zpátky, ale vypleněný od Rudé armády a nakonec přišla kolektivizace. Až v roce 1954 získal malou penzi, ale příliš dlouho si ji neužil. Svoji ženu následoval deset let po jejím skonu, v roce 1957.
Na jeho památku je v Litovli před sokolovnou jeho socha, v místním muzeu expozice a milovníci zlatavého moku jistě ocení sváteční litovelský ležák Gustav (což je však trochu paradox, protože Gustav alkohol nepil).
Anketa
Článek byl sepsán na základě informací z následujících zdrojů:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Gustav_Fri%C5%A1tensk%C3%BD
http://www.gustavfristensky.cz/zivotopis/osobni-zivot
https://www.novinky.cz/clanek/veda-skoly-silak-vsech-silaku-gustav-fristensky-se-proslavil-po-celem-svete-15020
https://www.pametnaroda.cz/cs/magazin/pribehy/reznik-filmovy-herec-i-odbojar-tim-vsim-byl-slavny-zapasnik-gustav-fristensky
