Článek
Kuna. Někomu už jen při pouhém vyslovení jejího jména naskakuje husí kůže, protože byl svědkem toho, jaké škody dokázala napáchat. Navzdory tomu, že jde o malého tvorečka, v blízkosti svého obydlí ji rozhodně nikdo nechce. Ale není kuna jako kuna. Ta lesní v tom bývá obvykle nevinně.
Kuna skalní (Martes foina) a kuna lesní (Martes martes)
Podle názvu by mnoho z nás napadlo, že se častěji můžeme setkávat s kunou lesní, ale opak je pravdou. Přestože kuna lesní žije téměř v celé Evropě, tedy i u nás, zdržuje se především v lesích a její počty nejsou tolik hojné, alespoň ve srovnání s kunou skalní.
Kuna skalní se také vyskytuje ve většině Evropy a areál jejího rozšíření sahá až do blízké Asie. Zavlečena byla i do Severní Ameriky. Jejím přirozeným domovem jsou otevřené listnaté lesy, skalnaté oblasti a velmi často se zdržuje v blízkosti lidských obydlí, kde nalézá jak úkryt, tak i potravu. Na rozdíl od kuny lesní není tolik závislá na zalesněném prostředí.
Kuna skalní má pěkný kožíšek hrubšího charakteru v odstínech hnědé až šedohnědé barvy. Od spodní čelisti až k hrudníku se jí táhne světlý pruh srsti, který však u některých populací může být tmavý podobně jako srst na zbytku těla. Ocas je huňatý, končetiny poměrně dlouhé a tlapky jsou jen málo osrstěné. Délka těla může dosahovat až 50 centimetrů a ocas může být dlouhý až 30 centimetrů. Váha se pohybuje od jednoho kila až po více jak dvě kila, přičemž samci bývají větší a těžší než samice.
Kuna skalní
Kuny skalní žijí spíše samotářským životem, pokud odhlédneme od matek a jejich mláďat. Aktivní začínají být za soumraku a na lov se vydávají v noci, zatímco přes den odpočívají v úkrytu. Jsou hbité a dobře šplhají, takže si před nimi nemůže být jistý žádný menší tvor ani na zemi, ani na stromech. S oblibou vybírají vajíčka v ptačích hnízdech. Živou kořist loví tak, že ji překvapí a vrhnou se na ni, ale jsou schopné i rychlého běhu a kořist chytit.
Kuny jsou všežravé, ale upřednostňují živočišnou stravu. Nesoustředí se na konkrétní kořist, ale využívají toho, co jim prostředí aktuálně nabízí - jsou tzv. potravními oportunisty. Potravou se tak stávají drobní bezobratlí i malí obratlovci, ať již savci nebo ptáci a jejich vajíčka. Nepohrdnou ani žábami. Živočišnou stravu doplňují bobulemi, ovocem, dokonce i zeleninou. V případě nedostatku vezmou zavděk i mršinami. Nepříjemné zkušenosti s nimi mívají chovatelé slepic a jiného drobného ptactva. Kuny velmi rády pronikají do kurníků a nejen, že kradou vejce, ale často napadnou i samotné slepice. V menší míře se s ní setkávají i chovatelé králíků a u nás se před rokem pokusila v noci proniknout i do letního výběhu pro morčata. Bohužel tím vzbudila i naše psy a uniknout jim už nedokázala.
Když se kuna ocitne v ohrožení, často se smotá do klubíčka a snaží se být nenápadná, což se jí často daří, protože při svém zbarvení splyne s okolím. Ukrývat se může v různých norách, dutinách, ale i ve větvích stromů. Pokud se tato snaha ukrýt se mine účinkem, volí protiútok. V takové chvíli si troufne i na větší zvířata, a kromě zuřivé obrany vydává i velké množství zvuků od pištění, vřeštění až přes vrčení a prskání. Skřeky jsou opravdu různorodé a velmi hlasité - když ji napadli naši psi, dokázala probudit všechny sousedy v okolí.
Jejím přirozeným nepřítelem jsou však především dravci, a to hlavně sovy, které loví v noci, kdy je i kuna nejaktivnější. Dále ji mohou lovit například lišky. Ostatní predátoři o ně příliš zájmu nejeví.
I přes svůj samotářský styl života si musí v době páření najít vhodný protějšek. Jsou teritoriální, přičemž jejich teritoria se často překrývají. Samci je mají větší, mohou se pohybovat od 12 do víc jak 200 hektarů rozlohy a na této ploše se mohou rozprostírat menší teritoria samic. S těmi se může samec v době páření, což je během léta, spojit. Nocí se pak často nesou zvuky pářicích se kun. Vlastní kopulaci předchází námluvy, kdy se samci jemným vrkáním snaží samici zaujmout. Ta zprvu reaguje agresivně, ale postupně pouští partnera blíž. Když je připravená, uchopí ji samec často za volnější kůži na krku, kde má dostatek podkožního tuku, aby nedošlo ke zranění. Kopulace může trvat až hodinu.
Podobně jako u jiných lasicovitých dochází k implantaci zárodku až na přelomu zimy/jara dalšího roku. Skutečná březost pak trvá zhruba měsíc a následně se narodí v průměru tři mláďata, která jsou slepá a bezsrstá. Samice je odstavuje kolem třetího měsíce věku, což bývá v květnu, a následně je připravená k dalšímu páření. Zcela samostatná pak bývají mláďata na podzim. Pohlavně dospělá jsou zhruba od 1,5 roku věku. Kuny se mohou v přírodě dožít až deseti let, v zajetí i téměř dvojnásobku. Reálně se ale v přírodě dožívají zhruba tří let.
Kuna je hbité a mrštné zvířátko
Lidé je vnímají především jako škodnou. Jak už bylo zmíněno výše, mohou krást vejce a napadat slepice či králíky. Ještě větší škody pak často páchají na domech, respektive půdách, kde se prokousávají izolací a jsou schopné ji zcela zdevastovat. Pokud se dostane na půdu, můžete ji po nocích slyšet, jak tam dělá hluk, ale také ji budete pravděpodobně cítit - půdu si s radostí označkuje jako svůj domov. Kromě toho můžete nacházet i zbytky její potravy a výkaly.
Její vypuzení nebývá snadné. Existují tzv. plašičky, které vyluzují zvuky, které my lidé neslyšíme, ale pro citlivý sluch kun jsou velmi nepříjemné. Ideální je, pokud plašička umí měnit frekvenci, aby si kuna nemohla zvyknout na konkrétní jeden zvuk. Využít lze i reflektor se silným světlem a čidlem pro pohyb - jakmile se kuna dostane do snímaného prostoru, silné světlo ji oslní a ona se bude snažit utéct. Obě možnosti jsou ekologickou a humánní variantou, jak se zbavit kuny. Samozřejmostí je i utěsnění všech možných průchodů, kterými se může dostávat do domu, ale to může být dost složitým úkolem, protože se dokážou protáhnout i malou škvírou nebo si prokousat cestu.
Mezi další doporučení patří např. odchytové pasti, umístění vonných předmětů nebo naopak výkalu některé šelmy (třeba i psa), což by ji mohlo také odradit, nevýhodou je ale skutečnost, že trus se musí pravidelně měnit, aby byl stále čerstvý a jeho aroma nevyprchalo. Často se také doporučuje pořídit si kočku nebo psa, ale z vlastní zkušenosti vím, že to pomoci nemusí. Máme kočky i psy, kteří se pohybují kolem celého domu a stejně si kuna troufla dojít až k místu, kde mají podél zdi výběh morčata. Na druhou stranu, až do té chvíle jsme s kunou žádný problém neměli a i když by se na půdě mohla vesele zabydlet, není tam po ní jediná stopa. Psi a kočky tedy mohou být prevencí proti dlouhodobému zabydlení, ale nejsou 100% zárukou, že se u vás kuna neobjeví.
Složitější to může být u ochrany aut. Kuny velmi rády zalézají do prostoru motoru a tam mohou překousat kabely, těsnění, cokoliv. Pokud máte garáž, pak můžete využít podobných možností jako na půdě, ale pokud necháváte auto stát venku, je jeho ochrana před kunou těžší. Existují ale i speciální plašiče kun určené pro auta.
Důležité je však myslet na to, že kuny se nesmí jen tak zabíjet. Je částečně chráněna zákonem a její případný lov je časově omezený.
I když to může vypadat, že kuna je pro nás lidi pouze nechtěným a nevítaným škůdcem, nic není tak černobílé. Přestože může napáchat velké škody, pokud si svůj majetek dokážeme zabezpečit, může být její blízká přítomnost i užitečná. Loví drobné hlodavce včetně potkanů, a tak můžou bránit jejich případnému přemnožení a škodám, které by nám tito hlodavci mohli způsobit.
Máte i vy zkušenosti s kunami a podařilo se vám je vyhnat?
Kuna
Článek byl sepsán na základě informací z následujících zdrojů:
https://animaldiversity.org/accounts/Martes_foina/
https://www.denik.cz/bydleni/kuna-zvukove-a-svetelne-plasice.html
https://www.novinky.cz/clanek/bydleni-jak-na-to-kuna-je-roztomila-jen-do-chvile-dokud-se-vam-neusadi-v-podkrovi-babske-rady-na-ni-nezaberou-a-dokonce-ani-tygri-trus-40454191
https://en.wikipedia.org/wiki/Beech_marten
