Článek
Zneužití důvěry zákazníků? Podvodné jednání při vytváření fiktivních slev? Snaha nalákat za každou cenu a odrbat o poslední korunu? Poslední trik společnosti Lidl vyvolal bouřlivou reakci a diskuse, které se zabývají tím, do jaké míry je tento trik ještě etický a zda náhodou neporušuje dokonce zákon. Jiní se pozastavují nad tím, jak je možné, že si obchody dovolují takovéhle triky, které by jim v jiných zemích ani neprošly. Jenže žádná mince nemá jen jednu stranu a na chování obchodů máme podíl i my, zákazníci.
Ušetřete 64 %. Ale ve srovnání s čím?
Nejnovější trik z dílny řetězce prodejen Lidl spočívá v lákání zákazníků na velmi atraktivně znějící úsporu ve výši 64 %. Nejčastěji toto tvrzení pochopíme tak, že se jedná o slevu daného zboží oproti jeho běžné ceně bez slevy. Jenže tak jednoduché to není. Vůbec se tentokrát totiž nejedná o slevu z běžné ceny a dokonce ani o slevu, která by se týkala pořád jednoho a toho samého druhu zboží. Úspora je totiž počítaná k ceně jiného zboží bez slevy, které by mělo být podobné tomu, které je propagováno jako úsporné. Pokud si ale budete chtít ověřit, jestli je to opravdu pravda, můžete narazit - zmiňované zboží totiž nemusí být v tu chvíli v nabídce obchodu.
„Úspora na měrné ceně v porovnání s produktem ve stálé nabídce, který může být po dobu trvání akce krátkodobě nedostupný.“ (prohlášení na slevové cedulce, které má vysvětlit, kde obchod k výši úspory přišel).
Může Lidl s takovou „akcí“ uspět? Bohužel ano, tedy alespoň u zákazníků, u úřadů může narazit. Než se tak ale stane, protože úřady nepatří mezi rychlíky, spousta lidí si v Lidlu nakoupí s přesvědčením, že neskutečně ušetří, protože 64 % vypadá fantasticky a kdo by si lámal hlavu s tím, že to možná tak úplně není sleva?
Osobně považuji jednání Lidlu za další trapně zoufalou snahu nachytat lidi na nový trik. Obchodníci jsou zkušení a vědí, jak velká část zákazníků NENÍ schopna si uvědomit všechny souvislosti a že si nespočítají, zda je proklamovaná úspora skutečně úspora. I když to na jednu stranu chápu, protože obchodník podniká za účelem zisku, žijeme ve společnosti, která má nastavená určitá pravidla a nějakou úroveň etiky. A jednání Lidlu mi přijde za hranou, jak z pohledu etiky, tak i z pohledu zákona. Ale na to už musí dohlédnout patřičný kontrolní úřad.
Nabízí se ale otázka, proč Lidl sáhnul k dalšímu triku? Ještě tak pofidérnímu, jako je srovnávání ceny jednoho produktu s cenou údajného jiného produktu, který ani není nijak specifikován. A jedna z možných odpovědí je velmi jednoduchá - protože my, čeští zákazníci, ve srovnání se zákazníky jiných zemí, jsme naučení na slevy a můžeme se přetrhnout, když se někde objeví nějaká další. Neznamená to, že v jiných zemích na slevy neslyší. Ale jednak pravidla těch zemí obvykle neumožňují takové nezřízené slevy, k jakým dochází u nás, ale také bývají zákazníci opatrnější a neblázní kvůli každé slevě.
Pokud chceme, aby se i u nás obchody chovaly férově, musíme změnit především náš vlastní přístup. Nebláznit z každé oznámené rádoby slevy, ale získat povědomí o tom, kolik co běžně stojí, abychom věděli, jestli je případná sleva opravdu výhodná a pomůže nám ušetřit nějakou korunu v rodinném rozpočtu. Ale to je teprve začátek. Kromě lepšího přehledu, což nemusí být zpočátku snadné, protože dnes už málokdo ví, co je běžná cena, protože ceny produktů se mění ze dne na den, ohromné množství produktů je ve slevách, kdy však může v dnešní slevě stát víc než ve slevě včera, je potřeba si také uvědomit, kolik jsme vlastně vůbec ochotní dát za ten který produkt.
Mám nějaký měsíční rozpočet. Někdo ho má rozpočítaný do poslední koruny, někdo má přibližnou představu, kolik peněz je ochoten za co utratit a někdo to neřeší vůbec. Kdo nemá nadprůměrné příjmy, ten by měl mít alespoň hrubý přehled o tom, za co kolik platí. Vím, že na potraviny si mohu dovolit vynaložit měsíčně třeba 10 tisíc pro celou rodinu. Zároveň budu určitě vědět, jaké množství čeho rodina měsíčně spotřebuje. A už tyto dva parametry mi jsou schopné ukázat, kolik si mohu dovolit dát za ten který produkt. Pokud bude stát příliš, pak musím buď škrtnout něco jiného, nebo hledat jinou, levnější alternativu. Když přijdu do obchodu a uvidím produkt v akci, upřímně mě vůbec nezajímá, jaká je výše slevy, jaká je běžná cena. Zajímá mě, kolik mě bude ten produkt aktuálně stát, a jestli to odpovídá tomu, co mohu a co jsem ochoten vynaložit. Takže pokud i ve slevě bude stát víc, než mám na něj vyhrazeno, nekoupím jej, protože buď to není férová akce, nebo je to i přes akční cenu stále příliš drahé na moje poměry.
Co mě na cedulce kromě aktuální ceny zajímá, je i cena za gramáž nebo objem. Dříve jsem si to musel přepočítávat sám, nyní to obchodníci musí uvádět povinně, což mi nakupování zjednodušilo. Výrobci mnohdy vyrábějí jeden produkt v mnoha velikostech, přičemž přepočet na stejné množství pak vychází cenově jinak. A ne vždy platí, že větší balení rovná se výhodnější cena.
Má pro mě význam nový cenový trik Lidlu? Nemá. Může sice přilákat moji pozornost, ale nezajímá mě výše úspory. Zajímá mě, jestli cena, kterou bych za ten produkt musel zaplatit, je pro mě akceptovatelná, nebo ne. Pokud je nižší, než kolik bych za to byl ochoten dát, pak je to super a můžu uvažovat i o tom, zda nekoupím balení třeba dvě, protože produkt kupuji pravidelně a tak se mi to vyplatí. Pokud bude vyšší, pak si Lidl může psát na cedulku třeba „sleva 99 %“ a bude mi to úplně jedno.
Nesmíme dopustit, aby se nám při slově sleva zatmělo před očima a bezhlavě jsme naběhli do obchodu nabrat zboží, které vůbec nemusí být levné tak, jak se tváří. Nebo ho dokonce ani nepotřebujeme, ale koupíme ho jen kvůli údajné slevě. Obchodníci v Čechách na toto stále spoléhají a bohužel řada z nás toto nutkání stále má.
Finanční gramotnost se ve školách už mnohde vyučuje, ale je potřeba na ní pracovat i u dospělé generace. Jsou lidé, kteří nejsou v tomhle ohledu vzdělaní, ale to neznamená, že mohou být vydaní napospas těm, kteří v tom „umí chodit“. Stát by měl nastavit jasná pravidla a tvrdě dohlížet na jejich dodržování. Ale i my jako zákazníci musíme přiložit ruku k dílu a změnit naše zákaznické chování.
O tom, že to tak zatím ani zdaleka není, vypovídá i další akce Lidlu, která nějaký čas už běží. Jedná se o výprodej skladových zásob, který probíhá v hale v Letňanech. Z lidí se stala divá zvěř, která se popere i o košíky, a kdyby někteří mohli, tak se u zboží vyskládaného na paletách i povraždí. A ani zdaleka nejde jenom o chudé lidi, kteří výprodej berou jako možnost jak si obohatit Vánoce, které by jinak měli velmi chudé. V hale vyšilují i lidé, kteří rozhodně hluboko do kapsy nemají. Přesto jim výprodej a vysoké slevy doslova zatemnily rozum.
Přestaňme se stávat divou zvěří, když někdo zahlásí slovo sleva. Dejme obchodníkům najevo, že jsme schopni si mnohé sami spočítat a že nás nenachytají na trapných tricích. Nebo máte pocit, že jsme na tom tak špatně, že bez slev bychom pomřeli hlady? Žádná sleva totiž není zadarmo a pokud si obchodník razí cestu hromadou akcí a slev, pak si buďte jistí, že zboží bez akce je nadhodnocené ve většině případů tak, aby vyrovnalo ztráty při slevě.
Vyhledáváte akce, protože bez nich nevyjdete se svým měsíčním rozpočtem? A zkoušeli jste hledat levnější alternativy? Vysoké ceny trápí mnoho z nás. Jak se s tím vyrovnáváte?
Anketa
Článek byl sepsán na základě vlastního názoru autora a informací z následujících zdrojů:
https://www.novinky.cz/clanek/ekonomika-usetrete-64-procent-totalne-matouci-praktika-lidlu-40501797
https://www.idnes.cz/ekonomika/domaci/lidl-slevy-letnany-vyprodej.A241212_121348_ekonomika_ven
