Článek
Četník ze Saint Tropez, Fantomas, Velký flám, Jak vykrást banku, Tonoucí se stébla chytá, Četník se žení, Křidýlko nebo stehýnko, Jeden hot a druhý čehý. To je jen skromný výčet známých filmů se skvělým komikem Louisem de Funèsem. V soukromém životě však smíchem nehýřil a do komedie měl jeho život poměrně daleko.
Šlechtický původ a záliba v luxusu
Celým jménem Louis Germain David de Funès de Galarza se narodil v létě roku 1914, těsně po začátku první světové války, jako nejmladší ze tří dětí. Jak už odkazuje jeho jméno, měl šlechtické kořeny. Jeho rodiče pocházeli ze Španělska, ale protože jejich rodiny společné lásce vůbec nepřály, uprchli spolu do Francie. Jeho tatínek Carlos Luis de Funès de Galarza byl ve Španělsku právníkem, ale po útěku do Francie se stal brusičem diamantů. Otcova matka pocházela z rodu baskických hrabat. Maminka Louise Funèse byla Leonor Soto Reguera a pocházela z rodiny portugalského právníka.
Mladý Louis tak mohl čerpat ze svého původu a kromě rodné francouzštiny uměl i španělsky a anglicky. Kromě toho byl nadaný i umělecky - rád kreslil a také hrál na klavír. Své záliby využil i v pracovním životě a přivydělával si jako jazzový pianista. To bylo však to jediné, co se mu dařilo. Jakákoliv jiná snaha o zaměstnání neměla dlouhého trvání a přestože se většinou jednalo o nenáročné práce, které by zvládnul kdekdo, Louis byl propouštěn stejně tak rychle, jako byl přijat. Vyzkoušel si práci prodavače, aranžéra, ale i účetního. Nic z toho se mu však nedařilo, kromě hraní na klavír, ve kterém exceloval. A už tehdy k tomu přidával své nezaměnitelné grimasy. Příčinou jeho krátkého setrvání v zaměstnáních však nebyla neschopnost, ale Louisův nezkrotný temperament, kvůli kterému vždy něco vyvedl.
V roce 1936 se oženil a jeho první manželkou se stala Germaine Louise Elodie Carroyer, se kterou strávil v manželství šest let a měli spolu syna Daniela. Jejich manželství však nebylo šťastné a dalo by se dokonce označit za omyl. Snad jediným přínosem byla skutečnost, že se snažil udržet stabilnější zaměstnání.
Za druhé světové války, při pokračování studia hry na klavír, se zamiloval do Jeanne Barthelémy de Maupassant, příbuzné známého spisovatele Guye de Maupassanta, která pocházela ze zámožné šlechtické rodiny. V roce 1943 se vzali a bylo to manželství na celý život. Konkrétně na 40 let, do Louisovi smrti v roce 1983. Jejich manželství bylo obdařeno dvěma syny, Patrickem a Olivierem, z nichž se později stal lékař a pilot Air France. Louis se stýkal i se synem z prvního manželství, ale musel tajně, protože jeho žena si to nepřála. To bohužel vedlo i k tomu, že když zemřel, Daniel se o jeho smrti dozvěděl z rozhlasu a ani neměl šanci se se svým otcem osobně rozloučit.
Šlechtický původ, ale přitom chudé podmínky, ze kterých pocházel, možná byly příčinou toho, že Louis miloval luxus a přepych. Na některé lidi působil i jako držgrešle, ale podle slov jeho synů později vyšlo najevo, že naopak podporoval různé charity, pouze o tom nedával veřejně vědět. Štěstí mu přálo, když jeho druhá žena, životní partnerka, zdědila polovinu zámečku „Château de Clermont“ ve vesnici Le Cellier nedaleko Nantes. Později Louis dokázal odkoupit i druhou polovinu. Tam našel klid, když se mohl věnovat pěstování růží, které byly jeho další láskou a z nichž dokázal vyšlechtit vlastní růži zvanou La rose de Louis de Funès. Kromě toho se také věnoval ekologickému zemědělství.
Hra na klavír, filmové počátky a hlavně grimasy, hodně grimas.
Z uměleckého světa to byla právě hra na klavír, co se mu zpočátku dařilo nejvíc. A už tehdy zjistil, že to jsou právě jeho grimasy, které lidi hodně baví. Později prozradil, že je odkoukával od kačera Donalda a také od známé dvojice Laurel a Hardy.
Oslovil ho i divadelní svět, kde se mu sice celkem dařilo, ale rozhodně ho to nevyneslo mezi hvězdy. I když nebyl špatný, byl stále jedním z mnoha herců. Filmové začátky byly ještě těžší. Louis byl nesmírně aktivní a plný energie, ale ani když ztvárnil stovku filmových rolí, nebo spíše roliček, nikoho příliš nezaujal. Často byl jen komparsistou, velké role na něj teprve čekaly. Neúspěchem se ale nenechal odradit a stále udržoval svižné tempo - dopoledne daboval, odpoledne se věnoval filmové kariéře a večer trávil v divadle. Pro mnoho lidí by to bylo smrtící tempo. Například v roce 1951 se stihl objevit v 18 různých filmech. Někdo by řekl, že příliš tlačil na kvantitu, ale Louis se své práci snažil dávat maximum a i malé role se snažil zahrát kvalitně. Jen to nebylo doceněno a diváky to dostatečně neoslovilo.
Pak ale došlo ke zlomu. Počátky změny se datují do roku 1956, kdy si zahrál řezníka Jambiera ve filmu Napříč Paříží. Tehdy poprvé skutečně zazářil a postupně se mu začaly hrnout další role, ve kterých mohl předvést svůj talent. Když přišla role četníka Cruchota ve filmu Četník ze Saint Tropez, bylo jasné, že teď už ho nic nezastaví. Skutečnou hvězdou se tak stal až ve svých 50 letech. Filmy, v nichž se začal objevovat, pravidelně končily na prvních příčkách žebříčků sledovanosti a oblíbenosti. Film Velký flám z roku 1966 byl dokonce až do roku 2008 nejnavštěvovanějším francouzským filmem všech dob. A jedno měly společné - nekonečné množství Funèsových grimas, které se pro něj staly typické. Dokonce byl přezdíván jako „muž čtyřiceti tváří za minutu“ díky tomu, kolik grimas dokázal během krátké chvíle vystřídat.
Jeho synové později vzpomínali, jak byl jejich táta perfekcionista, který očekával plné nasazení i od všech ostatních a pokud to tak nebylo, dokázal doslova vybuchnout. Jeho cholerická a výbušná povaha tak nebyla pro každého a ne vždy bylo jednoduché s ním pracovat. Kromě toho také špatně snášel kritiku, byl spíše samotářský, plachý a uzavřený. Což není zrovna typ člověka, kterého byste chtěli mít za kolegu.
Velmi špatně také nesl skutečnost, že nedostal žádnou filmovou cenu, i když aspoň v roce 1980 se dočkal ocenění za celoživotní dílo a obdržel čestného Césara. Pokud však odhlédneme od filmových cen, v roce 1973 dostal Řád čestné legie, což je nejvyšší francouzské vyznamenání.
František Filipovský jako bezkonkurenční dabér Louise de Funèse
Filmy s Louisem se staly nesmírně oblíbenými i v naší zemi. Nemalou měrou k tomu však přispěl i naprosto fenomenální dabing našeho Františka Filipovského. Filipovský nebyl jediným dabérem Funèse, zkoušeli to i jiní, ale jemu se to povedlo úplně nejlépe. Dokonce natolik, že i samotný Funès uznal, že jeho dabovaná verze je lepší než originál. A to je co říct vzhledem k tomu, že byl Funès velmi soutěživý a nerad uznával, že by někdo mohl být lepší. Na druhou stranu ale dokázal ocenit perfektní práci a výkon. S Františkem Filipovským udržoval kontakt, a to i přes tehdejší železnou oponu. Psali si dopisy a telefonovali si. Jako první dokonce oslovil Funès Filipovského. Když totiž viděl svůj film s dabingem Filipovského, byl naprosto ohromen a Filipovskému napsal dopis s poděkováním, z čehož byl zase ohromen Filipovský.
Oba muži udržovali kontakt a plánovali i společné setkání. Je však smutnou hříčkou osudu, že jim setkání nebylo dopřáno. Tehdejší režim totiž nechtěl dopustit, aby se socialistický herec setkal se zámeckým kapitalistou.
Dva infarkty po sobě. Cena za celoživotní vzteklost?
Byl varován dopředu, aby zpomalil svoje tempo a zklidnil svou mysl. Louis ale na varování nedbal. Jeho vlastní vnitřní nastavení ho hnalo dál a zastavily ho až dva těžké infarkty krátce po sobě v roce 1973. Život mu tehdy zachránila jeho manželka, když rychle zavolala o pomoc. Pro mnohé by to byla konečná, ale on strávil rok na lůžku a pak se dokázal zase vrátit a excelovat ve filmu Křidýlko nebo stehýnko.
Když přišel třetí infarkt, byla to pro Louise konečná. Paradoxně ho postihl při tom, co miloval - nesl ustřiženou růži do vázy v pokoji. Podle patologa byla příčinou smrti kombinace vysokého cholesterolu a hlenu v plicích. Což nebylo nic překvapivého, Louis byl silný kuřák a kvůli svému vysokému pracovnímu nasazení měl i dost pracovního stresu a mizernou životosprávu. Jeho srdce navíc bylo poznamenané dvěma předchozími infarkty.
Po jeho smrti se manželka přestěhovala do bytu v Paříži a ze zámečku udělala muzeum Funèse. Dožila se 101 let a zemřela v roce 2015. Pohřbeni jsou spolu na hřbitově Le Cellier, obci, kde na zámečku prožili velkou část svého života.
Jaký film s Louisem de Funèsem je váš nejoblíbenější?
Článek byl zpracován na základě informací z následujících zdrojů:
https://www.idnes.cz/kultura/film-televize/louis-de-funes-vyroci.A230126_155953_filmvideo_ts
https://www.csfd.cz/tvurce/1997-louis-de-funes/prehled/
https://www.super.cz/clanek/celebrity-funes-byl-ohromen-filipovskeho-dabingem-napsal-mu-dopis-osobne-mu-ale-podekovat-nesmel-1228115
https://www.dotyk.cz/magazin/chudy-slechtic-louis-de-funes-proc-zastrelil-papouska-a-ven-chodil-v-prevleku-20.html
https://www.vlasta.cz/osobnosti/cetnik-ze-saint-tropez-louis-de-funes-slechtic-fantomas
https://www.denik.cz/spolecnost/louis-de-funes-pricina-smrti-manzelka.html
https://www.kinobox.cz/clanky/tema/42764-louis-de-funes-se-narodil-pred-110-lety-pripomente-si-10-roli-nejpopularnejsiho-francouzskeho-komika
https://en.wikipedia.org/wiki/Louis_de_Fun%C3%A8s
