„Máte děti?“ Zakázaná otázka od zaměstnavatele, která však má svůj smysl

Můžete být nespokojení ve své současné práci a hledáte si jinou, která vás bude víc bavit, nebo kde si budete moct vydělat víc než dosud. Nebo jste se museli přestěhovat, a tak si hledáte jinou práci v místě nového bydliště. Důvodů, proč si hledáte novou práci, je nespočet. A ve většině případů budete muset absolvovat minimálně jeden pracovní pohovor, než se vám poštěstí vysněnou práci získat.

První krok už máte za sebou a zaslali jste svůj životopis, popř. jste ho osobně přinesli, v ideálním případě i s motivačním dopisem, který vaše šance na úspěch ještě zvýší. Každý zaměstnavatel ocení, když tomu věnujete víc než jen pět minut vyplňováním uniformní šablony na pracovním portálu.

Váš životopis zaměstnavatele zaujal a pozval vás na osobní pohovor, ve kterém se vzájemně poptáte na další informace a sdělíte si, co můžete jeden druhému nabídnout a proč by si zaměstnavatel měl vybrat zrovna vás.

Vy se můžete ptát prakticky na cokoliv, byť vám zaměstnavatel na otázku nemusí nutně odpovědět. On se vás může ptát na mnoho věcí, ale některé otázky jsou nejen tabu, ale vyloženě nezákonné a mohou být diskriminační. Na co by se vás tedy zaměstnavatel při pohovoru neměl ptát?

Na některé věci, které jsou jinak zakázané, se zaměstnavatel může zeptat pouze v případě, že bezprostředně souvisí s výkonem daného povolání. Šikovní personalisté jsou ovšem schopni se na tyto záležitosti zeptat oklikou, a dozvědět se tak, co chtějí, aniž by cokoliv porušili. Vy však máte možnost odmítnout odpověď, nebo z toho vybruslit podobným způsobem a odpovědět oklikou tak, aby personalista dostal relevantní odpověď, která souvisí s prací, ale nic navíc.

Co když se ale zaměstnavatel zeptá přímo?

Často se tak stává v případě žen - zájemkyň o práci, kterých se ptá na děti a jejich zaopatření v případě nemoci. Muži tyto otázky v podstatě nedostávají.

Je to diskriminační? Bezpochyby. Za děti má zodpovědnost stejnou měrou matka i otec. Ale ve společnosti je stále ještě nastavená představa, že o malé děti pečuje primárně jejich maminka, zatímco otec finančně zajišťuje rodinu.

Je to špatná představa? Nemyslím si. Vychází z dřívějšího nastavení společnosti, kdy muži měli za úkol zajistit rodinu a od žen se očekávala péče o domácnost a rodinu. Byl to přirozený vývoj a staletí podobného nastavení není možné změnit ze dne na den. Na druhou stranu je ale potřeba reflektovat i současný vývoj a nerozlišovat rodinné role podle pohlaví. Muži i ženy by měli mít stejné šance a možnosti a mělo by záležet jen na jejich svobodné volbě. V dnešní době může i žena vydělávat více než muž, a tak je pro rodinu lepší, pokud v práci setrvá ona, zatímco o dítě se bude primárně starat muž - v období rodičovské dovolené.

Ženy, které tráví s dítětem rodičovskou dovolenou, jsou často pak v dalším životě omezenější. Jednak kvůli pracovní přestávce, kdy mohou ztratit kontakt se svým oborem, neudržují si aktuální znalosti, mohou ztratit běžné pracovní návyky (péče o dítě je velmi náročná, ale je to jiný rytmus práce), nově nastoupit na nižší pozici nesoucí s sebou nižší mzdu, a pak jsou znevýhodněné v době, kdy jdou do důchodu - menší finanční příjmy se odrazí na výši důchodu. I z tohoto důvodu by měla být možnost si péči o děti rozvrhnout v partnerství rovnoměrněji a ženy by pak neměly být při nástupu do práce znevýhodňovány.

Je ta otázka ale opravdu irelevantní? Dovolím si tvrdit, že nikoliv. Je lepší vyložit karty na stůl hned na začátku a vzájemně si na rovinu říct, jestli jde o něco, v čem by případný budoucí vztah mohl „vrzat“, nebo ne.

Pokud se zaměstnavatel natolik obává, že by zájemkyně často v práci chyběla kvůli nemocným dětem, a následně se tak i stávalo, stejně si najde způsob, jak se jí zbavit. Hodně záleží na náplni práce a kolektivu. Pokud jde o práci, kterou lze v případě nouze i vykonávat z domova, pak péče o nemocné dítě asi nebude závažný problém. Ale pokud se bude jednat o práci např. v obchodě, kde bývají kolektivy často v podstavu a kde nebývá možné nebýt v práci, aniž by chybějícího člověka někdo zastoupil, pak častá péče o nemocné dítě může být problém. Nejen pro zaměstnavatele, ale i pro ostatní lidi v kolektivu, kteří budou muset nečekané absence vykrývat. Je tedy lepší si tyto věci říct dopředu, aby se tomu buď mohla zaměstnavatel přizpůsobit, nebo aby zájemkyně věděla, že tato práce by asi nemusela být to pravé ořechové.

Pokud má zájemkyně případnou péči o nemocné dítě zajištěnou, pak je také přínosné o tomto potenciálního zaměstnavatele informovat. On se stejně nejspíš dozví, že děti máte. Ať už kvůli tomu, že budete chtít uplatňovat slevu na děti, nebo že skutečně onemocní a vy půjdete na ošetřovačku. Nebo podle vašeho věku může odhadovat, že je budete chtít. Když na toto téma nepřijde řeč, může vás odmítnout na základě svých domněnek, i když oficiálně třeba zmíní jiný důvod. Ale pokud na toto téma zavedete řeč již při pohovoru a zaměstnavatele informujete o vašich možnostech, bude s největší pravděpodobností otevřenější a přístupnější. A pokud nebude, pak alespoň ušetříte čas a rovnou se poohlédnete po jiné práci, kde ocení váš přínos a nebude jim vadit, že můžete občas chybět.

Může se zdát, že to není fér. Že těhotenství nebo péče o dítě jsou diskvalifikující při hledání práce. Bohužel je, ale do značné míry je to přirozené, podobně jako když někdo bývá velmi často nemocný. Všichni budou mít pochopení pro to, že takový člověk také potřebuje práci, aby se uživil, ale na druhou stranu je potřeba, aby i takový člověk respektoval, že v některých zaměstnáních je častá absence velmi omezující nejen pro zaměstnavatele, ale také pro ostatní zaměstnance.

Když už na pohovoru informujete o tom, že máte malé děti, zaměstnavatel má i možnost vás informovat o okolnostech, které by mohly být potenciální překážkou a které vás třeba při přemýšlení o dané pozici ani nenapadly. Můžete si lépe vyjasnit možnosti, které obě strany budou mít a podle toho se lépe rozhodnout, aniž byste později svého rozhodnutí litovaly.

Svým způsobem přispívám nyní k většinovému očekávání, že o dítě se bude přednostně starat matka, protože píšu v ženském rodě. Není to korektní, není to fér, ale zatím to tak prostě bývá, i když starajících se mužů postupně přibývá.

Tím, že o těchto tématech, která se tváří nekorektně, nebudeme mluvit, tím nezmizí. Jenom se odsunou do šedé zóny, místo toho, aby se efektivně řešila a hledaly se nové cesty a způsoby, jak řešit různé situace.

Jak jste na tom vy? Setkali jste se na pracovních pohovorech s otázkami, které by z pohledu práva neměly padnout? A myslíte si, že je dobře, že jsou zakázané, nebo jste spíše pro přímé jednání, kdy se proberou i věci, které sice nesouvisí úzce s výkonem zaměstnání, ale přesto při něm hrají větší či menší roli? Napište do diskuse.

Článek byl sepsán na základě vlastního názoru, zkušeností a informací z následujících zdrojů:

https://www.randstad.cz/karierni-poradna/pohovor/co-po-vas-smi-personalista-chtit/

https://www.podnikatel.cz/clanky/na-co-by-se-zamestnavatel-nemel-ptat-pri-prijimacim-pohovoru/