Matka Tereza možná nebyla tak svatá, jak si mnoho z nás stále myslí

Matka Tereza byla, je a zcela jistě i nadále bude jednou z velkých, celosvětově známých osobností. Většina z nás si představí postarší ženu, která svůj život zasvětila pomoci a péči o potřebné a chudé lidi, kteří byli často smrtelně nemocní. Velkou část života strávila v Indii, kde se věnovala humanitární činnosti, později procestovala svět, navštívila řadu míst, která byla postižena nějakou tragédií, a setkávala se s významnými osobnostmi.

Život zasvěcený pomoci druhým

Narodila se 26. srpna 1910 do albánské rodiny obchodníka a farmaceuta jako Agnesë Gonxhe Bojaxhiu. Jméno Tereza přijala až v indickém Dárdžilingu, kde skládala slib novicky. K rozhodnutí zasvětit svůj život Bohu dospěla už ve svých 12 letech, v 18 letech vstoupila do kongregace Loretánských sester. Už o rok později odcestovala do Indie, která se svým způsobem stala její zaslíbenou zemí. Nejdříve na misijní škole vyučovala zeměpis, později dokonce vedla v Kalkatě Vyšší misijní školu.

Trvalo 17 let, než dospěla k rozhodnutí, že opustí klášter a bude se naplno věnovat chudým a umírajícím lidem. Tři roky poté už měla kolem sebe tolik spolupracovnic, že založila kongregaci Misionářek milosrdenství, která byla o rok později církví oficiálně uznána.

Další roky svého života strávila budováním škol, nemocnic, sirotčinců a azylů pro těžce nemocné a umírající lidi, zejména v Indii. Během pozdějších cest navštívila i se svými sestrami místa, která byla postižená humanitárními tragédiemi a snažila se pomoci i tam. Za svoji humanitární práci získala i řadu ocenění včetně Nobelovy ceny míru v roce 1979.

Ke konci jejího života ji začalo zrazovat její vlastní srdce. Prodělala dva infarkty, načež jí byl voperován kardiostimulátor, který měl její stav stabilizovat. To by se možná i povedlo, jenže o necelé dva roky později dostala v Mexiku silný zápal plic, který srdeční potíže opět zhoršil. Vydržela však několik dalších let, než onemocněla malárií, která už tak oslabené srdce zatížila ještě víc. V Kalifornii tak prodělala operaci srdce a kalkatský arcibiskup u ní provedl vymítání ďábla.

V roce 1997, ve svých téměř 87 letech, předala vedení řádu, neboť se jí už kvůli nemoci a stáří nedostávalo sil. Zemřela ještě téhož roku, krátce po svých 87. narozeninách. Indie vyhlásila státní smutek a s Matkou Terezou se přišly rozloučit statisíce lidí. V roce 1999, za Jana Pavla II., byl zahájen proces jejího blahořečení. O čtyři roky později byla prohlášena za blahoslavenou. V roce 2015 pak papež František uznal druhý zázrak, o který se měla Matka Tereza zasloužit, a tak mohla být 4.9.2016 prohlášena za svatou.

Milosrdná, pečující, se srdcem na pravém místě. Je to tak jednoduché?

Při čtení jejího životopisu by člověka nejspíš ani nenapadlo, že by v životě Matky Terezy mohlo být něco špatně. Její obětavost a zasvěcení téměř celého života péči o potřebné je obdivuhodné. Přesto se při hlubším pohledu na její život, názory a aktivity objeví několik minimálně kontroverzních faktů, které mohou naznačovat, že ne všechno bylo tak obdivuhodné.

Co tedy zaznívá za kritiku?

Kritici tvrdí, že Matka Tereza se snažila své „ovečky“ obrátit na správnou víru a nedbala jejich dosavadního vyznání ani toho, co chtěly ony samy. Britský spisovatel Christopher Hitchens ve spolupráci s pákistánským novinářem Tariqem Alim čerpali z informací od spisovatele Chatterjeeho, který krátce pracoval v jednom z azylů Matky Terezy a který tvrdil, že docházelo k tajným křtům umírajících lidí, a to bez ohledu na jejich víru. Pro ateistu to může být drobnost a naprosto nedůležitá okolnost, ale pro věřící jde o zásadní okamžik. Pacienti (velmi často hinduisté nebo muslimové) v mnoha případech vůbec netušili, že jsou křtěni a pokud ano, neměli dostatek informací o tom, co křest znamená, aby se mohli dobrovolně rozhodnout, zda o něj vůbec stojí.

Kromě řady jiných vyvolalo největší rozruch svědectví skupiny kanadských lékařů, kteří v její nemocnici zjistili naprosto otřesné hygienické podmínky, nedostatek potravin pro pacienty a také naprostý nedostatek analgetických a dalších tišících léků, které by nemocným nebo umírajícím pomohly se lépe vyrovnat s bolestmi a prožít poslední chvíle pokud možno bezbolestně. Místo toho na ně čekalo místo plné hladovějících a trpících lidí, o které se sice sestry s láskou staraly, ale péči v nemocnici by si každý představil trochu jinak.

Jak to bylo možné?

„Je krásné vidět chudé a nemocné, jak trpně přijímají svůj úděl a trpí jako Kristus o pašijích. Svět je jejich utrpením bohatší,“ řekla kdysi Matka Tereza Hitchensovi.

Matku Terezu přitahovala bída, utrpení, bolest a umírání. Pomáhala potřebným, ale zatímco běžný člověk by jim chtěl především ulevit, Matka Tereza v jejich utrpení zřejmě viděla zároveň cosi jako Boží úděl, který je potřeba přijmout a vyrovnat se s ním, nikoliv jej tlumit.

Kromě všudypřítomné bolesti byli zaskočeni i tragickou hygienou a nedostatkem odborného personálu. A nejen zmínění lékaři, situaci v jejích nemocnicích popsali i novináři nebo někteří dobrovolníci, kteří v nich nějakou dobu pracovali. Podle jejich slov o pacientech často rozhodovaly sestry, aniž by měly lékařské vzdělání. Nebo někteří z dobrovolníků. Podle dobrovolnice Mary Loudonové se injekční stříkačky omývaly vodou a opakovaně používaly, pacienti s rakovinou v posledním stádiu dostávali aspirin a častou „léčbou“ byly studené koupele. Jedna novinářka dokonce přirovnala fotografie z takového domu v Kalkatě k fotografiím z koncentračního tábora v Německu. Sama Matka Tereza označovala tyto nemocnice nebo domovy jako „domy umírajících“.

Je těžké popsat, co Matka Tereza zamýšlela, jak to celé vnímala a k čemu vedla ostatní sestry. Na jednu stranu je pravda, že se o ubožáky staraly s oddaností a láskou, ale na druhou stranu neměly příliš potřebu je rozdělit na ty, které by bylo možné i vyléčit a těm poskytnout potřebnou léčbu, a na ty, které už nebylo možné vyléčit a těm naopak poskytnout tišící prostředky a klidné prostředí pro dožití.

Sestry a příznivci Matky Terezy argumentují tím, že cílem Matky Terezy nikdy nebylo vybudovat špičkové nemocnice, které by však byly dostupné jen těm majetnějším, ale že chtěla vytvořit a poskytnout útočiště těm nejchudším z chudých. Na to reagují odpůrci, kteří jsou přesvědčeni, že i péče o ty nejchudší může mít nějaké minimální standardy, hygienu a utrpení je možné mírnit a nikoliv téměř oslavovat jako spojení s Bohem a připodobňovat to k utrpení Ježíše Krista. Poukazují na to, že Matka Tereza a její kongregace dostávaly miliony dolarů, které se mohly použít k modernizaci či vylepšení těchto domovů a nemocnic, což se nedělo. Dokonce odmítaly nabídky materiální pomoci ve formě lepšího vybavení, například ohřívače vody s tím, že takhle by to Ježíš nechtěl.

Paradoxem tak bylo, že ačkoliv sama se svými sestrami neposkytovala nemocným potřebnou péči, sama se ke sklonku svého života léčila na moderních klinikách v západních zemích a podstupovala nejlepší možnou léčbu.

Přestože kongregace Misionářek milosrdenství dostávala dary z celého světa a značné množství finančních prostředků, o kterých by si jiné charitativní organizace mohly nechat jenom zdát, nikdo pořádně nevěděl, co se s penězi děje, na co se používají a jakým způsobem.

V roce 2017 zveřejnil novinář Nuzzi ve své knize dokumenty z Vatikánské banky, které prokazovaly, že na jméno Matky Terezy byly v bance uloženy miliardové částky, které z ní dělaly největšího klienta této banky.

Současně s neprůhledným financováním a využíváním peněz bylo Matce Tereze často vyčítáno i udržování vztahů s lidmi, kteří byli přinejmenším velmi kontroverzní a kteří jí darovali značné sumy peněz, které mnohdy zřejmě nepocházely z legálních zdrojů. Do jaké míry a v jakých případech mohla o podivném původu peněz vědět, a ve kterých případech o tom neměla tušení, to se můžeme většinou jenom dohadovat. Faktem je, že její pověsti neprospělo ani stýkání se s některými diktátory.

Matka Tereza zcela odmítala používání antikoncepce a potrat pro ni byl jedním z největších možných hříchů. Také prohlásila, že by nikdy nesvěřila dítě k adopci ženě, která používá antikoncepci, neboť to je znamením toho, že je daná žena neschopná milovat.

Kromě těchto neměnných názorů měla také celkem jasně daný pohled na to, jakou roli by měla ve společnosti zastávat žena. Pochopitelně se jednalo o tradiční, až poněkud zpátečnický pohled, za což si vysloužila kritiku od emancipovaných žen a feministek.

-------------

Je také možné, dokonce velmi pravděpodobné, že Matka Tereza nebyla tak obětavá a nezištná ve svém úsilí a pomoci chudým lidem, jak si mnoho z nás do dnešních dnů myslí. Pravdou je, že dokázala přitáhnout mnoho pozornosti k chudým a trpícím lidem, upozornit na místa, která byla plná utrpení a rozhodně jí není možné upřít mnoho zásluh.

Na druhou stranu, její úsilí možná nebylo motivováno pouhou touhou pomoci bližním svým, ale touhou „odchytávat“ nové ovečky a přivádět je na tu „správnou“ cestu směřující k Ježíši Kristu a k Bohu. Paradoxem je, že ona sama bojovala uvnitř sebe s možnou ztrátou víry, s nedostatečným spojením s Ježíšem a byla plná pochybností. Někdo si to vykládá jako absenci víry, ale s větší pravděpodobností spíše zpochybňovala sílu své víry a snažila se vnitřními rozhovory najít správnou cestu. Cítila se Bohem opuštěná, což pro ni byl ten nejhorší možný pocit.

Její myšlenky a pocity byly zveřejněny v její soukromé korespondenci a poznámkách. Temná noc Tereziny duše je tak svědectvím o touze najít cestu k Bohu, o pochybnostech a bloudění v temnotě.

Pro řadu lidí byla, je a i přes veškerou kontroverzi bude symbolem obětavosti, dobročinnosti a nezdolné víry. Její svatořečení je podle nich zcela zasloužené. Pro jiné je člověkem, který rozhodně není přehlédnutelný, ale její činy byly podle nich vedeny postranními úmysly, což více či méně snižuje jejich význam. Svatořečení podle nich nebylo správné, dva zázraky nutné ke svatořečení podle nich nebyly dostatečně průkazné a Matku Terezu vnímají dokonce jako zápornou postavu.

Článek byl sepsán na základě informací z následujících zdrojů:

https://cs.wikipedia.org/wiki/Matka_Tereza

https://cs.wikipedia.org/wiki/Kritika_Matky_Terezy

https://en.wikipedia.org/wiki/Public_image_of_Mother_Teresa

https://www.washingtonpost.com/news/worldviews/wp/2015/02/25/why-to-many-critics-mother-teresa-is-still-no-saint/

https://www.wionews.com/world/darker-side-of-mother-teresa-a-documentary-claims-she-covered-up-the-worst-excesses-of-church-477491

https://edition.cnn.com/2016/08/31/asia/mother-teresa-controversies/index.html

https://allthatsinteresting.com/mother-teresa-saint

https://www.theglobeandmail.com/life/the-hot-button/mother-teresa-was-anything-but-a-saint-canadian-study-says/article9317551/

https://www.history.com/topics/religion/mother-theresa

https://www.pastorace.cz/clanky/temna-noc-matky-terezy