Z námořníka hvězdou filmů o Vinnetouovi. Rik Battaglia své postavy nehrál, on jimi prostě byl

Když se na filmovém plátně objevil Rik Battaglia, nebylo potřeba vysvětlovat, co je zač. Byl typem chlapa, který mluvil i beze slov. Hluboký pohled, větrem ošlehaná tvář, klidná gesta. Z každého záběru bylo cítit, že tenhle muž už něco zažil – a že to nebyly věci z divadelní školy. Když hrál, člověk mu věřil každý pohyb, každé gesto. Jako kdyby byl tou postavou i ve skutečnosti.

Narodil se jako Caterino Bertaglia v únoru 1927 v Corbole, malé vesnici mezi Benátkami a Ferrarou. Když vyrůstal, Itálie se teprve vzpamatovávala z válek a bída byla všude. Místní chlapci odcházeli dělat, co zrovna bylo potřeba – dřevo, pole, řemesla. Mladý Caterino prošel vším: chvíli tesař, pak švec, nakonec dělník v přístavu. Když mu bylo sedmnáct, naskočil na loď jako námořník a odplul. V té době to bylo jako odjet na jinou planetu.

Plavil se po Středozemním moři, později i dál, a z těch let si odnesl věci, které se nedají naučit – trpělivost, sílu, i určitou hrdost, která z něj nikdy úplně nezmizela.

Po několika letech se vrátil na pevninu a chvíli tápal, co dál. Pracoval, pil pivo, občas se potloukal po římských barech. V jednom z nich si ho všiml režisér Mario Soldati. Potřeboval pro film „La donna del fiume“ (Žena od řeky, 1954) chlapa, který bude vypadat opravdově – ne vyumělkovaně, ne jako z reklamy. Prostě chlapa ostříleného samotným životem.
Battaglia tak dostal životní šanci. Po jeho boku tehdy hrála mladá Sophia Loren, která už směřovala ke slávě. On byl úplný nováček, bez zkušeností, ale kamera ho milovala. Měl v sobě něco, co se nedá nacvičit – upřímnost pohybu a přirozenou důstojnost. Film uspěl a z obyčejného námořníka byl rázem herec.

Po úspěchu filmu se přihlásil na Centro Sperimentale di Cinematografia v Římě, tehdy nejlepší filmovou školu v zemi. Dva roky tam piloval mluvu, pohyb, práci s kamerou, ale hlavní, co se naučil, bylo asi to, že herec musí být sám sebou. Nepřetvařovat se.

50. léta byla v Itálii dobou velkých filmových eposů – tzv. „meč a sandál“ neboli historické eposy, kde se to hemžilo gladiátory, císaři a hrdiny. Battaglia byl pro takové role jako stvořený. Měl postavu, tvář i hlas, který působil, jako by přicházel z nějakého starověkého bojiště.
Objevil se v řadě filmů: například „Hannibal“ (1959), kde hrál Hasdrubala po boku Victora Maturea, nebo „Romolo e Remo“ (1961), klasický příběh o založení Říma. Všude působil jako někdo, kdo skutečně držel meč, ne jako herec, který si na to hraje.

Na začátku 60. let se nálada v evropském filmu měnila. Publikum začalo toužit po příbězích bližších realitě, méně o bozích a víc o lidech. Do Itálie pronikl nový fenomén – westerny podle Karla Maye, natáčené většinou ve spolupráci s Německem. A Battaglia se stal jejich stálicí.

Hrál ve filmech „Žut“ (1964), „Vinnetou - Poslední výstřel“ (1965), „Pyramida boha slunce“ (1965), „Poklad Aztéků“ (1965) a „Vinnetou a Old Firehand“ (1966). Většinou ztvárňoval padouchy – vůdce banditů, obchodníky se zbraněmi, zrádce, kteří chtěli vydělat na cizím utrpení.
Byl přesvědčivý. Tak přesvědčivý, že mu němečtí diváci začali přezdívat „muž, který zastřelil Vinnetoua“. Nešlo o doslovné označení, ale o symbol. Když se ve filmu objevil Battaglia, divák tušil, že bude zle.

Tyhle filmy měly v Evropě obrovskou popularitu. Německé publikum je milovalo a Battaglia se stal známým jménem – paradoxně právě díky tomu, že hrál záporáky.

Na konci 60. let se italské westerny proměnily. Přišli noví režiséři – Sergio Leone, Sergio Corbucci, Tonino Valerii – a z filmového mýtu udělali drsnou, ironickou pohádku pro dospělé. Spaghetti western se stal kultem.

Battaglia se objevil v několika titulech této éry, menší roli dostal třeba v Leoneho „Kapsy plné dynamitu“ (1971). Zahrál si i po boku dalšího oblíbeného herce spaghetti westernů, Terence Hilla.
Na rozdíl od hvězd jako Clint Eastwood nebo Franco Nero nikdy nebyl v popředí, ale jeho přítomnost dodávala filmům rovnováhu. Režiséři věděli, že když obsadí Battagliu, dostanou pevnou jistotu – chlapa, který nebude dělat manýry a bude působit skutečně.

Battagliova kariéra nebyla jen o revolverech. Hrál také v dobrodružných a historických filmech: třeba „Sandokan opět v akci“ (1963) nebo ve filmové verzi „Ostrova pokladů“ (1972), kde ztvárnil kapitána Smolleta. V 70. letech se objevil i v dobrodružství „Bílý tesák“ (1973).

Ať šlo o piráty, vojáky nebo psovody na Aljašce, vždycky působil jako někdo, kdo by se v dané době skutečně uživil. Měl dar vypadat opravdově, i když kolem něj stáli herci, kteří se ve své postavy museli teprve proměnit.

Na rozdíl od mnoha kolegů nikdy nehrál roli celebrity. Nechodil po premiérách, neřešil skandály, nedával okázalé rozhovory. Většinu života trávil v Itálii, často se vracel do rodné Corboly. Režiséři o něm mluvili jako o profesionálovi, který přijde včas, udělá, co má, a nezdržuje.
Byl známý tím, že i v tvrdých scénách odmítal kaskadéry – všechno dělal sám. Když měl spadnout z koně, spadl. Když měl dostat ránu, dostal ji. Možná proto působil tak věrohodně.

S 80. lety se svět filmu změnil. Itálie už nebyla továrnou na žánrové snímky, jakou bývala, a spolupráce s Německem ustupovala. Battaglia se proto objevoval už jen příležitostně – hlavně v televizních projektech.
V roce 1995 mu v Německu udělili cenu Scharlih, určenou hercům spojeným s filmy podle Karla Maye. Bylo to uznání, které bral s pokorou.

Jeho poslední roky plynuly tiše. Žil ve svém rodném městě, stranou pozornosti, obklopen rodinou a přáteli. Zemřel 27. března 2015, ve věku 88 let.

Rik Battaglia byl zvláštní typ herce – nikoli velká hvězda, ale pevný kámen v základech evropského filmu. Když se podíváte na jeho filmografii, zjistíte, že byl všude: ve starověkém Římě, na divokém západě, na moři, v Alpách i v malajské džungli.
Byl spíš dělníkem než umělcem – v tom nejlepším slova smyslu. Nehonil slávu, ale práci. Každá jeho postava měla v sobě něco lidského: vytrvalost, neokázalost, jednoduchý smysl pro čest.

A možná právě to je jeho odkaz. V době, kdy film zaplavily efekty a umělé pózy, Battaglia působil skutečně. Když se na něj díváte ve „Vinnetouovi“ nebo „Hannibalovi“, máte pocit, že byste ho mohli potkat i v reálném světě. A že byste před ním asi radši uhnuli z cesty.

Článek byl sepsán na základě informací z následujících zdrojů:

https://babinet.cz/magazin/clanek-35786-rollins-divaky-nenavideny-padouch-a-vrah-vinnetoua-herec-rik-battaglia-byl-v-civilnim-zivote-pro-pierra-brice-nejlepsim-pritelem

https://de.wikipedia.org/wiki/Rik_Battaglia

https://timenote.info/en/Rik-Battaglia

https://www.kinobox.cz/osobnosti/28561-rik-battaglia

https://www.rottentomatoes.com/celebrity/rik_battaglia