Článek
Situace v poválečném Japonsku byla velmi složitá a pro obyvatele nesmírně náročná. Mnoho lidí trpělo bídou, jakou si stěží dokážeme představit. Mnoho lidí se uchylovalo k činům, ke kterým by se za lepších okolností nejspíš neuchýlili. Někteří se rozhodli přežít za jakoukoliv cenu, jiní se rozhodli společnosti pomoci způsobem, který je pro běžného člověka nepřijatelný. O jednom takovém případě jsem psal už zde, Kazuko Fukuda strávila po vraždě 15 let na útěku, během kterého měnila jména a plastickými operacemi i tvář. O dalším případu budu psát níže. Je to příběh Miyuki Ishikawi, porodní asistentky, která se rozhodla pomoci bídou sužované společnosti tím, že určovala, které děti mají přežít, a které nikoliv. Nakonec jí bylo dokázáno kolem 40 vražd novorozeňat, ale podle odborníků se jejich počet mohl pohybovat kolem stovky.
Miyuki Ishikawa
Miyuki Ishikawa (*1897, †1987)
Miyuki Ishikawa se vymykala mnohým ženám té doby. Narodila se v malém městečku, tehdy ještě spíše vesnici, ale před svými 18. narozeninami se přestěhovala do hlavního města, do Tokia. Tam vystudovala univerzitu a stala se porodní asistentkou. Na tu dobu byla velmi vzdělanou ženou, kterou doprovázela pověst schopné a pečlivé ženy. I díky tomu si poměrně rychle vydobyla respekt nejen mezi pacienty, ale také mezi kolegy. Pro rodící ženy byla vítanou porodní asistentkou, o kterou velmi stály.
Kdybyste ji potkali na chodbě, možná byste si jí ani nevšimli. Byla spíše nenápadnou ženou, která nevyhledávala žádné konflikty, byla pragmatická, věcná a svědomitá, se silným smyslem pro pořádek. Japonská společnost byla i v té době velmi hierarchizovaná a Miyuki představovala přímo vzorovou zástupkyni zdravotnické pracovní síly.
Pokud jste četli můj článek o Kazuko Fukudě, pak již máte nějakou představu o situace v tehdejším Japonsku a můžete následujících pár vět přeskočit. Japonsko se nacházelo v období krátce po válce, města byla ve značné míře poničená nálety, ekonomika v troskách, lidé žili v bídě a mnoho z nich hladovělo. Matky byly na své děti často samy, otcové se z války už nevrátili, nebo se neshledali z jiného důvodu. Řada žen také otěhotněla jen proto, že poskytovaly mužům sexuální služby, aby se uživily, některé byly frustrovanými muži dokonce znásilněny. Antikoncepce nebyla k dostání a společnost navíc potřebovala početně zregenerovat.
V této atmosféře se Miyuki v porodnici často setkávala s maminkami, které stěží uživily sebe, natož aby dokázaly uživit narozeného potomka. Žily často ve slumech, v bídě, špíně a zoufalé. Miyuki viděla tu všudypřítomnou bezmoc a také vnímala, že podobné zoufalství bude čekat i narozená miminka. Postupně dospěla k názoru, že by bylo pro děti i jejich matky lepší, kdyby nepřežily a nemusely vyrůstat do takové bídy. Podobný názor možná napadl i víc lidí, ale vždy zůstalo jen u myšlenky, která byla probuzená zoufalstvím, ale naštěstí vždy převážil rozum a pochopení, že situaci rozhodně nemůže vyřešit vraždění dětí.
Ne tak u Miyuki. Ta se tou myšlenkou zaobírala tak dlouho, až se v ní sama utvrdila a přijala ji jako správný názor. Podle její logiky bylo mnohem krutější nechat děti naživu, než je nechat zemřít. Svoji péči tak postupně začala měnit. Rozlišovala děti majetnějších rodičů a děti chudých matek. O ty chudé přestala pečovat, nedávala jim mléko, neposkytla jim v případě potřeby ošetření, ignorovala jakékoliv projevy, že s nimi něco není v pořádku.
Ostatní zdravotnický personál si všiml jejího jednání, ale měla takovou autoritu, že se jí všichni báli odporovat, i když pochopili, že na základě jejího jednání visí nad některými dětmi jednoznačný ortel. Hierarchie v japonské společnosti byla přísná a stěžovat si na nadřízeného bylo tehdy naprosto nemyslitelné. Sama Miyuki byla čím dál tím víc přesvědčená, že koná dobro. Dokonce došla k názoru, že o tom, které děti mají přežít, protože mají největší šanci na lepší život, by měl rozhodovat sám stát. A protože to nedělal, vnímala sama sebe jako někoho, kdo to bude za stát suplovat.
Smutné je, že ve svém přesvědčení nebyla sama. Na jejím jednání se podílel i její manžel Takeo Ishikawa, který pracoval jako úředník a aktivně se podílel na zahlazování stop. Falšoval dokumentaci, domlouval zpopelnění v krematoriích a staral se o to, aby se nic z toho nedostalo na veřejnost. S touto vražednou dvojicí spolupracoval dokonce i místní lékař, který jim vystavoval falešné úmrtní listy, vymýšlel nenápadné příčiny smrti a také se podílel na tom, že případy nevzbudí pozornost.
K jejich prozrazení nakonec přispěl zaměstnanec pohřebního ústavu, kterému se už nezdálo množství kojenců určených ke zpopelnění. Upozornil policii, která začala úmrtí kojenců vyšetřovat a podařilo se jí odkrýt děsivou pravdu. Skandál, který tím vznikl, zasáhl celé japonské zdravotnictví.
Jenom samotné vyšetřování prokázalo minimálně 40 mrtvých novorozeňat, která měla tato trojice na svědomí. Vzhledem k tomu, že úmrtní listy byly falšovány a tělíčka zpopelňována, odborníci už tehdy odhadovali, že skutečné množství novorozenců se bude pohybovat kolem stovky, možná i více.
V roce 1950 probíhal proces s Miyuki a jejími komplici. Ve společnosti se současně začalo řešit i téma zanedbávání péče jako způsob vraždy. Kdo by však čekal, že zdravotnice bude odsouzená na doživotí, ten by se velmi spletl. Japonský soud jí přiklepnul pouhých osm let vězení a když se odvolala, snížil jí trest na čtyři roky. Její manžel i lékař, který se na vraždách podílel, dostali tresty ještě nižší. Důvodem nízkých trestů podle soudu byla skutečnost, že hlavní vinu na celé situaci nese stát a selhávající sociální systém. Veřejnost byla verdiktem pobouřená, ale protože všichni měli v té době vlastních starostí víc než dost, celý případ brzy zapadnul. Miyuki si odseděla čtyři roky a zbytek života strávila na svobodě. Dožila se 90 let.
Byla Miyuki zdravotnice, které drásalo srdce, když viděla malé děti žít v bídě? Bohužel ne. Podle svědků byla Miyuki chladnokrevná, pragmatická a bez empatie. To, co sama považovala za nepraktické nebo neperspektivní, prostě vymazala ze svého života. V případě novorozeňat doslova. Podle její logiky bylo dítě z takto chudých poměrů jen zbytečnou zátěží pro matku a vlastně i pro celou japonskou společnost. A tato chladnokrevnost a racionalita z ní dělá jednu z nejděsivějších japonských vražedkyň.
Prozrazení jejích činů mělo alespoň jeden kladný výsledek. Zdravotnický systém prošel reformou a v porodnicích se nastavily nové kontrolní mechanismy.
Případ Miyuki zůstává i po desetiletích děsivým svědectvím o tom, co se může stát, když selže nejen jednotlivec, ale i celý systém, který mu umožní rozhodovat o životě a smrti. Nebyla to šílená vražedkyně, kterou by cloumaly emoce nebo duševní nemoc. Byla to chladná, pragmatická žena, která si ve jménu „vyššího dobra“ vytvořila vlastní pravidla. Její činy a trestuhodně nízký trest jsou dodnes mementem o tenké hranici mezi pomocí a zločinem, mezi soucitem a krutostí - a také připomínkou toho, že i nejhorší tragédie často vznikají v tichu a pod rouškou zdánlivé péče.
Článek byl sepsán na základě informací z následujících zdrojů:
http://www.absolutecrime.com/miyuki-ishikawa.html
https://mail.murderpedia.org/female.I/i/ishikawa-miyuki.htm
https://en.wikipedia.org/wiki/Miyuki_Ishikawa
https://www.youtube.com/watch?v=YC9GWrzx4bY
