Článek
Svým způsobem je to jedna a tatáž písnička stále dokola. Staří kroutí hlavou nad tím, jak jsou mladí líní a za pár korun se jim nechce do práce, mladí zase nechápou postoj starších a očekávají od zaměstnavatele slušnou mzdu, benefity a dostatek volna, aby mohli sladit pracovní a soukromý život.
Sám sebe považuji stále ještě za poměrně mladého, i když už nepatřím k nejmladší generaci, která touhle dobou teprve vstupuje na pracovní trh. Ale zároveň nejsem tak starý, abych se počítal k těm, kteří zažili i dobu minulou. A ve své pracovní historii, až dosud, se účastním přijímacích pohovorů a mám možnost porovnávat očekávání adeptů a zároveň, když jsou v řízení úspěšní, vidím i jejich reálné pracovní nasazení.
Rád bych napsal, že vůbec nezáleží na věku, ale na charakteru člověka, jeho osobnosti a případně i prostředí, které ho během jeho dospívání formovalo. Jenže, i když tyhle aspekty mají na pracovitost člověka určitě vliv, musím chtě nechtě připustit, že určité vlastnosti nebo očekávání jsou typičtější vždy pro jednu věkovou skupinu. Ale to neznamená, že v dané skupině nejsou výjimky. Jsou a není jich málo.
Začíná to životopisem…
Přestože se tvorba životopisu učí i na škole a všude se zmiňuje, že právě první kontakt může rozhodnout o tom, jestli bude uchazeč vůbec pozván na pohovor, je to něco, co zájemcům stále působí potíže. Zároveň však musím připustit, že úroveň prvního kontaktu záleží i na práci, kam se uchazeči hlásí - pokud to je prestižnější místo, obvykle se hlásí schopnější uchazeči, kteří s tím takový problém nemají.
Starší generace obvykle nemá s vytvořením slušně vypadajícího životopisu a přidáním i krátkého motivačního nebo průvodního dopisu (dnes spíše e-mailu) problém. Sem tam se objeví člověk, který místo dnes preferovaného strukturovaného životopisu pošle ještě „slohovku“, ale takových lidí už moc není. Nemají problém napsat „Dobrý den“ nebo „Vážená paní/pane“ apod.
Mladá generace leckdy pošle životopis, vytvořený podle nějaké online šablony, bez jakéhokoliv dalšího slova. Pokud firma zrovna nabízí více pozic, je opravdu „super“ domýšlet, na kterou se dotyčný chtěl asi hlásit. Životopisy často obsahují chyby nebo jsou tam zanechané nevyplněné kolonky, které dotyčný po stažení zapomněl odmazat. Osobně už v tu chvíli bývám otrávený, že se dotyčný ani neobtěžoval nějakou kontrolou a nebyl ochoten obětovat ani pět minut, aby tomu dal nějakou formu a do mailu pozdravil. Proč bych tedy měl já obětovat cenné minuty, abych se zabýval takovým životopisem?
Ledabylost u prvního kontaktu je opravdu typičtější pro mladší generaci. Možná je to ale také tím, že starší generace si už je vědoma toho, že v určitém věku není až tak snadné nalézt práci, a tak se snaží o to víc.
Pohovory jsou velmi různorodé
Pohovory jsou zajímavé a leckdy i zábavné. Zejména pokud vás trochu baví psychologie. Všímáte si pevnosti stisku při pozdravu, očního kontaktu, řeči těla… starší generace bývá při pohovorech klidnější a rozvážnější, často bych řekl i připravenější a zajímá se o náplň práce. Ale může to být i tím, že tito lidé už za svůj život absolvovali několik pohovorů a tak minimálně tuší, co mohou očekávat.
Mladé zájemce bych rozdělil do více skupin. Jedni jsou úplní nováčci, často vyklepaní, až se na ně bojíte i promluvit, aby z toho nedostali infarkt. Někteří se během pohovoru oklepou, jiní zůstanou uzavření a máte pocit, že je vlastně mučíte a držíte tam násilím.
Druhá skupina je zcela opačná. Přijdou pozdě, stěží se omluví, žijí s pocitem, že na „hvězdy“ se přece čeká. Jedny z prvních otázek směřují na to, kolik budou brát, jaké jsou benefity, kolik dovolené a jak zaměstnavatel dbá na work-life balance. Otázky to jsou zcela jistě relevantní a výši mzdy považuji za zcela základní informaci. Ale je otázka, jak se na tyto věci zeptáte a jestli vás kromě toho také zajímá něco jiného. Je fajn, že do práce většina lidí chodí vydělávat peníze, ale zaměstnavatel očekává i nějaký zájem nebo trochu nadšení. Pokud máte už u pohovoru hromadu požadavků, ale sami stěží splňujete základní požadavky zaměstnavatele (které už byly i napsány v inzerátu) a vcelku nemáte moc co nabídnout, pak je to dost směšná situace.
V generaci mladších lidí tahle skupina tvoří významnou část. Samozřejmě se najednou i starší jedinci podobného ražení, ale je jich výrazně méně.
Největší skupinu naštěstí tvoří ti, co sice mají svoje požadavky, ale také jsou schopni nabídnout nějakou protihodnotu. Pak už záleží na obou stranách, zda jsou schopny se domluvit na nějakém kompromisu, kdo co nabídne a jaké možnosti mohou být v budoucnu.
Očekávání a realita
Když už jsou pohovory za námi a nováček nastoupí, mají obě strany obvykle nějaký čas (nejčastěji 2-3 měsíce) na „zkušebku“. Je to lhůta, při níž si nováček vyzkouší práci, zjistí, zda je to to, co hledal a co mu vyhovuje, a stejně tak si zaměstnavatel ověří, zda je nováček vhodným novým zaměstnancem.
Starší generace si většinou na nic nehraje a tak, jak se prezentovala při pohovoru, tak se většinou i jeví v reálu. Někteří starší mívají problém s novějšími technologiemi, ale obvykle jsou schopni se naučit je ovládat do té míry, aby jim to stačilo při výkonu práce. Jedinou větší nevýhodou u starší generace shledávám jejich „konzervativnost“. Velmi často se setkávám s tím, že už jsou z předešlých zaměstnání nebo i osobního života na něco zvyklí a chtějí v tomto módu pokračovat. Pokud nová práce vyžaduje jiný způsob, pak se s tím mnohdy těžko srovnávají a mají tendenci přesvědčovat zaměstnavatele, že jejich způsob je lepší.
Novější generace je v tomhle směru tvárnější, protože buď žádné návyky ještě zajeté nemají, nebo je nemají tolik zakořeněné. Také si mnohem více rozumí s technologiemi. Nevýhodou mladé generace je výrazný rozdíl mezi tím, co uvádějí při pohovoru a zároveň požadují, a jejich skutečným výkonem po nástupu. Když si odmyslím počátky, kdy se člověk teprve sžívá s novou prací, vše se učí, opakuje si apod., tak mnoho mladých má pocit, že pokud zrovna nedostanou nařízený úkol, tak si můžou surfovat po internetu nebo „datlovat“ na telefonu. Velmi jim chybí vlastní iniciativa, zájem o práci a snaha se dozvědět víc, než zrovna potřebují v daný moment. Pokud se jedná o manuální práci, jsou za chvíli unavení a potřebují si sednout. Pokud se jedná spíše o mentální práci na počítači, velmi často sklouzávají k surfování po webu se slovy, že si potřebují dopřát „pětiminutovku“, protože přece nemohou být soustředěni takovou dobu v kuse.
Výjimky jsou všude
Jak jsem psal již na začátku, v každé věkové skupině se najdou výjimky a bývá jich dost. Určitě nechci říct, že člověk ze starší generace je vždy spolehlivý pracant, stejně tak, jako že každý mladý zájemce je „netáhlo“. Vůbec ne. V mladé generaci je spousta nadějných a pracovitých lidí. A určitě je dobře, že se lidé dnes tolik nebojí říct si o adekvátní mzdu, že více dbají i na své osobní volno, aby měli čas na rodinu a své koníčky. To je v naprostém pořádku a je to něco, co by si měla osvojit i starší generace. A nedávat prostor zaměstnavatelům, kteří by nejraději chtěli, abyste pracovali zadarmo a bez nároku na dovolenou.
Na druhou stranu, mnoho lidí z mladší generace by si mělo uvědomit, že pokud něco chtějí, musejí také umět něco nabídnout. Že nejsou středem vesmíru a všichni se z nich posadí na zadek. Chceš dobrou mzdu? Tak nejdřív předveď, co umíš a pak se pobavíme o tom, na kolik si svoji práci ceníš.
Dobrý zaměstnavatel si cení dobrých pracovníků. Ale vždy je to něco za něco. Výměnný obchod, kdy na obou stranách vah musí být adekvátní hodnota.
