Článek
Moloch získal své jméno kvůli množství trnů a hrotů, které pokrývají jeho tělo. Díky nim působí strašidelně a nebezpečně, což odrazuje predátory od útoku, ale to je asi tak všechno, co na něm může někdo shledat „strašlivého“ a rozhodně si kvůli tomu nezaslouží být pojmenován po starověkém bohu Molochovi, který konzumoval malé děti nebo po démonovi stejného jména. Naopak, jde o zajímavého tvora, který se perfektně přizpůsobil prostředí, ve kterém žije.
Moloch ostnitý (Moloch horridus)
Moloch je australským endemitem, což znamená, že se nikde jinde nevyskytuje. V Austrálii ho můžeme najít ve střední a západní části kontinentu, kde žije v suchých a horkých oblastech pouštního či křovinatého charakteru. Jedná se o plaza z čeledi agamovití, do které patří např. i agama vousatá, která bývá často chována jako domácí mazlíček i v našich končinách. Je však jediným zástupcem svého rodu. Dožívá se 15-20 let.
Poprvé byl popsán v roce 1841. Dorůstá až 20 cm, a to včetně ocasu, takže jde sice o větší ještěrku, ale na plaza to není žádná extrémní velikost. Samice bývají větší než samci. Ti však bývají zase výrazněji zbarvení, i když pro obě pohlaví platí, že zbarvení je spíše maskující, v odstínech šedé, hnědé, cihlové. Barva je výraznější čerstvě po svleku a také reaguje na teplotu - v teplém období je méně výrazná, v chladném období je tmavší.
Kůže molochů je formována do množství hrotů, které pokrývají v podstatě celé tělo, jen na spodní straně jsou z pochopitelného důvodu menší. Tyto hroty mají za cíl odradit predátory od útoku a případného spolknutí malého molocha. Kdo by také chtěl polykat malý jehelníček… Kromě toho má za hlavou útvar, který kromě trnitosti působí jako druhá hlava. Když je v nebezpečí, skloní svoji skutečnou hlavu a nastaví tu falešnou. Druhá hlava může také predátora mást ve chvíli, kdy má pocit, že je za ještěrem a ten ho nemůže vidět. K tomu ještě jejich typická, pomalá a sekavá chůze a pohupy dopředu i dozadu dokresluje dokonalý matoucí efekt. Někdy se i trochu přifouknou, aby vypadali větší. Nejčastějšími predátory, kteří molocha ohrožují, jsou někteří ptáci, např. sokoli, dropi a pak také varani pestří, známí také jako tzv. goanny. Dále o ně jeví zájem psi dingo, lišky, hadi…
Kromě přirozených nepřátel je však ohrožuje i postupné ubývání jejich přirozeného prostředí, což s sebou může nést i ztrátu potravy, na niž jsou vysoce specializováni. Ke ztrátám jedinců dochází i kvůli tomu, že se rádi vyhřívají na cestách, kde však velmi splývají s okolím a mohou tak být snadno přehlédnuti a přejeti.
Zatímco predátoři si pochutnávají na molochovi, on sám se živí mravenci různého druhu. Za den, když se daří, jich dokáží spořádat i tisíce, ale běžnější počet je 750-1 000 kusů. Musí, protože mravenci nejsou příliš výživní. Mravenců naštěstí bývá dostatek, čeho se ovšem nedostává, to je voda. V prostředí, kde moloch žije, bývá voda celkem vzácností. Leckdy je jediným zdrojem ranní rosa. Ta, která dopadá na jeho tělo, se pak pomocí kanálků mezi trny dostane k jeho ústům. Ale to nejzajímavější je teprve na řadě. Když moloch objeví kapky rosy na zemi nebo alespoň vlhký písek, vleze nad něj a lehne si. Speciální rýhy a tkáň na břiše dokáže vlhkost pod ještěrem „nacucnout“, respektive voda začne rýhami vzlínat a kanálky se dostane až k jeho tlamě, kde ji pak spolkne. Je tak schopný využít i to nepatrné množství vlhkosti, které by jiným tvorům zdaleka nestačilo. Jeho tělo, resp. kůže s hroty a rýhami, tak působí jako jeden vysoce účinný absorbant.
Nejvíce aktivní je moloch po ránu a pak navečer. Horké dny a studené noci naopak tráví někde v úkrytu odpočinkem. Ze stejného důvodu, tedy extrémních teplot, je jeho aktivním obdobím především jaro a podzim, kdy jsou teploty více stabilní a nedosahují takových extrémů jako v zimě a v létě.
Na přelomu léta a podzimu přichází jejich doba páření, kdy opouštějí svá teritoria (i když přesnější by bylo označení domovské území, protože molochové zřejmě nejsou striktně teritoriální, ale spíše se zdržují na jednom místě a jejich domovské oblasti se volně překrývají) a hledají si partnera/partnerku pro reprodukci. Samci mají, tak jak je u plazů běžné, tzv. hemipenis, což se dá volně pochopit jako dva různé penisy. Molochové nejsou monogamní, a tak když se zadaří, je samec schopný bez problému oplodnit i více samic. Samice pak snášejí 3-10 vajec, která ukryjí do nory v zemi, zhruba 30 cm pod povrch. Po dalších 3-4 měsících pak dochází k vylíhnutí malých molochů. Ti se musí o sebe umět postarat sami.
Anketa
Článek byl sepsán na základě informací z následujících zdrojů:
https://en.wikipedia.org/wiki/Thorny_devil
https://www.bushheritage.org.au/species/thorny-devils
https://www.museum.ie/en-IE/Collections-Research/Collection/Documentation-Discoveries/Artefact/A-Thorny-Devil-from-Australia/ca97a7b3-ecc3-4f44-98fa-d045fe07da95
https://animalia.bio/thorny-devil
https://animaldiversity.org/accounts/Moloch_horridus/
