Článek
Každé plemeno si nese nějakou zdravotní zátěž, dědičné onemocnění nebo predispozici k onemocnění. Zodpovědní chovatelé se výběrem vhodných chovných jedinců snaží tuto zátěž eliminovat a dosáhnout chovu prostého těchto vad. Některá plemena jsou zatížena více, jiná méně. Často platí, že čím prošlechtěnější plemeno je, tím větší je riziko výskytu.
V chovu také platí zásada, že šlechtění by nemělo vést k utrpení zvířat. Je logické, že chovatelé šlechtí zvířata tak, aby chov do značné míry reflektoval požadavky společnosti a řada chovatelů se snaží vyšlechtit něco nového i proto, že vědí, že jedinečnost probudí zvýšenou poptávku. Může se jednat o atraktivnější zbarvení, velikost těla, celkový vzhled, barvu očí apod. To se týká zvířat chovaných jako domácí mazlíčci. U hospodářských zvířat se samozřejmě důraz klade především na užitkovost.
Příkladem mohou být třeba mainské mývalí kočky, kde se v poslední době v některých liniích objevily modré oči, zřejmě přimísením jiného plemene. Ty jsou pro lidi velmi atraktivní, vždyť kdo by nechtěl majestátní kočku s netradičníma modrýma očima? A tak se tyto kočky snaží pomalu chovat čím dál víc chovatelů, protože poptávka je obrovská.
U psů se šlechtění na větší atraktivitu týká často zbarvení, které je nyní „v módě“ - blue merle. Pro některá plemena je poměrně přirozené, u jiných plemen se objevuje nově a může s sebou nést řadu problémů. Řada lidí neví, že s tímto atraktivním zbarvením se v genech „nese“ i slepota nebo juvenilní mortalita. Při chovu těchto jedinců je tedy potřeba mít výborné znalosti genetiky a zvířata by měla podstupovat všechna potřebná vyšetření, která z chovu vyloučí problémové jedince. Někteří jedinci totiž mohou být pouze nositeli jistých genů, ale na první pohled na nich nemusí být nic znát. Když se pak sejdou dva jedinci, kteří tyto geny mají, bývá to pro chov katastrofa. Jejich potomci se rodí postižení nebo mrtví.
Kromě těchto případů se však v poslední době diskutuje i o jiném problému. Některá plemena byla šlechtěna do extrémních podob, v nichž se lidem líbí, ale pro ně samotné to přináší často velké utrpení. Obecně se jedná o krátkolebá plemena a nejvýraznějším z nich je mops. Mezi další plemena této skupiny patří např. buldočci, shih-tzu, brabantíci, pekinézové nebo kavalír King Charles španělé.
kavalír King Charles španěl
Mopsíci byli šlechtěni do absurdní podoby. Malá těla s kulatou hlavičkou, velmi krátkým čumákem a velkýma, vykulenýma očima. Mnoha lidem to připomíná bezbranná lidská mláďata, dokonce i když jsou už dospělí. Jenže extrémně krátké čumáky vedou k problémům s dýcháním a tito psi se de facto celý život dusí. Utrpení těchto zvířat odporuje zásadám zodpovědného chovu, čehož si začíná být vědomo čím dál víc lidí.
Nizozemsko poprvé přijalo legislativu týkající se zákazu chovu těchto psů v roce 2014, ale dodržování nijak nekontrolovalo. Až o pět let později začalo tento zákon aktivněji prosazovat. Chovatelský klub ukončil pro tato plemena registrace, což uvítali nejen ochránci zvířat. Kritici zákazu však poukazují na to, že může paradoxně vést ke zhoršení problému. Oficiální zákaz chovu může vést ke zvýšené míře nelegálního pašování těchto zvířat nebo zintenzivnění černého chovu, kdy neregistrovaní „chovatelé“, přesněji řečeno množitelé, budou chovat na nevhodných jedincích, neboť tito jen málokdy investují do potřebných vyšetření.
Nizozemce následovali o pár let později Norové. Jejich soud v roce 2022 rozhodl o tom, že chov kavalír King Charles španěla a anglického buldoka odporuje zákonu o ochraně zvířat kvůli zdravotním problémům, kterými jsou tato plemena silně zatížena.
Kritické hlasy však měly svůj díl pravdy. Důkazem může být například fakt, že zákaz kupírování ve Spojeném království vedl k tomu, že se kupírovaní jedinci dováželi legálně ze zahraničí ve větším počtu než dřív. Odpovědí vlády tak byl další zákon, který zakázal i vlastnictví takto upravených psů. Nizozemci toto úskalí berou vážně a tak na začátku roku 2023 ministr Piet Adema prohlásil, že se zvažuje zákaz chovu a zákaz vystavování, přičemž zákaz chovu by se vztahoval i na vlastnictví těchto zvířat, což by znemožnilo jejich případný legální dovoz.
Zákaz by se netýkal jen chovu krátkolebých (brachycefalických) plemen psů, ale všech zvířat, jejichž vlastnosti jim objektivně způsobují utrpení. Týkal by se tak například i skotských klapouchých koček. Jejich klapouchost způsobuje gen, který změkčuje chrupavku a oslabuje ji - díky tomu se ucho vlastní vahou sklopí. Jenže nejde jen o ušní chrupavku, postiženy jsou všechny klouby a kočky tak poměrně brzy začnou trpět bolestivou artritidou.
Pekingský palácový psík
Podobný zákaz zvažuje i americký stát New Hampshire. Návrh zákona podporuje republikánka Ellen Read, ale zároveň dodává, že netrvá nutně na absolutním zákazu chovu těchto plemen, ale že by stačilo, kdyby byly přijaty lepší chovatelské postupy a upraveny standardy těchto plemen. Jak poukazuje, v dřívějších dobách měla i tato brachycefalická plemena delší čumáky než dnes, takže netrpěla dýchacími potížemi. Až extrémní důraz chovatelů na zmenšování čumáků vedl k dnešnímu vzhledu těchto plemen, která jsou tak vystavena celoživotnímu utrpení.
Austrálie se tomuto tématu věnuje také. Řešení nevidí v zákazu chovu, ale ve vymýcení nezodpovědných (a obvykle neregistrovaných) chovatelů, kteří se svými chovnými zvířaty nepodstupují předepsané testy a chovají tak často na nezdravých jedincích.
Zvířata s těmito problémy jsou nejen vystavena ustavičnému utrpení, ale současně často patří mezi ta, která jsou svými majiteli opuštěna. Je tomu tak proto, že když se zdravotní stav těchto zvířat zhorší, což bývá časté, majitelé mnohdy nemají nebo nejsou ochotni vynaložit potřebný finanční obnos na zdravotní zákrok, který by jim pomohl a zvířata radši odloží do útulku nebo vyhodí na ulici.
A jak jsme na tom my? Jsme národem chovatelů a nějaké to zvíře jako mazlíček je v mnoha domácnostech. Pejskaři tvoří velkou část našeho národa. Přesto se tu o tomto problému zatím příliš nemluví, ani mezi laickou veřejností, ani na vládní úrovni. Problému se věnují spíš chovatelské kluby na základě vlastní iniciativy a diskutují o tom, jaké řešení by bylo nejefektivnější. Často se zmiňuje zavedení zátěžového testu, který by mohl odhalit psy, kteří kvůli svým fyzickým vlastnostem nejsou schopni řádně dýchat, a tito by byli vyřazeni z chovu. Zda by to bylo dostatečné řešení a vedlo k ozdravění chovu, to by ukázal nejspíš až čas. Ke zlepšení situace by však jistě přispěla i větší informovanost veřejnosti a zodpovědný přístup budoucích majitelů těchto psů, kteří by nevyhledávali jedince s co nejkratším čumákem kvůli roztomilosti, ale zvířata, která jsou zdravá a netrpí.
Jak vnímáte chov brachycefalických plemen vy? Považujete jej za problémový? A jak byste jej řešili?
Skotská klapouchá kočka
Článek byl sepsán na základě informací z následujících zdrojů:
https://www.heraldscotland.com/news/23317831.time-ban-pugs-bulldogs/
https://dogstodaymagazine.co.uk/2023/07/14/the-dutch-ban-on-flat-faced-dogs-what-its-all-about/
https://www.livenowfox.com/news/first-of-its-kind-bill-could-limit-bulldog-pug-breeding
https://dogsaustralia.org.au/members/member-news/dogs-australia-statement-breed-ban-response/
https://www.ecanis.cz/clanky/ozdravme-chov-anglickych-buldoku-francouzskych-buldocku-i-mopsu-_2584.html?klic=56#google_vignette
