Článek
Červi žijí v podstatě na celém světě. Někteří dávají přednost souším a jiní zase preferují vodní prostředí. Na ty nejzajímavější, alespoň co do vzhledu, můžeme narazit v mořích a oceánech. A čím hlouběji se vyskytují, tím spíše bude jejich vzhled netypický, přizpůsobený odlišným životním podmínkám. Jedním z takových červů je i antarktický zlatý červ.
Eulagisca gigantea
Svůj odborný český název nemá, laicky se mu přezdívá arktický nebo zlatý červ. Patří do čeledi Polynoidae, která zahrnuje necelých 900 druhů červů vyskytujících se po celém světě. Říká se jim šupinoví červi, protože na hřbetní části jejich těla jsou takové šupiny, kterým se přezdívá elytra. Na některé druhy můžeme narazit i při pobřežních mělčinách, jiné se vyskytují naopak v hlubinách dosahujících i 10 km.
Jejich těla jsou zploštělá a většina druhů nás ani neoslní svojí velikostí. Ovšem druhy Eulagisca gigantea a jeho příbuzný Eulagisca uschakovi jsou schopné dorůst i 20 centimetrů délky a 10 centimetrů šířky, což už není zanedbatelná velikost. Když se k tomu přidají ještě hedvábně vypadající elytra, je to už „kus“ červa. A pokud o elytra přijdou, většina druhů je schopná znovu zregenerovat a opět dorostou. U některých druhů elytra dokonce i vydávají slabé světlo. Tato schopnost se nazývá bioluminiscence a mimo jiné jí disponují často druhy, které žijí v prostředí s minimem denního světla.
U červa Eulagisca gigantea jsou elytra zlatě zbarvená a mohou tvarem a množstvím připomínat štětinky nebo zlatavou srst. Společně s atraktivně zbarveným hřbetem jde o to, co by na červu označil laik za poměrně pěkné nebo aspoň zajímavé.
Tento červ se vyskytuje ve velmi chladných vodách Jižního (Antarktického) oceánu, většinou v hloubkách větších než 500 m. Jak již bylo řečeno, patří k největším červům. Jeho tělo je článkované a může být tvořeno až 40 segmenty (články), z nichž každý může mít až 15 párů elyter. Oči jsou umístěny na svrchní straně , ale pokud je nebudeme vyloženě hledat, pravděpodobně si jich ani nevšimneme.
Co však ani omylem nepřehlédneme, to je jeho proboscis, česky zvaný například sosák nebo chobot v závislosti na tom, o jakém druhu zvířete je řeč. Je to zkrátka část ústního ústrojí, která je prodloužená. V případě červů dochází k jakémusi vystrčení nebo vyhřeznutí ústního ústrojí směrem ven. U červa Eulagisca gigantea může dojít k vystrčení až o 7 cm. Těmito vystrčenými ústy pak aktivně loví svoji potravu. Jeho vzhled ale s vystrčenými ústy získává úplně jiné vzezření a z možná sympatického zlatého „chlupatého“ červa je najednou Vetřelci podobné monstrum. Potravou jim jsou často pavouci rodu Pantopoda a předpokládá se, že jsou možná i kanibalové, kteří nepohrdnou jinými červy.
Eulagisca gigantea
Někteří červi jsou schopní plavat, jiní se pohybují po dně. Většinou platí, že čím větší červ, tím hůře nebo na kratší vzdálenosti plave ve srovnání s menším červem.
Jedná o tvory odděleného pohlaví. Kromě období rozmnožování však žijí samotářským životem. Při páření samice uvolní do vody vajíčka, která jsou následně oplozena samcem a nadále se vznáší ve vodě podobně jako plankton. Z vajíček se nejprve vylíhnou larvy a z nich později dospělci.
Největším nepřítelem jsou velké krevety - garnáti, kteří se těmito červy živí. Do jaké míry jsou však populace těchto červů celkově ohroženy, o tom nemáme dostatek informací.
Stejně tak dosud neznáme více detailů o jejich životě, vědci povětšinou zatím odvozují z nejbližších známých příbuzných druhů. Dá se však předpokládat, že se o něm brzy dozvíme víc.
Článek byl sepsán na základě informací z následujících zdrojů:
https://en.wikipedia.org/wiki/Polynoidae
https://www.kabinetkuriozit.eu/zlaty-morsky-cerv-eulagisca-gigantea580./
https://en.wikipedia.org/wiki/Eulagisca_gigantea
https://www.ctidoma.cz/clanek/zajimavosti/arkticky-zlaty-morsky-cerv-nema-oci-hlavu-tvori-jen-zatahovaci-celisti-na-konci-chobotu-71217
https://www.sealifebase.se/summary/Eulagisca-gigantea.html
https://a-z-animals.com/animals/antarctic-scale-worm/
