Nejslavnější podvodník Divokého západu: Soapy Smith okrádal lidi tak chytře, že mu ještě děkovali

Na ulici stojí muž s bedýnkou plnou obyčejného mýdla. Neprodává ho ale tak, jak by člověk čekal. V ruce drží bankovky, některé z nich poměrně vysoké hodnoty, balí je do papíru a před očima přihlížejících je přikládá k jednotlivým kostkám. Pak všechno promíchá. Kdo si mýdlo koupí, může mít štěstí a najít v balíčku peníze.

Zpočátku se lidé jen dívají. Několik dolarů za kus mýdla je přece jen dost a nikdo nechce být první, kdo naletí pouličnímu obchodníkovi. Pak ale někdo z davu zariskuje. Rozbalí svůj nákup a opravdu vytáhne bankovku. Jiný muž udělá totéž a také vyhraje. V tu chvíli se nálada změní. Z obyčejného prodeje se stane hon na poslední balíčky, protože někde mezi nimi může být další výhra.

Právě na tomto jednoduchém principu vznikla přezdívka jednoho z nejslavnějších podvodníků amerického Západu. Jefferson Randolph Smith II. dokázal z pouličního triku s mýdlem udělat natolik známou atrakci, že mu lidé začali říkat jednoduše Soapy Smith (Mýdlový Smith). Jeho trik byl přitom postavený na věci, která funguje při podvodech dodnes. Člověk nesmí mít pocit, že ho někdo přesvědčuje. Musí nabýt dojmu, že výhodnou příležitost objevil sám.

Výherci v davu totiž obvykle nebyli náhodnými kolemjdoucími. Patřili k Smithovým lidem a jejich úkolem bylo ostatním předvést, že se skutečně vyhrává. Smith přitom pomocí obratnosti zařídil, aby se hodnotnější balíčky dostaly právě k nim. Zbytek zákazníků mohl nakupovat, dokud mu stačily peníze.

To všechno by samo o sobě stačilo na kariéru povedeného pouličního šejdíře. Jenže u Soapyho Smithe bylo mýdlo teprve začátkem…

Syn právníka, který objevil snadnější způsob obživy

Jefferson Randolph Smith II. se narodil 2. listopadu 1860 v Georgii. Pocházel z rodiny, která měla před americkou občanskou válkou peníze i společenské postavení. Jeho otec byl právník, dědeček vlastnil plantáž a působil v politice. Válka a následný hospodářský rozvrat Jihu však rodinné poměry výrazně změnily. Smithovi nakonec zamířili do Texasu a usadili se v Round Rocku.

Právě v Texasu začal mladý Jefferson směřovat k životu, který měl později proslavit jeho jméno. Velká města, železniční uzly a rychle rostoucí osady nabízely člověku ochotnému riskovat spoustu možností. Zároveň přitahovaly obchodníky, kovboje, hazardní hráče, dělníky, cestovatele i lidi s penězi, kteří prostředí neznali a často byli snadnou kořistí.

Smith se postupně naučil několik klasických pouličních podvodů. Patřila k nim hra se třemi kartami, různé skořápkové hry a samozřejmě jeho mýdlový trik. Na Západě podobných lidí působila spousta. Většinou přijeli do města, během několika dní nebo týdnů vydělali, co se dalo, a zmizeli dřív, než si proti sobě poštvali policii a místní obyvatele. Smith se od nich postupně začal odlišovat tím, že nechtěl celý život putovat s kufříkem triků od města k městu. Chtěl mít svoje území.

Kolem sebe si proto vytvořil skupinu spolupracovníků. V dobovém slangu se používalo označení „shill“ pro člověka, který předstírá běžného zákazníka, ale ve skutečnosti pracuje pro podvodníka. Právě takoví lidé byli pro Smithovy akce zásadní. Jeden se nechal snadno přesvědčit ke hře, druhý předvedl výhru, další se přidal a několik skutečných zákazníků rychle získalo pocit, že sledují něco, co může přinést peníze i jim. Smith pochopil, že dobře provedený podvod není záležitostí jednoho člověka. Je to spíš takové malé divadlo.

Denver a podnikání na druhé straně zákona

Do Denveru se Smith dostal už na přelomu 70. a 80. let 19. století a právě zde se z něj stal člověk, který už nebyl pouze jedním z mnoha pouličních podvodníků. Denver rychle rostl a kolem dolů, železnice a obchodu proudily velké peníze. Přijížděli sem lidé, kteří město neznali, a přesně na takových návštěvnících podvodné podnikání stálo.

Smithova organizace nabízela celou škálu způsobů, jak někoho připravit o peníze. Vedle mýdlového triku šlo především o zmanipulované karetní hry, tři karty, různé loterie a falešné aukce. Některé podvody přinesly jen několik dolarů, jiné mohly oběť stát značnou část úspor. Výhodou bylo, že se poškozený někdy ani nešel přihlásit policii. Přiznat, že člověk nechal několik set dolarů v pochybné hře v zadní místnosti saloonu, nebylo zrovna něco, čím by se chtěl každý chlubit.

V roce 1888 otevřel Smith v Denveru Tivoli Club, kombinaci saloonu a herny. Podnik se stal jedním z center jeho aktivit a ukazoval, jak daleko se posunul od prodeje mýdla na ulici. Podvodník, který se musí pořád stěhovat, je zranitelný. Smith se pokusil o něco jiného - vytvořit prostředí, v němž se podvody mohou odehrávat dlouhodobě a kde bude mít dostatek známých i lidí ochotných přimhouřit oči.

Jeho jméno se zároveň stále častěji objevovalo v novinách. Denverští novináři psali o jeho vlivu na podsvětí i o údajných vazbách mezi jeho lidmi, policií a místní politikou. Jak přesně rozsáhlá byla korupční síť kolem Smithe, to je těžké říct. Některé historky byly určitě pravdivé, jiné mohly být vymyšlené nebo alespoň částečně přibarvené. Jisté ale je, že dokázal v Denveru působit mnohem otevřeněji a déle, než by se obyčejnému pouličnímu podvodníkovi podařilo.

Když dobrá pověst patří k výbavě podvodníka

Smith si navíc pečlivě hlídal, aby nevypadal jen jako člověk, před kterým by si měl každý okamžitě schovat peněženku. Uměl vystupovat jako společenský a někdy i velkorysý muž. Přispíval na různé dobročinné účely a dovedl se zapojit do veřejného života. Takové chování nebylo s jeho zločineckými aktivitami v rozporu. Naopak je usnadňovalo.

Podvodník totiž vydělává především na důvěře. Člověk, o kterém celé město ví pouze to, že okrádá příchozí, dlouho nevydrží. Mnohem výhodnější je mít pověst možná trochu pochybného, ale zároveň sympatického podnikatele, který zná správné lidi a v případě potřeby umí pomoci.

Kolem Soapyho se tak postupně vytvářela zvláštní směs strachu, respektu a jisté popularity. Pro jedny byl obyčejným kriminálníkem, pro druhé barevnou postavou městského života. Smith sám měl o vlastní veřejný obraz velký zájem. Nebyl to muž skrývající se před společností někde ve sklepě. Chtěl být vidět.

Jeho denverská pozice nakonec nevydržela. Politické poměry ve městě se měnily a tlak proti korupci i hazardu rostl. Smith se pohyboval také v jiných hornických městech, například v Creede v Coloradu, kde se během krátkého hornického boomu znovu pokusil vybudovat prostředí vhodné pro hazard a podvody. Skutečně velká příležitost na něj však čekala mnohem dál na severu.

Zlatá horečka a město plné lidí s penězi

V létě 1897 dorazily do amerických přístavů zprávy o obrovských nálezech zlata v oblasti Klondiku. Následovala jedna z nejslavnějších zlatých horeček v dějinách. Tisíce lidí prodávaly domy, obchody nebo půdu a vydávaly se na sever s představou, že se během několika měsíců vrátí jako boháči.

Pro Soapyho Smithe musel takový dav představovat téměř ideální klientelu.

Jednou z hlavních bran ke Klondiku se stalo městečko Skagway na Aljašce. V roce 1897 šlo o město, jehož počet obyvatel se kvůli přílivu zlatokopů rychle měnil a mohl dosahovat až kolem deseti tisíc lidí. Podmínky na nedaleké trase přes White Pass byly špatné a mnozí cestovatelé ve městě zůstávali déle, než původně plánovali. Na jaře následujícího roku se zde podle údajů National Park Service pohybovalo asi šest až osm tisíc lidí.

Každou lodí přijížděli další. Mnozí vezli hotovost a drahé vybavení, netušili, jak to ve městě chodí, a po několika týdnech cesty byli rádi, když jim někdo poradil, kde sehnat nocleh, zásoby nebo dopravu přes průsmyk. To byla situace, v níž organizovaní podvodníci nemuseli oběti ani hledat. Přicházely za nimi samy.

Smith dorazil do Skagway a během několika měsíců kolem sebe znovu vytvořil skupinu lidí, která měla pod kontrolou značnou část místního podsvětí. Historické podklady National Park Service ho popisují jako člověka, který skagwayský zločinecký svět sjednotil do volné konfederace a zároveň se na veřejnosti snažil vystupovat jako respektovaný občan a dobrodinec. Jeho období největšího vlivu ve městě trvalo přibližně devět měsíců.

Skagway mělo zástupce zákona, ti však na rychle rostoucí město jednoduše nestačili. Do improvizovaných ulic se během krátké doby namačkaly saloony, ubytovny, obchody, herny a tisíce lidí, kteří se často navzájem neznali. Pro Smithe to bylo prostředí, které důvěrně znal.

Neokrádat každého. Vybrat si toho správného

Plán byl jednoduchý - oběť měla být nejprve nenápadně vytipována. Nejlepší kořistí nebyl místní člověk, který znal všechny herny a jejich majitele, ale nově příchozí zlatokop. Někdo se s ním mohl dát do řeči, zjistit, odkud přijel a kolik má peněz, nabídnout radu nebo ho pozvat na drink. Teprve pak následovala hra nebo jiná příležitost, při níž měl o své peníze přijít.

Z tohoto prostředí pochází také jedna z nejznámějších historek spojovaných se Smithovou partou – údajná falešná telegrafní kancelář, která měla od cestovatelů vybírat peníze za zprávy, přestože telegrafní spojení ještě nefungovalo. Příběh se ve vyprávění o Soapy Smithovi opakuje často, ale podobně jako u řady jiných příhod z jeho života nemáme jistotu, že je pravdivý.

V jednom však dobové zdroje mají jasno - pod jeho vedením se Skagway stalo pověstné hazardem, krádežemi a organizovanými podvody. National Park Service v popisu historie města uvádí, že právě Smith a jeho lidé patřili k hlavním důvodům, proč Skagway získalo pověst mimořádně nebezpečného a nezákonného místa.

A Soapy se přitom dál snažil působit jako jeden z významných mužů města. Právě tato dvojí role je na jeho skagwayském období snad nejpozoruhodnější. Na jedné straně muž stojící v centru zločinecké sítě, na druhé straně člověk, který se rád objevoval na veřejnosti a dával najevo, že je součástí místní společnosti.

Jeden ukradený vak zlata byl příliš

Smithův systém mohl fungovat jen do okamžiku, kdy se proti němu nespojilo dost lidí. A během léta 1898 se právě to stalo.

Rozbuškou byl případ zlatokopa Johna Douglase Stewarta. Ten se na začátku července vrátil z Klondiku do Skagway a měl u sebe zlato přibližně za 2 700 dolarů, což byla tehdy obrovská suma. Několik mužů spojených se Smithovou skupinou ho zatáhlo do hry tří karet. Když Stewart odmítl přijmout údajnou prohru, o vak se zlatem přišel. Smith následně odmítl požadavek, aby bylo zlato vráceno, protože podle jeho verze jej Stewart prohrál při hře.

Tentokrát však narazil na město, které už mělo jeho lidí dost. Skupina místních občanů známá jako Committee of 101 začala jednat otevřeně proti němu. Na 8. července svolala schůzi na Juneau Wharf, kde se mělo řešit, co s rostoucím problémem udělat.

Smith se o setkání dozvěděl a vydal se na místo s puškou Winchester. U vstupu na molo mu cestu zastavili muži hlídající schůzi. Mezi nimi byl i Frank Reid, městský inženýr, který se měl během několika minut stát druhým hlavním aktérem nejznámější přestřelky v dějinách Skagway.

Přesný průběh následujících sekund není úplně jistý. Smith a Reid se dostali do konfliktu, zbraně přišly ke slovu a oba muži byli zasaženi. Soapy Smith zemřel na místě 8. července 1898. Reid utrpěl těžká zranění a zemřel o dvanáct dní později. National Park Service dodnes uvádí přestřelku jako událost, která Smithovu vládu nad místním podsvětím ukončila.

Ironií je, že ze Soapyho smrti nakonec těžilo právě město, které se ho snažilo zbavit. Jeho příběh se stal jednou z hlavních legend Skagway a budova spojovaná s jeho působením, známá jako Jeff. Smith's Parlor, se zachovala a dnes patří National Park Service. Už ve 30. letech 20. století byla přeměněna na muzeum a postupně se z ní stala jedna z připomínek období klondické zlaté horečky.

Soapy Smith bývá řazen mezi slavné zločince Divokého západu, ale není typickým zločincem, jakého si asi většina z nás představí. Nepřepadával s koltem nebohé pocestné nebo dostavníky. Prostě jen dokázal využít důvěřivosti lidí a dokázal dát dohromady bandu, která s ním hrála divadélko.

Nakonec ho nezničil geniální soupeř ani důmyslné policejní vyšetřování. Stačilo, že zašel příliš daleko a narazil na lidi, kteří už odmítli jeho pravidla přijímat. Do té doby mu ale téměř 20 let vycházelo něco pozoruhodného - přesvědčovat cizí lidi, aby mu své peníze předávali sami.

Článek byl sepsán na základě informací z následujících zdrojů:

https://www.legendsofamerica.com/we-soapysmith/

https://alaskapublic.org/news/2013-11-19/the-legend-of-soapy-smith

https://thedaysof98show.com/who-was-soapy-smith/

https://historynet.com/soapy-smith-con-mans-empire/