Největší krádež v české historii a bez jediného výstřelu: Procházka v roce 2007 ukradl půl miliardy

Filmy nám servírují představu, že krádež něčeho velkého, ať už objemem nebo hodnotou, potřebuje nejdřív dokonalý plán, který se vypořádá s komplikacemi, které takovou akci nepochybně provázejí. Překonávání alarmů, pozorných strážců, zabezpečení… Kdyby se vás někdo zeptal, jestli to nejde jednodušeji, vsadím se, že byste zavrtěli hlavou. Jenže František Procházka na takové filmy asi nekoukal a s komplikacemi si hlavu nelámal, jeho plán byl až absurdně jednoduchý.

Peníze, které 1. prosince 2007 zmizely z pražské pobočky bezpečnostní společnosti G4S Cash Services, nebylo nutné složitě dobývat. Procházka u firmy pracoval a měl k nim přístup. Výsledek byl rekordní. Z budovy na pražském Žižkově zmizelo přesně 540 891 700 korun. Pachatelé je naložili do dodávky a odjeli. Neozval se jediný výstřel a nikdo nebyl zraněn. Ještě pozoruhodnější je, co následovalo. Jeden z mužů skončil ve vězení, druhý zmizel a více než půl miliardy korun se vypařilo spolu s ním.

František Procházka se tak stal hlavní postavou případu, kterému se dodnes říká krádež století.

Procházka nebyl profesionální lupič s dlouhým trestním rejstříkem. Narodil se v září 1975, pocházel z Nového Boru, chodil na gymnázium v České Lípě a později absolvoval v Izraeli kurz zaměřený na ochranu osob. Nakonec se přestěhoval do Prahy a pracoval v bezpečnostním oboru.

V roce 2007 nastoupil k G4S Cash Services. Firma se zabývala mimo jiné přepravou a zpracováním hotovosti. Do její pobočky v Českobratrské ulici na Žižkově se svážely tržby z obchodů a od dalších klientů, peníze se zde počítaly, třídily a následně putovaly například do bank nebo bankomatů.

Pro člověka, který by chtěl ukrást velké množství hotovosti, šlo o místo snů. Zvenčí ovšem také o místo, do něhož by se bylo velmi obtížné dostat. Procházka tento problém neměl. Byl zaměstnancem firmy, znal provoz budovy a věděl, jak fungují bezpečnostní opatření. A právě tato znalost prostředí se ukázala jako mnohem účinnější než páčidlo nebo zbraň.

Krádež se navíc zřejmě nepřipravovala několik dní. Pozdější vyšetřování ukázalo, že pachatelé měli k dispozici bílý Volkswagen Transporter. Nebyla to služební dodávka G4S, jen tak měla vypadat. Na automobil se dala firemní loga, takže při letmém pohledu působil jako jeden z vozů, které do střeženého areálu běžně zajížděly. Ukázalo se, že to stačilo.

Den, který vstoupil do české kriminalistické historie, začal nenápadně. Byla sobota 1. prosince a Procházka nastoupil na směnu. Kolem deváté hodiny ráno přijel k budově bílý Volkswagen Transporter. Za volantem podle pozdějšího závěru soudu seděl Procházkův známý Milan Čermák. Dodávka měla na sobě označení G4S a tak ji ostraha pustila dovnitř.

Jak se říká, řetěz je jen tak silný, jak silný (nebo spíš slabý) je jeho nejslabší článek. Vrátní tehdy podle pozdějších svědectví neměli povinnost kontrolovat registrační značky služebních vozů ani doklady jejich řidičů. Auto vypadalo tak, jak mělo vypadat, a proto mohlo pokračovat dál. Důmyslná zabezpečení byla v podstatě k ničemu, když selhala už samotná kontrola toho, kdo se do areálu dostane.

Mezitím Procházka začal uvnitř firmy připravovat peníze. Z trezorové místnosti vynášel hotovost v taškách a dalších obalech a přesouval ji k nakládací rampě. Část peněz byla podle soudní rekonstrukce naložena pomocí manipulační techniky. Celkem šlo o 540 891 700 korun.

Většina z nás si takové množství a hlavně váhu jen těžko představí. Podle pozdějších odhadů mohl celý náklad vážit kolem čtyř set kilogramů. Nebyl to tedy žádný kufřík, který by si člověk vzal do ruky a nenápadně s ním odešel. Byla to hromada bankovek, k jejímuž odvozu bylo potřeba auto. A auto už čekalo.

Peníze se dostaly do Transporteru a dodávka vyrazila z areálu. Ani při odjezdu nevzbudila pozornost, která by celou akci zastavila. Více než půl miliardy korun právě opustilo jednu z nejstřeženějších budov svého druhu v republice.

Snad nejpodivnější část celé krádeže přišla ve chvíli, kdy peníze zmizely. František Procházka neutíkal za dodávkou, nesnažil se okamžitě zmizet a svým chováním neupozornil kolegy, že se právě stalo něco mimořádného. Zůstal v práci.

To celé ale dávalo smysl. Kdyby odešel zároveň s penězi, mohl okamžitě vyvolat podezření. Místo toho pokračoval ve směně a budovu opustil až později. Firma navíc ztrátu neodhalila okamžitě. Na to, že obrovská částka chybí, se přišlo až následující den. Pachatelé tak dostali něco, co je po podobném činu mimořádně cenné – čas.

Když se pak rozběhlo policejní pátrání, Procházka už byl pryč. Jeho Volkswagen byl později nalezen opuštěný v pražských Ďáblicích. Peníze v něm samozřejmě nebyly.

Rozsah krádeže byl tak neobvyklý, že první informace působily téměř neuvěřitelně. Vyšetřovatel Josef Mareš později vzpomínal, že když dostal zprávu o ukradených 540 milionech korun, napadlo ho, zda se někdo nespletl o tři nuly. Nespletl.

Případ se okamžitě stal celostátní senzací. Fotografie Františka Procházky se objevovala v médiích a rozběhlo se rozsáhlé pátrání. G4S nabídla za informace, které povedou k dopadení pachatelů a získání peněz zpět, odměnu dva miliony eur. Podle tehdejšího kurzu šlo přibližně o 52 milionů korun.

Jen samotná odměna tak byla částkou, která by většině lidí zajistila pohodlný život. Ale ani to nepomohlo. Procházka zmizel natolik důkladně, že policie nedokázala zjistit, kam se po krádeži skutečně dostal.

Zatímco hlavní aktér byl pryč, vyšetřovatelé postupně skládali dohromady okolnosti krádeže. Jejich pozornost se obrátila k Milanu Čermákovi, kterého s Procházkou pojily přátelské vztahy. Podle obžaloby právě on řídil falešnou služební dodávku.

Důkazy byly z velké části nepřímé, dohromady ale vytvořily obraz, kterému soud uvěřil. V automobilu byla nalezena Čermákova pachová stopa. V jeho počítači kriminalisté objevili pozůstatky fotografií vozidla G4S a vyšetřovatelé pracovali i s údaji o pohybu mobilních telefonů.

Při domovní prohlídce u Čermáka policisté našli rovněž více než tři miliony korun v hotovosti, cizí měny, větší množství SIM karet a několik legálně držených zbraní. Čermák tvrdil, že peníze pocházejí z jiného zdroje a že s krádeží nemá nic společného.

Soud jeho vysvětlení ale nepřijal. V lednu 2012 odsoudil Městský soud v Praze Milana Čermáka i Františka Procházku k devíti letům vězení. Procházka byl pochopitelně souzen jako uprchlý. Vrchní soud v Praze následně v dubnu téhož roku devítileté tresty potvrdil.

Čermák tak skončil za mřížemi. Procházkova židle u soudu zůstala prázdná.

Na celém případu je možná ještě větší záhadou než Procházkovo zmizení osud samotných peněz. Částka 540 891 700 korun není něco, co můžete schovat pod matraci. V hotovosti šlo o stovky kilogramů bankovek. Převézt je přes hranice, uložit, postupně směnit nebo dostat do finančního systému bez povšimnutí představovalo další problém, který museli pachatelé nějak vyřešit.

Přesto se hlavní část lupu nikdy nenašla. Během let se tak objevovaly nejrůznější teorie. Jedna předpokládala, že Procházka dokázal uprchnout do zahraničí a žije pod jinou identitou. Další počítala s možností, že měl více pomocníků, než se podařilo policii prokázat. Objevovala se dokonce domněnka, že po krádeži mohl být zabit někým, kdo chtěl peníze získat pro sebe. Bez nalezení Procházky nebo peněz však podobné scénáře zůstávají spekulacemi.

V minulosti se objevily informace, že mohl přes Německo zamířit do zahraničí. Média psala například o možnosti, že se dostal do Latinské Ameriky či Karibiku. Nic z toho ale dlouhá léta nepřineslo průlom, který by vedl k jeho zadržení.

Příběh pak dostal další pokračování v roce 2026. Bývalý šéf policejního týmu zaměřeného na pátrání po uprchlících Jan Rybár v dokumentu věnovaném případu uvedl, že podle informací, které k policistům přicházely, Procházka pravděpodobně stále žije a stopy vedou do Karibiku. Objevila se i tvrzení, že se tam má pohybovat na jachtě.

Ani taková informace ovšem není totéž jako dopadení člověka a její veřejné potvrzení důkazy. Dokud se Procházka neobjeví před českými úřady, zůstává jeho skutečný osud jednou z největších nevyřešených otázek celého případu.

Případ Františka Procházky fascinuje i téměř 20 let poté především tím, jak málo připomínal klasickou loupež. Pachatelé nemuseli prorazit zeď ani vyhodit trezor do povětří. Nemuseli spoutat ochranku nebo namířit zbraň na pokladníka.

Jeden z nich se jednoduše nechal zaměstnat ve firmě, v níž se pohybovalo obrovské množství hotovosti. Druhý přijel dodávkou, která díky několika úpravám vypadala jako firemní vůz. Peníze naložili a auto zase odjelo.

Krádež se proto zapsala do historie nejen částkou 540 891 700 korun, ale také neuvěřitelným kontrastem mezi velikostí kořisti a jednoduchostí provedení. Z jedné z největších hromad hotovosti, jaká kdy byla v Česku ukradena, se nenašla největší část. A člověk, který stál v centru celé akce, dokázal zmizet.

Otázka, na kterou by přitom chtěl znát odpověď téměř každý, tak zůstává stále nezodpovězená.

Kam se poděl Procházka– a kam se podělo těch 540 milionů?

Článek byl sepsán na základě informací z následujících zdrojů:

https://www.novinky.cz/clanek/krimi-frantisek-prochazka-prcha-s-pulmiliardou-uz-10-let-40053174

https://www.irozhlas.cz/zpravy-domov/za-kradez-stoleti-padly-u-mestskeho-soudu-v-praze-devitilete-tresty_201201101717_epres

https://www.idnes.cz/zpravy/cerna-kronika/na-kradez-pul-miliardy-stacil-jednoduchy-plan.A071204_221646_krimi_zra

https://cnn.iprima.cz/exkluzivne-co-udelal-prochazka-s-penezi-vazily-500-kilo-cast-si-pry-odvezl-do-karibiku-508275

https://www.extra.cz/zpravy-sokujici-zvrat-v-kradezi-stoleti-zlodej-frantisek-prochazka-si-uziva-luxusu-a-milionu-v-karibiku-c1781