Článek
Pro lidi trpící arachnofobií to není dobrá zpráva, pro arachnology je tomu naopak. Největší evropský a severoafrický pavouk slíďák tatarský, který u nás v jednu dobu zcela vymizel, se zase vrací. Miluje teplo, a proto se s ním můžeme setkat na jižní Moravě. Uvidíme však, zda se podobně jako řada jiných druhů nebude šířit i do míst, která pro ně dřív nebyla kvůli nižší teplotě atraktivní, ale s globálním oteplováním se pro ně stávají přijatelnější.
Slíďák tatarský (Lycosa singoriensis)
Až osm centimetrů. Tolik mohou měřit slíďáci, pokud je budeme měřit včetně jejich nohou, které jsou však poměrně krátké. V těle mívají kolem tří centimetrů. Uvedené velikosti mohou dosahovat samičky, zatímco samci bývají o něco menší. Přesto jde na evropské poměry o úctyhodnou pavoučí velikost.
Zbarvení pavouka je poměrně pěkné, základem je stříbřitošedá barva, někdy přecházející do hnědého odstínu a prokvetlá černými skvrnami a bílými tečkami. Tělo je porostlé chloupky. Kráčivé nohy jsou silné. Na hlavě jsou velmi zřetelné oči, které působí, jako kdyby se pavouk díval přímo na nás. Pro někoho může být jeho pohled až roztomilý, ale chelicery, která jsou o něco níže, naznačují, že rozhodně nejde o mazlíka. I když však díky nim vypadá hrozivě a jeho kousnutí bolí, jed není pro člověka dostatečně silný, a tedy ani nebezpečný. Ostatně, slíďák není ani agresivní druh a pokud se nemusí bránit, nezaútočí.
Slíďák tatarský
Jeho přirozeným habitatem jsou stepní oblasti, kde neroste příliš mnoho vegetace. Má rád sucho a teplo, ale klidně si vyhloubí noru poblíž řeky, pokud jsou břehy pevné a nepromáčené. Může jít i bývalé lomy, zatopené pískovny apod. Z geografického hlediska se vyskytuje od střední Evropy směrem na východ, kde je jeho původní domovina. Od začátku 19. století se postupně šířil směrem ke střední Evropě a u nás byl poprvé zaznamenán v roce 1924 u Břeclavi na Moravě. V dalších letech byl viděn na řadě dalších míst, jenže v 70. letech 20. století najednou vymizel, a to nejen u nás, ale i u našich polských a rakouských sousedů.
Řadu let ho tu nikdo neviděl, ale od roku 2003 byly hlášeny nové výskyty, které však nebyly jednoznačně potvrzeny. K potvrzení došlo v roce 2007, kdy byly nalezeny populace slíďáka na hlinitopísčitých březích v okolí Napajedel. Je však otázkou, zda jeho současný výskyt vydrží a zda se mu bude dařit natolik, že vytvoří stabilní populace, nebo zda opět dojde k vyhynutí. Jednou z podmínek je dostatečné množství oblastí, kde nalezne vhodné podmínky ke svému životu, druhou podmínkou je především teplota, kterou moc ovlivnit nedokážeme. Vzhledem k tomu, že se však globální teplota neustále zvyšuje, dá se předpokládat, že se zde bude slíďákovi dařit trvaleji. V současnosti je na jižní Moravě považován za hojný druh s označením dle IUCN jako málo dotčený.
Spatřit ho v přírodě však není nic snadného, protože jde o nočního lovce. Přes den zůstává skrytý v norách, které si vyhrabává a které mohou připomínat nory hlodavců. Nory mohou být dlouhé dokonce až neuvěřitelných 50 cm, ale většinou bývají kolem 20-30 cm. Celé jsou protkané množstvím pavučin. Se setměním vyráží na lov a hledá hmyz nebo drobné bezobratlé živočichy.
Při jarním rozmnožování, tak jako u řad jiných pavoučích druhů, dochází po aktu k úhynu samce. Oplodněná samice si během léta vytvoří na svém zadečku kokon, kam naklade hromadu vajíček. Ta se tak mohou za pěkného počasí vyhřívat na slunci, protože i když přes den odpočívá v noře, zadeček má vystrčený ven. Když se mláďata vylíhnou z vajíček, přesunou se na záda matky, která je pak takhle nějakou dobu nosí.
Po nějaké době se mláďata rozprchnou. Zajímavostí je, že se nepohybují jen po zemi, ale využívají taktiku zvanou ballooning. Vylezou na nějaké vyšší místo a do vzduchu vystřelí několik hedvábných vláken. Ta vytvoří něco jako malý padáček, který je zachycen pohybem vzduchu a malý pavouček se vznese. Tímto způsobem může být pavouček odvátý i na neuvěřitelnou vzdálenost mnoha kilometrů.
Dobrou zprávou pro arachnofobiky je skutečnost, že tento pavouk nevyhledává lidská obydlí, a tedy není důvod se bát, že byste ho někdy potkali doma.
Článek byl sepsán na základě informací z následujících zdrojů:
https://ziva.avcr.cz/files/ziva/pdf/navrat-tarantule-aneb-slidak-tatarsky-opet-v-ceske.pdf
https://refresher.cz/47895-Tento-pavouk-zije-i-v-Cesku-Giganticky-slidak-tatarsky-muze-byt-velky-az-10-centimetru-a-jeho-kousnuti-poradne-boli
https://www.denik.cz/zvireci-denik/slidak-tatarsky-nejvetsi-cesky-pavouk.html
https://www.denik.cz/zvireci-denik/tarantule-nory-mysi-20210424.html
https://en.wikipedia.org/wiki/Ballooning_(spider)
