Článek
Akita inu, šarpej, neapolský mastin, brazilská fila, argentinská doga, americký pitbulteriér… to jsou jména jen několika plemen, která se řadí nebo řadila mezi tzv. bojová plemena. Označení bojové odkazovalo ke skutečnosti, že původně byli tito psi šlechtěni k zápasům, popř. k nim byli později používáni. V některých případech nešlo primárně o šlechtění na zápasy, ale za účelem vytvoření velmi silného mohutného plemene, které by odstrašilo případné nepřátele či nezvané hosty.
Zastánci těchto plemen často argumentují tím, že tyto doby již pominuly a psi jsou šlechtěni jako společenská plemena, mazlíci a rozhodně ne nebezpeční agresoři. Odpůrci odkazují na to, že šlechtěním zakořeněnou agresi, mohutnost a sílu nelze jen tak potlačit a že tato plemena nepatří do běžné společnosti.
Jak už to tak bývá, pravda se skrývá někde uprostřed. Označení bojové není k těmto psům úplně férové a doby zápasů jsou alespoň ve vyspělých státech už nevratnou minulostí. K chovu se naopak využívají klidní a vyrovnaní jedinci, alespoň k tomu oficiálnímu. Bezpapírově může Lojza z Hůrky množit klidně vzteklou saň. Současně je původní cíl šlechtění jenom jednou z řady okolností, které mají vliv na charakter a chování každého jedince. Genetiku nelze smazat z generace na generaci, ale psi nejsou ovládáni pouze geny, nýbrž i výchovou. A především tou, které se jim dostane v prvních týdnech jejich života.
Na druhou stranu, nelze popřít, že za většinou útoků, které se odehrají, stojí zástupci plemen, která se za bojová označovala, byť se jedná o označení neoficiální a přesně nevyhraněné. Jedním z takových plemen, které navíc získává na oblibě i u nás v České republice, je americký bully XL.
American bully XL
Některé kynologické kluby toto plemeno jako samostatné neuznávají, jiné, především ty americké, ano. Základem tohoto plemene je standardní americký bulteriér. Z něj byly vyšlechtěny čtyři varianty, z nichž některé jsou uznávány samostatně a jiné ne, opět i v závislosti na konkrétní kynologické organizaci.
Standardní typ je silný, velmi osvalený jedinec s širokou, mohutnou hlavou a těžkými kostmi. Samci dosahují v kohoutku až 51 centimetrů, takže se o žádné drobky nejedná. Klasický typ je poněkud méně osvalený než standardní, velikostně však velmi podobný. Laik by jej označil za sportovnější varietu, zatímco standard by označil za těžkotonážní.
Někteří však toužili po menší verzi a tak byl vyšlechtěn tzv. American pocket bully, kde samci měří v kohoutku max. 43 cm. Stavba těla by ale měla být velmi podobná až shodná, pouze s drobnými odlišnostmi souvisejícími s menší velikostí. A tak jako se našli tací, kteří chtěli menší variantu, našli se i ti, kteří naopak chtěli větší a jejich zájem dal vzniknout variantě American bully XL.
American pocket bully
Pro někoho je už jen samotné vzezření těchto psů odstrašující. V podstatě se jedná o silnou kostru obalenou masivními svaly, které psovi dodávají neuvěřitelnou sílu. Co jedny děsí, jiným se nesmírně líbí. Jak jinak si totiž vysvětlit, že obliba tohoto plemene v posledních letech stále roste?
Jedná se o poměrně nové plemeno, koneckonců organizací American Bully Kennel Club (ABKC) bylo uznáno teprve v roce 2004 a byl vytvořen jeho standard. Přesto si za zhruba dvacet let našel cestu do mnoha zemí včetně ČR, kde se jeho chovy i nadále rozrůstají a rozhodně nepatří mezi plemena, která by byla těžko k sehnání.
Američané, u nichž bylo toto plemeno vyšlechtěno, jej popisují jako společenského psa, přátelského, v podstatě jako jemného obra. Dokonce jej doporučují k dětem a problém nemá mít ani s cizími lidmi. Samozřejmě, na kladném hodnocení se podepisuje i výchova, nikoliv jen příslušnost k plemeni. Nemůže být tedy překvapující, pokud se špatnou nebo jen nevhodnou výchovou bude pes odlišný od toho, co se od něj jako zástupce plemene čeká.
Evropské zkušenosti však hovoří jinak a bylo by dost zvláštní si myslet, že je to jen špatným evropským přístupem k tomuto plemeni. I když je tu rozšířený jen pár let, za tu dobu si už stihnul vytvořit tak negativní reputaci, že byl ve Spojeném království přidaný na seznam zakázaných plemen. Všichni jedinci tak musejí být vykastrováni, je zakázáno s nimi obchodovat, množit je apod. Současní vlastníci se jich samozřejmě nemusejí vzdát, ale až psi zahynou stářím, nebudou si moci pořídit nové. K jejich vlastnictví však musejí mít platnou výjimku.
Proti zákazu se konaly protesty, ale čísla hovořila jasně. Tito psi byli zodpovědní za 10 z 19 úmrtí člověka souvisejících s útoky psů. Přitom jedinci tohoto plemene tvoří jen zlomek všech psů chovaných ve Spojeném království. Oběťmi byli děti i dospělí lidé. Jejich zastánci opět argumentovali špatnou výchovou, což je dozajisté pravda. Jenže z nějakého důvodu toto plemeno (a jemu podobná) prostě lákají konkrétní typy lidí, kterým se bully XL líbí, ale nemají absolutně dostatečné schopnosti a znalosti potřebné k jeho socializaci a výchově.
Podle odborníka na tato plemena Stana Rawlinsona, který působil i jako soudní znalec se specializací na agresi psů, muselo dojít k nějaké významné události, která ve Spojeném království zapříčinila prudký nárůst agresivních útoků psů tohoto plemene. Pravděpodobnou příčinu vidí v genetice a jako jednu z možností zmiňuje psa jménem Kimbo. Ten je podle všeho přítomný v 50 % všech krevních linií ve Spojeném království. Vyšlechtěn byl v Americe a pochází ze sourozeneckého spojení, přičemž jeho prarodiče měli také stejného otce. Inbrední křížení se používá ve snaze o zakotvení nějaké žádoucí vlastnosti nebo charakteristiky, ale také může být zdrojem zdravotních potíží, nevyrovnané povahy a agrese. Cílem inbredního chovu Kimba byla snaha o získání většího a svalnatějšího tělesného rámce.
Zatímco někteří lidé jsou přesvědčeni, že chovatel měl Kimba vyřadit z chovu hned, jak se začaly množit případy, v nichž byli jeho potomci agresivní, sám Gustavo Castro s tím nesouhlasí a vinu dává majitelům agresivních potomků, kteří podle něj psům nejspíše píchali steroidy.
American bully XL
Ať už je to jakkoliv, American bully jsou zkrátka vzhledem ke svým fyzickým proporcím velmi nebezpeční, pokud nejsou perfektně vycvičeni. Bez řádné socializace a výchovy mohou být přehnaně citliví na vnější podněty a reagovat agresivně. Jejich útok je pak pochopitelně mnohem zdraví a životu nebezpečnější, protože jsou schopni stiskem čelistí drtit kosti.
Zákaz jejich chovu tak byl vcelku logickým vyústěním celé situace. Je to však ideální řešení? Kolik plemen se tak ještě dostane na zakázaný seznam? I když jsem toho názoru, že radši zákaz těchto plemen než jejich nezřízené množení a šíření, za mnohem efektivnější a lepší způsob řešení celé situace bych považoval nutnost složit vědomostní i praktické zkoušky, pokud chce člověk chovat tohoto psa (nebo jakéhokoliv jiného, který by jinak byl řazen na seznam). Popravdě, povinnost složit nějakou zkoušku, by možná mohla být zavedena pro kohokoliv, kdo si bude chtít pořídit nějaké zvíře. Sice nemusí být nutně nebezpečné, ale je mnoho zvířat, která jsou chována v nevhodných podmínkách, a to mnohdy jen proto, že si jejich majitel nezjistil, co je potřeba, popř. nemá dostatečné zkušenosti.
Jaký je váš názor na tzv. bojová plemena a jakým způsobem byste regulovali jejich chov, aby plemeno nemuselo být zbytečně zakázané, ale aby se i předešlo nebezpečným situacím?
Anketa
Článek byl sepsán na základě informací z následujících zdrojů:
https://abkcdogs.net/breeds/breed2/
https://fenrircanineleaders.com/blogs/articles/everything-you-need-to-know-about-the-xl-bully
https://www.bbc.com/news/uk-66775985
https://www.doglistener.co.uk/the-american-xl-bully-dog/
https://www.bluecross.org.uk/advice/dog/wellbeing-and-care/xl-bully-ban-explained
https://www.dailymail.co.uk/news/article-12529007/Breeder-Killer-Kimbo-XL-Bully-steroids.html
