Článek
Vlaštovkám i jiřičkám se přezdívá poslové jara. Na jaře se totiž vracejí z teplých zemí a začínají si budovat hnízda, kde vyvedou nové generace. Bohužel, čím dál častěji se stává, že si hnízdo už nemají kde postavit. I to je jeden z důvodů, proč se jejich počty stále snižují.
Lítá nám tu vlaštovka, nebo je to jiřička?
Přestože jsou oba druhy ptáků od sebe dobře rozeznatelné, řada lidí si není jistá, co to nad nimi vlastně lítá. Jak vlaštovka, tak i jiřička patří do čeledi vlaštovkovití, řádu pěvci. Mají podobný způsob života, ale i tak je každý druh jedinečný.
Vlaštovka obecná (Hirundo rustica)
Vlaštovka obecná není jediným druhem vlaštovek, ale je z nich nejrozšířenější. Sama se pak rozlišuje ještě na několik poddruhů.
Najdeme ji téměř po celém světě, ale záleží na ročním období. Hnízdní období tráví převážně na severní polokouli, tedy v severní Africe, Evropě, Asii i Severní Americe. Než však přijde zima, odletí do teplejších krajin, tedy do subsaharské Afriky, jižní Asie, Austrálie a Jižní Ameriky.
Tělo dospělého ptáka je dlouhé zhruba 20 cm, má dlouhá křídla a typická je svojí ocasní vidlicí - dlouhými pery. Zbarvení zad je modročerné a v oblasti ocasu je několik světlých skvrn. Bříško má oproti tomu bílé či šedobílé, čelo a hrdlo má červené.
Dospělá vlaštovka
Vlaštovky jsou částečně hejnové. Jsou schopné být v samostatném páru, ale mohou tvořit i kolonie o několika desítkách párů. Vyskytují se spíše na venkově než ve městech, čímž se liší od jiřiček, ale stejně jako jiřičky i vlaštovky vyhledávají na venkově lidská obydlí. Především stáje, stodoly a další stavby, kde přebývají hospodářská zvířata a kam se dá snadno vletět. Zároveň preferují stavby, v jejichž okolí jsou vodní toky, jednak proto, že ke stavbě hnízd využívají bahno, a jednak proto, že mimo hnízdění tráví noci v rákosí.
Samci po příletu z teplých krajin vyhledávají vhodná místa pro hnízdění, přičemž bývají velmi často věrní místům, kde se sami vylíhli. Když najdou vhodné místo, chrání jeho nejbližší okolí před ostatními. Pokud je vlaštovek více, jsou schopné si stavět hnízda i poblíž sebe, ale obvykle dodržují rozestup 3-5 metrů. To platí pro vlaštovku obecnou, ale jiné druhy jsou schopné si stavět hnízda mnohem blíž, někdy až nalepená na sebe.
Kolem vhodného místa pak poletuje a zpívá, aby zaujal potenciální partnerku. Ty přilétají o něco později, takže samci mají zhruba týden na to, aby vhodné místo našli. Když samice přilétnou, začínají námluvy doprovázené veselým švitořením. Vlaštovky tvoří i víceleté páry, ale většinou se pár rozpadne před odletem do teplých krajin.
Samci bývají obezřetní a samičku si bedlivě hlídají. Někteří jsou schopni napodobit i dravce, aby odstrašili druhého samce, který může na „jejich“ samičku dotírat. Samičky bývají nevěrné i samy o sobě, ale o hnízdo se spárovaná dvojice stará kvalitně, bez ohledu na to, že se předtím „nevěrně“ spářila jinde. Až 20 % mláďat, která se narodí, nejsou potomkem otce, který se o hnízdo stará. Kdo by však litoval nebohého samce, že se stará o cizí mláďata, tak nemusí - tento nebohý samec totiž mohl oplodnit samičku zase jiného samce.
Samičky si na samcích cení kvalitního zpěvu a některé zdroje tvrdí, že preferují samce s delšími ocasními pery. Podle výzkumu vědců z Ústavu biologie obratlovců AV ČR však preference větších ocasních per není tak úplně pravdivá, alespoň data z výzkumu to nepotvrzují.
Když už se spárují, samice si začne hlídat hnízdo, které společně postavili, protože se často stává, že ho zkusí obsadit jiný pár. Pokud se v hnízdě objeví cizí vejce ještě předtím, než tam vajíčka začne klást samička, je schopná ho vyhodit ven.
Pokud se samci nespáří, počkají si na tzv. druhé kolo. V momentě, kdy se začnou v hnízdech líhnout potomci, zkouší je zabít a vyhodit, aby samice byla svolná k dalšímu páření a snaží se ji přesvědčit, že jsou vhodným partnerem.
Hnízda si dříve stavěli ve skalách a jeskyních, ale zejména v evropské oblasti jsou dnes téměř veskrze synantropním druhem - žijí v blízkosti člověka. Vybírají si hospodářská stavení, stodoly, stáje, přístavky, průjezdy… Hnízdo umisťují kousek pod strop, obvykle ve výšce 2-3 metry. Ke stavbě potřebují bláto, které smísí se slinami, často ještě přidají stébla trav (sena, slámy…) a podobný materiál. Vytvoří v zobáčku kuličky, které pak lepí vedle sebe, než vytvoří hnízdo. To pak vystelou dalšími stébly a peřím.
Stavba hnízda je poměrně náročná a zabere páru několik dní. Proto v případě možnosti ocení starší hnízdo nebo aspoň jeho zbytky, které zase dotvoří. Samička snáší kolem čtyř vajíček, na kterých pak sedí, zatímco samec bývá poblíž. Když se mláďata vylíhnou (zhruba po 15 dnech), krmí je oba rodiče. Ve věku 21 dní pak hnízdo opouštějí, ale i poté je rodiče dokrmují a mláďata se často na noc vrací.
Ve stravě se zaměřují na hmyz, především mouchy, komáry, různé brouky, mravence, ovády… Oceňují tedy i přítomnost hospodářských zvířat, v jejichž okolí se zdržuje velké množství hmyzu. Do zobáčku za letu nachytají více kusů a pak zalétnou k hnízdu, kde nakrmí mladé. Přítomnost hospodářských zvířat pro ně bývá důležitá i ve chvíli, kdy teprve vybírají místo k hnízdění - pokud jsou hospodářská zvířata přítomna, pak bývá v těchto prostorách větší teplo než tam, kde zvířata (už) nejsou.
Vlaštovky nejsou z celosvětového hlediska ohroženým druhem, ale jejich stavy vytrvale klesají. V České republice však patří mezi zvláště chráněné druhy, které jsou ohrožené. Jejich počet poklesl za 10 let o zhruba 20 % (srovnání 1989-2003). Jedním z významných důvodů je stále se snižující množství vhodných míst ke hnízdění, a v neposlední řadě i úbytek potravy.
Téměř odrostlá mláďata vlaštovky v hnízdě
Jiřička obecná (Delichon urbicum)
Krásná jiřička bývá některými chybně zaměňována právě za vlaštovku, někdy i za rorýse. Jedná se také o druh z čeledi vlaštovkovitých a podobně jako vlaštovka migruje v zimě do teplých krajin jižně od Sahary. Na své cestě tak musí překonávat i tisíce kilometrů.
Jejím areálem je v době hnízdění především Evropa, dále pak severní část Afriky a východní až střední Asie.
Vizuálně může připomínat vlaštovku svým modročerným zbarvením zad, které přechází do hnědočerné na letkách. Její kostřec je však už bílý, čímž se od vlaštovky liší. Podobně se liší i absencí červené barvy na hlavě, ta přechází z modročerné zádové barvy do bílé až světle šedé, která pokračuje přes spodní část těla. Podobně i ocasní pera jsou kratší, než je tomu u vlaštovek.
Společně s vlaštovkou sdílí i podobnou preferenci pro stavbu hnízd. Zatímco však vlaštovky vyhledávají spíše venkovská stavení, jiřičky jsou spíše městským druhem. Hnízda nestaví uvnitř pod stropem, ale spíše je vytvářejí pod římsami, v rozích oken nebo dveřních vstupů. Podobně jako vlaštovky stavějí jiřičky hnízda z bláta, ale vzhled finálního hnízda je trochu jiný - zatímco vlaštovky mají hnízdo otevřené, jiřičky z něj udělají uzavřený prostor, který má malý vletový otvor. V současnosti však jiřičky trpí tím, že moderní fasády bývají hydrofobní (vodoodpudivé), a tak blátěné kuličky, která ke stavbě hnízd používají, nechtějí na stěnách držet.
Jiřička sbírající bahno na stavbu hnízda
Stavba hnízda jim trvá podobně jako vlaštovkám, zhruba 10-12 dní, v dobách sucha i déle. Zahnízdit zvládají většinou dvakrát do roka. Jejich vejce jsou čistě bílá, zatímco vlaštovčí mohou variovat od bílých až po skvrnité. Inkubační doba bývá 14-16 dní, vajíčka zahřívají oba rodiče a stejně tak se oba podílejí na krmení vylíhnutých mláďat. Ta hnízdo opouštějí ve věku 22-32 dní, ale stejně jako vlaštovčí mláďata, i mladé jiřičky se ještě nějakou dobu vrací na noc do hnízda.
Hnízdo jiřiček s odrostlými mláďaty
Podobně jako vlaštovky i jiřičky se živí hmyzem, který chytají téměř výhradně v letu. Vybírají si však o něco menší druhy, zejména dvoukřídlé (mouchy, komáři…) nebo mšice. Za jednu sezónu jsou schopné ulovit až půl milionu kusů hmyzu.
Mezinárodní svaz ochrany přírody (IUCN) považuje jiřičku obecnou za málo dotčený druh. I u nás je jiřiček poměrně dost a nejsou považovány za ohrožené jako vlaštovky. Jejich počty jsou celkem stabilní, ale narůstající problémy při hnízdění mohou počty negativně ovlivnit. Jiřička je ovšem, tak jako všichni naši ptáci, chráněna zákonem 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny.
Velkým nebezpečím pro vlaštovky a jiřičky (ale i pro všechny další druhy ptáků, zejména ty menší) jsou volně pobíhající kočky, které počty ptactva významně snižují.
V roce 2020 byla jiřička zvolena Ptákem roku.
Jak lze vlaštovkám a jiřičkám pomoci s hnízděním?
Jak již bylo napsáno výše, vlaštovky i jiřičky jsou stejně jako všichni naši ptáci chráněni zákonem. To se vztahuje i na jejich hnízda, která je zakázáno likvidovat, což však řada lidí ani neví a hnízda strhává, popř. instalují kovové bodce, které primárně slouží proti holubům. Tyto bodce však mohou posloužit jako podpora hnízda jiřiček, ale vzhledem k jejich tvaru může následně docházet ke zraňování jiřiček. Majitel nemovitosti s takovým opatřením (bodce) nebo ten, kdo hnízda shazuje, se vystavuje pokutě až 100 tisíc Kč. Pokud někdo zlikviduje hnízdo se snůškou či mladými, dopouští se týrání zvířat, což už je trestný čin.
Mimo hnízdní sezónu je potřeba si pro odstranění starých hnízd vyžádat úřední souhlas. Pokud to však není nezbytně nutné, hnízdo ani tak neodstraňujeme - ptáci jej využijí v následující sezóně.
Pokud někdo hodlá provádět změny na objektu, kde ptáci hnízdí, musí si zažádat o výjimku na úřadě. Ten obvykle stavebníkovi určí náhradní místo, kde má nainstalovat náhradní hnízda.
A to je i způsob, jak můžeme vlaštovkám i jiřičkám pomoci. Zejména tedy jiřičkám, protože právě jejich hnízda bývají na budovách, kde to lidem vadí více. Existují tzv. náhradní hnízda, která bývají dřevocementová, nebo keramická. Vyrábějí se ve tvaru odpovídajícím potřebám daného druhu, některá se vyrábějí jako tzv. nedokončená hnízda, která si ptáci doupraví podle svých potřeb. Jsou připevněna k desce, která se instaluje na místo, které vyhovuje danému druhu. Pokud se někdo obává znečištění okolí trusem ptáků, pak pod hnízdo může připevnit ještě vodorovnou desku, která trus z větší části zachytí. Vlaštovčí hnízda umisťujeme více od sebe, hnízda jiřiček naopak co nejvíce u sebe. Pokud nemáme na domě žádnou římsu nebo převis, pod který bychom hnízdo mohli připevnit, je možné zakoupit i hnízdo, nad kterým je deska, která tak římsu imituje. Instalace umělých hnízd má však smysl pouze tam, kde se tito ptáci vyskytují. Pokud jste ve svém okolí tyto ptáky ani nezahlédli, pak nemá příliš smysl tato hnízda instalovat.
Další možností, jak těmto ptákům pomoci při hnízdění, je udržování vlhkého místa, kde mohou najít dostatek bláta pro stavbu.
Anketa
Článek byl sepsán na základě informací z následujících zdrojů:
