Článek
Nad Sundským průlivem bylo nezvykle ticho. Ráno 27. srpna 1883 tamní rybáři nevytáhli sítě. Vlny, které jindy jemně pleskaly o břehy Jávy a Sumatry, se začaly chovat zvláštně. Voda se nejprve stáhla, jako když se nadechuje, a pak přišel náraz, který smetl všechno, co stálo v cestě. Domy, lodě, lidi. V tom samém okamžiku sopka Krakatoa, nenápadný ostrov mezi dvěma velkými pevninami, vybuchla s takovou silou, že ji slyšeli až v Austrálii. Během několika hodin bylo po všem. A nic už nebylo jako dřív.
Ilustrace života na ostrově Krakatau před výbuchem od Johna Webbera
Krakatoa nebyla žádná hrozivá hora s kouřem na vrcholu. Byl to zelený, klidný ostrov – místo, které by si člověk spletl s rájem. Stromy, ptáci, pobřeží omývané mořem. Jenže pod povrchem žilo něco, co se po staletí nehýbalo. A když už se hýbat začalo, nikdo to nebral vážně. Poprvé se ozvala v květnu. Nejdřív jen obláčky kouře, trocha popela, země se nepatrně zatřásla. V červnu už se občas otřásl i nábytek. Lidé si všímali, že v moři umírají ryby. Ale pořád se žilo dál, jako kdyby se nic zvláštního nedělo. V srpnu už ale bylo jasné, že se Krakatoa chystá na něco velkého. A že to nebude jen tak obyčejné zemětřesení.
Když přišel výbuch, byl slyšet přes čtyři tisíce kilometrů daleko. Někteří námořníci si mysleli, že začala válka. Jiným to dokonce protrhlo ušní bubínky. Tlaková vlna obletěla planetu a prach stoupal až do výšky osmdesáti kilometrů. Během chvilky zmizela většina ostrova – propadla se do moře. A to byla chvíle, kdy začala ta skutečná hrůza.
Když se do moře zřítí celý ostrov, nevyhnutelně se zvedne obrovská vlna. A ta vlna – tsunami – byla tenkrát vyšší než většina domů. V některých místech měřila čtyřicet metrů. Řítila se k pobřeží tak rychle, že lidé neměli šanci. Ve vesnici Merak zmizeli skoro všichni. Loď, která kotvila víc než deset kilometrů od pobřeží, skončila vyvržená daleko na pevnině. Děti, ženy, muži – všechno, co stálo v cestě vodě, bylo smeteno.
Někteří lidé popisovali, jak moře ustoupilo tak daleko, že se dalo běžet po dně. Viděli ryby lapající po dechu, obnažené korály. A pak v dálce zahlédli šedou stěnu, která rostla, sílila, přibližovala se – a pak už jen běželi. Kdo začal utíkat příliš pozdě, zemřel. Kdo utíkal včas, většinou také. Tohle nebyl běh o život, to byla loterie, ve které většina prohrála.
Výbuch Krakatau
Přeživší vyprávěli, jak obloha potemněla. Jak slunce zmizelo za závěsem popela. Jak se dny změnily v šedé soumraky a noci v černou tmu. Jak z nebe padal popel smíchaný s deštěm a pole se proměnila v bahno. Mnozí zemřeli až po výbuchu – na infekce, hlad, zranění. Ti, co přežili, byli často úplně sami. Jejich domov zmizel, jejich rodina s ním.
Oficiálně zemřelo přes 36 000 lidí. Ve skutečnosti jich bylo pravděpodobně víc. Spousta vesnic prostě přestala existovat. Zůstaly po nich jen trosky, nebo vůbec nic. Těla byla nalezena stovky kilometrů od místa výbuchu, některá nebyla nikdy nalezena. Nizozemská koloniální správa tehdy přiznala, že neměla šanci varovat obyvatele včas. Žádné varovné systémy neexistovaly.
Výbuch Krakatoy nebyl jen místní tragédií. Celý svět pocítil její důsledky. Počasí se změnilo. Teploty v následujícím roce klesly. V Evropě byly neobvyklé zimy, sklizeň byla slabá. Západy slunce zčervenaly, obloha získala podivné odstíny. Lidé se báli, že přichází konec světa. A nikdo netušil proč – jen se říkalo, že někde daleko, v jakési Indonésii, vybuchla sopka.
Z Krakatoy samotné zbylo jen torzo. Ale země se nezastavila. V roce 1927 se z moře začal zvedat nový kužel. Lidé ho pojmenovali „Anak Krakatau“ – Dítě Krakatoy. A to dítě začalo růst. Dnes měří několik stovek metrů a je aktivní. V roce 2018 z něj opět vylétl popel, opět se zřítila část svahu do moře – a znovu přišla vlna, tentokrát menší, ale smrtící. Více než čtyři stovky lidí tehdy zahynuly.
Anak Krakatau v roce 2013
Krakatoa tak nikdy úplně neutichla. Jen na chvíli zmlkla. Připomíná nám, že příroda nehraje podle našich pravidel. A že pod hladinou může spát síla, která se jednou znovu probudí. Možná za rok, možná za sto let. Ale jedno je jisté – až se to stane, nebude se ptát, jestli jsme připravení.
Článek byl sepsán na základě informací z následujících zdrojů:
https://www.ncei.noaa.gov/news/day-historic-krakatau-eruption-1883
https://www.theatlantic.com/magazine/archive/1884/09/the-volcanic-eruption-of-krakatoa/376174/
https://artsandculture.google.com/story/the-1883-eruption-of-krakatoa-the-royal-society/DwUBJU5K7L6PJQ?hl=en
https://www.britannica.com/place/Krakatoa
https://www.nhm.ac.uk/discover/the-1883-krakatau-eruption-a-year-of-blue-moons.html
