Hlavní obsah
Lidé a společnost

Občane ČR, pochodem v chod!

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

Foto: freepik, www.freepik.com

„Rukovat do armády? Zase nám chtějí brát děti? Šikanovat je? Poslat je na frontu? Nikdy!“ Jak pouhá zmínka o odvodech vyvolala hysterické reakce o povinné vojně.

Článek

Generál Řehka v jednom z rozhovorů nastínil možnost, respektive spíše jen myšlenku, že by bylo dobré znovuzavést odvody. Těžko říct, zda už tehdy tušil, že vyvolá tak silné emoce a bouřlivou diskusi, nebo to nakonec bylo překvapení i pro něj. Jeho slova pak o něco později potvrdil i náš prezident Petr Pavel, kterému však mnozí vyčítají jeho vojenskou minulost a považují jej také „za jednoho ze zelených mozků“. Jeho vojenská minulost mu však naopak dává až velmi důkladný náhled do vnitřních věcí armády a ví lépe než kdo jiný, v jakém stavu se nyní nachází. Je tak lepší, když tvrzení generála Řehky podpoří prezident, který se v problematice dobře a osobně vyzná, než kdyby se k tomu vyjadřoval politik, který o obraně slyšel jenom z doslechu.

Z poměrně nevinné a celkem i logické myšlenky tak vznikla řada fám, „zaručeně potvrzených informací“, hoaxů, nových kolujících řetězových mailů apod., které nás mají vyděsit, protože armáda chce znovu zavést povinnou vojenskou službu. A pošle nás určitě na frontu. Určitě.

Odvody nejsou vojna

Faktem však je, že i když slovo „odvody“ zní opravdu až nepříjemně a dá se i vcelku pochopit, že ve většině z nás se hned probudí představa povinné vojny, ve skutečnosti se jedná pouze o administrativní akt, kterým bude mít armáda přehled o možnostech, respektive počtech obyvatel, kteří by se v případě potřeby mohli zapojit do obrany státu.

Pokud si někdo myslí, že zavedením odvodů by hrozilo, že může být pak v případě potřeby někdo povolán k obraně, pak se mýlí. Tuto povinnost už máme totiž i dnes na základě branného zákona. Zavedení nebo nezavedení odvodů na tom nic nezmění.

Žijeme v nejisté době a i když jsme si zvykli na poměrně dlouhé období klidu a míru, alespoň v našich končinách, konflikt na Ukrajině by nám měl napovědět, že nebezpečí nikdy nespí a je blíž, než si myslíme. Jednoho dne se tak můžeme probudit a zjistit, že v nebezpečí je i naše země. Ostatně, to už samozřejmě je, akorát zatím nepřítel nepřešlapuje na našich hranicích, což se však může změnit.

Je na každém z nás, zda budeme ochotní (a jakým způsobem) bránit naši zemi. Někteří se toho bojí, jiní by se radši vzdali bez boje a jiní by za svoji zemi položili i život. Každý má právo na svůj postoj a ani si nemyslím, že je na místě vysmívat se lidem, kteří se brání čemukoliv, co zavání vojnou, protože je ovládá strach. Každý jsme jiný. Ale zároveň se jako národ nemůžeme podřizovat každému a chodit kolem něj po špičkách. Úkolem našeho vedení a armády je zabezpečit ochranu nás a státu. A aby tak mohli činit, potřebují mít informace, na jejichž základě mohou plánovat další aktivity, nebo alespoň vědět, že na něco prostě kapacity nemáme.

Stav armády

Armáda by chtěla v roce 2030 dosáhnout toho, že bude mít 30 tisíc profesionálních vojáků a 10 tisíc aktivních záloh. V ideálním případě by ale aktivní zálohy měly převyšovat profesionální armádu. Současná situace je ale taková, že profesionálních vojáků je necelých 28 tisíc, avšak aktivních záloh jen něco přes čtyři tisíce. Což je docela tristní stav.

Zapomeňme na komunistickou vojnu

Řada lidí si ve spojení s armádou vybaví komunistickou armádu, šikanu mezi vojáky, zoufalé a nedůstojné podmínky. Někteří vzpomínají s nostalgií, jiní by svoje vzpomínky nejraději úplně vymazali z paměti. Zejména starší ročníky často argumentují povinnou vojnou, která prý z chlapců dělala chlapy. Jenže jak z koho. Kdo byl grázl, grázlem zůstal i po vojně. Rozhodně se nedá říct, že by společnost, která prošla povinnou vojenskou službou, byla nějak lepší než lidé, kteří to už nezažili.

Když proberu vzpomínky našich rodinných příslušníků, pak naštěstí nikdo z nich nemá vyloženě traumatické vzpomínky, ale pamatují na řadu jiných vojáků, kteří to neměli lehké a kteří se možná až dodnes potýkají s tím, co tehdy za šikanu zažili. Děda rád dává k dobru, jak museli jíst vrány nebo potulné psy, protože to bylo lepší než to, co měli určené k jídlu od armády. Nikdo z mých blízkých by si však vojnu zopakovat nechtěl, protože těch pár pěkných vzpomínek by dokázali získat i za jiných okolností, a to ostatní? To byl jen ztracený čas. Jediné, co bylo dobré, bylo, že získali řidičák na kdeco a znalosti o zbraních. Dnes už asi nepříliš aktuální, protože i zbraně se vyvíjejí, ale základ bude asi pořád dost podobný.

Zavedení něčeho podobného by tak byl nesmysl. Ale žijeme v nové době. V době jiných možností a znalostí. Pokud by se uvažovalo o nějakém zacvičení obyvatel, abychom byli v případě potřeby připravení, nemusí to být vůbec ve stylu povinné vojenské služby jako za komunismu, ale můžeme se inspirovat u jiných států a rozumnou debatou třeba přijít na nějaký systém, který bude ku prospěchu všem.

Ostatně, nové technologie využívané v bojích, jsou už tak složité, že by nějaké základní cvičení ani zdaleka nemohlo zajistit, že s tím pak později budou lidé v případě potřeby umět. To je naprostý nesmysl. Stejně tak nemá smysl argumentovat zlepšením fyzické kondice obyvatel, protože po absolvování výcviku by nikomu nikdo nebránil v tom, aby přibral třeba 30 kilo a kondici zcela ztratil. V čem by tedy ta příprava (pokud bychom se tedy po odvodech měli posunout ještě někam dál) měla spočívat? To vše je k další diskusi, která by měla být ale věcná a bez hysterických emočních reakcí.

Nestrkejme hlavu do písku

Není důvod se bát, že by se za pár dní zavedla „povinná vojna“. Nemáme na to ani finance, ani potřebné zázemí a infrastrukturu. Nemůžeme však strkat hlavu do písku a předstírat, že nám jako zemi nic nehrozí (nehledě na to, že jsme součástí dalších celků, kde jsme také vázáni určitými vojenskými povinnostmi). Takové chování se vždycky nakonec vymstí. Nejedná se ani o problém války na Ukrajině. Ten je sice významný, ale nebezpečí může být různého charakteru a nemusí být vždy na první dobrou tak zřetelné, jako je válka. Přesto může být stejně, nebo i víc nebezpečné.

V první řadě by měli politici zasednout k debatě, bez ohledu na politickou příslušnost, a shodnout se na rozumných plánech, abychom byli jako stát lépe připravení. Nejen co se týče počtu možných obránců, ale abychom měli i dostatečnou a moderní výbavu. Aby armáda nebyla podhodnocená, ale na druhou stranu je potřeba brát ohled na celkový stav ekonomiky, který dnes také není zrovna ukázkový. Je spousta oblastí, na kterých se může zapracovat a odvody jsou jen jedna z nich. Ale nemůžeme dělat, že je všechno v pořádku a není potřeba žádné přípravy.

Motivace obyvatelstva je důležitá

V souvislosti s odvody, případnou vojenskou službou či jinými aktivitami se také mluví o motivaci obyvatel. Jak to udělat, aby se lidé dobrovolně zajímali o zapojení se do obrany státu?

Někteří navrhují finanční motivaci. Aby mladí lidé měli pocit, že se jim to vyplatí. Na jednu stranu to určitě není úplně špatný nápad, ale na stranu druhou jsou finance velmi pomíjivým motivátorem. Kde by armáda, které se už dnes nedostává dostatek financí, vzala další na to, aby motivovala mladé lidi k zájmu o obranu státu? A kolik by musela nabídnout, případně jaké další benefity by musela vytvořit, aby to nalákalo dostatek lidí? A budou tito lidé loajální vůči zemi i ve chvíli, kdy opravdu přijde na věc? Jak zajistíme, že to nebudou lidé, kteří jen chtějí využít nabízených benefitů?

Ochota bránit zemi by měla přicházet zevnitř každého z nás. Bez ohledu na jakoukoliv vnější motivaci. Ale abychom byli ochotní se třeba dokonce i zapojit do přímých bojů, pak musíme mít pocit, že nám to za to stojí. Dokonce i v případě, že bychom měli padnout. A kdy takový pocit můžeme mít? Když budeme hrdí na svoji zemi. Když budeme vědět, že se ji politici snaží vést co nejlépe, že všichni společně pracujeme na tom, aby se nám tady žilo dobře a budeme chtít, aby se tak žilo i našim dětem. Že se stejně občas vyskytne někdo, kdo si chce hrabat na svém písečku, to je normální. Ale většinově bychom měli mít pocit, že naše země za to opravdu stojí.

Ale máme ten pocit?

Anketa

Souhlasíte, že by se měly zavést odvody, aby armáda měla představu o počtech a stavu lidí?
Ano, souhlasím s odvody i případným základním výcvikem.
42,3 %
Ano, souhlasím s odvody, ale nic víc.
2,3 %
Ne, s odvody zásadně nesouhlasím.
55,4 %
HLASOVÁNÍ SKONČILO: Celkem hlasovalo 1199 čtenářů.

Zpracováno na základě vlastního názoru a informací z následujících zdrojů:

https://cnn.iprima.cz/general-rehka-armada-byla-ohlodana-na-kost-v-pripade-vstupu-do-valky-mame-28-tisic-vojaku-426347?

https://tn.nova.cz/zpravodajstvi/clanek/543484-prezident-pavel-o-odvodech-na-vojnu-armada-sama-obranu-nezvladne-priznal?

https://domaci.hn.cz/c1-67298240-prezident-pavel-podporil-moznost-zavedeni-administrativnich-odvodu-do-armady-nema-jit-o-obnovu-povinne-vojenske-sluzby?

https://www.seznamzpravy.cz/clanek/domaci-politika-analytik-na-konflikt-neni-armada-pripravena-ale-co-je-horsi-ani-spolecnost-246461

https://zpravy.aktualne.cz/domaci/vojenskou-sluzbu-nelze-nastavit-z-ekonomickych-i-politickych/r~07ddd4b2d30211ee91e00cc47ab5f122/?

https://www.newstream.cz/nazory/dalibor-martinek-armada-by-zase-chtela-nase-deti-uz-prisel-ten-cas?

https://zivotvcesku.cz/diskusi-o-povinne-vojne-se-nevyhneme-uvedl-rehka-jde-o-vypousteni-balonku-tohle-maji-resit-politici-zduraznil-sandor/?

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Reklama

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít psát. Ty nejlepší články se mohou zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz