Článek
Není to nic výjimečného. Organismy, které nás ohromují svojí krásou, zajímavou stavbou těla, schopnostmi nebo čímkoliv jiným, pro nás mohou být současně i životně nebezpečné. A je jedno, jestli se jedná o zvířata, nebo rostliny. Zatímco u zvířat je mnoho z nás přirozeně obezřetnějších, u rostlin už to tak nebývá a zejména malé děti, které rády ochutnávají všechno kolem sebe, se mohou ocitnout v ohrožení. Už odmala je tedy učíme, že ne každá bobulka, která vypadá chutně jako borůvka, je opravdu jedlá. Že některé rostliny nás mohou nepříjemně popálit nebo poleptat, což často zjistíme už při prvním kontaktu, a tak se vyhneme horším následkům. Některé rostliny jsou ale na pohled atraktivní a mnoho lidí, natož dětí, by ani nenapadlo, že mohou být až smrtelně nebezpečné. Tak jako třeba oleandr, středomořský keř, který nádherně kvete, ale jedovatý je snad každý jeho kousek.
Růžové květy oleandru jsou nejčastější barvou
Oleandr obecný (Nerium oleander)
Oleandr je rostlina, kterou známe nejčastěji v přirozené formě keře, ale může být pěstována i jako stromek. Většina zdrojů uvádí, že je původem ze Středomoří, ale je již dlouho pěstován na tolika místech světa, že je těžké skutečný původ jednoznačně určit. Nejvíce prosperuje v subtropických oblastech, ale dobře se mu daří i v mírném pásmu. V našich podmínkách většinou nedokáže přezimovat venku, a tak se na zimu „uklízí“ do zimních zahrad či chladných a tmavších místností. Některé vyšlechtěné kultivary jsou však schopné vydržet krátkodobé mrazíky a pokud se jim poškodí listy, dokážou zjara znovu obrazit.
V končinách, kde roste celoročně ve volné přírodě, se často vyskytuje v blízkosti vodních toků. Po zimních deštích ho vodní toky zásobují potřebnou vlhkostí, ale zvládne díky nim i delší období sucha. V mírném pásmu se mu často daří i ve městech, které mu poskytují tzv. tepelný ostrov během zimního období, které by normálně nezvládnul. Třeba ve Spojených státech se ve velkém vysazoval podél silnic v Kalifornii, kde má skvělé podmínky k životu, ale daří se mu i v deštivém Londýně, kde díky produkovanému teplu zvládá i zimy.
V zahradnictví ho zakoupíme většinou v květináči jako zhruba metrový keřík, ale oleandr dokáže narůst až do šesti metrů, pokud se mu bude dobře dařit. Stonky jsou poměrně pevné, mladé výhony mají našedlý povlak, zatímco ty starší už mají šedavou kůru. Listy jsou úzké, kopinatého tvaru, pevné, kožovité, jako mladé jsou sytě zelné, starší jsou tmavě zelené. Květy, kterými bývá keř doslova obsypán, bývají nejčastěji růžové nebo červené, ale vyšlechtěny byly např. i varianty bílé či žluté. Některé kultivary krásně voní, jiné jsou bez vůně.
Zralá semena jsou ochmýřená
Pokud se však rozhodneme zkrášlit si domov nebo zahradu oleandrem, měli bychom být na pozoru, zejména pokud máme i děti nebo zvířecí mazlíčky. V jeho kráse se skrývá i životu nebezpečný jed, který koluje snad v každé jeho buňce. Naštěstí je jako mnoho jiných jedovatých rostlin hořký, a tak většinu konzumentů hned zkraje odradí od další konzumace.
Problémem jsou toxické sloučeniny, které obsahuje celá rostlina. Patří tam např. oleandrin nebo oleandrigenin, což jsou srdeční glykosidy, jež ve velmi úzkém rozsahu mohou být využity pro léčebnou terapii, ale jinak jsou toxické. Ptáci a hlodavci jsou podle výzkumů poměrně odolní těmto látkám, ale člověk a další zvířata jsou velmi vnímaví. Např. k zabití velkého hospodářského zvířete, jako je třeba kůň, stačí pouhých 100 gramů listů.
Při požití některé z částí rostliny dochází k nevolnosti, zvracení, průjmům, bolestem hlavy a břicha, nepravidelnému srdečnímu rytmu, poruchám vidění, celkové slabosti, a nakonec i ke smrti. Potřísnění mízou oleandru může způsobit dermatitidu. Oleandr je nebezpečný i v sušeném stavu.
Mezi první pomoc patří vyvolání zvracení a následné podání živočišného uhlí, ale je nezbytné vyhledat co nejrychleji lékařskou pomoc. Podle míry závažnosti otravy totiž může být potřeba hospitalizovat postiženého člověka kvůli udržení pravidelného srdečního rytmu, dokud nedojde k vyloučení všech toxinů.
Nejčastěji bývá ve formě keře, ale zapěstovat se dá i jako stromek
Paradoxem je, že housenky některých druhů hmyzu se listy oleandru živí, aniž by byly jakkoliv ohroženy jeho jedem. Naopak ho v sobě dokáží akumulovat a stávat se tak nepoživatelnými pro své přirozené nepřátele. Jinak ale oleandr příliš hmyzu neláká, protože i když má krásné a někdy vonící květy, opylovačům neposkytuje nektar, který potřebují.
Oleandr je zkrátka nebezpečný keř, který může být potenciálním rizikem zejména pro malé děti a zvířata. Případů, kdy došlo k otravě a úmrtí, však není mnoho, a tak není důvod si tento překrásný keřík nepořídit a neozdobit si domov. Opatrnost je však na místě.
Článek byl sepsán na základě informací z následujících zdrojů:
https://hort.ifas.ufl.edu/database/documents/pdf/tree_fact_sheets/nerolea.pdf
https://blog.3bee.com/en/oleander-a-fascinating-and-existing-mediterranean-plant/
https://www.thespruce.com/oleander-growing-guide-5203845
https://www.gardendesign.com/shrubs/oleander.html
https://en.wikipedia.org/wiki/Nerium
