Článek
Koncem srpna to v záhonech často vypadá všelijak. Letničky už ztrácejí „tah na branku“, trvalky se krátí a člověk má pocit, že nejhezčí část sezony už je za ním. V tu dobu se ale rozsvítí rostlina, která jako by čekala na svou chvíli, až bude moct zazářit, zatímco ostatní pohasínají: ořechokřídlec klandonský (Caryopteris × clandonensis). Není to žádný obr, spíš menší, kompaktní keř, ale jeho čistě modré květy a stříbřitě šedé listy dokážou zahradu znovu „nakopnout“. A co je nejlepší, neocení ho jen oko, ale i včely, čmeláci a motýli.
Keř, který je vlastně vyšlechtěným hybridem a někomu připomíná motýlí keř
Ořechokřídlec klandonský je opadavý polokeř z čeledi hluchavkovitých (Lamiaceae). V češtině se občas setkáte i s názvem ořechoplodec – oba názvy míří na rod Caryopteris. Většinou dorůstá 50–120 cm na výšku i šířku, tvoří pěkný, hustý, kompaktní „trs“ a má úzké, plstnaté, šedozelené listy s jemně kořenitou vůní (když je promnete mezi prsty, přenese vás to napůl do levandulového pole a napůl do šalvějové kuchyně).
Květy se objevují od srpna do října na koncích jednoletých výhonů. Barva bývá od jasně azurové po modrofialovou a u některých odrůd se k ní přidává světlejší či tmavší olistění – stříbřité, žlutavé, někdy i panašované.
Ořechokřídlec v plné kráse
Za vznikem byla náhoda
Původ hybridu sahá do Anglie kolem roku 1930, kde se v zahradě v Clandonu zkřížily dva asijské druhy: Caryopteris incana (Čína, Japonsko) a C. mongholica (Mongolsko, severní Čína). Arthur Simmonds, zahradník a znalec rostlin, si všiml životaschopného potomstva, které nabízelo něco, co tehdejším zahradám chybělo – kompaktní, spolehlivě kvetoucí keř s krásně modrou barvou na konec léta. Název clandonensis je tedy poctou místu, kde se hybrid „narodil“. Byl to malý objev, který měl velký dopad: rostlina rychle putovala z anglických zahrad do Evropy i dál.
Květy poskytují potravu opylovačům
Vhodný i pro začátečníky, potěší oko i hladový hmyz
Proč si vlastně ořechokřídlec pořídit? Velkou výhodou je skutečnost, že kvete ve chvíli, kdy jiných kvetoucích rostlin na zahradách ubývá. Obdobím jeho slávy je konec léta až první polovina podzimu. S ubývajícími kvetoucími rostlinami začíná hladovět i hmyz. Ořechokřídlec to z velké části zachraňuje.
Na ořechokřídlec si může troufnout i začátečník. Je potřeba mít jen na paměti, že ořechokřídlec má rád slunce, ve stínu by byl velmi řídký a málo by kvetl. Dále potřebuje propustnou půdu, která zejména v zimě nebude přemokřená, jinak nic moc nevyžaduje.
Za to málo pak může nabídnout příjemně kompaktní vzhled, šedé až stříbřité olistění a krásné modré květy. Díky své nepříliš velké velikosti se hodí i do menších zahrádek, předzahrádek nebo větších nádob. Je mrazuvzdorný, ale když náhodou omrzne, dokáže z báze znovu obrazit. Ostatně, na jaře je dobré ho zkrátit na zhruba 20-30 centimetrů.
Květy bývají krásně modré a tvoří podobné „klásky“ jako oblíbené motýlí keře. Až zblízka je pak viditelný jasný rozdíl.
Pokud byste si ho chtěli rozmnožit, zvolte řízkování. Semena hybridů totiž nedokáží udržet vlastnosti, takže pokud chcete mít další stejný keř, určitě řízkujte. Řízek by měl mít kolem 10 centimetrů, odlistěnou spodní část a když ho zapíchnete do substrátu a budete udržovat mírnou vlhkost, brzy zakoření.
Tento hybrid byl vyšlechtěn do mnoha kultivarů. Květy jsou modré, ale často se liší zbarvení listů- většinou jsou stříbřité, ale mohou být i zlatavé (např. Worcester Gold), panašované (Summer Sorbet) nebo může být celý keřík větší než obvykle (Blue Empire). Běžně se můžete setkat s kultivary Heavenly Blue, First Choice nebo Kew Blue.
Pokud byste si chtěli vytvořit s ořechokřídlatcem pěkné zákoutí, dobře se k němu hodí, echinacea, rudbekie, šalvěje, ale také různé druhy okrasných trav.
Květy krásně voní
Škůdci a choroby nejsou častí, ale mohou se vyskytnout
Běžně je keřík zdravý. Problémy přicházejí hlavně z přemokření (kořenové hniloby). V horku a suchu se mohou vyskytnout svilušky, které zná snad každý zahradník – projeví se tečkováním a pavučinkami na spodní straně listů; pomůže sprcha listů, zlepšení vláhy a případně cílený postřik. Na mladých výhonech se mohou objevit mšice.
V Česku se hybrid Caryopteris × clandonensis pěstuje už desetiletí, ale popularitu si naplno získal až s vlnou sušších sezón. Lidé totiž více hledají rostliny, které zvládnou léta s delšími epizodami sucha, a zároveň nabídnou potravu pro opylovače. Ořechokřídlec splňuje oba požadavky: zvládne „dietnější“ suchý režim a přitom živí hmyz v době, kdy je to potřeba.
Ořechokřídlec klandonský je přesně ten typ rostliny, který si oblíbí jak estét, tak praktik. Vypadá dobře, voní, kvete, když to nejvíc schází, a zvládne to bez složité péče. A jeho příběh – náhodný hybrid z jedné anglické zahrady, který se rozšířil do světa – je hezkou připomínkou, že i z malého nápadu (nebo náhody) může být stálá opora v našich zahradách.
Článek byl sepsán na základě vlastních zkušeností a informací z následujících zdrojů:
https://abecedazahrady.dama.cz/clanek/jak-pestovat-orechoplodec-klandonsky
https://www.rhs.org.uk/plants/caryopteris
https://www.missouribotanicalgarden.org/PlantFinder/PlantFinderDetails.aspx?taxonid=244664
https://www.rostlinky.cz/blog/orechokridlec-pestovani-vonici-ozdoba-zahrady.html
https://www.ceskestavby.cz/rostliny/caryopteris-orechoplodec.html
