Palovčík neboli banánový pavouk patří mezi nejjedovatější pavouky světa. Občas se vydá i do Evropy

Pro někoho je děsivý i sebemenší pavouček, který je stěží vidět, jiní vezmou do ruky třeba sklípkana a líbí se jim, jak je pěkně chlupatý. A většina lidí je prostě jen nemusí, ale nechytá je záchvat hysterie, když ho spatří lézt po zdi. Pavouci lidstvo odjakživa fascinovali, mnohdy byli zpodobněním zlých tvorů, jindy byli vítáni jako nositelé štěstí. Podle vědců máme strach z pavouků dokonce zafixovaný v genech z pradávných dob, kdy jedovatá zvířata včetně pavouků byla vážnou hrozbou. V naší republice máme celkem štěstí, že zde jedovatých tvorů nežije mnoho a ti, kteří tu jsou, nebývají smrtelně nebezpeční, respektive máme protijedy a největším nebezpečím je anafylaktický šok u alergika. To v jiných zemích žijí druhy, se kterými bychom do kontaktu rozhodně přijít nechtěli. Jedněmi z nich jsou i pavouci palovčíci, konkrétně palovčík brazilský (Phoneutria fera) nebo palovčík jedovatý (Phoneutria nigriventer), kterým se také přezdívá banánoví pavouci. Žijí v Jižní Americe, ale výjimečně se mohou objevit kdekoliv na světě, kam se dováží ovoce z této oblasti. Tedy i u nás.

Palovčíci (Phoneutria)

První, co každého arachnofobika vyděsí, je zjištění, že tito pavouci nestaví sítě, ale aktivně loví. To znamená, že ani nemohou počítat s tím, že když si pavouk najde vhodné místo a utká si pavučinu, že v ní zůstane. Naopak, bude si pěkně aktivně běhat, hledat kořist a děsit nebohého arachnofobika. Už jenom název jejich rodu - Phoneutria znamená v řečtině vražedkyni. Kdo by se tedy nebál? Ale popořadě…

O malé pavoučky se zrovna nejedná. Samotné tělo může měřit od dvou do pěti centimetrů a ti největší jedinci dosahují při rozpětí nohou až 20 centimetrů. Nohy a makadla - pedipalpy mají pokryté porostem jemných chloupků. Zbarvení bývá hnědé, na břišní části obvykle světlejší a u zadečku s tmavšími skvrnami. Typický je pro ně obranný postoj, kdy dva páry předních končetin vztyčí vysoko a na zadních nohách se někdy kývá ze strany na stranu. Vztyčení přední části těla zároveň odhalí jeho tesáky a má sloužit k odrazení nepřítele. Kromě toho jsou schopní skákat až do délky 40 centimetrů, čehož využívají především při lovu.

Rozmnožování tohoto pavouka je velmi podobné jako u jiných druhů. Samci předvádějí tance, jimiž se snaží upoutat pozornost samice a často dochází k bitkám s jinými samci. Samice, které jsou větší než samci, bývají velmi vybíravé a mohou odmítnout řadu samců, než svolí k páření. I v takovém případě, kdy měl samec to štěstí, že byl vybrán, nemá však vyhráno. Kolem samice se musí pohybovat velmi opatrně, protože se nezřídka stává, že ho samice po kopulaci zabije a sežere. Fascinující je, že po kopulaci necestují spermie samce rovnou k vajíčkům, ale samice je uchovává v oddělené komůrce tak dlouho, dokud není připravena k tomu, aby byla vajíčka oplodněna. Následně naklade až tisíc vajíček najednou do hedvábného vaku z upředených vláken, kde jsou v bezpečí. Život palovčíků není příliš dlouhý, dožívají se 1-2 let.

Palovčíci patří mezi agresivní pavouky, ale nelze si pod tím představit, že by běhali a vyhledávali oběti, které mohou pokousat. Zároveň jsou ale nebojácní a pokud cítí ohrožení, neváhají se bránit a okamžitě přecházejí do obranného až útočného postoje. V případě kousnutí dochází k bolestivému otoku postiženého místa. Silná palčivá bolest může postupovat dál, jak dochází k šíření jedu, který je koktejlem mnoha látek a primárně ovlivňuje nervosvalový systém oběti.

Člověk se začne potit, ale současně mu může naskakovat husí kůže. Během půl hodiny dochází k dalším změnám, postiženému jedinci se mění tlak - dochází buď k hypertenzi (vysoký) nebo k hypotenzi (nízký). Srdeční tep zpomaluje nebo naopak nepřiměřeně zrychluje, člověk pociťuje rostoucí nevolnost, křeče v břiše, začíná vidět rozmazaně. Pocení sílí, přitom dochází k hypotermii a šoku. Lékařská pomoc je nezbytná.

Naštěstí však k takto závažným problémům dochází v případech, kdy pavouk uvolní dostatečné množství jedu. Většinou se však jedná o mnohem nižší dávku a následky tedy nejsou tak výrazné a řada lidí se z kousnutí vzpamatuje i bez podání protijedu. Sami pavouci totiž jedem spíše šetří. Slouží jim primárně k ulovení kořisti a kdyby vyplýtvali veškerou zásobu na jeden útok, budou muset dlouho čekat, než si zase vytvoří další množství. V tomto mezičase by však byli bezbranní i vůči predátorům. Kromě dávky jedu však také záleží na druhu palovčíka, který by vás kousnul - druhů je vícero a řada z nich nemá jed moc silný. Výjimkou je právě palovčík brazilský, u něhož je riziko výše popsaných komplikací nejpravděpodobnější. Je to i proto, že jeho jed se vyvinul k lovení drobných obratlovců, nikoliv bezobratlých jako u jiných druhů, a tak je na něj i člověk jako obratlovec senzitivnější.

Jejich jed je však zajímavý nejen pro své značné a dlouhotrvající účinky, ale farmaceuti v něm vidí i možnou alternativu k Viagře. Jed palovčíků totiž dokáže vyvolat dlouhotrvající erekci, bohužel bolestivou (tzv. priapismus), takže o to rozhodně nikdo nestojí. Ale pokud by se podařilo izolovat látky, které pouze k erekci pomáhají, pak by mohli vědci vyvinout další lék, který by mohl pomoci mužům, u nichž Viagra nefunguje.

A jak je to s cestováním palovčíků do jiných oblastí světa?

Samozřejmě dochází k tomu, že někdy mohou cestovat se zásilkou ovoce, ale ne vždy se jedná přímo o palovčíka brazilského, ale často jde spíše o podobné druhy palovčíků z rodu Cupiennius, jejichž jed není ani zdaleka tak nebezpečný. Během cesty však bývá ovoce podchlazeno a ošetřeno etylenem, což pravděpodobnost přežití těchto pavouků ještě snižuje. Řada případů je spíše mediální senzací, když se najdou v supermarketu na ovoci pavučiny nebo kokony (což ještě neznamená živého jedince poblíž), jako např. případ z německého městečka Simmern, rakouského Penny v Kremži (kde pracovník zahlédl živého pavouka, ovšem nepotvrzeného druhu a nikdo další ho už nezahlédl) nebo dokonce u nás v obchodě v Rosicích. Výskyt živého pavouka ze zásilky ovoce z Jižní Ameriky tedy nelze úplně vyloučit, ale pravděpodobnost je velmi, velmi nízká.

Článek byl sepsán na základě informací z následujících zdrojů:

https://www.livescience.com/41591-brazilian-wandering-spiders.html

https://www.iflscience.com/brazilian-wandering-spider-one-of-the-worlds-most-venomous-spiders-may-be-lurking-in-your-bananas-73329

https://zoom.iprima.cz/priroda/nejjedovatejsi-pavouk-sveta-432364

https://www.idnes.cz/hobby/mazlicci/arachnofobie-fobie-pavouci.A200311_091644_hobby-mazlicci_mce

https://www.idnes.cz/brno/zpravy/zena-nasla-na-bananu-z-lidlu-vajicka-pavouka.A160602_170214_brno-zpravy_krut

https://www.irozhlas.cz/zpravy-svet/pavouk-supermarket-palovcik-brazilsky_2308111309_cen