Článek
Larvičky chrostíků z příběhů Ferdy mravence byly opravdu nezapomenutelné. V čisté vodě se na dně tetelily larvičky obalené různým přírodním materiálem, drobnými klacíčky, kamínky, mušličkami. Úkolem Ferdy bylo vytvořit larvičkám táty chrostíka jedinečné domečky, které žádné jiné larvičky neměly. A protože pod vodou by se mu stavělo těžko, vylákal larvičky na povrch pod záminkou vyprávění pohádek. A zatímco vyprávěl, larvičky si přeměřil a na konci třetí pohádky už měly své jedinečné domečky postavené.
Příběh, který dětem předložil Ondřej Sekora, byl sice pohádkový, ale v mnoha ohledech vycházel ze skutečných reálií hmyzího světa. I ve skutečnosti si totiž larvičky chrostíků staví roztodivné domečky, v nichž žijí v čistých vodách, než dojde k přeměně. A kdo vlastně jsou ti chrostíci?
Chrostíci (Trichoptera)
Chrostíci jsou jedním z mnoha řádů obrovské skupiny hmyzu. Výjimeční jsou tím, že zatímco dospělí jedinci jsou suchozemští, jejich larvální vývojové stádium žije ve vodě - je akvatické. Jen u malého množství druhů chrostíků jsou i larvy suchozemské.
Jde o prastarý hmyz, který žil na planetě už v období druhohor. Původně byly i jejich larvy suchozemské, ale v rámci evoluce obranných strategií se postupně přesunuly do vody, kde měly být v bezpečí před predátory. Podobnou strategii si vyvinuly i jiné řády hmyzu, např. jepice, vážky či zlatoočka.
Chrostíci netvoří jen jeden unikátní druh, ale je jich neuvěřitelné množství. Zdroje uvádějí přes 14,5 tisíce druhů, které už byly popsané, ale bezpochyby existuje velké množství druhů, které popsané ještě nebyly. Vyskytují se po celém světě, ale největší množství druhů se vyskytuje v teplejších krajinách.
Dospělý jedinec chrostíka
Dospělí chrostíci mají drobnější tělo s dlouhými tykadly a blanitými chlupatými křídly. Jde o noční tvory, takže přes den se s nimi příliš nesetkáme, zato s příchodem večera je můžeme zahlédnout poletovat kolem rozsvíceného venkovního světla, které je přitahuje. Většinou ale nepatří mezi dobré letce.
Dospělci většin druhů chrostíků nežijí příliš dlouho a jejich jediným cílem bývá pouze rozmnožení. Někteří se živí nektarem, ale mnoho druhů v dospělosti potravu vůbec nepřijímá. Když se spáření podaří, samička chrostíka klade vajíčka do rosolovité hmoty, která je podle druhu chrostíka umístěna buď pod hladinou, nebo nad ní. Drtivá většina chrostíků se zdržuje u sladkovodních ploch, ale existuje i několik druhů, kteří se vyvíjejí ve slané vodě. Vývoj chrostíků může trvat i několik let.
Chrostíci jsou důležitým bioindikátorem kvality vod. Obecně se dá říci, že čím více druhů chrostíků žije v daném vodním biotopu, tím čistší bude tamní voda. Vyskytují se především u stojatějších vod, jako jsou jezírka (včetně těch zahradních), rybníky, ale i bažiny. Některé druhy se ale naopak vyskytují u poměrně rychle tekoucích vod, jako jsou říčky a potoky. To je případ třeba japonského druhu chrostíka Stenopsyche marmorata, jehož larvy se navíc připravují jako kulinářská pochoutka.
Larvy chrostíků jsou stejně tak rozmanité, jako je rozmanité množství druhů. Způsob obživy je různorodý. Některé sbírají drobné organické zbytky na dně, jiné filtrují vodu pomocí hedvábných vláken. Další seškrabují řasu, živí se vodními houbami a některé dokonce aktivně loví. Současně jsou larvy chrostíků vyhledávaným zdrojem potravy pro mnoho jiných živočichů, zejména ryb. Ty také vyhledávají chrostíky ve stavu, kdy jsou zcela bezbranní - po vylíhnutí z kukly, kdy se dospělci dostávají nad hladinu, aby si mohli osušit křídla. V tuto chvíli jsou snadným soustem pro ryby, čehož využívají někteří rybáři a používají návnady podobající se právě chrostíkům.
Larvální stádia se proti predátorům chrání schránkami, které si tvoří. U mnoha druhů si začnou larvy po vylíhnutí z vajíčka tvořit základní schránku z hedvábného vlákna, které vylučují slinnými žlázami. Na to dále nalepují různé drobné fragment, které naleznou. Může se jednat o drobná dřevitá vlákna, písek, malé kamínky, mušličky, cokoliv. Schránky připomínají pestré trubičky, jsou na obou koncích otevřené a jak larvička roste, přidává na jedné straně nový materiál, zatímco na druhé straně jej může odlamovat. Schránka tak de facto roste s larvou. Vodu nasává larva zadním koncem pomocí žaber a předkem ji zase pumpuje ven. Čím méně kyslíku ve vodě je, tím více se musí pohybovat a filtrovat. Larvy některých čeledí si tvoří schránky pevně připevněné ke dnu a některé si tvoří pouze kopule z hedvábných vláken.
Smutnou skutečností je zjištění německých vědců, kteří zjistili, že larvy ke stavbě svých schránek využívají i drobné plastové úlomky, které se dnes vyskytují už téměř všude. Na tom by asi nebylo nic tak tragického, kdyby jim plast poskytnul stejně účinnou ochranu jako přírodní materiál, jenže opak je pravdou. Mikroplastové částečky nejsou tak odolné vůči vnějším mechanickým vlivům, mohou se rozpadnout a také je snadněji zničí případní predátoři, kteří se chtějí dostat k larvičkám. Kromě toho mohou být mikročástice pro larvičky i toxické, protože se z nich uvolňují různé látky. Přeneseně pak mohou být mikroplasty nebezpečné i predátorům, které se larvami chrostíků živí. Přesný vliv na celý ekosystém zatím není zmapovaný, ale již nyní víme, že většina druhů není na mikroplasty pochopitelně adaptovaná a jejich vliv je v nejlepším případě neutrální, v horším však narušuje jejich vývoj a schopnost rozmnožování a přežití.
Článek byl sepsán na základě následujících zdrojů:
https://www.idnes.cz/hobby/domov/chrostici-schranky-z-mikroplastu.A200712_222428_hobby-domov_brv
https://www.royensoc.co.uk/understanding-insects/classification-of-insects/trichoptera/
https://www.ento.csiro.au/education/insects/trichoptera.html
https://www.sciencedirect.com/topics/agricultural-and-biological-sciences/trichoptera
https://en.wikipedia.org/wiki/Caddisfly
https://www.britannica.com/animal/caddisfly
