Článek
Zahrádky našich babiček byly plné různých bylinek a užitečných rostlin. Některé byly výborné k dochucování jídel a jako zpestření příloh a salátů, jiné se využívaly, když obyvatele chalupy trápily zdravotní neduhy. Jejich účinky na jednu stranu nemůžeme idealizovat, někdy fungoval spíše efekt placebo, ale i dnešní moderní věda u mnoha z nich potvrdila látky, které mohou pomoci v boji s nemocí. Ostatně, při vývoji nových léků a postupů se i moderní medicína inspiruje právě přírodou a jejími neuvěřitelnými schopnostmi. A i když v dnešních zahrádkách spousta bylinek a dříve běžných rostlin vymizela, na některé můžeme stále narazit. A v zahradnictvích tyto rostlinky často přicházejí znovu do módy. Jednou z nich je i plicník lékařský, bylinka, která už podle názvu bývala využívána při dýchacích problémech a která kromě užitku zahradu i ozdobí pěknými květy.
Plicník lékařský (Pulmonaria officinalis)
Rostlinku vědecky pojmenoval Carl Linné, ale známá a využívaná byla už ve středověku. Svůj název dostala podle tehdejších zvyklostí, kdy se věřilo, že pokud nějaká rostlina svojí částí připomíná část lidského těla, pak je určená k léčbě případných nemocí této tělesné části. V případě plicníku šlo o listy, které tehdejším lidem připomínaly naše plíce. A v tomto případě nebyla myšlenka podoba = účinek zcestná, plicník může opravdu pomoci při dýchacích problémech.
Patří mezi jednu z nejrozšířenějších evropských rostlin, a to i navzdory tomu, že ze zahrádek částečně vymizela. Vyskytuje se totiž primárně ve volné přírodě, nejčastěji v podrostech listnatých nebo smíšených lesů. Dává přednost stinnějším místům, která jsou bohaté na živiny, dostatečně vlhké, ale nikoliv přemokřené, dobře odvodněné. Vyhovují jí spíše lehce vápenité, nebo neutrální půdy, v kyselých se jí nedaří, ale slabě kyselé také zvládne. Jedná se o trvalku, která dokáže zdobit zahradu svými listy i přes zimu, než uschnou či se rozloží vlivem vlhkosti, ale to už je obvykle jaro na dohled a vyraší znovu.
Plicník lékařský
Zkraje jara vyrazí první listy, které velmi brzy vytvoří bohatou růžici zelených listů se světlými skvrnami. Povrch listů je pokrytý jemnými chloupky, který jim dodává specifický vzhled, chloupkatá je i lodyha. Samostatná listová růžice vypadá díky skvrnitým listům dekorativně. Krátce poté, v době od března do května, vykvete mnoha drobnými trubkovitými kvítky, které mohou vzhledově připomínat kvítka prvosenky jarní. Zpočátku jsou růžová až červená, ale postupně mění barvu na modrou a fialovou. Je tomu tak proto, že květy obsahují barvivo, které se vlivem změny pH v květech barevně mění. Rostlina tak v jeden okamžik disponuje květy růžovými, červenými, fialovými i modrými. V zahradnictvích se však můžeme setkat s kultivary, které se barvou květů (i zbarvením listů) liší, často jde o křížence některých druhů plicníku.
Její květy lákají množství opylující hmyzu včetně motýlů. Listy jsou zase atraktivní pro larvy můrky skvrnušky pomněnkové (Ethmia pusiella), která se ale u nás vyskytuje jen na několika místech jižní Moravy.
Listová růžice je okrasná sama o sobě
Pro své léčivé účinky se sbírá kvetoucí nať, která se následně suší a využívá se jako základ čaje nebo do odvarů pro zevní použití. Látky obsažené v rostlině působí močopudně a protizánětlivě. Mají pozitivní vliv na trávení, regenerují sliznici dýchacích cest a usnadňují vykašlávání. Mladé lístky se dají použít i do jarních salátů, někdo si jimi posype i chléb místo pažitky. Dají se použít do polévky nebo pomazánek. Jedinou nevýhodou je, že kvůli obsaženým alkaloidům by se neměla využívat déle jak tři týdny v kuse a není vhodná pro děti, těhotné a kojící ženy. Ne nadarmo se tedy říká, že dobrého pomálu. Mezi obsažené účinné látky patří především třísloviny, saponiny, flavonoidy, kyselina křemičitá, ale i třeba vitamin C.
Pokud zvažujete, že si zahrádku obohatíte touhle rostlinkou, nejvhodnější čas pro sadbu je koncem léta nebo na podzim, ale zvládne i jarní výsadbu. Umístění by mělo být polostinné až stinné, přímé slunce pro ni není vhodné. Sám mám však jednu rostlinku na jižním straně, kde je osluněná celý den, a přesto je krásná a vitální stejně jako ty, které jsou v polostínu. Letní extrémní vedra, kdy praží slunce, jí však dávají zabrat a musí se hodně zavlažovat, proto je lepší vybrat vhodnější polostinné stanoviště. V úplném stínu může kvést méně. V příliš mokré půdě jí zase mohou uhnívat kořeny. Pokud přes letní vedra upadne do dormance, s příchodem chladnějších teplot na podzim se znovu probere a opět nabere svou sílu.
Článek byl sepsán na základě informací z následujících zdrojů:
https://www.idnes.cz/hobby/herbar/plicnik-lekarsky-pulmonaria-officinalis.A080722_123720_herbar_lud
https://www.thespruce.com/pulmonaria-1402859
https://en.wikipedia.org/wiki/Pulmonaria_officinalis
https://www.ceskatelevize.cz/porady/10744345634-kouzelne-bylinky/7669-bylinky/46830-plicnik-lekarsky/
https://www.ceskatelevize.cz/porady/10744345634-kouzelne-bylinky/7669-bylinky/46830-plicnik-lekarsky/
https://www.gardendesign.com/perennials/lungwort.html
