Článek
Pamatuju ještě dobu, kdy jsem na zahradě narazil na slimáka jen stěží, obvykle to bylo po deštích nebo na vlhkých, zastíněných místech. Byli různě velcí a všelijak zbarvení, obvykle do šeda nebo byli skvrnití. Byl jsem tehdy ještě malé děcko, takže pro mě to byla především zvířátka k pozorování a jejich případný vliv na úrodu mě příliš nezajímal. Pamatuju, že děda s babičkou občas hartusili, že jim slimák nebo hlemýžď něco okousal, ale nebývalo to často a rozhodně ne v takové míře, že by kvůli tomu museli vymýšlet, jak se těm slimákům ubránit.
Jaký to rozdíl, když to porovnám s dnešní dobou a snahou něco vypěstovat. Žijeme v oblasti, kde suchem příliš netrpíme, naopak u nás bývá dost vlhko, takže pro slimáky a podobnou havěť je to skoro ráj. Pouze na jižní straně je v létě sucho, ale ani to nebrání slimákům, aby po západu slunce začali vylézat a postupně ničit vše, co jim přijde do cesty. Vyzkoušel jsem řadu způsobů, jak svoji zeleninu a okrasné rostliny ochránit, přišel o mnoho úrody a moje snaha prošla pestrým vývojem. Od snahy ekologicky a šetrně zbavit zahradu většiny slimáků až po řádění připomínající masového vraha. Každý způsob měl svoje výhody i nevýhody, byl různě úspěšný, ale až ten poslední mi skutečně pomohl v dostatečné míře. Takže, jak se dá slimákům bránit a jsou mezi nimi vůbec nějaké rozdíly?
Není slimák jako slimák
Přestože se v běžné mluvě používá slovo slimák jako označení pro jakéhokoliv plže, který nemá ulitu (takže hlemýždě jako slimáka neoznačíme), je slimák označení pro jeden rod nahých plžů - Limax. Dříve označoval rody tři, ale zbývající dva dostaly nové označení - slimákovci (Limacus) a plžíci (Malacolimax). Samotný rod Limax pak zahrnuje více jak 30 druhů slimáků.
Laicky označujeme za slimáka i plzáka španělského, který devastuje naše zahrady nejvíce. Ten však nepatří do rodu Limax, ale Arion. Čistě vědecky tak není slimákem v pravém slova smyslu. Pro účely tohoto článku si však dovolím i tyto slizké bestie označit jako slimáky.
Naši původní slimáci
Našich původních slimáků je dlouhá řada zahrnující menší či větší druhy. Na některé možná za celý život nenarazíte, jiné můžete čas od času vidět v lesích, ve vlhkých úkrytech zahrad, poblíž vodních toků, v podhorských oblastech… Přestože ztráta schránky, která by jim mohla poskytovat útočiště, je učinila v jistém směru zranitelnějšími, dala jim na druhou stranu výhodu a možnost ukrýt se i v drobných štěrbinách, kam by se třeba hlemýžď neměl šanci dostat. Většina těchto slimáků potřebuje ke spokojenému životu vlhké prostředí, které jim umožní bezproblémový pohyb pomocí jejich slizu. Mezi naše původní druhy, na které můžete narazit asi nejčastěji, patří:
- slimák největší - přestože se nazývá největší, není největším druhem, na který můžete narazit. I tak je jeho velikost slušná. Je charakteristický svými skvrnami na šedavém až šedohnědém těle a za hlavou má viditelný štít. Je všežravý, obvykle se živí rostlinnou stravou, takže i on může na zahradě napáchat škody, ale nebývá přemnožený, a tak nebudou škody tak značné, popř. je snazší úrodu ochránit. Na druhou stranu, není pouhým nepřítelem naší snahy něco vypěstovat - rád si pochutnává i na jiných menších slimácích, a to včetně plzáka španělského, který je nepřítelem č.1. Pokud tedy bojujete s plzáky, tohoto obra ze zahrady nevyhánějte.
Slimák největší
- slimák popelavý - slimák popelavý je co do velikosti opravdu obrem, v některých případech může přesahovat i 20 cm délky, což ho řadí mezi největší suchozemské plže na světě. Zbarvení není jednotné, což může nezkušeného pozorovatele zmást. Může být skoro celý tmavý až černý, nebo naopak světlý jako káva s mlékem. Někteří jedinci mají skvrny nebo přerušované pruhy, což může připomínat slimáka největšího, ale narozdíl od něj nemají skvrny na štítu za hlavou. Na zahradě na něj můžete také narazit, ale spíš se zdržuje v lesích a jejich okolí.
Slimák popelavý
- plzák lesní - úmyslně jsem do výčtu našich původních slimáků zařadil i plzáka, ovšem lesního. Tento „chudák“ byl bohužel vytlačen ze zahrad svým průbojnějším příbuzným, plzákem španělským. Dnes se vyskytuje zejména při okrajích lesů nebo přímo v lese, na loukách či zahradách ho objevíme jen zcela výjimečně. Paradoxně je však velmi podobný plzáku španělskému, pro laika jsou téměř nerozlišitelní. Rozdíl ve zbarvení bývá zřetelný jen u mláďat, u dospělých jedinců není rozdíl tak výrazný, i když plzák lesní bývá více oranžový. Vzhledem k tomu, že plzáci lesní na zahradách většinou nebývají, dá se říci, že pokud na takto zbarveného plže narazíte u lesa, bude to asi plzák lesní. Pokud na něj narazíte na zahradě, a dokonce ve větším počtu, pak to bude „španělák“.
Plzák lesní
- slimáček polní - ač velikostí malý, chuť má velkou. Řadíme ho mezi škůdce polních plodin, ale s radostí řádí i v zahradách. Velikostně dosahuje maximálně kolem šesti centimetrů, zbarvením je béžový se světlou kresbou. Miluje listovou zeleninu a fazole.
Kromě výše zmíněných druhů můžete narazit i na řadu dalších, např. slimáka pestrého, žlutého nebo skvrnitého. Tito naši původní slimáci opravdu nebývají pohromou pro zahrádkáře. Buď se vyskytují spíše u lesů, nebo jich není mnoho. A pro ekosystém jsou důležití, tvoří totiž jídelníček řady jiných zvířat a sami pomáhají likvidovat rostlinné i živočišné zbytky, o které by neměl žádný jiný tvor zájem.
Plzák španělský - vetřelec a úhlavní nepřítel
Zatímco našim původním slimákům bychom měli dopřát klid a mír, v případě plzáka španělského je situace naprosto opačná. Jedná se o invazivní druh, který se u nás poprvé objevil v roce 1991 a od té doby jeho populace doslova explodovala. Naše původní druhy vytlačuje, protože je žravější a odolnější. Snese větší sucho a zároveň o něj požírači slimáků příliš nestojí. Jeho populaci tak nemá kdo udržovat na přijatelné úrovni a on se může vesele množit a zamořovat naše zahrady (nejen). Částečně ho mohou lovit slepýši, ropuchy, skokani, ježci, kosi nebo i slimák největší, který může napadnout menší jedince plzáka španělského.
Plzák španělský zbožňuje úrodu zahrádkářů (škodí však samozřejmě i na polních plodinách) a neomezuje se jen na zeleninu, ale i na okrasné rostliny. Pokud se vám v zahradě přemnoží, pak se může klidně stát, že vám nevyroste vůbec nic.
Plzák španělský
I když vyhrajete jednu bitvu, válka neskončila
Boj s plzákem španělským je doslova nekonečný. Kvůli nedostatku přirozených nepřátel mají tendenci se přemnožovat. Jejich likvidace není jednoduchá a pro každého zahrádkáře je dost obtížné vymyslet způsob, který bude dostatečně efektivní a přitom přijatelný. Jaké jsou možnosti?
- vytvoření „nepříjemného“ povrchu kolem záhonků či všude tam, kde nechceme, aby se plzáci dostali
K takovým bariérám se používá řada materiálů a surovin. Dají se použít rozdrcené ostré skořápky vajec, písek, popel, lógr z kávy, sousedce se u vstupu do skleníku osvědčil kus drsného starého koberce. Za mě super možnosti, co se ekologie a šetrnosti vůči životnímu prostředí týče. Ale v praxi se mně osobně neosvědčilo ani jedno. Plzáci mi překonali všechny typy těchto bariér, klidně obalení pískem „uháněli“ sežrat první lístky vykukující jiřiny. Ani široký pruh dekorativního lávového mulče, který mi přišel dostatečně nepříjemný pro sliznatého nepřítele, neměl žádný efekt. Zkusit tedy můžete, ale příliš na to nespoléhejte. Pokud bude odměna dostatečně chutná, pak to plzák překoná.
- měděné pásky
Měděné pásky mají vydávat přirozený malý elektrický náboj, který má být pro plže nepříjemný, a tím ho odpudit. Pásky bývají samolepicí a můžeme jimi obtáhnout květináče či cokoliv jiného, co potřebujeme ochránit. V případě záhonů je to za mě trochu méně praktická volba, ale v případě jednotlivých květináčků asi není problém. Pásky jsem zkoušel minulou sezonu a je pravda, že přes ně slimáci ani hlemýždi nelezli. Kromě jednoho - plzáka španělského. Ano, toho jediného jsem našel i v oblasti, která měla být páskou chráněna. Nicméně pěstuju více rostlin, než jen květiny v květináči a páska mi v takovém případě už nepřišla praktická, musel bych jí obmotat snad celou zahradu.
- pasti, pasti, pastičky
Pastičky na slimáky spočívají obvykle v umístění různých nádob, v nichž je nějaká pochoutka - často se používá třeba pivo, jehož vůně je láká. Nádoba by měla být takového tvaru, aby se z ní snadno nedostali. Pokud je tam nalákala tekutina, pak se většinou utopí. Tuto možnost jsem vyzkoušel jen jednou. Je pravda, že do pasti nalezlo plzáků dost, ale abych ochránil celou zahradu, musel bych mít pastí hromadu (škoda piva) a vzniklá pivní směs s utopenými slimáky mě popravdě trochu „nakopávala“. Ale určitě to není špatná volba.
- ruční sběr
Velmi účinný, ale náročný způsob. V loňském roce jsem jej praktikoval po většinu sezóny. Nikdy bych nevěřil, kolik slimáků můžu nasbírat během jedné noci. Ano, píšu noci, protože přes den nic moc neposbíráte. Ty mrchy vylézaly nejvíce až po 11. hodině večerní. A ne vždy má člověk čas a možnost chodit na noční lovy, svítit si baterkou a sbírat škůdce. Pokud už si člověk ale ten čas udělal, mohl jich posbírat opravdu mnoho (můj rekord byl necelých 700 jedinců) a měl na několik dní celkem klid, než přilezli noví - ať už od sousedů, z vedlejšího pole nebo z neudržovaného křoviště na vedlejším pozemku.
Při ručním sběru můžete následně zvolit několik variant likvidace. Někdo plzáky nasbírá do kýble a odnese dál, kde je vysype. Mírumilovný způsob, ale je to trochu kontraproduktivní. Někteří slimáky posbírají a posolí je, jiní je zalejí horkou vodou a spaří je. Obojí zní dost děsivě, druhý způsob je ale rychlejší a humánnější než kruté solení. Osobně jsem nevyužil ani jednu z těchto možností, protože i když je nesnáším, nemám důvod je týrat solí. A v případě slimáčí polévky se mi zdvihá žaludek. Můj způsob bude znít asi také dost drasticky, ale podle dosavadních informací by měla být smrt také rychlá. Chodil jsem s nůžkama a slimáky stříhal hned za hlavičkou - nejen nastřihnul, ale plně dekapitoval. Nůžky byly sice oslizlé, ale mělo to tu výhodu, že pro slimáka to byla okamžitá konečná, já nemusel tahat kýbl, do kterého bych je sbíral a pokud byl následující den slunečný, zbytky slimáků většinou rychle uschnuly a po masovém vraždění nebylo za chvíli ani památky. Jejich případné zbytky sežrali jiní slimáci, než přišli také na řadu, popř. mravenci a další drobní tvorové.
- indičtí běžci
Pokud máte rádi zvířata a máte dostatek prostoru, můžete si pořídit indické běžce - skvělé kachny pomocnice. Jako jedny z mála mají plzáky za chuťovku, a tak vám s jejich likvidací pomohou. Výhodou je, že jde o ekologický způsob likvidace, rychlý a celkem přirozený, nevýhodou je, že se musíte o kachny starat a dopřát jim vše, co potřebují. Na druhou stranu, můžete tak mít netradiční mazlíčky a hlídače zahrady. Sousedka jich má několik a s plzáky prý problém nemá.
- parazitické hlístice
V boji proti plzákům můžete využít i jejich přirozeného nepříteli - parazitické hlístice, které plzáky samy v půdě vyhledávají, napadnou je a v jejich těle se namnoží a plzák uhyne. Zatím jsem tuto variantu nezkoušel, ale pokud funguje, pak si myslím, že je to dobrá a ekologická možnost, jak se plzáků zbavit nebo alespoň zamezit jejich přemnožení. Podle malakoložky Dagmar Říhové však mají tyto hlístice jednu velkou nevýhodu - nejsou selektivní a likvidují jakékoliv plže, tedy i naše původní druhy. Vůči nim jsou dokonce úspěšnější, zatímco plzák španělský je odolnější.
- granulky
Proti slimákům se dají zakoupit i granule, které se aplikují posypem na potřebná místa. Podle druhu produktu se liší i účinná látka. Jednou z nich je fosforečnan železitý. Při zvlhnutí granulky nabobtnají, což může být pro slimáky ještě lákavější, za sucha se zmenší do původní velikosti. Fungují tak, že slimáka přilákají, ten se nažere, zaleze do úkrytu, kde v něm granule nabobtná a plž uhyne. Výhodou tak má být i to, že nezanechává nikde zbytečný sliz a nezůstává viděn na povrchu, nýbrž uhyne kdesi v krytu. Stejně tak i to, že při náhodném požití jiným zvířetem nic nehrozí. Tyto granule jsem zkoušel po dobu asi jednoho měsíce, množstvím jsem rozhodně nešetřil, ale mám-li být upřímný, žádný extra efekt jsem nezaznamenal.
Druhou látkou, která se v granulích používá, je metaldehyd. Ten působí jako kontaktní a požerový jed. Aplikuje se stejně jako v prvním případě rozhozem po ploše, kterou potřebujeme ochránit. Narozdíl od fosforečnanu železitého jsou však tyto granule jedovaté i pro ostatní zvířata. Z toho důvodu do nich výrobci přidávají bitrex, hořkou látku, která má ostatní zvířata odradit od konzumace granulek. I tak ale nejsou výjimkou např. otravy psů, kteří se dostali k většímu množství granulek, které pro ně byly i přes obsah bitrexu příliš lákavé. Granule s metaldehydem používám tento rok poprvé, ale s efektem jsem velmi spokojen. Nemusím po nocích bloumat po zahradě a „krájet“ slimáky, stačí jednou za čas rozhodit granule. Škody působené slimáky jsou dosud naprosto minimální, přestože v okolí je slimáků dost. Krabici s granulemi mám dostatečně dobře uschovanou, aby se k ní nedostali psi. A jednotlivé granulky rozhozené po zahradě je vůbec nezajímají. Naštěstí. Jediné, co mě mrzí, je vědomí toho, že mám po zahradě rozházený jed, což se úplně neslučuje s mojí představou zdravé zahrady.
Jaké další způsoby likvidace znáte vy? Co se vám nejvíce osvědčilo? Napište do diskuse a pomozte dalším zahrádkářům, kteří marně hledají způsob, jak ochránit svoji úrodu.
Článek byl sepsán z vlastních zkušeností a s použitím informací z následujících zdrojů:
https://www.zelenadomacnost.com/blog/index.php/2023/04/20/nasi-uzitecni-slimaci/
https://www.hubeni-skudcu.cz/blog/slimaci-jako-postrach-zahradkaru/
https://www.ahaonline.cz/clanek/musite-vedet/173929/tajemstvi-puvodnich-slimaku-strasaci-kteri-pomahaji-zahrade.html
https://www.idnes.cz/hobby/zahrada/spanelsky-plzak-slimak-likvidace.A130627_143722_hobby-zahrada_mce
https://zdarsky.denik.cz/ctenar-reporter/zahradkam-skodi-slimaci-pomoci-mohou-hlistice-radi-odbornici-z-mendelu-20200822.html
https://cs.wikipedia.org/wiki/Slim%C3%A1k
https://www.ireceptar.cz/zvirata/slimak-nejvetsi-30000921.html
https://prima-receptar.cz/plzak-lesni-nebo-plzak-spanelsky-v-cem-se-tito-skudci-lisi-a-jak-na-ne/
https://www.hubeni-skudcu.cz/blog/slimacek-polni-zahradni-skudce-ktery-miluje-kapustu-i-fazole/
https://www.veronica.cz/plzaci-slimaci-a-ti-ostatni
https://vetweb.cz/otravy-metaldehydem-u-malych-zvirat/
