Článek
My, kdo nemusíme tyhle typy breberek, si můžeme gratulovat k tomu, že v našich končinách se nevyskytují pavouci velcí jako dlaň nebo smrtelně jedovatí, i když samozřejmě i trochu jedovatý pavouček může alergika potrápit. Extrémů nás naštěstí příroda uchránila a tak se můžeme třepat jenom z těch menších, kteří nám bohatě stačí. I když v případě pokoutníka se o malé velikosti také úplně mluvit nedá.
Pokoutníci
Přestože pro laika jsou všichni pokoutníci jedno a to samé, odborníci rozlišují několik druhů, kteří u nás žijí. Asi nejběžnějšími je pokoutník domácí (Tegenaria domestica) a pokoutník tmavý (Eratigena atrica). Kromě nich tu můžeme narazit ještě zhruba na osm dalších druhů, které však nejsou tolik početně zastoupeny. Oba patří do stejné čeledi pokoutníkovití (Agelenidae), ale před několika lety byli rozlišeni do samostatných rodů. Zřejmě nejvýraznějším rozdílem je tmavší zbarvení pokoutníka tmavého a také jeho schopnost dorůst větších rozměrů. Pokud započítáme i rozpětí nohou, mohou mít pokoutníci tmaví i neuvěřitelných 12 centimetrů. A zatímco s pokoutníkem tmavým se setkáme především u nás v Evropě (vysazen však byl i do Severní Ameriky), pokoutník domácí se vyskytuje téměř po celém světě - tam, kam se sám přirozeně nerozšířil, tam byl zavlečen a dobře se uchytil.
Eratigena atrica - samice - pohled zpředu
Dospělý jedinec pokoutníka domácího má hnědé zbarvení, které nebývá jednolité, ale je na něm patrná kresba. Hnědá barva může být světlá, tmavší, dokonce i s naoranžovělým či načervenalým nádechem. Od hlavy až k počátku zadečku (pohled shora na hlavohruď) se táhnou dva tmavé pruhy. Samičky bývají větší než samci, především v těle. Nohy mívají naopak delší samci, a tak jsou v celkové velikosti mnohdy větší. Tělo mají pokryté drobnými chloupky. Pokoutník tmavý má zbarvení poněkud tmavší, jak už název napovídá, ale pro laika může být určení odstínu složité, zejména pokud nemá oba druhy před sebou pro srovnání.
K velké nelibosti arachnofobů, ale nejen jich, protože jen málokdo stojí o tyto velké pavouky ve své blízkosti, si oblíbili naše domovy a přilehlá stavení. Nejvíce aktivní jsou od večera do rána, kdy se vydávají na lov nebo čekají ve svých sítích. Jsou velmi rychlí a jejich osm očí jim umožňuje zaměřit pohyb případné kořisti. Jejich oči jsou zároveň citlivé na světlo a reagují na jeho intenzitu. V závislosti na situaci tak mohou běžet ke zdroji světla, nebo naopak před ním utíkat.
Pokud zrovna nejsou „na cestách“, pravděpodobně číhají ve svých silných pavučinách, které tkají do tvaru trychtýře. Pavučina je utkána obvykle někde v rohu, ale nemusí to být vždy pravidlem. Vyhledávají suchá místa, kde jsou chránění, takže je obvykle najdeme v rozích místností, za nábytkem, u okenních rámů, ve sklepích nebo přilehlých stodolách. Když se kořist nechtěně dostane do pavučiny, vibrace doputují až ke skrytému pavoukovi, který bleskurychle vyběhne, kořist polapí a zatáhne si do užší části trychtýře. Pavouci, kteří nečekají v sítích, ale vydávají se na aktivní lov, mohou často uvíznout v nádobách nebo například i ve vaně, odkud se už nedokáží sami dostat.
Eratigena atrica
Pokud se ho potřebujete zbavit, nejlepší je mít po ruce větší sklenici, kterou ho přikryjete, vsunete pod ní papír nebo nějakou podložku a pavouka vyhodíte ven. Je to lepší, než ho chytat jen do ruky (pokud patříte mezi tu odvážnější část populace), protože i když není prvoplánově agresivní, v případě ohrožení se kousnout nebojí. Jed pro člověka sice není nebezpečný a malí jedinci mnohdy ani neprokousnou kůži, v případě větších „kousků“ však může kousnutí bolet.
K rozmnožování těchto pavouků dochází obvykle na sklonku léta. Pro samce to obvykle znamená i konec života, protože jak už to u většiny pavouků bývá zvykem, samice po spáření samce obvykle zabije a sežere. Samice však zimu většinou přežije a může se dožít i 5-7 let. Svá vajíčka klade do vytvořených vaků a nově narození pavoučci, kteří se líhnou zjara, pak dospívají ve věku zhruba jednoho roku. U samců to tedy znamená, že jejich délka života bývá jen jeden rok. Pokud tedy spatříme pokoutníka na přelomu léta a podzimu, bude to s velkou pravděpodobností samec, který si hledá (kromě kořisti) partnerku. V průběhu roku je pravděpodobnější, že jsme narazili na samici.
Pro pokoutníky tmavé platí vesměs to samé, co bylo uvedeno výše. Oba druhy spojuje i „láska“ k hmyzu, který je jejich přirozenou potravou. Někteří lidé si toho cení a ve svých domovech raději uvítají pokoutníka, který je zbaví dotěrného hmyzu. Ti, kteří je v lásce nemají, mohou rozmístit kolem oken a dalších skulin, kudy by se mohli dostat dovnitř, silně vonné předměty jako je máta, levandule, citron, rýmovník nebo tea tree olejíček. Doporučují se i kaštany na parapet, ale buď máme u nás odolné jedince, nebo tyto rady zase až tak účinné nejsou, protože i přes snahu je takto odradit, je nacházíme doma celkem často. Je ale pravdou, že v našem okolí žije těchto pavouků velké množství a do domu se dostane jen nepatrný zlomek. Kromě těchto přírodních zbraní existuje i velké množství chemických prostředků, které jsou účinnější, ale také drastičtější, a tak se k nim lidé uchylují jen v závažných případech.
Pokoutníci patří mezi větší pavouky
Článek byl sepsán na základě informací z následujících zdrojů:
https://www.denik.cz/bydleni/domacnost-pavouci-kousnuti.html
https://spidermentor.com/2023/07/24/tegenaria-domestica-familiar-housemates-with-unfamiliar-habits/
https://en.wikipedia.org/wiki/Tegenaria_domestica
https://www.prirodovedci.cz/aktuality/ze-zivota-pavouku-dil-2-pokoutnik-tmavy
https://en.wikipedia.org/wiki/Giant_house_spider
https://www.denik.cz/dum-a-byt/pavouci-likvidace.html
