Článek
Starší generace budou zřejmě příběh Rodneyho Foxe znát. Byl jedním z mála, kdo přežil strašlivý útok velkého bílého žraloka, dokázal se zotavit z těžkých zranění a navzdory všemu na žraloky nezanevřel, ale začal je ještě více studovat, věnovat se jejich ochraně a vzdělávat laickou veřejnost. Jeho příběh je příběhem velké statečnosti, respektu vůči divoké přírodě, zejména mořským živočichům a snahy ukázat i veřejnosti, že žraloci jsou její důležitou a neoddělitelnou součástí.
Velký bílý žralok (Carcharodon carcharias)
Celým jménem Rodney Winston Fox se narodil na podzim roku 1940 v Adelaide v Austrálii. Už jako malý chlapec si vytvořil silné pouto s vodním světem. Spolu se svým otcem jezdíval na lov ryb, které využívali jak ke své spotřebě, tak je nabízeli i na tržnici, poblíž které žili.
Jejich sousedé vlastnili větší betonovou nádrž na vodu, ve které se Rodney učil plavat a společně se synem sousedů hrávali vodní hry, plavali pod vodou a potápěli se. Své zkušenosti z dětství zúročil i jako náctiletý mladík, kdy už vyrážel na moře sám a domů se často vracel s bohatými úlovky ryb a humrů. To ocenila celá jeho rodina, kterou kromě tatínka a maminky tvořili i čtyři bratři a sestry.
Mladý Rodney žil tak jako mnoho jiných lidí, kteří žili poblíž moře. Bylo prostě jeho součástí. Zároveň byl aktivním sportovcem a v roce 1962 se stal jihoaustralským šampionem v lovu kopím. Rok poté se oženil s milovanou dívkou Kay. Radost ze společného života však byla pouhé čtyři měsíce po svatbě drsným způsobem narušena. Rodney obhajoval 8. prosince 1963 titul mistra u pláže Aldinga, necelou hodinu cesty od Adelaide.
Když plaval za rybou, kterou chtěl dostihnout, ucítil zespodu silný úder následovaný nepředstavitelnou bolestí, kterou posléze utlumil adrenalin. Do Rodneyho narazil žralok bílý, zakousnul se mu do trupu a způsobil devastující zranění. Zlámal mu žebra, prorazil bránici a propíchnul plíce. Rodneyho zachránila jeho okamžitá reakce, kdy se žralokovi začal navzdory zranění a zvyšující se ztrátě krve bránit pomocí oštěpu, dával mu silné rány do rypce a snažil se zasáhnout oči, dokud žralok nepovolil. Druhým štěstím bylo, že žralok skutečně povolil. Nejprve se ho zkoušel držet v těsném objetí kolem břicha, kde na něj žralok nemohl dosáhnout, ale to nemohlo trvat věčně, utopil by se. A tak Rodney vyrazil směrem k hladině. Tam se nadechnul a podíval zpět do hlubiny. V rudé vodě zbarvené krví se žralok chystal k dalšímu útoku a mířil k Rodneymu. Tentokrát však jen zachytil plovák, ale s jeho pomocí opět táhnul Rodneyho do hlubin. Naštěstí se šňůra přetrhla a Rodneymu se podařilo znovu vyplavat až na hladinu, kde se mu následně dostalo pomoci od ostatních soutěžících.
Čelist velkého bílého žraloka
Útok na Rodneyho byl považován za jeden z nejhorších, který kdy kdo přežil. Kousnutí žralokem do trupu v něm zanechalo zpřelámaná žebra, propíchnutou bránici, plíce, obnaženou slezinu, tepnu, zubem probodnutou lopatku a zdevastovanou pravou ruku, v níž mu dodnes zůstala v zápěstí část žraločího zubu. Kromě toho pochopitelně utrpěl i masivní ztrátu krve. Lékaři ho následně sešili neuvěřitelnými 462 stehy.
Ač se to zdá neuvěřitelné, Rodney se ze všech zranění zotavil. Kromě fyzického uzdravení podpořeného rehabilitacemi se však musel vyrovnat i s psychickým „blokem“. Po nocích se budil, neboť stále dokola viděl tu zubatou tlamu, která se ho snažila pohltit. Snad nikdo, kdo by přežil něco takového, by se jen tak bez obav nevrátil do vody. Většina lidí by se tam nejspíš už nevrátila nikdy a na žraloky by zcela zanevřela. Ne tak Rodney Fox.
Jeho okolí ho od návratu do vod také zrazovalo, ale v Rodneym se probudila nová zvědavost. Tehdy se toho o žralocích moc nevědělo, ani o velkém bílém. Obecně byli bráni jako hrozba a nebezpečí a razil se názor, že „žraloci jsou lidožrouti a nejlepší žralok je mrtvý žralok“. Rodney však vnímal, že nemůže dávat žralokovi za vinu, že jej napadnul. Při soutěži bylo v moři mnoho soutěžících, kteří lovili ryby a voda tak byla plná krve. Žralok vůbec nemusel mít v úmyslu zaútočit na člověka, ale mohl si jej splést se svojí běžnou potravou. Objektivní názor, který si můžeme utvořit z pohodlí domova, ale asi by jej nikdo neočekával od člověka, který přežil svoji smrt v čelistech žraloka.
Bylo to o několik měsíců později, během kterých si Rodney lámal hlavu s tím, jak se ke žralokům vrátit a lépe je poznat. Navrhnul vytvoření klece, v níž se mohli lidé ponořit do vody a pozorovat okolní svět včetně žraloků, aniž by byli ohroženi na životě. Inspirací mu byla návštěva zoo, kde viděl v kleci nebezpečné lvi. A tehdy ho napadlo, co kdyby to obrátil - člověk v kleci a žralok venku.
Potápění v klecích
V kleci se tehdy spustil také a se zájmem sledoval, jak se žraloci přilákaní krví návnady zajímají nikoliv o lidi v kleci, ale o samotné návnady. Tehdy se ujistil ve svém přesvědčení, že žraloci nejsou prvoplánoví zabijáci lidí, ale mnohem sofistikovanější stvoření, která stejně jako my se jenom snaží přežít ve svém světě.
Rodney začal pořádat další a další expedice využívající ponory v kleci a začal žraloky zkoumat. A čím více je znal a chápal, tím více byl přesvědčený o nutnosti je chránit. Svůj následující život strávil v neoprenu, s dýchacím přístrojem a v bezpečí ocelových klecí. Svým nadšením a zájmem o žraloky přilákal další zoology a mořské biology. V jeho šlépějích se vydal i jeho syn a vědec Andrew. Jeho „hřištěm“ jsou vody poloostrova Eyre a také Neptunovy ostrovy, které jsou domovem jedné z největších kolonií australských lachtanů. A kde jsou lachtani, tam jsou i velcí bílí žraloci…
Kromě samotného studia se Rodney věnoval i dokumentařině a společně se svým týmem natočil bezpočet zajímavých dokumentů o životě (nejen) žraloků. Své klece poskytoval i filmovým studiím, které potřebovaly záběry podmořského světa včetně žraloků. Byl konzultantem u většiny filmů, ve kterých byli znázorněni žraloci, věnoval se přednáškám, rozhovorům a učil plavce a potápěče pochopit, jak se žraloci chovají, o co se zajímají a jak s nimi fungovat, aniž by došlo k ohrožení života člověka nebo žraloků samotných. Zdůrazňoval potřebu jejich ochrany a jejich nezastupitelnou roli coby dominantního predátora, který se přímo podílí na biologické rozmanitosti vodního světa.
Společně se svým synem Andrewem a výzkumnicí Dr. Rachel Robbinsonovou založil nadaci Fox Shark Research Foundation, která se věnuje studiu a ochraně velkého bílého žraloka. S pomocí nejnovějších technologií se snaží zachytit život těchto obřích predátorů, abychom je mohli ještě lépe pochopit a poznat. Dříve, než bude úplně pozdě, protože v současné době patří bílí žraloci mezi ohrožené druhy.
„Pravděpodobně jsem byl v kleci víckrát, než jsem se koupal, ale uspokojení z toho, že vidím žraloka na jeho vlastním území, nikdy nezestárne,“ řekl Rodney. „Tam dole čekáš na žraloky v jejich světě. Nedělají žádný hluk, takže je neslyšíte, ale když vidíte, že se k vám blíží, bere vám to dech. Díváte se do očí jednoho ze stvoření světa, které vidělo jen velmi málo lidí. Nikdo vám nikdy nemůže vzít ten pocit, když uvidíte svého prvního žraloka.“
Rodney se ani ve svých více jak 80 letech nechystá pověsit neopren na hřebík. S tím, jak se mořský svět hroutí a je mnohem ohroženější než kdy dřív, cítí Rodney potřebu i nadále vysvětlovat, jak moc důležité je chránit oceány včetně jejich vrcholových predátorů.
Rodneyho příběh je příběhem o tom, jak se děsivá tragédie změnila v celoživotní poslání. Nezůstal v pozici oběti, ale stal se obhájcem těchto tvorů, kterých se často bojíme jenom proto, že je nedokážeme pochopit. O svém životě napsal autobiografii s názvem Sharks, the Sea and Me a pro děti sepsal knížku Sharkman.
Článek byl sepsán na základě informací z následujících zdrojů:
https://en.wikipedia.org/wiki/Rodney_Fox
https://southaustralia.com/travel-blog/white-shark-whisperer
https://thedailyjaws.com/blog/rodney-fox-a-60-year-journey-of-shark-attack-survival-and-transformation
https://rodneyfox.com.au/about-us/rodney-fox/
https://adelaideaz.com/articles/rodney-fox-turns-attack-by-great-white-shark-into-passionately-protecting-them-an-creating-south-australian-tourist-adventure
https://www.mcsweeneys.net/articles/it-was-just-a-shark-an-interview-with-rodney-fox-on-being-attacked-surviving-and-returning-to-the-water-part-two
