Prudce jedovatý bolehlav plamatý - jeho jedem se otrávil i Sokrates

Bolehlav plamatý není naše původní bylina, ale byl sem zavlečen v období středověku. Postupně se rozšířil jako invazivní plevel, ale z dosud neznámého důvodu jeho počty během 20. století významně poklesly. Na konci století však došlo k dalšímu zlomu a bolehlav se začal opět více objevovat. V dnešní době se vyskytuje po celé republice, považuje se za zdomácnělý (nefiguruje tedy na seznamu invazivních druhů pro ČR), ale jeho počty naštěstí nejsou natolik vysoké, že by způsoboval nějaké významné problémy. Přesto není radno si s ním zahrávat, jeho jed je stále přítomen a není zrovna slabý.

Bolehlav plamatý (Conium maculatum)

Bylina bolehlav patří do čeledi miříkovitých rostlin, podobně jako např. řada známých bylinek používaných jako koření - koriandr, libeček, kopr, petržel aj. Na rozdíl od nich je ale prudce jedovatá.

Pravděpodobně pochází z oblasti Středomoří, odkud se rozšířila do skoro celé Evropy. Postupně se dostala i do Asie, Severní Ameriky, Austrálie i na Nový Zéland a ve svých nových domovech zdomácněla. V naší zemi se vyskytuje především v nižších polohách s teplejším podnebím, v horských oblastech ji nenajdeme. Zde je k náhledu mapa výskytu.

Bylina má ráda vlhké půdy, takže s oblibou roste podél vodních toků, na vlhkých loukách, v příkopech podél cest a jiných špatně odvodněných půdách. Pokud však nejsou, zvládne růst i v sušší půdě. Potrpí si na vysoký obsah dusíku v půdě, proto se často objevuje na narušených stanovištích, rumištích, kompostech apod. Problémy způsobuje ve chvílích, kdy se šíří i na pole mezi zemědělské plodiny jako je třeba řepka.

Dorůstá až do výšky 2,5 metru, drží se zpříma a je bohatě větvená. Stonek je pevný, dutý a na povrchu rýhovaný, u báze je červeně kropenatý. Její květenství, zvané okolík, je čistě bílé a můžeme ho vidět od května do srpna. Po odkvětu může na jedné rostlině dozrát až 15 tisíc semen. Listy jsou zpeřené a dlouhé. Pokud rostlina uvadá a schne, páchne nepříjemným odérem připomínajícím myšinu. Je jedno- až dvouletá.

Jak již bylo psáno, celá rostlina je jedovatá a obsahuje několik alkaloidů. Pokud rostlinu požírají březí hospodářská zvířata (ne v množství, aby uhynula), jejich mláďata se rodí s kosterními deformacemi a často umírají ještě mladá. Ve středověku se mnohdy otrávily děti, které si z jejích dutých stonků vyráběly píšťalky. K otravě totiž stačí poměrně málo. Jed koniin, který rostlina obsahuje, se sice vstřebává hlavně při požití, ale dokáže se vstřebat i při kontaktu s kůží nebo při dlouhodobém čichání. Otrávený člověk se následně udusí, pokud mu nebude poskytnuta pomoc, protože dojde k postupné svalové paralýze včetně paralýzy dýchacích svalů. Pomoc v případě pozření části byliny spočívá v okamžitém vyvolání zvracení.

Koniin je podobný nikotinu jak farmakologicky, tak chemicky. Působí na centrální nervový systém a způsobuje respirační problémy, které můžou končit smrtí. Pokud je otrávený člověk připojen včas na dýchací přístroje, má šanci přežít, dokud během 2-3 dnů nevyprchají účinky jedu. Koniin je však zároveň silně toxický i pro ledviny. Pro dospělého člověka může být smrtelné požití více jak 100 mg koniinu, což je obsah zhruba 6-8 čerstvých lístků.

Mezi projevy otravy patří:

Nebezpečný je i pro hospodářská zvířata, u telat způsobuje např. hypotermii kvůli ovlivnění termoregulačního centra. U malých hlodavců a králíků zvyšuje pro změnu srdeční frekvenci. Přesto se však dá říct, že zvířata jsou vůči němu o trochu odolnější než člověk.

Toxicity bolehlavu se využívalo i ve starověkém Řecku. Odsouzení vězni museli pozřít extrakt z bolehlavu, který jim přivodil smrt. Nejznámější obětí bolehlavu byl Sokrates, který byl odsouzen a jako způsob smrti si vybral vypití číše odvaru z bolehlavu. Jed býval také oblíbený mezi traviči a využíval se i při rituálních obřadech.

Jak už to však bývá, jedovaté rostliny se dají využít i k léčbě. Ve farmacii se tak využívalo účinných látek z bolehlavu k sedaci nebo zmírnění křečí. V dnešní době však máme řadu dalších látek, které mají podobné potřebné účinky, ale nehrozí u nich otrava. Využíván je tak spíše v homeopatii.

Největším nebezpečím je včasné nerozpoznání bolehlavu a jeho případná záměna s jinými rostlinami. Často bývá zaměňován např. s bolševníkem, který je také toxický, ale otrava se projevuje jiným způsobem. Někdo ho může zaměnit i za anděliku, popř. planou mrkev. Často na tuto záměnu doplácely hlavně děti. Květenství bývají podobná, proto je dobré zaměřit se na tvar listů. Bolehlav je má nejdrobnější.

Článek byl sepsán na základě informací z následujících zdrojů:

https://en.wikipedia.org/wiki/Conium_maculatum

https://www.novinky.cz/clanek/bydleni-zahrada-co-nam-vyrostlo-na-zahrade-aneb-jak-od-sebe-odlisit-andeliku-bolsevnik-a-bolehlav-40065684

https://ceske-bylinky.cz/content/255-bolehlav-plamaty

https://www.agromanual.cz/cz/atlas/plevele/plevel/bolehlav-plamaty

https://www.ceskatelevize.cz/porady/10744345634-kouzelne-bylinky/7669-bylinky/47231-bolehlav-plamaty/

https://www.ireceptar.cz/zdravi/bolehlav-30000712.html