Článek
Severní Korea. Pro nás velmi vzdálený stát, o kterém ale na rozdíl od mnoha jiných bližších slýcháme nesrovnatelně častěji. Ať už v problematice dodržování lidských práv, tak i ve spojitosti s častým vyhrožováním nejen USA, ale leckdy i celému „svobodnému“ světu.
Nikdy jsem nepochopil, proč USA, často ve spolupráci s jinými státy, vtrhne do jiného státu ve jménu svobody a ochrany práv obyčejných lidí, popř. i kvůli „domnělému“ držení zbraní hromadného ničení apod., ale Severní Korea se takovému útoku úspěšně už celé roky vyhýbá a všichni kolem ní jen tiše našlapují. Dříve jsem si říkal, že je to možná proto, že i když vyhrožuje, tak reálně nemá čím, že je to chudá země, kde si jen elita hraje na vojáčky. Ale realita je jiná. I když jde o extrémně chudou zemi, zbraně má reálné a vojenská síla není zanedbatelná.
Trochu mě děsí představa, že jediný důvod, proč má Severní Korea od ostatních zemí klid, je fakt, že je opravdu tak chudá, že se nikomu nevyplatí do ní vpadnout a „zjednat pořádek“. Že jde zas a jenom o peníze. Že lidská práva a obyčejní lidé nikoho zas tak nezajímají a jde spíš o zástěrku, proč někam vpadnout.
Neměl bych problém s tím, že se někam vpadne se slovy o zajištění svobody pro obyvatele, ale zároveň se situace využije i pro podnikatele, kteří si zajistí byznys tím, že pomůžou s obnovou země a s rozjezdem ekonomiky. Ale pokud jde primárně o byznys a lidská práva vlastně nikoho nezajímají, pokud se nedají využít jako „ospravedlnění“ vpádu, tak mi to přijde opravdu tragické a smutné.
Historie korejského poloostrova
Historie korejského poloostrova sahá do dávných věků. Podobně jako i jinde byly i v dějinách poloostrova základem malé rodové skupiny, které se postupně sjednocovaly do větších celků, popř. jedna skupina napadla druhou a „absorbovala“ ji.
Postupem času došlo ke spojení malých rodových státečků do jedné konfederace zvané Samhan. Ze Samhanu se vyvinula Silla - jedno ze tří království korejského poloostrova. Založena byla roku 57 př.n.l. bojovníkem Pak Hjokkosem. Ve 4. století království Silla napadlo sousední království Kaja a ovládlo ho. Svoji armádu postupně posilovalo a dokázalo zvítězit i nad dalšími královstvími Pekče a Kogurjo. Království vydrželo několik set let, až nakonec roku 935 n.l. podlehlo vnitřnímu rozkladu a rozpadlo se. Nástupnictví však převzala nová dynastie a vzniklo nové království Korjo.
Zakladatel dynastie Korjo pocházel z rodiny kogurjského obchodníka. Byl generálem Pozdního Kogurju, ale v roce 918 se vzbouřil a vládce svrhnul. Novým králem prohlásil sám sebe, přijal jméno Tchädžo a založil nové království Korjo, které dalo svým jménem vzniknout i pozdějšímu označení „Korea“.
O 18 let později tato dynastie sjednotila Pozdní Tři království a v následujících desetiletích postupně zabrala skoro celý poloostrov. Vládla mu až do roku 1392, kdy nadvládu převzala dynastie Čoson. Kromě let 1170–1270, kdy zemi vládli vojenští vůdcové, držela moc ve svých rukou dynastie Korjo. Ke konci 13. století však byla dynastie Korjo a její území značně oslabené vlivem neustálého náporu Mongolů. Nakonec ji rozvrátil převrat generála I Song-gjea.
Generál se následně prohlásil králem a království Čoson přetrvalo až do roku 1910. V průběhu své existence čelilo různým nájezdům nepřátelských armád, bylo napadáno Japonskem i Mandžuskem. Roku 1394 se stal hlavním městem dnešní Soul a státním náboženstvím byl konfucianismus. V roce 1897 se král Kodžong prohlásil korejským císařem ve snaze zdůraznit nezávislost Koreje. Moc dlouho mu ale titul císaře nevydržel, roku 1905 byla Korea prohlášena japonským protektorátem a roku 1910 byla Japonskem anektována.
Vhodnou půdu pro anexi Koreje si Japonsko předpřipravilo už předem. Předcházela tomu První čínsko-japonská válka a následné podepsání aliance Japonska s Velkou Británií v roce 1902, kdy Japonsko uznalo britské zájmy v Číně a Británie na oplátku uznala zájmy Japonska v Koreji. Později došlo k podobné situaci i s USA po válce Japonska s Ruskem, kterou Japonsko vyhrálo. Zprostředkovatelem následného podpisu mírové smlouvy mezi oběma zeměmi byl americký prezident Theodore Roosevelt. Portsmouthská smlouva, která válku oficiálně ukončila, obsahovala i domluvu o tom, že ruské carství bere na vědomí japonské zájmy v Koreji. V tomtéž roce došlo ještě k podpisu memoranda mezi USA a Japonskem, kdy stejné zájmy uznalo i USA a Japonsko na oplátku uznalo americké zájmy na Filipínských ostrovech. Připojení Koreje k Japonsku tak už nestálo nic v cestě.
Japonská okupace pak trvala až do roku 1945, tedy do konce 2. světové války a byla provázena množstvím zločinů ze strany Japonců a odvetných protestů ze strany Korejců.
Japonský vliv nebyl zpočátku jen negativní. Japonsko vybudovalo moderní infrastrukturu, která umožnila bezproblémový obchod a dopravu. Nutno ovšem dodat, že to bylo především v zájmu Japonska a nikoliv Koreje.
Japonci, kteří se postupně dostali do korejské státní správy, upravili korejský daňový systém tak, aby mohli vyhnat korejské farmáře a využívat korejské rýžové produkty, které dováželi do Japonska. Tento vývoz rýže však způsobil hlad mezi korejským obyvatelstvem a následné protesty, které však byly tvrdě, až krvavě, potlačeny.
V roce 1919 došlo po smrti korejského císaře Kodžonga k celostátnímu korejskému protijaponskému protestu. Pokojné protesty však byly znovu krvavě potlačeny, zemřelo při nich asi sedm tisíc lidí, více jak dvojnásobek byl zraněn a téměř 50 tisíc obyvatel zatčeno. Řada korejských křesťanů byla v tomto období ukřižována nebo upálena v kostelích.
Po 2. čínsko-japonské válce a 2. světové válce se Japonsko pokusilo Koreu zcela vymazat. Vyučování v korejštině bylo zrušeno, povinně se musely uctívat japonské šintoistické svatyně, korejská kultura jako celek se stala ilegální, korejské texty byly páleny a ničeny. Řada Korejců utekla do Mandžuska, kde se sjednotili a vytvořili Armády nezávislosti, které pak partyzánsky napadaly Japonce.
Po svržení atomových bomb na Hirošimu a Nagasaki bylo jasné, že 2. světová válka se chýlí ke svému konci. Sověti se rychle blížili ke korejskému poloostrovu a byli by schopní jej obsadit rychleji než Američani, kteří by se tam nestihli přesunout. Americký plukovník Dean Rusk však navrhl rozdělení Koreje podle 38. rovnoběžky a k velké úlevě USA na to Sovětský svaz přistoupil. Tak došlo k rozdělení korejského poloostrova na Jižní a Severní Koreu. Řešení to však mělo být jen dočasné a později mělo dojít ke sjednocení polooostrova.
Moderní dějiny Severní Koreje
9. září 1948 byla pod dohledem Sovětů vyhlášena Korejská lidově demokratická republika, zkráceně Severní Korea.
K roku 1948 se datuje i vzestup Kim Ir-sena. Kim byl vůdčím komunistou a hlavou severokorejské lidové prozatímní vlády, která měla za úkol dát po formální stránce Severní Koreu dohromady. Původně byl velitelem protijaponské guerily v Mandžusku a do Koreje se vrátil coby kapitán Rudé armády. Kim dokázal i díky silné sovětské propagaci, která ho označovala za hrdinu, zaujmout běžné obyvatele, a tak se při prvních oficiálních volbách stal premiérem, kterým byl až do roku 1972, kdy se stal dokonce prezidentem. Zároveň byl předsedou Korejské dělnické strany. Své politické konkurenty však neváhal odstranit.
Kim se politicky inspiroval u Sovětů včetně centrálně řízené ekonomiky. Postupem let všechny podniky znárodnil. V roce 1954 pak došlo i k částečné kolektivizaci rolníků, o čtyři roky později byla kolektivizace dokončena.
Ekonomika byla soustředěna na těžký průmysl a armádu, zatímco běžné spotřební zboží bylo zanedbáváno. Již v roce 1958 byla ekonomika země poměrně nezávislá na vnější pomoci, a dokonce překonala jihokorejskou.
Kim toužil po sjednocení obou Korejí, a protože bylo jasné, že mírovými jednáními to nepůjde, chtěl toho dosáhnout silou. Přesvědčoval SSSR a Čínu, u kterých hledal podporu. Stalin se zpočátku podpoře bránil, ale když se Sovětům podařilo vyrobit první atomovou bombu, s podporou nakonec souhlasil. Nechtěl však jít do otevřeného sporu s USA, a tak poskytl jen omezenou pomoc, aby to vypadalo jako občanská válka. Severní Korejci postupně útočili a postupovali na jih, který byl překvapen a hlavně nepřipraven.
Kdyby nezasáhly Spojené státy a OSN, pravděpodobně by Severokorejci dokázali dobýt celý poloostrov. Takto se jim to ale nepovedlo, Severokorejci byli vytlačeni na sever a Pchjongjang byl dokonce obsazen, ale ne na dlouho. Do bitev se totiž nečekaně zapojila i vojska Čínské lidové republiky. Další dva roky se Severní Korea s Jižní přetahovala o každý kilometr území. Roku 1953 se fronta stabilizovala na území, které je dnes známo jako demilitarizované pásmo. Oficiální mírová smlouva však nikdy nebyla podepsána a tak, technicky vzato, jsou obě země stále ve válce.
Na mírový stav dohlíželi mj. i českoslovenští vojáci, a i v době předchozích bojů byli v Koreji přítomni českoslovenští zdravotníci a zdravotní sestry. Jejich vzpomínky si můžete přečíst např. v článku zde.
Zbídačení země hned od počátku? Ne tak úplně…
Kdo by si myslel, že Korea začala trpět pod vládou Kim Ir-sena, ten by se spletl. Rozvoj ekonomiky sice nebyl ideální, protože se opět soustředil jen na některé oblasti a běžná spotřeba byla opět zanedbávána, ale zpočátku nešlo o nic tragického. Systém dokonce dokázal zajistit obyvatelům bezplatnou lékařskou péči, vysokoškolské vzdělání, dostatek jídla a vcelku i slušné bydlení. Ve srovnání s řadou jiných zemí byla Severní Korea v 60. letech na druhém místě ve zprůmyslnění, hned za Japonskem. Na to, že šlo o zdevastovanou zemi, to byl úctyhodný výkon.
Kim Ir-sen se prohlásil za neomezeného vládce a prosadil svoji myšlenku ču čche, spočívající v absolutní nezávislosti na vnějších vlivech a soběstačnosti. Jeho cílem bylo vytvořit silnou Koreu, která odolá nepřátelským snahám a útokům a také kapitalismu. Chtěl, aby jeho země nebyla závislá na jiných, ale neměl v plánu ji úplně izolovat.
V roce 1960 došlo k propuknutí rusko-čínského konfliktu a Kim byl ze strany Sovětů nařčen z podpory Číny. Hospodářská pomoc ze strany SSSR byla výrazně snížena. Následující hospodářsky složité období vedlo k úpadku korejské ekonomiky a odpor komunistických pohlavárů vůči USA a západu obecně jen posílil její uzavřenost.
Zahraniční zadluženost rostla, nedostatek ropy zasáhl celý svět, ale Koreu obzvlášť a do toho neměla žádné zboží, které by mohla nabídnout na vývoz a obchodovat. Většinu financí vedení země směřovalo do armády, ovšem ne s úmyslem ji budovat proti „západu“, ale naopak jako ochranu před Sověty a Čínou. Zbytek peněz investovalo zejména do těžebního průmyslu, ale shodou okolností a k neštěstí Koreje se v té době hluboce propadly ceny těžených minerálů.
Silně zadlužená země se tak propadala hlouběji a hlouběji do dluhů, které nebyla schopná splácet a zajistit tak nějakou úroveň živobytí pro své obyvatele. Ekonomika se propadla pod celosvětový průměr a technologie, které se nemohly vlivem nedostatku peněz inovovat, zastaraly.
Nástup Kim Čong-ila
V roce 1994 Kim Ir-sen zemřel a ve vedení Korejské dělnické strany ho nahradil jeho syn Kim Čong-il. Sice nebyl prezidentem, ale zemi de-facto vládl jako nejvýše postavený zástupce strany a také velitel národní obrany.
Ekonomická stagnace pokračovala a v letech 1996-1999 zemi zasáhl první hladomor, při kterém zemřel necelý milion obyvatel. Neefektivní kolektivizace, nedostatek hospodářských strojů, směřování financí do armády, povinná vojenská služba mladých mužů, to vše vede k tomu, že ekonomika země skomírá a nedostává se jí investic do důležitých oblastí.
Podle aktuálních dat není Severní Korea schopna bez zahraniční pomoci pokrýt ani polovinu potravinové potřeby pro své obyvatele. Svoji pomoc této zemi směřuje bezpočet států, a to včetně USA, Jižní Koreje a EU.
V rámci spolupráce a rozvoje byla vybudována kousek severně nad demilitarizovaným pásmem i průmyslová zóna Kesong.
V roce 2005 Severní Korea prohlásila, že disponuje jadernou zbraní. O rok později prohlásila, že provedla podzemní výbuch jaderné hlavice. Rusové odmítli, že by Korea mohla disponovat takovou technologií, ale výbor OSN na Koreu znovu uvalil sankce.
V roce 2009 však severokorejští představitelé podepsali dohodu, v níž se zavázali k zastavení jaderného programu výměnou za hospodářskou pomoc.
Kim Čong-il zemřel v roce 2011 na mrtvici. Jeho vláda bohužel nepřinesla Koreji nic významného, co by jí mohlo pomoci v znovupostavení se na vlastní nohy a rozvoji ekonomiky. Podle severokorejských emigrantů naopak svoji zemi zubožoval a obyvatele zavíral do pracovních táborů. Lidská práva byla ve velké míře pošlapávána.
Kim Čong-un, nositel korejské tragédie
Po smrti Kim Čong-una převzal moc jeho syn Kim Čong-un za podpory svého strýce Čang Song-tcheka. Ve svém mládí studoval pod falešným jménem ve Švýcarsku, ovládá tři světové jazyky a po návratu do Koreje studoval vojenskou akademii.
Kdo by si však myslel, že díky svému studiu v Evropě přinese do Koreje trochu modernizace a odlišného přístupu, ten by byl opět na omylu. Severní Korea je stále diktaturou, kterou drží Kim Čong-un pevně v rukou. Nechal popravit svého strýce včetně členů jeho široké rodiny, nejspíše s cílem upevnit svoji moc. Podle Amnesty International dochází k masivnímu porušování lidských práv, k politickým popravám a pokračujícímu zubožování obyvatelstva.
Dále investuje do rozvoje jaderného programu, aby mohl ostatním státům vyhrožovat a využívat programu k nátlaku vůči ostatním zemím.
V roce 2023 BBC informovala o tom, že v zemi s největší pravděpodobností panuje hladomor rozsahem podobný tomu v 90. letech.
Ve stejném roce, kdy BBC informovala o hladomoru, se Severokorejcům podařilo na oběžnou dráhu Země vyslat první špionážní satelit. Zvládli to dříve než Jižní Korea, a i když není jisté, do jaké míry jsou schopni s družicí komunikovat a jakých informací jsou s její pomocí schopni dosáhnout, je to pro ně velký milník a úspěch, zatímco pro zbytek světa je to zdvižený varovný prst. Přitom nejde ani tak o družici jako takovou, jako spíše o schopnost vynést ji až na orbit. Balistické technologie a schopnosti Severokorejců tak budou nejspíš lepší, než se dosud svět domníval.
Naděje na mírovou budoucnost? Ale kdeže!
Zatímco v předchozích letech vyslala Severní Korea několik signálů, které se daly s trochou volnosti interpretovat jako snahy o zahájení mírových jednání, přelom let 2023/2024 přinesl spíše ujištění o tom, že Severní Korea se nehodlá přizpůsobit a najít společnou řeč se zbytkem světa. Kim Čong-un pro rok 2024 deklaroval posilování armády, vojenských a jaderných kapacit a zároveň toto posilování obhajoval rostoucí hrozbou ze strany USA. Také prohlásil, že už nemá zájem o mírová jednání a sjednocení s Jižní Koreou, kterou také považuje za nepřátelský stát.
Severní Korea občas do své země pustí turisty, fotografy a novináře, většinou kvůli přísunu peněz a kvůli propagandě. Díky tomu se daří z této uzavřené země získat čas od času snímky nebo informace, které nám mohou podat přesnější obraz o životě běžných obyvatel. Ač se Kim Čong-un snaží spíše o zveřejňování informací či fotek, které podporují oficiální rétoriku korejské vlády, občas se na světlo světa dostanou i materiály, které jeho propagandu popírají. Autoři se pak obvykle do země už nikdy nemohou podívat. Zajímavé fotky z těchto „návštěv“ můžete shlédnout třeba zde. Některé materiály přinesou i přeběhlíci ze Severní Koreje, kterých je však ale pomálu, neboť útěk ze země je velmi obtížný.
Ač se to zdá až nemožné, existují i opačné případy lidí, kteří se snaží naopak utéct právě do Severní Koreje, popř. se do ní vrátit. U navrátilců jde často o kulturní šok a odmítání v Jižní Koreji, která je pro ně doslova jiným světem, kde se cítí jako cizinci. V některých případech jde o návrat kvůli hrozbám, jimž čelí jejich rodinní příslušníci, kteří v zemi zůstali. O těchto případech se můžete dočíst např. zde.
Pokud má režim sebemenší podezření na to, že nějaký občan porušil některé z mnoha a mnoha pravidel, může si být tento jistý, že jej nemine uvěznění. Podle Human Rights Watch jsou podmínky ve vazbě naprosto nelidské. Vězni žijí ve stísněných prostorách, při nedostatku hygieny a často nuceně v zafixovaných polohách bez sebemenšího pohnutí. Podstupují mučení, je jim odpírán dostatek potravy, ženy často čelí sexuálnímu násilí a vynuceným potratům. Pokud nemá uvězněný dostatek peněz na podplacení, může si být jistý, že s ním bude zacházeno hůř než se zvířetem.
„Situace ve vazebních zařízeních byla jedním z nejhorších příkladů porušování lidských práv, které vidíme v Severní Koreji,“ uvedl zástupce Úřadu OSN pro lidská práva v Soulu James Heenan s tím, že nelidské podmínky ve vězení dosahují úrovně zločinu proti lidskosti.
Internační tábory jsou rozesety po celé zemi. Režim v nich drží politické oponenty, ale i ty, kteří se provinili vůči jeho tvrdé politice. I přechod přes hranice je v zemi považován za trestný čin.
Severní Korea obviňování z porušování lidských práv vytrvale odmítá, označuje je za propagandu západních mocností a sama vydává prohlášení o tom, jak jsou v zemi lidská práva důsledně chráněna.
Severní Koreu vnímáme jako nepřátelskou zemi, kterou vede diktátor a která vyhrožuje světu jadernými útoky. Běžní obyvatelé jsou už však celá desetiletí vystaveni represím, strádání, bídě a bezmoci. Země je střídavě zatěžkávána sankcemi, ale bez nějakého výraznějšího efektu, zatímco její armáda posiluje.
Dočkají se někdy Severokorejci svobody? Když už ne té v našem „západním“ pojetí, tak aspoň takové, aby mohli důstojně žít? Kdo nahradí Kim Čong-una? Bude to jeho dcera? A co své zemi přinese? Lepší budoucnost, nebo dokoná zkázu?
Anketa
https://cs.wikipedia.org/wiki/Silla
https://cs.wikipedia.org/wiki/Korjo
https://cs.wikipedia.org/wiki/Dynastie_%C4%8Coson
https://cs.wikipedia.org/wiki/Japonsk%C3%A1_okupace_Koreje
https://cs.wikipedia.org/wiki/D%C4%9Bjiny_Severn%C3%AD_Koreje
https://www.reflex.cz/clanek/historie/88704/nejdriv-soveti-vyslali-kim-ir-sena-pak-znemoznili-volby-pripomente-si-vyroci-vzniku-kldr.html
https://www.stoplusjednicka.cz/severni-korea-temnota-komunisticke-zeme
https://www.novinky.cz/clanek/historie-unikatni-vzpominky-cechoslovaku-kteri-pusobili-v-korejskem-konfliktu-40438602
https://www.seznamzpravy.cz/clanek/zahranicni-nova-vazna-hrozba-kldr-uz-zrejme-muze-spehovat-cely-svet-i-zamerovat-cile-240190
https://www.seznamzpravy.cz/clanek/zahranicni-severni-korea-se-pripravuje-na-moznou-valku-nejvetsi-hrozbou-jsou-pry-usa-242757
https://www.reflex.cz/clanek/fotogalerie/80165/bezny-zivot-v-severni-koreji-podivejte-se-na-50-vzacnych-fotografii.html
https://www.voxpot.cz/podivuhodne-pribehy-lidi-prchajicich-do-severni-koreje/
https://plus.rozhlas.cz/zatimco-severni-korea-vyhrozuje-svetu-jeji-obyvatele-riskuji-zivot-aby-z-ni-6508743
https://www.europarl.europa.eu/RegData/presse/pr_post_story/2010/CS/03A-DV-PRESSE_STO(2010)04-09(72385)_CS.pdf
https://www.seznamzpravy.cz/clanek/mene-nez-zvirata-nova-zprava-mapuje-osudy-zadrzenych-v-severni-koreji-124974
https://www.denik.cz/ze_sveta/vezeni-severni-korea-svedectvi-kldr.html
https://plus.rozhlas.cz/lidem-v-severni-koreji-se-zije-asi-nejhure-na-svete-upozornuje-martina-parizkova-6520491
https://www.europarl.europa.eu/doceo/document/TA-9-2022-0123_CS.html
https://www.irozhlas.cz/zpravy-svet/grace-jo-kldr-severni-korea-kim-cong-un-trump-lidska-prava-hladomor-bbc_1806141620_gol
