Článek
Karel Španělský, Karel IX. Francouzský, Karel VI. Milovaný, Marie I. Portugalská, Charlotta Belgická. To jsou jen některá jména šlechticů, kteří byli zatíženi psychickými potížemi. A zatímco fyzické poškození obvykle nejvíce ovlivňuje samotného člověka, psychickými problémy často více trpí okolí než postižený člověk. V případě královských členů jsou následky pro okolí často ještě horší. V dějepisu jsme se o těchto problémech většinou neučili a tak můžeme žít s pocitem, že duševní strasti jsou problémem zejména dnešní doby. Historie však ukazuje, že tu jsou s námi odnepaměti.
Karel II. Španělský
Linie španělských králů a jejich následovníků byla zatížena genetickými vadami, pravděpodobně již od Jany I. Kastilské zvané Šílené. Predispozice pro duševní choroby si nesli v genech a ještě je upevňovali vzájemnými příbuzenskými svazky. Už syn Filipa II., Karel Španělský, se narodil postižený, trpěl záchvaty zuřivosti a nakonec zemřel uvězněný ve věži (jeho příběh najdete zde). Podobně smutný příběh měl i Karel II. Španělský, syn Filipa IV.
Špatná krev se projevila už při jeho narození. Jeho hlava byla nepřiměřeně velká a deformovaná. Jeho čelisti byly tvarované tak, že se nemohly potkat, což mu znemožňovalo normální žvýkání potravy. Jazyk měl pro změnu tak velký, že se jím pomalu dusil a výrazně mu ztěžoval mluvení. Jeho intelekt byl zaostalý.
Dalo by se říci, že jeho život se skládal ze dvou období - z prodlouženého dětství plynule přešel do předčasné senility. Nic moc na budoucího následníka trůnu… Filip IV. věděl, že z něj dědic nebude, a tak rezignoval i na jeho vzdělání. Karel II. se tak stěží naučil číst a psát.
Kojné ho kojily až do jeho šesti let. Po celou dobu nebyl schopen ani chodit, to začal v podstatě až ve svém dospělém věku. Ani tehdy ho však nohy mnohdy neunesly a on vždy upadnul. Tak slabý a nemohoucí byl. Kombinace těchto faktorů, retardace, nedostatečná výživa a výchova, absence vzdělání, pověrčivost a závislost na matce, to vše z něj udělalo mentálně zaostalého a přecitlivělého následníka trůnu.
Nevydařená manželství
Nikdo od něj nic neočekával ani v ohledu manželství a zplození potomka. Přesto byl však Karel II. dvakrát ženatý. První manželkou byla Marie Louisa Orleánská. Ta nebyla zprvu vůbec nadšená, že se má provdat za neduživého Karla II. a celé období od zasnoubení až po cestu na španělský královský dvůr trávila pláčem ve své komnatě. Při sňatku Karla II. zastupoval princ Conti, takže Marie Louisa svého manžela viděla až ve chvíli, kdy přicestovala na španělský dvůr.
Svůj osud však nesla statečně. Ač sama byla označována jako půvabná mladá žena, nezalekla se svého zdegenerovaného chotě, který nakonec nevypadal tak strašlivě, jak očekávala podle pověstí. Snažila se s ním vycházet, i když zpočátku je dělila jazyková bariéra. Ona neuměla španělsky a on francouzsky. Přesto si však k sobě našli cestu, on ji miloval a ona k němu pociťovala až mateřské city.
Co však snášela velmi špatně, to byly zvyklosti španělského dvora, tak rozdílné od toho francouzského, kde vyrůstala. Nesměla jako žena téměř nic. Nesměla se ani smát, neboť smích byl prý pro ženu nedůstojný. Každodenní režim byl velmi přísný, striktně určená hodina vstávání i ukládání se na lože, žádné soukromé návštěvy, stolování o samotě. Když se aspoň chtěla dívat z okna, hofmistryně jí to zakázala s tím, že královna se nesmí ukazovat v okně. Nakonec si vynutila výměnu hofmistryně a její režim trochu zvolnil, ale ani tak nebyla na španělském dvoře šťastná. Z nudy se začala přejídat.
Všichni neustále čekali, kdy otěhotní, ale k tomu stále nedocházelo. Karel II. sice zřejmě byl schopný erekce, ale pravděpodobně trpěl předčasnou ejakulací. Spiklenci se mu pokoušeli podstrčit milenku, aby mohli poté tvrdit, že neplodná je Marie Louisa, ale Karel II. byl své ženě věrný. Což ji mohlo těšit, na druhou stranu ale žila ve strachu, že se jí budou chtít zbavit a že to půjde jedině tak, že zemře. Bála se tedy možné otravy, která by byla asi nejpravděpodobnějším způsobem, kdyby se jí chtěli zbavit. Tyto obavy ji dovedly až ke stihomamu. Nešťastná Marie Louisa tak začala konzumovat jen pokrmy, které byly určeny pro samotného Karla II. V roce 1688 dostala neštovice, které sebraly mnoho z její původní vitality. Dokázala se uzdravit, ale její tělo a zdraví zůstalo podlomené.
O rok později začala trpět silnými bolestmi žaludku a nakonec zemřela. Otrava se neprokázala, nicméně bylo možné, že zemřela na salmonelózu, kterou však tehdy neznali.
Karel II. její ztrátu těžce nesl, ale panovnické povinnosti ho přiměly se znovu oženit. Po třech měsících si vzal Marii Annu z rodu Wittelsbachů. Měla být plodná, ale k čemu to bylo, když chyba byla na straně impotentního Karla II.? Stejně jako její předchůdkyně, i ona žila do jisté míry vězeňským životem, za zdmi královského paláce. Často ji vídali, jak se dívá z okna, přestože to bylo královnám zakázané.
Smutný začátek i konec
Král Karel II. se i nadále potýkal se svými zdravotními problémy. Špatné kosti, akromegalie, endokrinní dysfunkce. Trpěl závratěmi a epileptickými záchvaty. Od narození ho také sužoval výskyt hnisavých vředů, špatných zubů a nervových potíží. To vše a další podobné příznaky vedlo pozdější odborníky k názoru, že mohl trpět syfilis. Tou byl pravděpodobně infikován už během nitroděložního vývoje a celé to mohl být následek otcovy obliby v návštěvách madridského nevěstince. Pravděpodobná syfilis a genetická zátěž způsobená inbreedingem vytvořily veškeré podmínky pro silnou degeneraci jeho těla a částečně i mysli.
V pouhých 35 letech byl chromý jako stařec, s vypadanými vlasy a trpící epileptickými záchvaty. Vypadávaly mu zuby, zrak se rapidně zhoršoval, trpěl vodnatelností, selhávala mu játra a po třech záchvatech v roce 1698 dokonce ohluchnul. I přes veškerou péči lékařů zemřel. K jeho rychlému konci pravděpodobně přispěl i tlak mocenských skupin, jeho matky i jeho druhé manželky, který nebyl schopen unést.
„Mnoho lidí mi říká, že jsem uhranutý. A já tomu věřím. Protože to je to, co prožívám.“
Karel II. byl přezdívaný jako El Hechizado, Očarovaný nebo Uhranutý. Přestože byl španělským králem, skutečnou moc v rukou držela jeho matka Marie Anna Habsburská. Ke své první snaše se chovala hezky, když zjistila, že ta nejeví o politickou moc žádný zájem. V případě druhé snachy to však bylo jiné a Karel II. se ocitl mezi dvěma dominantními ženami, které toužily po moci a neváhaly zatáhnout rozkmotřené země do války. Jejich mocenské boje přispěly ke konci Karla II.
Karel II. Očarovaný
31.8.2024 - oprava chybně uvedené informace, že se jednalo o syna Filipa II. Správně byl otcem Karla II. Španělského Filip IV.
Za upozornění děkuji pozornému čtenáři.
Článek byl napsán na základě informací z následujících zdrojů:
https://zivotopis.panovnici.cz/marie-luisa-orleanska.php
https://www.dotyk.cz/magazin/karel-ii-spanelsky-pitva-30000120.html
https://cs.wikipedia.org/wiki/Karel_II._%C5%A0pan%C4%9Blsk%C3%BD
https://www.madmonarchs.nl/madmonarchs/carlos2/carlos2_bio.htm
https://www.muzivcesku.cz/kral-ktery-desil-vlastni-zenu/
