Článek
Životy členů šlechty bývaly často plné rozporů. Bohatství i chudoba, úcta i pohrdání, život v přepychu i na bitevním poli, romantika i tragédie. Chudí lidé si leckdy přáli být součástí šlechty a mít se stejně dobře, někteří šlechtici a šlechtičny by zase ocenili „obyčejný“ život, aby se nemuseli řídit tolika pravidly a řešit mnohdy nesmyslné problémy. Jednou z takových postav byla i Alžběta Bavorská, princezna z rodu Wittelsbachů, která se provdala za císaře Františka a byla známa jako císařovna Sissi. Její citlivá duše se na císařském dvoře cítila jako v kleci a zoufale toužila po svobodnějším životě. Ten její byl protkán láskou i smutkem, aby byl nakonec násilně ukončen atentátníkem.
Následující text se týká mládí a začátků u císařského dvora. Druhá část věnující se jejím cestám, psychickým problémům a nakonec i atentátu, který ukončil její smutný a tragický příběh, bude následovat.
Císařovna Alžběta zvaná Sissi
Alžběta Bavorská zvaná Sissi (*24.12.1837, †10.9.1898)
Narodila se na Štědrý den jako čtvrté dítě (z celkových devíti) bavorského vévody Maxmiliána Josefa a jeho manželky Ludoviky. Vztah jejích rodičů sice nebyl kdovíjak šťastný, ale dětství prožila spokojeně a jako nejoblíbenější dítě vévody.
Vyrůstala částečně v Mnichově a na zámku Possenhofen u Starnberského jezera, který byl od Mnichova vzdálen zhruba 30 kilometrů. Venkovské sídlo jí bylo nejmilejší, protože jí poskytovalo množství příležitostí k trávení volného času. Jako šlechtické dítě a žena k tomu se samozřejmě měla učit dvorní etiketě, ale Alžběta raději řádila v okolí zámku, učila se jezdit na koni nebo plavat v jezeře. Svoji povahu zdědila z velké části po volnomyšlenkářském otci, stejně tak jako lásku k přírodě. Nikdy netoužila po tom, aby se stala panovnicí nebo vystupovala jako šlechtična. Milovala volnost, lesy, samotu… Její srdce bylo divoké a nespoutané.
Císaře Františka Josefa si původně neměla brát Sissi, ale její sestra Helena. Společně s matkou cestovaly do Bad Ischlu, kde se měla Helena s Františkem zasnoubit. Na zásnubách těchto dvou mladých lidí (Františkovi bylo 23 let) měla zásluhu matka Františka Žofie, která byla názoru, že monarchie potřebuje stabilitu a císařský pár v čele. Helena pro ni byla ideální snachou - sňatkem by došlo ke spojení dvou šlechtických rodů a navíc byla Helena klidná, rozvážná žena s dobrým vzděláním a vybraným chováním. Tedy přesně to, co by si Žofie od císařovny představovala. Pozvala tedy Ludoviku i s Helenou na letní pobyt a mladičká Alžběta, tehdy 15letá, s nimi cestovala jako doprovod.
Plány byly jedna věc, ale srdce druhá. Císař František se téměř ihned zakoukal právě do Alžběty, mladé, plaché dívky, bezprostřední a bez naučeného dvorního chování, tedy přesný opak toho, co neustále viděl kolem sebe. Helena by byla ideální manželka na královském dvoře. Alžběta ale byla ideální manželkou pro císaře samotného. A po pouhých čtyřech dnech pobytu oznámil, že si vezme Alžbětu, nikoliv Helenu. Všechny tím pochopitelně zaskočila nejvíce právě Alžbětu, která o nic takového nestála a rozhodně nebyla připravena stát se císařovnou.
Sňatek se konal o necelý rok později. Ve Vídni se konaly velkolepé oslavy, ale samotná Alžběta neměla moc radost. Život u dvora, se všemi jeho pravidly, kdy každý krok byl předem promyšlený, každý pohyb měl svůj význam, to bylo něco, co ji psychicky doslova drtilo. A aby toho nebylo málo, sice byla císařovnou ona, ale fakticky jí byla matka Františka, Žofie.
Arcivévodkyně Žofie s arcivévodou Františkem Karlem
Ta totiž žila v přesvědčení, že ví nejlépe, co je dobré pro jejího syna a říši. A i když císařem byl on, značnou moc stále koncentrovala ve svých rukou. Alžběta pro ni byla příliš mladá, nevyzrálá a nedostatečně vychovaná pro život na císařském dvoře. Dvoře, který byl známý svojí strohostí a precizní organizovaností. A tak Žofie mladičkou Alžbětu vedla, „vychovávala“ a de facto zcela řídila. To pro citlivou duši Alžběty bylo neskutečně těžké a ponižující.
Nejhorší časy jí však nastaly, když se narodily dcery, starší Žofie a mladší Gisela. Tchyně Žofie nevěřila, že je nezkušená a podle ní pořád nedostatečně vychovaná Alžběta, dokáže správně vychovávat a tak jí je nechala odebrat. Vídat je mohla jen zřídkakdy (ani kojit je nesměla) a na jejich výchově se nesměla podílet. Stejný postup se opakoval při narození korunního prince Rudolfa, který byl Alžbětě také odebrán a vychováván podle velmi přísného dvorního protokolu.
Bezmoc, ztráta dětí, ustavičný dohled odměřené tchyně, to vše zanechávalo na mladé Alžbětě hluboké rány a její psychika se postupně začala hroutit. Byla melancholická, postupně se objevovala deprese, nespavost a problémy s příjmem potravy. Tehdy se začala soustředit sama na sebe a své tělo - tu jedinou věc, nad kterou mohla mít kontrolu. Její manžel ji miloval, ale zároveň si netroufal jakkoliv vystoupit proti své matce. Snažil se mezi nimi udržet klid, ale Alžběta tím trpěla stejně.
Začala se věnovat umění a cestování. Zájmům, které jí dávaly svobodu a kdy se mohla alespoň na chvíli cítit opravdu sama sebou. Jistá volnost, které díky cestování dosáhla, však nemohla zacelit rány a bolest rozervané duše.
Článek byl sepsán na základě informací z následujících zdrojů:
https://www.historyofroyalwomen.com/empress-elisabeth-sisi/the-year-of-empress-elisabeth-sisi-and-her-evil-mother-in-law-part-one/
https://www.vogue.com/article/the-empress-netflix-sisi-archduchess-sophie-relationship
https://app.studyraid.com/en/read/15021/519471/relationship-with-archduchess-sophie-her-mother-in-law
https://www.habsburger.net/en/chapter/archduchess-sophie-secret-empress
https://en.wikipedia.org/wiki/Empress_Elisabeth_of_Austria
