Článek
Film Revenant, v němž exceloval Leonardo Dicaprio vidělo asi mnoho z nás. Úchvatná příroda, napínavý příběh, drsné podmínky, nebezpečí, skvělí herci. Film vycházel z knižní předlohy od M. Punkeho „The Revenant“. Ale jak už to tak bývá, film nebyl dokumentem, který by co nejvěrněji zobrazoval skutečný příběh Glasse, něco si autoři vymysleli, něco upravili, zkrátka tak, aby film co nejvíce zaujal dnešního diváka. Reálný příběh ale nebyl o nic méně zajímavější.
Námořnické začátky a nedobrovolné pirátství
Přesný rok narození nevíme. S největší pravděpodobností se narodil v Pensylvánii někdy mezi lety 1775 a 1780. Jako mladý muž se vydal na moře a vypracoval se na kapitána lodi. Jednoho dne však byla jeho loď přepadena piráty pod vedením Jeana Laffiteho a Glass dostal na výběr - buď zemře, nebo pro něj bude pracovat. Pochopitelně si zvolil život a přes rok se plavil pod symbolem lebky a zkřížených hnát jako pirát. Do jaké míry se účastnil pirátských útoků a jaké byly jeho činy pod vedením Laffiteho, to se zřejmě nikdy s jistotou nedozvíme, protože i záznamy se se v tomto směru poněkud rozcházejí. V jednom se však shodují. Glass byl mužem značné odvahy, silný, chytrý a troufalý.
V roce 1818 se mu podařilo na ostrově Galveston, kde měli piráti kolonii Campeachy, ještě s jedním mužem utéct a dostat se přes mělčinu do Texasu. Dokázali uniknout před různými hordami Indiánů, mezi nimiž byli i obávaní Komančové, Kiowové a především Karankawa, které obestírala pověst o kanibalismu. Unikli i před aligátory a jedovatými hady, kterými se to v bažinách jen hemžilo, ale nakonec je dostali Pawneeové.
Glassova společníka zřejmě Indiáni umučili, zatímco to Glass musel sledovat, ale jemu samotnému se nakonec tak krutému konci podařilo uniknout. Podle všeho dokázal vyrobit rumělku, červený pigment, kterého si Indiáni cenili. Nejen, že se mu podařilo uniknout kruté smrti, ale náčelník Pawneeů si ho oblíbil a Glass mohl žít jako člen jejich skupiny. Tím získal naprosto neocenitelné zkušenosti, jak v přežití v přírodě, tak i v boji jako takovém. To vše se mu v následujících letech více než hodilo.
Od Pawneeů nakonec po několika letech odešel. Potřeboval se však nějak živit, a tak se přihlásil jako lovec do společnosti Ashley-Henry Fur Company, pod jejímž vedením se měl dostat do Missouri do oblasti severních Skalistých hor a lovit bobry kvůli jejich ceněným kožešinám. Práce to však nebyla snadná, protože šlo o divočinu plnou nepřátelských Indiánů a divokých šelem. O těžkých přírodních podmínkách ani nemluvě. Kdo to však vydržel a přežil, mohl na tom velmi zbohatnout.
Útok medvědice
Glass se plavil s dalšími muži a po cestě obchodovali s Indiány Arikaras, kteří žili u řeky. Jenže obchody se jednoho dne zvrhly. Přestože obchod proběhl, Indiáni se rozhodli na skupinu zaútočit. Mnoho mužů při útoku zemřelo a mnoho bylo zraněno. Ti, co přežili, se pak pěšky vydali do pevnosti u řeky Yellowstone, která byla vzdálená zhruba 300 mil (necelých 500 km). I když se museli snažit být nenápadní, museli zároveň i lovit, aby měli co jíst, a tak jednou za čas riskovali prozrazení své pozice a zastřelili nějakou zvěř.
Při jednom takovém lovu překvapil Glass samici medvěda s mláďaty. I když ji střelil, medvědici jeho rána nemohla jen tak zastavit a napadla ho. Jak moc brutální útok to byl, to můžeme jenom hádat. Ale film v tomto směru nelhal, protože i většina vyprávění svědčí o tom, že Glass musel být téměř roztrhán na kousky. Jeho boj slyšeli jeho společníci a přispěchali mu na pomoc. Ošetřili ho, ale popravdě nikdo z nich nevěřil, že se dožije rána. Leč, ráno stále ještě žil a slabě dýchal. A tak se rozhodli vytvořit provizorní lůžko, na němž by ho mohli táhnout, podobně jako to bylo ve filmu.
Jenže tahat se s nemohoucím Glassem bylo velmi náročné a celou skupinu to velmi zpomalovalo. A tak se šéf skupiny rozhodl, že zaplatí dvěma mužům bonus 80 dolarů, aby s ním zůstali, dokud nezemře, pohřbí ho a pak můžou skupinu dohnat. Těmi dvěma muži byli s největší pravděpodobností John Fitzgerald a mladý Jim Bridger. Co tam tehdy skutečně proběhlo, o tom také nemáme přesné zprávy, ale s největší pravděpodobností se Glassovi ještě trochu přitížilo a Fitzgerald rozhodl, že ho nechají jeho osudu a vyrazí za skupinou.
Vzali si jeho věci, zřejmě v domnění, že už je potřebovat nebude. Na druhou stranu, museli vědět, že pokud by přežil, odsoudili ho tím vlastně znovu k smrti. Jenže Glass nejen, že přežil svá zranění od medvědice, ale dokázal přežít i bez svého vybavení. Živil se bobulemi, chřestýšem, kterého utloukl kamenem a plazil se směrem k pevnosti Fort Kiowa, kde se chtěl znovu vyzbrojit a pak vyrazit za oběma muži, aby se jim pomstil.
Touha po pomstě
Po cestě potkal skupinu Siouxů, kteří se nad ním slitovali a ošetřili jeho rány na zádech, které byly plné hnisu a červů. Následně ho dopravili do Fort Kiowa, kde se dal kompletně dohromady a vyzbrojil se na svoji cestu pomsty. Přidal se ke skupině mužů, která po řece mířila do Yellowstonu, kde si Glass myslel, že budou i Fitzgerald a Bridger. Historie se však opakovala a skupina byla napadena Indiány Arikari. A byl to opět Glass, kdo jako jediný přežil a uniknul.
Během jedné z nejkrutějších zim, jaké kdy zažil, se dokázal dostat do Fort Henry u ústí Big Hornu. Tam narazil na Jima Bridgera. I když byl původně rozhodnutý, že ho zabije, nakonec se mu mladíka zželelo a nechal ho žít. Podobné pochopení ale neměl pro staršího Fitzgeralda, který tam však nebyl. Glass se nechal zaměstnat znovu u společnosti, ale jeho cílem stále bylo najít Fitzgeralda a pomstít se. Jednoho dne se i s dalšími muži vydal na cestu podél Powder River a později pluli ve člunech. Cesta ubíhala v pořádku do doby, než narazili na vesnici kmene Arikara. Dva muži zemřeli, ale Glass přežil a vydal se do pevnosti Fort Atkinson.
Po strastiplné cestě, kdy měl k dispozici pouze nůž, protože pušku ztratil v řece po útoku arikarských bojovníků, se dostal do pevnosti a našel Fitzgeralda. Jenže ten se tu dal do služeb armády. Kdyby se mu Glass chtěl pomstít a zabil ho, vojáci by ho zavřeli na hodně dlouho. A to nechtěl, za to mu ani Fitzgerald nestál, a tak se vzdal své touhy po pomstě.
Vydal se znovu na západ, do divočiny. Lovil kožešinová zvířata, obchodoval s nimi, ale jinak žil samotářským životem. Poslední zmínka o něm pochází z roku 1833, kdy se pohyboval po řece Yellowstone společně s dalšími dvěma muži. Malou skupinku překvapili bojovníci Arikara a toto jejich poslední setkání už pro Glasse nedopadlo dobře. Glass i jeho společníci byli zabiti a skalpováni. Glassovi v tu dobu bylo něco kolem 50 let (podle toho, kdy se zhruba narodil, přesné datum se neví). Pohřben byl později v neoznačeném hrobě u břehu Yellowstone.
Socha Hugha Glasse v Jižní Dakotě
Článek byl sepsán na základě informací z následujících zdrojů:
https://sportsafield.com/2021/what-really-happened-to-hugh-glass/
https://www.hollywoodreporter.com/movies/movie-features/real-story-revenant-is-far-867620/
https://hughglass.org/pirate-and-pawnee/
https://www.cowboysindians.com/2015/11/the-epic-true-tale-of-hugh-glass/
