Hlavní obsah

Skvělý zrak, štětičky na uších, dlouhé zadní nohy. To je největší kočkovitá šelma Evropy, rys.

Médium.cz je otevřená blogovací platforma, kde mohou lidé svobodně publikovat své texty. Nejde o postoje Seznam.cz ani žádné z jeho redakcí.

Foto: By taken by Bernard Landgraf - Own work, CC BY-SA 3.0, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=217850

Dříve býval běžný ve většině Evropy, dnes je na řadě míst ohroženým druhem. Největší kočkovitá šelma v Evropě doplácí na pytláctví. Je důvod se této šelmičky bát, nebo je vítaným obohacením evropské přírody?

Článek

Mnoho z nás obdivuje krásu a majestátnost velkých kočkovitých šelem. Fascinují nás svojí hbitostí, silou, ladnými pohyby, ale i svými tesáky a schopností bleskurychle zabít svoji kořist. Někteří máme doma jejich maličké příbuzné - kočky domácí a těšíme se z přítomnosti těchto malých šelmiček, kterým přisuzujeme nezávislost, vlastní osobnost a nezapomenutý instinkt lovu, to když nám ty venkovní přinesou před práh ulovenou myšku nebo potkana. Tak trochu ale zapomínáme na menší příbuzné, tzv. malé kočkovité šelmy, mezi které se řadí např. gepard, karakal, serval, manul a v Evropě největší z nejmenších - rys.

Rys (rod Lynx)

V rodu „rys“ můžeme nalézt čtyři druhy současných rysů, přičemž dva patří mezi evropské. Jedná se především o nám známého rysa ostrovida (Lynx lynx), který se vyskytuje v celé Eurasii, ale podle konkrétních oblastí je více či méně hojný. Druhým evropským rysem je rys iberský (Lynx pardinus), který se vyskytuje v jižním Španělsku a Portugalsku, ale je velmi ohrožený. Zbylé dva druhy, rys červený (Lynx rufus) a rys kanadský (Lynx canadensis), se vyskytují v Severní Americe.

Foto: Jan Czeczotka, CC BY 2.5, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=124772718

Po směru hodin - rys ostrovid, rys iberský, rys červený a rys kanadský

Základní charakteristiky jsou pro všechny druhy společné. Mají poměrně dlouhé nohy a zejména ty zadní jsou dost protáhlé, což rysům dodává typický postoj a také zvláštní, poněkud kymácivou chůzi. Co jim příroda nadělila na délce nohou, o to je obrala na délce ocasu. Zatímco řada kočkovitých šelem má ocas dlouhý, rysové jej mají krátký, obvykle v délce kolem 20 cm. Jejich tlapy jsou rozložité, což pomáhá především kanadskému rysovi v pohybu na sněhu, kdy fungují jako sněžnice. Obličeje jim zdobí dlouhé vousy, licousy a na uších mají typické dlouhé štětičky. Některým lidem jejich ušní štětičky připomínaly podobné štětičky, které mají i mainské mývalí kočky a mnoho z nich si také myslelo, že mainská mývalí byla z rysa vyšlechtěna, což je však omyl. Nebyla a ani nemohla být, protože jde o rozdílné živočišné druhy.

Vzájemně se mezi sebou rysí rody liší už méně významně, ale přesto jsou rozdílné. Rys ostrovid je oproti iberskému rysovi větší, iberský je však výrazněji zbarvený. Rys červený, zvaný někdy též jako bobcat, a rys kanadský jsou ve srovnání s rysem ostrovidem také trochu menší, ale například u rysa kanadského je srst tak hustá a bohatá, že působí větším dojmem, než ve skutečnosti je.

Jejich srst se liší nejen mezidruhově, ale také podle oblasti, ve které se daný rys vyskytuje. Ti, kteří žijí v chladnějších oblastech, mají srst bohatší a delší, barevně světlejší, zatímco ti v mírnějším klima mají srst kratší a tmavší. Zbarvení může variovat i u samotného jedince v závislosti na ročním období. U všech je však tmavě skvrnitá.

Foto: By Keith Williams, CC BY 2.0, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=11394713

Huňatý rys kanadský v zimním období

Ze smyslů má rys vynikající především zrak, ale ani sluch příliš nezaostává. S čichem je na tom ovšem hůř než např. vlk. Jeho ostrozrak mu umožní vidět třeba malou myšku na vzdálenost až 70 metrů a srnce vidí i na 500 metrů. Zajíce okusujícího vegetaci pro změnu slyší na 60 metrů.

Rysové, podobně jako ostatní malé kočkovité šelmy, nejsou schopní řvát jako např. lev, a to kvůli absenci chrupavčité jazylky a výrůstků v hrtanu, kterými disponují velké kočky. Mňoukat ale umí a v období páření dost hlasitě. Toto období začíná zkraje roku a končí v polovině jara. Mňoukání bývá tak hlasité, že je slyšet i na několik kilometrů. Intenzivně si označují teritorium a vydávají se mimo své obvyklé trasy, aby našli partnera svolného k páření, protože jinak žijí po zbytek roku osamělým životem.

Samotné námluvy trvají krátce, obvykle dva až tři dny. Po 2,5 měsících březosti porodí samice mláďata, obvykle kolem dvou až tří, přičemž narozené mládě váží kolem čtvrt kila. Samice se o ně následně stará až do další páření za rok a po tu dobu je učí samostatnému lovu. Schopnost zdařile odchovat mladé záleží ve velké míře i na zkušenostech samice, prvorodičky bývají méně úspěšné. Celkově se úspěšnost odchovu v průměru blíží zhruba 50 % nebo nepatrně více. Mladý rys - samice se stává pohlavně dospělým ve dvou letech, samec obvykle až ve třetím roce věku. Průměrně se pak dožívají 17 let, ale v zajetí mohou i více jak 20 let.

Rys ostrovid obýval a stále obývá rozsáhlá území v Evropě a blízké Asii a stav jeho ochrany je „znepokojivý“, nikoliv však ohrožený, nicméně na některých místech byl dokonce vyhuben, takže o jeho ochraně je potřeba uvažovat i lokálně. Ve střední Evropě byl považován za vyhynulého dokonce celých 200 let. Reintrodukční programy probíhají zhruba od poloviny 20. století a naštěstí docela zdařile, takže se znovu objevuje i tam, kde byla jeho populace úplně zdecimována. Přesto však na řadě míst čelí stále stejnému problému - pytláctví. Předpokládá se, že v současnosti v Evropě žije kolem 18 tisíc jedinců.

Pytláctví je velkým problémem i pro jeho menšího příbuzného, rysa iberského. Ten je ohrožený a jeho populace čítá v současnosti kolem 2 000 jedinců, nicméně ještě na přelomu tisíciletí se jednalo o zhruba stovku jedinců žijících ve volné přírodě. Záchranné programy, které se snaží o jeho ochranu a stabilizaci populace, jsou poměrně úspěšné, ale jak už bylo řečeno, rys čelí pytláctví a hned v druhé řadě i nedostatku potravy. Hlavní složkou jeho jídelníčku je králík evropský, ovšem populace králíků je však pro změnu decimována myxomatózou a také devastací přirozeného prostředí. Proto je potřeba chránit nejen samotnou populaci rysa, ale i dalších druhů, které s ním souvisí, a to nejen živočišných, ale i rostlinných.

Pro evropskou (a nejen pro ni) přírodu je rys klíčovým druhem. Sám zde nemá přirozené nepřátele, kteří by ho lovili, i když rysí mláďata se mohou občasně stát kořistí menších predátorů, jako jsou třeba lišky. Rysové loví obvykle ze zálohy, kdy na svoji kořist skočí a strhnou ji k zemi. S vlky koexistuje ve vzájemné rovnováze. V lesích má nad vlkem částečnou převahu díky tomu, že se pohybuje ve větvích stromů, kam se za ním vlk nedostane. Na volném prostranství však smečka vlků osamělého rysa bez problému zažene. Malí predátoři jako lišky, mývalové nebo divoké kočky se rysům vyhýbají, ale čas od času se stanou také jejich kořistí.

Foto: mpiet (http://www.mindbox.at/galler) - Own work, CC BY-SA 2.0 de, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=453440

Rys ostrovid

Mohou být rysové nebezpečím pro turisty a výletníky procházející se lesem nebo křovinatou oblastí?

Nikoliv. Obavy jsou zcela zbytečné, neboť rysové jsou velmi plaché šelmy, pro které člověk navíc není kořistí. Spatřit ho naživo je nesmírně těžké i v případě, že se o to budete snažit, natož pokud budete jen na výletě. Aktivní je také převážně v noci. U nás v České republice můžeme narazit na rysí populaci zejména na Šumavě, kde jich je nejvíce a tvoří česko-bavorsko-rakouskou populaci, poté na opačné straně republiky v Beskydech. Celkový počet české populace však kolísá kolem pouhé stovky jedinců. Jejich populaci sledují mimo jiné i tzv. Rysí hlídky. Nebezpečím pro tuto populaci může být nízká genetická rozmanitost, která by v případě poklesu jedinců mohla vést i k výraznějšímu inbreedingu. Prozatím však vědci neshledali důvod, proč by se mělo do populace dál uměle zasahovat a vypouštět nové, nepříbuzné jedince. Jde však o velmi křehkou rovnováhu a populaci je potřeba sledovat. Také je potřeba zapracovat na tom, aby se rysové mohli volně pohybovat po větších územích a jednotlivé subpopulace a populace nebyly tolik izolované.

Jeho hlavní složkou potravy je u nás srnčí zvěř a divoká prasata, občas uloví zajíce, lišku a nepohrdne ani drobnými hlodavci či ptáky. Může nám tedy přirozeným způsobem pomoci snižovat stavy přemnožené zvěře, která u nás nemá jinak přirozeného nepřítele (vyjma vlků, kteří se však také nacházejí jen v některých oblastech).

Foto: Autor: Aconcagua (talk) – Vlastní dílo, CC BY-SA 3.0, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=6358230

Rys ostrovid v bavorském lese

Anketa

Souhlasíte s tím, že by se rys měl opět stát přirozenou součástí naší, potažmo evropské přírody?
Ano, rozhodně.
100 %
Ano, ale jen v určitých lokalitách.
0 %
Ne, nechci ho v naší přírodě.
0 %
Nevím/je mi to jedno.
0 %
Celkem hlasoval 1 čtenář.

Článek byl sepsán na základě informací z následujících zdrojů:

https://rewildingeurope.com/rewilding-in-action/wildlife-comeback/lynx/

https://www.selmy.cz/rys/rozmnozovani/

https://www.irozhlas.cz/veda-technologie/priroda/rys-ostrovid-ceska-republika-divoka-zvirata_2308201234_dno

https://temata.rozhlas.cz/rys-ostrovid-8166433

https://www.npsumava.cz/zajimavost/jeden-rys-obyva-teritorium-o-rozloze-az-400-kilometru-ctverecnich/

https://www.abicko.cz/clanek/precti-si-priroda/27709/rysove-s-obojkem-kudy-chodi-velke-selmy.html

https://www.casopis.ochranaprirody.cz/vyzkum-a-dokumentace/rys-ostrovid-v-ceske-republice/

https://www.mzp.cz/cz/news_20200228-3LYNX-spocital-rysy?fbclid=IwAR2CIpIoC-7aOkyJcjn1FyGVmhk_uuQk2JHyLWyaw35JWF7×rvSbg4cvQ1c

https://www.avcr.cz/cs/fotoreportaze/Populace-rysu-na-Sumave-je-ohrozena.-Maji-selmy-nadeji-na-preziti/

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít psát. Ty nejlepší články se mohou zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz